ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.454.2004
sp. zn. 3 Azs 454/2004 - 45
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně N. M.,
zastoupené JUDr. Zdeňkem Svobodou, advokátem se sídlem Žižkova 4, Cheb, proti
žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad
Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5.
4. 2004, č. j. OAM-1215/VL-22-03-2004, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 60
Az 82/2004, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
2. 9. 2004, č. j. 60 Az 82/2004 - 25,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí byla zamítnuta žádost
žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1
písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). V odůvodnění žalovaný
uvedl, že důvody žalobkyně pro udělení azylu byly pouze rodinné problémy s manželem
a snaha o legalizaci pobytu na území České republiky. Vzhledem k tomu, že žalobkyně
neuvedla žádnou skutečnost svědčící o tom, že by mohla být v zemi původu pronásledována
z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu, rozhodl žalovaný o zamítnutí žádosti o udělení
azylu jako zjevně nedůvodné podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 9. 2004, č. j. 60 Az 82/2004 - 25, byla
zamítnuta žaloba proti tomuto rozhodnutí žalovaného. V odůvodnění rozsudku soud uvedl,
že žalobkyně v řízení o udělení azylu uvedla, že důvodem pro udělení azylu je skutečnost,
že opustila svého manžela, který ji stále pronásleduje, pomlouvá ji a vyhrožuje jí zabitím.
Kromě toho žalobkyně přijela do České republiky proto, že zde chce žít a naučit se český
jazyk, neboť se jí nelíbí život na vesnici v zemi původu, kde není práce. Soud ve shodě
s názorem žalovaného konstatoval, že tyto skutečnosti nejsou důvody pro udělení azylu
vymezené v §12 zákona o azylu, pro něž by měl žalobkyni být udělen azyl a proto žalovaný
postupoval správně, když žádost o udělení azylu žalobkyni zamítl jako zjevně nedůvodnou
podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Podle názoru soudu si žalovaný opatřil dostatek
podkladů, s nimiž měla žalobkyně možnost se seznámit a navrhnout jejich doplnění,
spolehlivě zjistil skutkový stav, žádostí se zabýval svědomitě a spolehlivě a jeho rozhodnutí
odpovídá požadavkům podle §47 spr. ř. Z uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou
zamítl.
Ve včas podané kasační stížnosti stěžovatelka uvádí, že soud prvního stupně podcenil
otázku nebezpečí jejího pronásledování v případě návratu do vlasti, byť se nejedná
o pronásledování z důvodů politických. V případě návratu do vlasti má být žalobkyni
vyhrožováno smrtí, přičemž státní orgány v zemi původu tuto situaci v minulosti tolerovaly,
neboť žalobkyně a její matka byla v zemi původu vystaveny nebezpečí hrubého násilí
a výhrůžkám smrti ze strany manžela za tichého souhlasu, resp. nečinnosti státních orgánů.
Stěžovatelka je přesvědčená o splnění podmínek podle §12 písm. b) zákona o azylu. Uvedené
okolnosti vznesla stěžovatelka již ve správním řízení, nebyly však žalovaným zohledněny.
Proto stěžovatelka navrhla, aby rozsudek Krajského soudu v Ostravě byl zrušen a věc vrácena
tomuto soudu k dalšímu řízení; současně stěžovatelka požádala o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost podané kasační stížnosti,
neboť se domnívá, že jeho rozhodnutí i rozhodnutí soudu prvního stupně byla vydána
v souladu s právními předpisy. I pro řízení o kasační stížnosti pak žalovaný odkázal
na správní spis, zejména na vlastní podání a výpovědi, které stěžovatelka učinila v průběhu
řízení o udělení azylu, a na vydané rozhodnutí. Žalovaný neakceptoval přesvědčení
stěžovatelky o splnění podmínek pro udělení azylu podle §12 písm. b) zákona o azylu, neboť
důvody uváděné stěžovatelkou nelze podřadit pod důvody pro udělení azylu podle zákona
o azylu. Žalovaný proto navrhl zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatelka v ní namítá důvod
odpovídající ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší
správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal
vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Důvodem podané kasační stížnosti je důvod uvedený v ustanovení §103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně zjištěný skutkový
stav aplikován nesprávný právní závěr, popřípadě je aplikován správný právní názor, který
je však nesprávně vyložen. Nejvyšší správní soud taková pochybení v napadeném rozhodnutí
Krajského soudu v Ostravě neshledal. Stěžovatelka je přesvědčena o tom, že splnila
podmínky pro udělení azylu podle ustanovení §12 písm. b) zákona o azylu. K této námitce
Nejvyšší správní soud konstatuje, že ji neshledal důvodnou, neboť žalobkyně v průběhu
správního řízení uvedla jako důvod pro udělení azylu rodinné problémy s manželem a snahu
o legalizaci pobytu na území České republiky. Nejvyšší správní soud dospěl ve shodě
se žalovaným a soudem prvního stupně k závěru, že v případě žalobkyně nebyly naplněny
důvody pro udělení azylu podle §12 písm. b) zákona o azylu. Soud konstatoval, že žalobkyně
nebyla v zemi původu pronásledována ve smyslu §2 odst. 6 zákona o azylu. Na základě
v řízení o udělení azylu žalobkyní uváděných skutečností nebylo možné dospět k závěru,
že by jí státní orgány na Ukrajině svévolně odmítly pomoci při řešení problémů s manželem,
neboť stěžovatelka do protokolu o pohovoru k žádosti o udělení azylu uvedla, že se kvůli
problémům s manželem v zemi původu na žádné státní orgány neobrátila. Samotné
vyhrožování a útoky ze strany manžela, na něž je kladen takový důraz v kasační stížnosti,
nejsou důvodem pro udělení azylu. Za této situace tedy nebylo možné dospět k závěru
o pronásledování žalobkyně ve smyslu zákona o azylu. Tvrzení žalobkyně v kasační stížnosti,
že násilí ze strany manžela bylo pácháno za tichého souhlasu, resp. nečinnosti státních
orgánů, je podle názoru soudu účelové a navíc se jedná o nové skutkové tvrzení uplatněné
po vydání kasační stížností napadeného rozhodnutí a proto k němu Nejvyšší správní soud
s odkazem na §109 odst. 4 s. ř. s. nepřihlédl. Nejvyšší správní soud proto konstatoval,
že důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. není dán.
Nejvyšší správní soud dospěl z uvedených důvodů k závěru, že kasační stížnost není
důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.). Jelikož Nejvyšší správní soud o kasační
stížnosti rozhodl neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení
o složení senátu, nezabýval se z důvodu nadbytečnosti již samostatně návrhem na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 1 a 7
s. ř. s., neboť neúspěšné žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému
v souvislosti s kasační stížností žalobkyně žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. ledna 2005
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu