ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.355.2004
sp. zn. 3 Azs 355/2004 - 59
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce:
B. P., zastoupeného Mgr. Alexandrem Vaškevičem, advokátem se sídlem Plzeň,
Františkánská 7, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3,
o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 5. 2003 č. j. OAM-1075/VL-07-ZA08-2003,
vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 55 Az 676/2003, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2004 č. j. 55 Az 676/2003 - 38
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27. 4. 2004 č. j. 55 Az 676/2003 - 38 odmítl
podání žalobce (dále i „stěžovatel“) ze dne 26. 5. 2003 směřující proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 9. 5. 2003 č. j. OAM-1075/VL-07-ZA08-2003, kterým nebyl žalobci udělen azyl
dle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), současně bylo
vysloveno, že se na něj nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
V odůvodnění usnesení krajský soud zejména uvedl, že podání žalobce ze dne 26. 5. 2003
postrádá základní náležitosti žaloby vymezené v ustanovení §71 odst. 1 písm. a) až f) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), když se žalobce omezil v podstatě
jen na ohlášení nesouhlasu s napadeným rozhodnutím ve lhůtě stanovené zákonem. Z obsahu
podání je pouze patrno, kdo je účastníkem řízení, které rozhodnutí je napadeno a jsou
zde uvedeny právní důvody nezákonnosti napadeného rozhodnutí. Bez doplnění žaloby
nebylo dle krajského soudu možno o věci dále jednat. Doplněním žaloby se přitom z povahy
věci rozumí doplnění především tvrzených důvodů nezákonnosti, upřesnění právní
argumentace nebo doplnění petitu žaloby, předmětné podání učiněné u soudu v zákonné lhůtě
pro podání žaloby však postrádá jakékoliv tvrzení důvodů nezákonnosti, nejsou zde uvedeny
žádné konkrétní skutkové důvody, pro které považuje žalobce napadené rozhodnutí
za nezákonné a jimiž by soud byl vázán při své přezkumné činnosti. Soud proto usnesením
ze dne 21. 10. 2003 č. j. 55 Az 676/2003 - 15 poučil žalobce a vyzval ho k doplnění podání
v rozsahu uvedeném ve výroku tohoto usnesení, k tomu stanovil přiměřenou lhůtu a současně
žalobce poučil, že nebude-li výzvě ve stanovené lhůtě vyhověno, soud řízení o tomto podání
odmítne. Jelikož žalobce na výzvu soudu nijak nereagoval a jeho podání nadále vykazovalo
takové vady, které bránily meritornímu přezkoumání napadeného rozhodnutí, a v řízení
nebylo možno pro tento nedostatek pokračovat, krajský soud podání žalobce odmítl v souladu
s ustanovením §37 odst. 5 s. ř. s.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal stěžovatel včas kasační
stížnost z důvodu uvedených v ustanovení §103 odst. 1 písm. c), d) a e) s. ř. s. Stěžovatel
krajskému soudu vytýká, že napadeným usnesením porušil ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s.,
když byl sice vyzván k odstranění vad podání, ale byla mu stanovena kratší lhůta (pouze
15 dnů) než požaduje zákon. V ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. není délka lhůty k opravě
či odstranění vad podání nijak specifikována, stěžovatel je však přesvědčen, že délka
této lhůty by neměla být kratší než lhůta podle ustanovení §72 odst. 1 s. ř. s. Krajský soud
měl tedy správně stěžovatele podle §37 odst. 5 s. ř. s. vyzvat k odstranění vad podání
a stanovit mu k tomu lhůtu, která nebude kratší než lhůta podle §72 odst. 1 s. ř. s. Stěžovatel
má za to, že mu lhůta dle citovaných ustanovení ještě nepočala běžet, neboť byl k odstranění
vad podání vyzván v rozporu se zákonem, a že napadené usnesení je předčasné a nemající
oporu v zákoně. Stěžovatel dále namítá, že jeho podání ze dne 26. 5. 2003 splňovalo
náležitosti předepsané ustanovením §71 odst. 1 s. ř. s., byť se nedokázal pregnantně vyjádřit.
Z obsahu podání však lze dovodit, v jakých bodech žalobce rozhodnutí žalovaného napadá
a tedy nejsou dány podmínky pro postup podle §46 s. ř. s., když krajský soud ani netvrdí,
že právě podle tohoto ustanovení postupoval. Krajský soud uvedl, že postupoval dle §37
odst. 5 s. ř. s., když však s ohledem na znění §46 odst. 1 s. ř. s. nelze jen na základě
ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. návrh odmítnout, z tohoto hlediska se stěžovateli jeví
usnesení krajského soudu jako nedostatečně odůvodněné a nepřezkoumatelné. Stěžovatel
také poukazuje na rozpor napadeného usnesení, když v prvním odstavci odůvodnění usnesení
krajský soud popisuje obsah žaloby, který zcela vyhovuje ustanovení §71 odst. 1 s. ř. s.,
když však dále v usnesení uvádí, že předmětná žaloba obsahuje toliko právní důvody
nezákonnosti rozhodnutí žalovaného a zcela opomíjí, že stěžovatel, co se týče skutkových
tvrzení, zcela odkázal na svou žádost o udělení azylu. Stěžovatel navrhuje napadené usnesení
zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení, zároveň navrhuje přiznat kasační
stížnosti odkladný účinek.
Žalovaný se k podané kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu a v mezích kasační stížnosti napadené
usnesení krajského soudu a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Řízení o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů je ovládáno přísnou dispoziční
zásadou, jejímž důsledkem mimo jiné je, že podaná žaloba musí obsahovat zákonem
stanovené náležitosti. Dle §71 odst. 1 písm. a) až f) s. ř. s. musí žaloba kromě obecných
náležitostí podání dle §37 odst. 2, 3 s. ř. s. obsahovat označení napadeného rozhodnutí a den
jeho doručení nebo jiného oznámení žalobci; označení osob na řízení zúčastněných, jsou-li
žalobci známy; označení výroků rozhodnutí, které žalobce napadá; žalobní body, z nichž musí
být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky
rozhodnutí za nezákonné či nicotné; jaké důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje
provést; návrh výroku rozsudku. Podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu
usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu.
Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento
nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon
jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.
Z předloženého soudního spisu ve věci je zřejmé, že podání stěžovatele ze dne
26. 5. 2003, kterým se domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného, neboť dle jeho názoru
byla žalovaným porušena některá ustanovení o správním řízení vymezená ve správním řádu
a také ustanovení §12 zákona o azylu, a ve kterém stěžovatel ohledně skutkových důvodů
odkazoval na svou žádost o udělení azylu, protokol o pohovoru k žádosti a další spisový
materiál ve věci, neobsahovalo citované obligatorní náležitosti žaloby. Proto byl stěžovatel
Krajským soudem v Brně usnesením ze dne 21. 10. 2003 č. j. 55 Az 676/2003 - 15 vyzván
k doplnění podání ve stanovené lhůtě 15 dnů, a to tak, aby bylo zřejmé označení žalobních
bodů, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje napadené
výroky rozhodnutí za nezákonné či nicotné, a jaké důkazy k prokázání svých tvrzení navrhuje
provést. Zároveň byl stěžovatel poučen o následcích nevyhovění této výzvě dle ustanovení
§37 odst. 5 s. ř. s. Stěžovateli bylo předmětné usnesení doručeno dne 20. 2. 2004, přičemž
on na něj ve stanovené lhůtě ani později žádným způsobem nereagoval.
Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu nelze považovat za žalobní
bod dle §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. pouhé uvedení ustanovení správního řádu, které bylo
dle názoru stěžovatele porušeno, a z hlediska skutkových důvodů jen obecné odkázání
na spisový materiál ve věci. Výše uvedená tvrzení stěžovatele v podání tak není možno
považovat za žalobní body ve smyslu citovaného ustanovení soudního řádu správního.
Nejvyšší správní soud tudíž souhlasí se stanoviskem krajského soudu v napadeném usnesení,
že předmětné podání stěžovatele nadále vykazovalo takové nedostatky, které bránily
meritornímu přezkoumání napadeného rozhodnutí žalovaného, a řízení o tomto podání bylo
správně dle §37 odst. 5 s. ř. s. odmítnuto.
Co se týče námitky stěžovatele o tom, že lhůta patnácti dnů stanovená mu k odstranění
vad podání dle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. byla krátká a neodpovídala ustanovení §72
odst. 1 s. ř. s., Nejvyšší správní soud konstatuje, že v ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. se sice
uvádí, že předseda senátu stanoví k opravě nebo odstranění vad podání lhůtu, ale již se
neuvádí, jak dlouhá tato lhůta má být. Z dikce citovaného ustanovení je navíc zřejmé,
že určení délky takové lhůty závisí zcela na uvážení předsedy senátu. Nejvyšší správní soud
má za to, že by mělo jít o lhůtu, která je přiměřená tomu, aby v ní podatel měl reálnou
možnost vady podání opravit či odstranit, a za takovou přiměřenou lhůtu považuje lhůtu
stanovenou v předmětné věci Krajským soudem v Brně, tedy lhůtu patnácti dnů ode dne
doručení usnesení. Není tak žádného zákonného důvodu lhůtu podle ustanovení §37 odst. 5
s. ř. s. ztotožňovat s lhůtou dvou měsíců pro podání žaloby podle ustanovení §72 odst. 1
s. ř. s.
Stěžovatel se rovněž mýlí v názoru, že Krajský soud v Brně nedostatečně odůvodnil
své rozhodnutí, když se zmiňuje pouze o odmítnutí podání dle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s.
a již ne dle §46 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud konstatuje, že ustanovení §37 odst. 5
s. ř. s. obsahuje samostatný důvod odmítnutí řízení o podání (podání není doplněno
či opraveno a v řízení není možno pro tento nedostatek pokračovat) a v případě jeho aplikace
není nutno odkazovat dále na ustanovení o odmítnutí návrhu dle §46 odst. 1 s. ř. s.
Dle názoru Nejvyššího správního soudu odůvodnil krajský soud předmětné usnesení řádně
a dostačujícím způsobem.
Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud neshledal stěžovatelem
uplatněné důvody kasační stížnosti dle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., tedy nepřezkoumatelnost
spočívající v nedostatků důvodů rozhodnutí, a dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy
nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu.
Stěžovatel v úvodu kasační stížnosti výslovně uplatnil i důvod dle ustanovení §103
odst. 1 písm. c) s. ř. s., podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené zmatečnosti
řízení před soudem. Uvedený důvod podání kasační stížnosti však stěžovatel blíže
nespecifikoval, proto se jím Nejvyšší správní soud v tomto rozsahu a za uvedené situace
nemohl zabývat.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl dle ustanovení §110
odst. 1 s. ř. s.
Stěžovatel podal také návrh, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek
dle ustanovení §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud se návrhem nezabýval, neboť věc byla
vyřízena přednostně v souladu s ustanovením §56 ve spojení s §120 s. ř. s.
Jelikož stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaný měl ve věci
úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec jeho běžné
úřední činnosti. Soud mu proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (§60 odst. 1
ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. srpna 2005
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu