ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.471.2004
sp. zn. 3 Azs 471/2004 - 42
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce: I.
M., zastoupeného JUDr. Irenou Smítkovou, advokátkou se sídlem Příbram, nám. T. G.
Masaryka 121, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3,
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 36 Az 767/2003 – 21
ze dne 26. 8. 2004,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) nadepsané
usnesení Krajského soudu v Brně, kterým bylo odmítnuto jeho podání ze dne 31. 7. 2003,
jímž se domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-2049/AŘ-2002 ze dne
30. 6. 2003. Krajský soud žalobu stěžovatele odmítl s odkazem na §37 odst. 5 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Zjistil
totiž, že podání stěžovatele postrádalo náležitosti uvedené v §71 odst. 1 písm. d) a e) s. ř. s.,
a tato vada nebyla přes řádně doručenou výzvu a poučení soudu o následcích nevyhovění
výzvě odstraněna. Vzhledem k tomu, že z podání stěžovatele nebylo podle soudu zřejmé,
jaké jsou důvody nezákonnosti napadeného rozhodnutí, nebyl dán jednoznačně
rozsah přezkumné činnosti soudu. Podle soudu se tak jednalo o takovou vadu podání,
pro kterou nebylo možno pokračovat v řízení, a proto soud podání stěžovatele podle §37
odst. 5 s. ř. s. usnesením odmítl.
Ve včas podané kasační stížnosti stěžovatel napadá usnesení krajského soudu
z důvodu podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Konkrétně namítá, že při zjišťování
a dokumentaci skutkového stavu věci bylo ze strany žalovaného postupováno jednostranně
a že mu při udělování příslušného poučení v pobytovém středisku nebyl zajištěn tlumočník
a ani nebylo řádně zjištěno, zda stěžovatel řádně pochopil obsah poučení. Stěžovatel dále
uvádí, že od počátku tvrdil, že je pronásledován z azylově relevantních důvodů a tvrdí,
že jeho zemi nelze považovat za zemi bezpečnou. Vytýká dále správnímu orgánu,
že nevedl vůbec šetření o formě a intenzitě výhrůžek, kterými byl častován, osobách,
od nichž tyto výhrůžky pocházely, a osobních podmínkách stěžovatele, které jsou podle jeho
názoru ve svém souhrnu vážným důvodem pro udělení azylu. Stěžovatel uvádí, že mu mohl
a měl být alternativně udělen azyl z humanitárních důvodů podle §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších
předpisů (azylový zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též „azylový zákon“).
S ohledem na uvedené důvody stěžovatel navrhl Nejvyššímu správnímu soudu, aby kasační
stížností napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Zároveň požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud se kasační stížnosti musel zaobírat nejprve z hlediska
její přípustnosti. Pouze přípustná kasační stížnost může být soudem věcně projednána.
Podle §102 s. ř. s. je kasační stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení domáhá zrušení
soudního rozhodnutí. Podle §103 odst. 1 s. ř. s. je možno kasační stížnost podat pouze
z tam uvedených důvodů, přičemž důvod, o který se kasační stížnost opírá, musí stěžovatel
v kasační stížnosti označit (§106 s. ř. s.). Podle §104 odst. 4 s. ř. s. kasační stížnost není
přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v §103 s. ř. s.
Z obsahu kasační stížnosti je zřejmé, že jí stěžovatel napadá postup žalovaného
ve správním řízení, který by bylo možno charakterizovat jako nedostatečně zjištěný skutkový
stav věci a jiné vady v řízení před správním orgánem, které mohly mít vliv na zákonnost
rozhodnutí žalovaného. Stěžovatel v podstatě uvádí, že pokud by žalovaný řádným způsobem
zjistil skutkový stav a pokud by mu bylo poskytnuto řádné poučení o jeho právech, musel
by mu být udělen azyl pro důvodnou obavu z pronásledování z azylově relevantních důvodů
ve smyslu §16 azylového zákona (správně §12 azylového zákona - pozn. soudu),
popř. humanitární azyl podle §14 téhož zákona. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí,
že pokud by krajský soud přezkoumával správní rozhodnutí žalovaného meritorně, byla
by shora uvedená námitka podřaditelná pod důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
O takový případ však nejde, neboť napadeným rozhodnutím krajského soudu byla žaloba
odmítnuta ve smyslu §37 odst. 5 s. ř. s. a krajský soud se věcí samou vůbec nezabýval.
Stěžovatel tak v kasační stížnosti uvádí důvod, jenž neodpovídá obsahu pravomocného
soudního rozhodnutí. Stěžovatel v kasační stížnosti neuvádí, v čem spočívalo pochybení
soudu, které by mělo být tím kasačním důvodem, jehož oprávněnost by měl Nejvyšší správní
soud posuzovat. Takovým důvodem by v posuzované věci mohla být tvrzená nezákonnost
rozhodnutí o odmítnutí žaloby, pokud by stěžovatel zpochybnil skutková zjištění soudu
nebo jeho právní hodnocení, pokud jde o splnění podmínek postupu podle §37 odst. 5 s. ř. s.,
neboť to byla jediná otázka, kterou krajský soud posuzoval. Jen k tomu lze upínat důvody
kasační stížnosti, neboť ty vždy musejí odrážet rozhodnutí soudu. Jestliže stěžovatel napadá
vady správního řízení, jejichž posouzení vůbec nebylo předmětem soudního rozhodnutí, uvádí
jiné důvody, než které připouští §103 odst. 1 s. ř. s. Kasační stížnost opírající se výlučně
o shora uvedené důvody je podle §104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná.
Nejvyšší správní soud proto podle §104 odst. 4 s. ř. s., §120 s. ř. s. ve spojení s §46
odst. 1 písm. d) s. ř. s. kasační stížnost jako nepřípustnou odmítl.
S přihlédnutím k §78b odst. 1 azylového zákona, podle něhož se cizinci,
který předloží doklad o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě
proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku, udělí
na žádost vízum za účelem strpění pobytu, nerozhodoval Nejvyšší správní soud samostatně
o žádosti o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Jestliže byla kasační stížnost odmítnuta, nemá podle §60 odst. 3 ve spojení s §120
s. ř. s. žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 19. října 2005
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu