ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.468.2004
sp. zn. 3 Azs 468/2004 - 78
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobkyně:
E. S. právně zastoupené Mgr. Jekatěrinou Sochorovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Dlouhá
16, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 11 Az 101/2003 - 53 ze dne
31. 8. 2004,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobkyně advokátce Mgr. Jekatěrině Sochorové
se p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 3225 Kč, která jí bude vyplacena
do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí z účtu Nejvyššího správního soudu.
Náklady právního zastoupení žalobkyně nese stát.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) se kasační stížností domáhá zrušení shora
označeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta její žaloba
proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-10515/VL-19-K04-2001 ze dne 20. 12. 2002.
Uvedeným rozhodnutím nebyl stěžovatelce udělen azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „azylový zákon“) a bylo vysloveno,
že se na stěžovatelku nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 téhož zákona.
Městský soud v Praze neshledal pochybení žalovaného při aplikaci uvedeného zákona,
když se ztotožnil se závěrem, že stěžovatelka nesplňuje taxativně stanovené důvody
pro udělení azylu podle §12 až §14 cit. zákona. Proto soud žalobu s odkazem na §78 odst. 7
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“)
zamítl jako nedůvodnou.
Ve včas podané kasační stížnosti stěžovatelka napadla výše uvedené rozhodnutí
krajského soudu v celém rozsahu, přičemž bez další specifikace uplatnila důvody
uvedené v §103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s. Namítla pouze, že Městský soud v Praze
posoudil její kauzu v rozporu s platným právním řádem a že shledává pochybení všech
orgánů, které se její žádostí o azyl doposud zabývaly. Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší
správní soud kasační stížností napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze
k dalšímu řízení. Požádala rovněž, aby její kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek
a aby jí byl ustanoven zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že Městský soud v Praze
svým usnesením č. j. 11 Az 101/2003 - 65 ze dne 25. 11. 2004 stěžovatelce ustanovil
pro řízení o kasační stížnosti zástupkyni Mgr. Jekatěrinu Sochorovou, advokátku.
Ta podle záznamu ve spise nahlédla do spisu týkající se stěžovatelky a byly jí zaslány kopie
žaloby, rozsudku a kasační stížnosti stěžovatelky. Dne 6. 12. 2004 pak byl Městskému soudu
v Praze doručen přípis ustanovené zástupkyně stěžovatelky, označený jako sdělení
ustanoveného advokáta ke kasační stížnosti. V něm právní zástupkyně uvedla, že ze soudního
spisu nevyplynuly žádné konkrétní právně relevantní důvody podání kasační stížnosti,
když ze spisového materiálu ani předmětného rozhodnutí soudu nevyplývá existence důvodů
podle §103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s. Dále je v uvedeném přípisu konstatováno,
že advokátka si je vědoma své povinnosti nahradit podání učiněné stěžovatelkou, toto doplnit
nebo sdělit soudu, že se s tímto podáním ztotožňuje. V opačném případě, jak je dále uvedeno,
totiž není odstraněn nedostatek zvláštní podmínky řízení se všemi z toho vyplývajícími
následky. V situaci, kdy neobdržela žádný pokyn od stěžovatelky a kdy ze soudního spisu,
z napadeného rozhodnutí ani z kasační stížnosti podané samotnou stěžovatelkou
podle zástupkyně nevyplývá nic, co by se dalo považovat za opodstatnění důvodu kasační
stížnosti, konstatovala právní zástupkyně, že není schopna kasační stížnost stěžovatelky
nahradit novou kasační stížností ani ji doplnit. Vzhledem k tomu, že ustanovený advokát
bez výslovného pokynu klienta nemůže vzít návrh zpět a z celého průběhu řízení vyplývá vůle
stěžovatelky pokračovat i nadále v řízení, sdělila zástupkyně stěžovatelky, že ji nezbývá,
než se s podanou kasační stížností ztotožnit. Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud
nezjistil, že by Městský soud v Praze vyzval stěžovatelku, resp. její ustanovenou zástupkyni,
k odstraňování vad kasační stížnosti.
Podle §106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost kromě obecných náležitostí podání
obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů
jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. V souladu s §106
odst. 3 s. ř. s. pak platí, že nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání,
musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl
stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost
na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud na včasnou žádost
stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc. Podle §46 odst. 1
písm. a) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže soud
o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné
podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn,
a nelze proto v řízení pokračovat.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost stěžovatelky je třeba
odmítnout podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť neobsahuje řádně definované důvody
ve smyslu ust. §103 odst. 1 s. ř. s.
Stižní důvody je třeba považovat za základní a nezbytnou náležitost každé kasační
stížnosti. Význam řádně uplatněných důvodů kasační stížnosti vyplývá ze zásady dispoziční,
kterou je řízení o kasační stížnosti ovládáno. Podle této zásady je Nejvyšší správní soud,
s určitými výjimkami, vázán důvody kasační stížnosti (§109 odst. 3 s. ř. s.). Nejvyšší
správní soud je oprávněn zkoumat zákonnost rozsudku krajského soudu pouze v rozsahu
a z důvodů, jež stěžovatel ve své kasační stížnosti vymezil. Soud není oprávněn důvody,
pro něž se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí krajského soudu, za stěžovatele jakkoliv
dovozovat nebo doplňovat. Stižní důvod je přitom třeba považovat za řádně uplatněný pouze
tehdy, pokud kromě jeho nezbytné subsumpce pod jedno z písmen §103 odst. 1 s. ř. s.,
z něhož jsou taxativním způsobem podávány důvody, o něž lze kasační stížnost opřít,
obsahuje i skutkové a právní tvrzení, které Nejvyššímu správnímu soudu umožní seznat,
v čem konkrétně je pochybení krajského soudu spatřováno. Neobsahuje-li kasační stížnost
při svém podání žádné řádně uplatněné důvody, jedná se o nedostatek, který může být
odstraněn; v takových případech je zpravidla třeba, aby se krajský soud o odstranění takového
nedostatku pokusil. Za tímto účelem je krajskému soudu v §106 odst. 3 s. ř. s. uloženo,
aby podatele kasační stížnosti vyzval k doplnění chybějících náležitostí ve lhůtě jednoho
měsíce. Není-li v této lhůtě, popř. ve lhůtě prodloužené podle věty třetí cit. ustanovení kasační
stížnost doplněna, je třeba dovodit, že vady nebyly k výzvě soudu odstraněny,
přičemž pro tento nedostatek nelze v řízení o kasační stížnosti pokračovat. V takovém případě
jsou tak splněny podmínky pro odmítnutí kasační stížnosti podle §37 odst. 5 a §46 odst. 1
písm. a) s. ř. s. ve spojení s ust. §120 s. ř. s.
V projednávané věci podala stěžovatelka proti rozsudku Městského soudu v Praze
podání označené jako kasační stížnost. V tomto podání, byť obsahujícím odkaz na jednotlivá
ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s., pro něž má být rozsudek napadán, absentuje jakékoliv tvrzení
skutečností, v nichž je naplnění takových ustanovení spatřováno. Městský soud v Praze však
stěžovatelku, resp. její právní zástupkyni nevyzval v souladu s §106 odst. 3 s. ř. s. k doplnění
náležitostí kasační stížnosti, konkrétně jejích důvodů a věc předložil Nejvyššímu správnímu
soudu k rozhodnutí. Ten v dané věci dospěl k závěru, že trvání na uskutečnění výzvy
k odstranění vad podání ve smyslu §106 odst. 3 s. ř. s. by nebylo účelné ani hospodárné,
resp. tato výzva by v daném případě objektivně nemohla vést k odstranění nedostatku kasační
stížnosti. V dané věci je totiž třeba vyjít ze shora citovaného přípisu ustanovené zástupkyně
stěžovatelky, která, aniž by k tomu byla Městským soudem v Praze explicitně vyzvána,
podala vyjádření ke kasační stížnosti, a to poté, co se seznámila s jejím obsahem, žalobou,
rozsudkem Městského soudu v Praze i se zbytkem spisového materiálu. V uvedeném
přípisu jednoznačně uvedla, že si je vědoma své povinnosti doplnit kasační stížnost,
která i podle jejího názoru neobsahuje všechny náležitosti, o konkrétní důvody napadení
rozsudku Městského soudu v Praze. Jak však ustanovená zástupkyně ve svém přípisu uvedla,
takového doplnění nebyla schopna, neboť žádné konkrétní důvody nezákonnosti rozhodnutí
krajského soudu z tohoto rozhodnutí ani ze spisového materiálu nezjistila a v tomto směru
neobdržela od stěžovatelky žádný výslovný pokyn. Protože zároveň za této situace neobdržela
jakýkoli jiný pokyn co do dispozice s řízením o kasační stížnosti, omezila se zástupkyně
na vyjádření, že se s původním podáním stěžovatelky, které neobsahovalo všechny
předepsané náležitosti, ztotožňuje. Je tedy zřejmé, že právní zástupkyně v dané věci konala
fakticky tak, jako by byla soudem vyzvána k odstranění nedostatků podání ve smyslu §106
odst. 3 s. ř. s., jakož i to, že případná skutečná výzva Městského soudu v Praze
dle cit. ustanovení by vzhledem k okolnostem případu nemohla vést k odstranění nedostatků
podání, resp. k doplnění faktických důvodů, pro něž je rozhodnutí Městského soudu v Praze
napadáno. Trvat na uskutečnění této výzvy by tak za dané situaci bylo přepjatým
formalismem. Jestliže právní zástupkyně nebyla schopna sama doplnit chybějící důvody
napadení rozsudku a od stěžovatelky neobdržela jakékoli pokyny, mohla by na takovou
dodatečnou výzvu reagovat toliko v intencích původního přípisu a ztotožnit se s podáním
stěžovatelky, které však vykazuje shora uvedené vady. Nedostatek podání stěžovatelky,
jakkoli obecně odstranitelný, se tak vzhledem k okolnostem případu stal fakticky
neodstranitelným. V takovém případě jsou splněny podmínky pro aplikaci §46 odst. 1
písm. a) s. ř. s., a tedy odmítnutí kasační stížnosti. Uvedený závěr pak platí tím spíše,
že doplnění kasační stížnosti o řádně uplatněné důvody kasační stížnosti nebylo provedeno
ani kdykoliv poté, tj. nebylo provedeno ani do dne vydání tohoto usnesení Nejvyššího
správního soudu.
Nejvyšší správní soud byl proto nucen kasační stížnost proti rozsudku Městského
soudu v Praze podle §37 odst. 5 a §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
odmítnout. S přihlédnutím k §78b odst. 1 azylového zákona, podle něhož se cizinci,
který předloží doklad o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě
proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku, udělí
na žádost vízum za účelem strpění pobytu, nerozhodoval Nejvyšší správní soud samostatně
o žádosti stěžovatelky o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Podle §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Hotové výdaje a odměnu za zastupování soudem
ustanovené zástupkyni stěžovatelky platí stát (§35 odst. 7 ve spojení s §120 s. ř. s.).
Ustanovené zástupkyni náleží v souladu s §11 písm. a), d) a e) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), odměna
za tři úkony právní služby učiněné v řízení o kasační stížnosti, tj. převzetí a přípravu
zastoupení, písemné podání soudu a prostudování spisu, ve výši 3 x 1000 Kč, a dále náhrada
hotových výdajů ve výši paušální částky 75 Kč za tři úkony právní služby podle §13 odst. 3
cit. vyhlášky, celkem tedy 3225 Kč. Uvedená částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. listopadu 2005
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu