ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.374.2004
sp. zn. 3 Azs 374/2004 – 58
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce V. K. ,
zastoupeného JUDr. Miroslavem Demčákem, advokátem se sídlem Baranova 17, Praha 3,
proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad
Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3.
12. 2002, č. j. OAM-5134/VL-10-17-2002, vedeného u Krajského soudu v Ústí na Labem pod
sp. zn. 15 Az 430/2003, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí
nad Labem ze dne 24. 3. 2004, č. j. 15 Az 430/2003 – 30
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí byla zamítnuta žádost
žalobce (dále též „stěžovatel“) o udělení azylu na území České republiky jako zjevně
nedůvodná podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o azylu“). V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že v průběhu řízení o udělení
azylu bylo zjištěno, že důvodem žádosti žalobce o udělení azylu na území České republiky
jsou rodinné problémy spojené s alkoholismem, nespokojenost s obecným stavem kriminality
na Ukrajině a nesouhlas se skutečností, že žalobce coby bývalý likvidátor následků havárie
jaderné elektrárny v Černobylu nedostává odpovídající odškodnění. Dále měl žalobce zmínit
potíže s nezaměstnaností. Žalovaný konstatoval, že výčet důvodů pro udělení azylu podle §12
zákona o azylu je taxativní a že žalobcem uvedené důvody nebylo možné pod ně podřadit.
Proto žalovaný žádost žalobce o udělení azylu zamítl podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g)
zákona o azylu. Současně žalovaný rozhodl o neudělení azylu podle §13 odst. 1 a 2 a §14
zákona o azylu a o neexistenci překážky vycestování podle §91 zákona o azylu.
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 3. 2004, č. j. 15 Az 430/2003
- 30, byla zamítnuta žaloba proti tomuto rozhodnutí žalovaného. V odůvodnění rozsudku soud
konstatoval, že důvodem žádosti žalobce o udělení azylu byly osobní důvody, problémy
s rodiči, obecná nespokojenost s poměry na Ukrajině, a obavy z radiace. Soud uvedl,
že důvody uvedené žalobcem jsou odlišné od zákonných důvodů pro udělení azylu na území
České republiky a proto žalovaný postupoval správně, když žádost žalobce o udělení azylu
zamítl jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. K námitkám
žalobce směřujícím vůči vadám správního řízení soud uvedl, že žalovaný úplně
zjistil skutkový stav, správně posoudil skutkové a z nich vyplývající právní otázky,
jeho rozhodnutí logicky vyplývá ze zjištěných podkladů; žalovaný rovněž objasnil důvody,
které ho k rozhodnutí vedly a své rozhodnutí náležitě odůvodnil. Krajský soud v Ústí nad
Labem proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Ve včas podané kasační stížnosti stěžovatel uvádí, že kasační stížnost podává z důvodu
podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Stěžovatel namítá, že v řízení o udělení azylu nebyly
zohledněny všechny aspekty k posouzení otázky udělení humanitárního azylu. Žalovaný
nepřihlédl k okolnostem, které žalobce v žádosti uvedl; dále je zde skutečnost neuvedená
v žádosti o udělení azylu, a sice zdravotní stav stěžovatele. Stěžovatel uvádí, že po likvidaci
následků jaderné havárie v Černobylu onemocněl v roce 1990 vážnou chorobou, a proto není
žádoucí jeho pobyt na Ukrajině, kde je stále zvýšená radiace, neboť by to mělo za následek
další zhoršování zdravotního stavu žalobce. O zdravotním stavu nebyl pořízen záznam
v protokolaci žalovaného, neboť žalobce neměl v té době k dispozici lékařskou zprávu.
Tuto lékařskou zprávu úředně přeloženou do jazyka českého nyní stěžovatel předkládá.
Léčení žalobce na Ukrajině bylo navíc ztíženo korupčním prostředím v oblasti zdravotnictví,
když mu byla opakovaně z finančních důvodů odmítnuta zdravotní služba, což žalobce
považuje za diskriminaci. Stěžovatel dále uvedl, že v současné době má v Praze zajištěno
ubytování až do 15. 6. 2005; v České republice by rád pracoval a žil řádným životem.
Proto stěžovatel žádá, aby Nejvyšší správní soud přihlédl k jeho tvrzením zakládajícím
důvody pro udělení humanitárního azylu a zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně. Současně
stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost podané kasační stížnosti
a i pro řízení o ní odkázal na správní spis, zejména na podání a výpovědi učiněné
stěžovatelem v průběhu řízení o udělení azylu. Žalovaný upozornil na to, že udělení azylu
jako specifický důvod pro povolení pobytu cizince na území České republiky by nemělo být
zaměňováno s jinými legálními formami pobytu cizinců upravenými v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný
závěrem navrhl, aby kasační stížnost byla jako nedůvodná zamítnuta a nebyl jí přiznán
odkladný účinek.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody
odpovídající ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.; rozsahem a důvody kasační stížnosti
je Nejvyšší správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom
neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené rozhodnutí soudu prvního
stupně a dospěl k závěru, že kasační stížnost žalobce není důvodná.
Kasační stížnost byla podána z důvodu vymezeného v ustanovení §103 odst. 1 písm. b)
s. ř. s. Podle tohoto ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení
spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí
vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování
byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem,
že to mohlo ovlivnit zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, jenž ve věci
rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit. Žalobce namítal, že v řízení
o udělení azylu nebyly zohledněny důvody, pro které mu bylo možné udělit humanitární azyl
podle §14 zákona o azylu. K této námitce Nejvyšší správní soud konstatuje, že posuzování
žádosti o udělení azylu žalovaným se sestává z řady procesních a materiálních hledisek,
obsažených v zákoně o azylu, jež je nutno vidět v jejich vzájemné provázanosti a také
souslednosti. Jestliže tedy v daném případě byla žádost o udělení azylu zamítnuta z důvodu,
že stěžovatel v průběhu řízení o udělení azylu neuvedl žádnou skutečnost svědčící o tom,
že by byl v zemi původu pronásledován z některého z důvodů uvedených v §12 zákona
o azylu, tedy byla zamítnuta podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, nebylo
zákonnou povinností žalovaného zabývat se udělením azylu podle §13 odst. 1 a 2, §14
a ani zde nebyla povinnost zkoumat existenci překážky vycestování podle §91 zákona
o azylu.
Nejvyšší správní soud však dospěl k závěru, že žalovaný pochybil, jestliže v případě,
kdy žádost stěžovatele zamítl jako zjevně nedůvodnou podle §16 zákona o azylu, současně
posuzoval důvody pro udělení azylu podle §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona o azylu. Pokud
totiž v řízení o žádosti o udělení azylu vyplyne některá ze skutečností taxativně uvedených
v §16 odst. 1 zákona o azylu, pak správní orgán, za předpokladu, že běží lhůta stanovená
v odstavci 2 téhož ustanovení, bez dalšího takovou žádost zamítne; konečným způsobem
tak ve věci rozhodne, aniž by byla zjišťována existence některého z důvodů pro udělení azylu
podle §12 zákona; pro rozhodování o udělení azylu z některého z důvodů předvídaných
v ustanoveních §13 odst. 1 a 2 a §14 je přitom negativní zjištění a závěr o existenci důvodů
pro udělení azylu podle §12 zákona určující. Výrok správního orgánu o neudělení azylu
podle §13 odst. 1 a 2 a 14 zákona o azylu je tak v logickém rozporu s výrokem o zamítnutí
žádosti o udělení azylu podle §16 zákona. Nejvyšší správní soud však s odkazem
na svou ustálenou judikaturu konstatoval, že tato skutečnost nemohla mít vliv na zákonnost
rozhodnutí žalovaného.
K tvrzením stěžovatele týkajícím se jeho nepříznivého zdravotního stavu uvedeným
teprve v kasační stížnosti, jež měly podle názoru stěžovatele přispět k udělení humanitárního
azylu, nemohl Nejvyšší správní soud přihlédnout, neboť podle §109 odst. 4 s. ř. s.
ke skutečnostem uplatněným poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí, Nejvyšší správní
soud nepřihlíží.
Nejvyšší správní soud proto podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost
jako nedůvodnou zamítl. Stěžovatel podal současně s kasační stížností návrh, aby byl kasační
stížnosti přiznán odkladný účinek podle ustanovení §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud
o návrhu nerozhodl, neboť se jedná o věc, která byla vyřízena v souladu s ustanovením §56
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. přednostně.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 1 věta
první s. ř. s., neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému
v souvislosti s kasační stížností žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. ledna 2005
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu