ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.395.2004
sp. zn. 3 Azs 395/2004 - 45
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce N. M.,
zastoupeného Mgr. Janem Zapotilem, advokátem se sídlem Václavské náměstí 794/38, Praha
1, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem
Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze
dne 13. 3. 2003, č. j. OAM-1832/VL-16-BE07-2002, vedené u Městského soudu v Praze pod
sp. zn. 6 Az 153/2003, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze
dne 19. 12. 2003, č. j. 6 Az 153/2003 - 17,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížností podanou osobně u Městského soudu
v Praze dne 20. 2. 2004 napadá rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2003,
č.j. 6 Az 153/2003 - 17, jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 13. 3. 2003, č. j. OAM-1832/VL-16-BE07-2002, kterým bylo rozhodnuto o neudělení
azylu žalobci podle §12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a dále bylo
žalovaným rozhodnuto o tom, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu
§91 zákona o azylu.
Stěžovatel byl Městským soudem v Praze poučen, že proti rozhodnutí lze podat do dvou
týdnů po jeho doručení kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím
Městského soudu v Praze. Rozsudek byl stěžovateli doručen do vlastních rukou dne
22. 12. 2003. Dne 20. 2. 2004 podal stěžovatel osobně u Krajského soudu v Praze kasační
stížnost proti výše uvedenému rozsudku. Současně s podáním kasační stížností stěžovatel
soudu předložil žádost o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti a návrh na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
Dříve, než Nejvyšší správní soud začne rozhodovat o věci samé, musí přezkoumat
dodržení zákonných podmínek pro řízení o kasační stížnosti. Základní podmínkou je včasnost
podání kasační stížnosti. Podle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost
podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato
lhůta znovu od doručení tohoto usnesení. Osobě, která tvrdí, že o ní soud nesprávně vyslovil,
že není osobou zúčastněnou na řízení, a osobě, která práva osoby zúčastněné na řízení
uplatnila teprve po vydání napadeného rozhodnutí, běží lhůta k podání kasační stížnosti
ode dne doručení rozhodnutí poslednímu z účastníků. Zmeškání lhůty k podání kasační
stížnosti nelze prominout.
Podle ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. soud odmítne návrh, jestliže byl podán
opožděně. Podle ustanovení §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem počíná běžet
počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. Podle
ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím
dne, který se svým označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůty. Připadne-li poslední
den lhůty na sobotu, neděli, nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující
pracovní den. Jak již bylo výše uvedeno, dnem doručení rozhodnutí žalobci je pondělí
22. 12. 2003. Lhůta dvou týdnů pro podání kasační stížnosti začala žalobci běžet v úterý
23. 12. 2003 a skončila v pondělí 5. 1. 2004. Kasační stížnost tedy měla být žalobcem podána
u soudu nebo k poštovní přepravě nejpozději dne 5. 1. 2004, aby lhůta pro její podání byla
zachována; stěžovatel však podal kasační stížnost osobně až dne 20. 2. 2004. Nejvyšší správní
soud proto podle ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. kasační stížnost jako opožděnou
odmítl. Vzhledem k tomu, že kasační stížnost byla podána opožděně, Nejvyšší správní soud
nerozhodoval o přiznání odkladného účinku této kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.,
neboť v případě odmítnutí návrhu – kasační stížnosti nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení. Stěžovateli byl pro toto řízení před soudem ustanoven zástupcem
advokát; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7
s. ř. s., §120 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud však na základě obsahu soudního spisu nedospěl
k závěru, že v daném případě proběhla první porada s klientem včetně převzetí a přípravy
zastoupení ve smyslu §11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších
předpisů, proto o odměně advokáta za zastupování v řízení o této kasační stížnosti
nerozhodoval.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. ledna 2005
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu