ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.467.2004
sp. zn. 3 Azs 467/2004 - 57
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce: O.
K., zastoupeného JUDr. Františkem Výmolou, advokátem se sídlem Praha 5 Husníkova
2080/8, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 30 Az 94/2003 – 21
ze dne 11. 2. 2004,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce advokátu JUDr. Františku Výmolovi
se p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 1075 Kč, která mu bude vyplacena
do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí z účtu Nejvyššího správního soudu.
Náklady právního zastoupení žalobce nese stát.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) nadepsaný
rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti
rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-5658/VL-19-K03-2002 ze dne 28. 5. 2003. Posléze
uvedeným správním rozhodnutím nebyl stěžovateli k jeho žádosti udělen azyl podle §12,
§13 odst. 1 a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (azylový zákon), ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „azylový zákon“), a bylo vysloveno, že se na něj nevztahuje překážka
vycestování ve smyslu §91 cit. zákona. Krajský soud po přezkoumání napadeného správního
rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
Ve shodě se žalovaným nezjistil v případě stěžovatele existenci jakéhokoli důvodu
pro udělení azylu podle §12 azylového zákona. Pro udělení azylu za účelem sloučení rodiny
ve smyslu §13 cit. zákona nebyly splněny zákonné podmínky. Na udělení humanitárního
azylu podle §14 téhož zákona není podle soudu právní nárok a žalovaný nepřekročil meze
správního uvážení, jež mu uvedené ustanovení poskytuje, jestliže tento typ azylu stěžovateli
neudělil. Krajský soud rovněž přezkoumal výrok žalovaného o neexistenci překážek
vycestování podle §91 azylového zákona, nezjistil, že by stěžovatel byl v případě návratu
do vlasti ohrožen některou z okolností uvedených v cit. ustanovení. Vzhledem k těmto
skutečnostem Krajský soud v Hradci Králové v souladu s §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), žalobu jako nedůvodnou
zamítl.
V podané kasační stížnosti se stěžovatel dovolává existence důvodů, které označil
odkazem na §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. Skutková podstata, z níž správní orgán
vycházel, není podle něj úplná a je v rozporu s odůvodněním napadeného rozhodnutí.
Stěžovatel uvedl, že na něj byl z titulu jeho povolání v domovském státě vyvíjen brutální
fyzický a psychický nátlak ze strany sekty Bratrstva bílého lotosu, na což v průběhu správního
řízení opakovaně upozornil. Správnímu orgánu i soudu pak vytýká, že v situaci, kdy tyto
skutečnosti byly u něj schopny vyvolat strach o život svůj i blízkých, spokojili se uvedené
instituce pouze s obecnými zprávami MZV USA a České tiskové kanceláře. Je přesvědčen,
že šetření mělo být vedeno tak, aby bylo zjištěno, jakou roli hrála sekta na Ukrajině, zejména
v oblasti, kde žil. Teprve na základě těchto zjištění by bylo možno učinit závěr, zda jeho
obavy jsou závažné a zda jsou příslušné orgány na Ukrajině schopny žalobce a jeho blízké
uchránit před činností sekty. Protože uvedená zjištění žalovaný neprovedl, zůstalo dokazování
neúplné, a tudíž i odůvodnění napadeného rozsudku je nepřezkoumatelné. Pro případ,
že by soud dospěl k závěru, že neudělení azylu bylo důvodné, nebylo podle názoru
stěžovatele správně rozhodnuto o otázce existence překážky vycestování. Je totiž přesvědčen,
že v jeho mateřské zemi je ohrožen jeho život. Toto ohrožení pak podle něj vyplývá
z jeho příslušnosti k sociální skupině malých podnikatelů, kam jako soukromý taxikář patřil,
jakož i ze skutečnosti, kdo byl jeho zákazníkem, která má naznačovat jeho smýšlení,
resp. politické přesvědčení. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl Nejvyššímu správnímu
soudu, aby kasační stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zrušil
a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Zároveň požádal o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti a o ustanovení advokáta.
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 30 Az 94/2003 - 38 ze dne
21. 7. 2004 byl stěžovateli k ochraně jeho práv v řízení o kasační stížnosti ustanoven
zástupcem advokát JUDr. František Výmola.
Dne 17. 10. 2005 vzal stěžovatel do protokolu sepsaného u KS v Hradci Králové
kasační stížnost proti napadenému rozsudku zpět. Podle §47 písm. a) s. ř. s. soud řízení
usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět.
Projev vůle stěžovatele učiněný u Krajského soudu v Hradci Králové dne 17. 10. 2005
považuje Nejvyšší správní soud za svobodný, vážný, určitý a srozumitelný, řízení ve věci
proto dle výše cit. ust. §47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s ust. §120 s. ř. s. zastavil.
Vzhledem k dikci §78b odst. 1 azylového zákona, podle něhož se cizinci, který
předloží doklad o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí
ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku, udělí na žádost
vízum za účelem strpění pobytu, nerozhodoval Nejvyšší správní soud samostatně o žádosti
o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Řízení bylo zastaveno, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s.).
Ustanovenému zástupci náleží v souladu s §11 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), odměna
za jeden úkon právní služby učiněný v řízení o kasační stížnosti, tj. převzetí a přípravu
zastoupení, ve výši 1000 Kč, a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky 75 Kč
za jeden úkon právní služby podle §13 odst. 3 cit. vyhlášky, celkem tedy 1075 Kč. Uvedená
částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto
rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 2. listopadu 2005
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu