ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.424.2004
sp. zn. 3 Azs 424/2004 - 43
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce
D. N. D., zastoupeného Mgr. Darinou Kučerovou, advokátkou se sídlem Masarykovo náměstí
193/20, Děčín, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky,
se sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 1. 10. 2003, čj. OAM-1748/VL-08-P17-2003, vedené u Krajského soudu
v Praze pod sp. zn. 46 Az 1011/2003, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Praze ze dne 24. 8. 2004, čj. 46 Az 1011/2003 - 25,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí nebyl žalobci (dále
též „stěžovatel“) udělen azyl v České republice z důvodů nesplnění podmínek uvedených
v ustanoveních §12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“);
současně bylo žalovaným rozhodnuto podle §28 zákona o azylu, že se na žalobce nevztahuje
překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu. V odůvodnění žalovaný uvedl,
že v průběhu řízení žalobce sdělil, že zemi původu opustil z důvodu nezaměstnanosti
a o udělení azylu požádal se snahou legalizovat svůj pobyt na území České republiky.
Žalovaný uvedl, že ekonomické důvody a snaha žadatele najít v České republice pracovní
uplatnění nejsou důvody pro udělení azylu na území České republiky. Ani snaha o legalizaci
pobytu nemůže být podle žalovaného důvodem pro udělení azylu, neboť právní úpravu
pobytu cizinců na území České republiky obsahuje zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2004, čj. 46 Az 1011/2003 - 25,
byla zamítnuta žaloba proti tomuto rozhodnutí žalovaného. V odůvodnění rozsudku soud
konstatoval, že žalobce v řízení o udělení azylu netvrdil žádný z důvodů podle §12 zákona
o azylu a uvedl pouze ekonomické problémy v zemi původu, nezaměstnanost a snahu
legalizovat pobyt na území České republiky. Soud se ztotožnil se závěrem žalovaného,
že žalobce neuvedl žádnou skutečnost, z níž by bylo možné usuzovat, že byl v zemi původu
pronásledován z důvodů politických či diskriminačních. Závěry žalovaného proto shledal
soud zákonu odpovídajícími. Soud prvního stupně shledal zákonným rovněž rozhodnutí
žalovaného o neudělení azylu podle §13 a §14 zákona o azylu a o neexistenci překážky
vycestování podle §91 zákona o azylu. Proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Ve včas podané kasační stížnosti stěžovatel uvádí, že již v žádosti o udělení azylu
tvrdil skutečnosti svědčící pro to, že by mohl být pronásledován za uplatňování politických
práv a svobod, popř. že má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství,
národnosti nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má.
Konkrétně stěžovatel uvedl, že ve Vietnamu obecně nejsou dodržována lidská práva
a proto se obává návratu do vlasti. Ekonomické potíže stěžovatel připustil, avšak neoznačil
je za hlavní důvod pro udělení azylu a proto se nemůže ztotožnit s názorem soudu, že o azyl
žádá pouze z ekonomických důvodů a z důvodů snahy o legalizaci pobytu na území České
republiky. Stěžovatel závěrem doplnil, že kasační stížnost podává z důvodu nezákonnosti
a také z důvodu vad řízení před správním orgánem, neboť skutková postata, z níž žalovaný
vycházel, nemá oporu ve spisech, pročež měl soud prvního stupně napadené rozhodnutí
zrušit; uvádí tedy důvody kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Stěžovatel
navrhuje zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu
řízení. Současně stěžovatel požádal soud o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost jejího podání a uvedl,
že skutečnosti tvrzené stěžovatelem v kasační stížnosti nebyly zmíněny v průběhu řízení
o udělení azylu. V řízení o udělení azylu žalovaný nedospěl k závěru, že by byla zásadním
způsobem porušena základní lidská práva stěžovatele ze strany státních orgánů ve Vietnamu,
neboť stěžovatel žádal o udělení azylu z ekonomických důvodů z důvodu nezaměstnanosti
v zemi původu. Žalovaný se domnívá, že jeho rozhodnutí i rozhodnutí soudu prvního stupně
byla vydána v souladu se zákonem a proto navrhuje zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání
odkladného účinku.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody
odpovídající ustanovením §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.; rozsahem a důvody kasační
stížnosti je Nejvyšší správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud
přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Prvním důvodem podané kasační stížnosti je důvod uvedený v ustanovení §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně
zjištěný skutkový stav aplikován nesprávný právní závěr, popřípadě je aplikován správný
právní názor, který je však nesprávně vyložen. Nejvyšší správní soud taková pochybení
v napadeném rozhodnutí Krajského soudu v Praze neshledal. Stěžovatel je přesvědčen o tom,
že splnil podmínky pro udělení azylu podle ustanovení §12 zákona o azylu. Nejvyšší správní
soud však konstatuje, že tvrzení žalobce v kasační stížnosti o pronásledování v zemi původu
pro uplatňování politických práv a pro diskriminaci neodpovídají jeho tvrzením v průběhu
řízení o udělení azylu, kde stěžovatel uváděl pouze ekonomické problémy, nemožnost sehnat
zaměstnání a snahu o legalizaci pobytu; proto k nim Nejvyšší správní soud nepřihlédl.
Tvrzení žalobce v průběhu řízení o udělení azylu posoudil žalovaný v souladu se zákonem
a krajský soud se poté řádně vypořádal s tvrzenou nezákonností týkající se všech výroků
rozhodnutí žalovaného; v podrobnostech Nejvyšší správní soud odkazuje na rozhodnutí
krajského soudu, s nímž se ztotožnil. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že důvod kasační
stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. není dán.
Kasační stížnost byla dále podána z důvodu vymezeného v ustanovení §103 odst. 1
písm. b) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady
řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí
vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl
porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem,
že to mohlo ovlivnit zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci
rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit. V souzené věci je však zřejmé,
že žalovaný rozhodl na základě skutečností obsažených ve správním spise. K této námitce
Nejvyšší správní soud sděluje, že skutkový závěr byl učiněn zcela v souladu s podklady
a tyto skutečnosti vyplývají z tvrzení žalobce v průběhu řízení o udělení azylu. Nejvyšší
správní soud tedy dospěl k závěru, že důvod kasační stížnosti uvedený v ustanovení §103
odst. 1 písm. b) s. ř. s. není dán.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1
s. ř. s.). Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl
neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 1
s. ř. s., neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému
v souvislosti s řízením o kasační stížností žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední
činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. ledna 2005
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu