ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.484.2004
sp. zn. 3 Azs 484/2004 - 113
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci
žalobkyně R. S., zastoupené JUDr. Ing. Jiřím Klavíkem, advokátem se sídlem Havlíčkova 99,
Chrudim III, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se
sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 31. 10. 2003, čj. OAM-6965/VL-09-P08-2001, vedené u Krajského soudu
v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích pod sp. zn. 52 Az 323/2003, o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne
31. 8. 2004, čj. 52 Az 323/2003 - 82,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
III. Odměna advokáta JUDr. Ing. Jiřího Klavíka se u r č u je částkou
2150 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí nebyl žalobkyni
(dále též „stěžovatelka“) udělen azyl z důvodu nesplnění podmínek uvedených v ustanoveních
§12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“);
současně bylo žalovaným rozhodnuto o neexistenci překážky vycestování podle §91 zákona
o azylu. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že v průběhu řízení o udělení azylu bylo
prokázáno, že důvodem žádosti žalobkyně o udělení azylu byla obava o děti, zejména o syna,
jemuž hrozil nástup základní vojenské služby. Dalším důvodem byly potíže s místními
obyvateli z důvodu ruské národnosti a sexuální obtěžování ze strany policisty. Syna
žalobkyně napadli bezdůvodně jeho vrstevníci kazašského původu. Žalovaný uvedl,
že po porovnání těchto tvrzení a informací Ministerstva zahraničních věcí USA, Ministerstva
zahraničních věcí České republiky a České tiskové kanceláře a dospěl k závěru, že nebyla
pronásledována ze žádného z důvodů podle §12 písm. b) zákona o azylu; pronásledování
z důvodu podle §12 písm. a) žalobkyně ani netvrdila. Činy soukromých osob nemohou být
podle sdělení žalovaného považovány za pronásledování, pokud je státní orgány v zemi
původu vědomě tolerují, či nedokáží zajistit přiměřenou ochranu. V daném případě učinil
nadřízený policejní orgán takové opatření, aby se žalobkyně s policistou, který ji sexuálně
obtěžoval, již nesetkala. Udávaným národnostním potížím žalobkyně žalovaný nepřisvědčil,
neboť nebyly žalobkyní blíže specifikovány a žalovaný konstatoval, že toto tvrzení žalobkyně
nelze podřadit pod důvod pro udělení azylu podle §12 písm. b) zákona o azylu. Obavu
z možného zapojení syna do bojových operací souvisejících s válkou v Čečensku nelze
považovat za důvod pro udělení azylu, neboť Kazachstán není do války přímo zapojen
a nezúčastnil se válečných operací. Žalovaný navíc zdůraznil, že žalobkyně požádala
o udělení azylu až v červenci roku 2001, ačkoliv na území České republiky přicestovala v září
roku 1998, pročež měla podle žalovaného spíše využít některého z institutů podle zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů,
ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný se dále vyjádřil k neudělení azylu žalobkyni
podle §13 odst. 1 a 2 zákona o azylu a podle §14 zákona o azylu a k neexistenci překážky
vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne
31. 8. 2004, čj. 52 Az 323/2003 - 82, byla žaloba žalobkyně proti uvedenému rozhodnutí
žalovaného jako nedůvodná zamítnuta. Soud v odůvodnění konstatoval dostatečně zjištěný
skutkový stav s tím, že žalobkyně neuvedla skutečnosti, které by nasvědčovaly jejímu
pronásledování z některého z důvodů podle §12 zákona o azylu nebo by nasvědčovaly
odůvodněnému strachu z pronásledování z těchto důvodů. Soud se ztotožnil se závěrem
žalovaného, že žádost žalobkyně o udělení azylu byla podána proto, aby žalobkyně mohla
nadále pobývat na území České republiky. Soud dále konstatoval, že žalovaný
se v odůvodnění rozhodnutí zabýval všemi důvody uvedenými žalobkyní ve správním řízení
a správně zhodnotil skutkový stav. Z těchto důvodů dospěl soud k závěru o nedůvodnosti
žaloby a proto ji zamítl.
Ve včas podané kasační stížnosti stěžovatelka namítla nezákonnost rozhodnutí
krajského soudu spočívající v nesprávném posouzení právní otázky. Současně stěžovatelka
požádala soud o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Soudem ustanovený
zástupce pak na základě výzvy soudu doplnil kasační stížnost v tom, že jejím důvodem
je skutečnost, že se správní orgán nevypořádal s pronásledováním rodiny žalobkyně
v Kazachstánu ze strany muslimů. Podle názoru stěžovatelky je zde dán důvod pro udělení
azylu podle §12 písm. b) zákona o azylu, neboť stěžovatelka má odůvodněný strach
z pronásledování z důvodu náboženství. Z uvedených důvodků stěžovatelka žádá,
aby rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 31. 8. 2004,
čj. 52 Az 323/2003 - 82, bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost jejího podání,
neboť se domnívá, že jeho rozhodnutí i rozhodnutí soudu prvního stupně byla vydána
v souladu s právními předpisy. I pro řízení o kasační stížnosti pak žalovaný odkázal
na správní spis, zejména na vlastní podání a výpovědi, které stěžovatelka učinila v průběhu
řízení o udělení azylu, a na vydané rozhodnutí. Žalovaný uvedl, že v řízení o udělení azylu
nebylo prokázáno, že by důvody stěžovatelky bylo možné podřadit pod důvody pro udělení
azylu podle §12 zákona o azylu. V otázce porušení povinností policisty státní orgány
stěžovatelce neodmítly pomoc. Národnostní a náboženské potíže stěžovatelka v řízení nijak
nekonkretizovala ani nedoplnila. Nebyly prokázány ani skutečnosti opodstatňující
odůvodněný strach stěžovatelky z pronásledování v zemi původu. Žalovaný proto navrhl
zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatelka v ní namítá
důvod odpovídající ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a jejím rozsahem a důvody
je Nejvyšší správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom
neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Důvodem podané kasační stížnosti je důvod uvedený v ustanovení §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s., tedy tvrzená nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom,
že je na správně zjištěný skutkový stav aplikován nesprávný právní závěr, popřípadě
je aplikován správný právní názor, který je však nesprávně vyložen. Nejvyšší správní soud
taková pochybení v napadeném rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka
v Pardubicích neshledal. Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích při vlastním
přezkoumání žalobou dotčeného rozhodnutí správně vyšel ze skutkového a právního stavu,
jenž existoval v době rozhodování správního orgánu, a zabýval se všemi výroky napadeného
rozhodnutí v rámci žalobních bodů. K námitce stěžovatelky, že se žalovaný nevypořádal
s jejím pronásledováním v zemi původu ze strany muslimů, Nejvyšší správní soud konstatuje,
že po seznámení se s obsahem správního spisu neshledal tuto námitku stěžovatelky důvodnou.
Při pohovoru k žádosti o udělení azylu stěžovatelka uvedla pouze obecný poukaz na to,
že Kazachstán je muslimská země a k pravoslavným Rusům se tam muslimové chovají velmi
špatně, přičemž poukázala na bitku mezi Rusy a Kazachy v roce 1986; ani v kasační stížnosti
stěžovatelka své tvrzení ohledně pronásledování ze strany muslimů nijak blíže
nespecifikovala. K tomu Nejvyšší správní soud konstatuje, že takové obecné tvrzení nemůže
vést k závěru, že stěžovatelka byla pronásledována z důvodů vyznání nebo měla odůvodněný
strach z pronásledování z tohoto důvodu, neboť z takového obecného tvrzení stěžovatelky
nebylo možné dovodit důvod pro udělení azylu. Krajský soud tedy nepochybil,
když v souladu s názorem žalovaného dospěl k závěru, že žalobkyně neuvedla žádné
skutečnosti, které by nasvědčovaly jejímu pronásledování nebo odůvodněnému strachu
z pronásledování mj. z důvodu vyznání. S tímto názorem se Nejvyšší správní soud ztotožnil,
neboť na základě obecně formulovaného tvrzení rovněž neshledal pronásledování žalobkyně
z důvodu vyznání ani její odůvodněný strach z pronásledování z tohoto důvodu. Vzhledem
k tomu, že se jednalo o jediné tvrzení žalobkyně v kasační stížnosti, dospěl Nejvyšší správní
soud k závěru, že důvod kasační stížnosti podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. není
dán.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1
s. ř. s.). Jelikož Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl neprodleně po jejím
obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu, nezabýval se z důvodu
nadbytečnosti již samostatně návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 1 a 7
s. ř. s., neboť neúspěšné žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému
v souvislosti s řízením o kasační stížností žalobkyně žádné náklady nad rámec jeho úřední
činnosti nevznikly. Stěžovatelce byl pro toto řízení před soudem ustanoven zástupcem
advokát; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7
s. ř. s., §120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokátovi částkou 2 x 1000 Kč za dva úkony
právní služby – převzetí a příprava věci a doplnění kasační stížnosti ze dne 29. 11. 2004 a 2 x
75 Kč paušální náhrady hotových výdajů, v souladu s §9 odst. 3 písm. f), §7, §11 odst. 1
písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, celkem 2150 Kč.
Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní
moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. března 2005
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu