ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.434.2004
sp. zn. 3 Azs 434/2004 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce
S. M., zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti
žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad
Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12.
1. 2004, čj. OAM-6529/VL-07-08-2003, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 61
Az 17/2004, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17.
5. 2004, čj. 61 Az 17/2004 - 22,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí byla zamítnuta
žádost žalobce (dále též „stěžovatel“) o udělení azylu v České republice jako zjevně
nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
V odůvodnění žalovaný uvedl, že jediným důvodem žádosti žalobce o udělení azylu byla jeho
tíživá ekonomická situace v zemi původu a obava, že by vydělané peníze v zemi původu
musel odevzdat mafii; dále byla důvodem žádosti snaha o legalizaci pobytu na území
České republiky. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobce neuvedl žádné skutečnosti svědčící
tomu, že by mohl být v zemi původu pronásledován z důvodů podle §12 zákona o azylu
a proto byla jeho žádost o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 5. 2004, čj. 61 Az 17/2004 - 22,
byla zamítnuta žaloba proti tomuto rozhodnutí žalovaného. V odůvodnění rozsudku soud
konstatoval, že žalobce v průběhu řízení o udělení azylu uváděl opakovaně jako důvod
pro udělení azylu pouze snahu vyhnout se nepříznivé ekonomické situaci ve vlasti, zejména
nemožnosti najít si zaměstnání a dále snahu o legalizaci pobytu na území České republiky.
Proto se soud ztotožnil se závěrem žalovaného, že tyto důvody není možné podřadit
pod důvody pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu. Skutečnost uvedenou v žalobě,
že po žalobci věřitelé nezákonným způsobem vymáhali dluh, je rovněž z hlediska důvodů
pro udělení azylu irelevantní, navíc žalobce tento důvod neuvedl v řízení o udělení azylu
a žalovaný jej proto nemohl posoudit. Soud konstatoval, že rozhodnutí žalovaného vyšlo
z řádně zjištěného skutkového stavu věci, ze žádosti žalobce o udělení azylu a z podrobně
provedeného pohovoru se žalobcem. Z uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou
zamítl.
Ve včas podané a ve lhůtě doplněné kasační stížnosti stěžovatel uvádí, že kasační
stížnost podává z důvodu vad správního řízení, tedy z důvodu podle §103 odst. 1 písm. b)
s. ř. s. Stěžovatel se neztotožnil se závěry krajského soudu, že jeho důvody pro udělení azylu
nelze podřadit pod důvody uváděné v §12 zákona o azylu. Stěžovatel uvádí, že žalovaný
porušil ustanovení §3 odst. 3 spr. ř., §3 odst. 4 spr. ř., §32 odst. 1 spr. ř., §46 a §47 odst. 3
spr. ř. Stěžovatel se dále cítí být zkrácen na svých právech v důsledku porušení §12 a §14
zákona o azylu, neboť žalovaný rozhodoval v rozporu s §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu.
Stěžovatel uvedl, že vlast opustil z důvodu problémů s mafií, která tam vládne. V případě
návratu do vlasti by pak musel odevzdat své finanční prostředky členům mafie a poté
by si nenašel žádné zaměstnání, v čemž mu však nepomůže policie ani jiné státní orgány;
žalovaný ani krajský soud se však těmito tvrzeními dostatečně nezabývaly, když nezjišťovaly
stav věci s ohledem na situaci v Moldavsku. Proto nebyly dány podmínky pro rozhodnutí
podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Stěžovatel má za to, že splnil důvody pro udělení
azylu podle §12 a §14 zákona o azylu. Proto stěžovatel navrhuje zrušení rozsudku Krajského
soudu v Brně a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně stěžovatel požádal soud
o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost jejího podání
a i pro řízení o kasační stížnosti odkázal na správní spis, zejména na vlastní podání a výpovědi
žalobce v průběhu řízení o udělení azylu, a na vydané rozhodnutí. Žalovaný znovu zdůraznil,
že důvody uvedené stěžovatelem nejsou důvody pro udělení azylu na území České republiky
podle §12 a §14 zákona o azylu. Proto žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody
odpovídající ustanovením §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.; rozsahem a důvody kasační
stížnosti je Nejvyšší správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud
přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené rozhodnutí soudu
prvního stupně a dospěl k závěru, že kasační stížnost žalobce není důvodná.
Důvodem podané kasační stížnosti je důvod uvedený v ustanovení §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s. Tento důvod kasační stížnosti stěžovatel sice výslovně v kasační stížnosti
neuvedl, avšak z obsahu jeho podání vyplývá, že kasační stížností je namítána rovněž
nezákonnost rozhodnutí soudu prvního stupně, který shledal zákonným rozhodnutí
žalovaného o zamítnutí žádosti žalobce o udělení azylu jako zjevně nedůvodné. Nesprávné
posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav aplikován
nesprávný právní závěr, popřípadě je aplikován správný právní názor, který je však nesprávně
vyložen. Nejvyšší správní soud taková pochybení v napadeném rozhodnutí Krajského soudu
v Ostravě neshledal. Stěžovatel je přesvědčen o tom, že splnil podmínky pro udělení azylu
podle ustanovení §12 zákona o azylu i pro udělení azylu podle §14 zákona o azylu.
K této námitce Nejvyšší správní soud uvádí, že posuzování žádosti o udělení azylu žalovaným
se sestává z řady procesních a materiálních hledisek, obsažených v zákoně o azylu,
jež je nutno vidět v jejich vzájemné provázanosti a také souslednosti. Jestliže tedy v daném
případě byla žádost o udělení azylu stěžovateli zamítnuta z důvodu, že stěžovatel neuvedl
žádnou skutečnost svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů
uvedených v §12 zákona o azylu, tedy byla zamítnuta podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g)
zákona o azylu, není možno žalovanému vytýkat, že se již dále nezabýval existencí důvodů
pro udělení azylu podle §12 nebo §14 zákona o azylu, neboť by to bylo nadbytečné. Důvody
tvrzené žalobcem totiž podle názoru žalovaného, soudu prvního stupně i zdejšího soudu
nebylo možné posoudit jako důvody pro udělení azylu na území České republiky.
Ani problémy žalobce se soukromými osobami v zemi původu, na něž žalobce odkázal
až v žalobě, nejsou samy o sobě důvodem pro udělení azylu na území České republiky, navíc
na tuto okolnost žalobce poukázal teprve v žalobě, a nemohlo k ní tedy být přihlédnuto.
Nejvyšší správní soud závěrem konstatuje, že soud prvního stupně nepochybil, když shledal
zákonným rozhodnutí žalovaného, jímž byla žádost žalobce o udělení azylu zamítnuta
jako zjevně nedůvodná podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Důvod kasační
stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. tedy není dán.
Kasační stížnost byla dále podána z důvodu vymezeného v ustanovení §103 odst. 1
písm. b) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady
řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí
vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl
porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem,
že to mohlo ovlivnit zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci
rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit. V souzené věci je však zřejmé,
že žalovaný rozhodl na základě skutečností obsažených ve správním spise. V této námitce
Nejvyšší správní soud ve shodě s názorem krajského soudu sděluje, že skutkový závěr
žalovaného byl učiněn zcela v souladu s podklady a tyto skutečnosti vyplývají z tvrzení
žalobce v průběhu správního řízení o udělení azylu. Žalovaný správní orgán měl
pro rozhodnutí dostatek podkladů, se kterými měl žalobce možnost se seznámit a vyjádřit
se k nim a rozhodnutí žalovaného vycházelo ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu
a jako takové bylo žalovaným správním orgánem řádně odůvodněno, když bylo uvedeno,
které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl žalovaný veden
při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě nichž rozhodoval,
tedy v souladu s ustanovením §47 odst. 3 spr. ř. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že důvod kasační stížnosti uvedený v ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. není dán.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1
s. ř. s.). Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl
neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 1
s. ř. s., neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému
v souvislosti s řízením o kasační stížnosti žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední
činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. ledna 2005
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu