ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.488.2004
sp. zn. 3 Azs 488/2004 - 105
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci
žalobkyně N. S., zastoupené JUDr. Ing. Jiřím Klavíkem, advokátem se sídlem Havlíčkova 99,
Chrudim III, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se
sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 31. 10. 2003, čj. OAM-6974/VL-09-P08-2001, vedené u Krajského soudu
v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích pod sp. zn. 52 Az 329/2003, o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne
31. 8. 2004, čj. 52 Az 329/2003 - 74,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
III. Odměna advokáta JUDr. Ing. Jiřího Klavíka se u r č u je částkou
2150 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí nebyl žalobkyni
(dále též „stěžovatelka“) udělen azyl z důvodu nesplnění podmínek uvedených v ustanoveních
§12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“);
současně bylo žalovaným rozhodnuto o neexistenci překážky vycestování podle §91 zákona
o azylu. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že v průběhu řízení o udělení azylu bylo
prokázáno, že důvodem žádosti žalobkyně o udělení azylu bylo následování její matky, která
opustila Kazachstán v roce 1998; jiné potíže v zemi původu žalobkyně neuvedla. Žalovaný
uvedl, že důvody matky žalobkyně pro udělení azylu byly obava o děti, zejména o syna,
jemuž hrozil nástup základní vojenské služby, národnostní důvody a potíže s policistou, jenž
od ní požadoval sexuální služby. Žalovaný uvedl, že jeho rozhodnutím ze dne 31. 10. 2003,
čj. OAM-6965/VL-09-P08-2001, nebyl matce žalobkyně udělen azyl z důvodu nesplnění
podmínek podle §12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona o azylu. Jelikož ani žalobkyně nesdělila
jiné důvody pro udělení azylu, jež by bylo možné podřadit pod zákonné důvody pro udělení
azylu, nemohl žalovaný vyhovět ani její žádosti. Žalovaný navíc zdůraznil, že žalobkyně
požádala o udělení azylu až v červenci roku 2001, ačkoliv na území České republiky
přicestovala se svou matkou již v září roku 1998, pročež měla podle žalovaného spíše využít
některého z institutů podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České
republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný se dále
vyjádřil k neudělení azylu žalobkyni podle §13 odst. 1 a 2 zákona o azylu a podle §14
zákona o azylu a k neexistenci překážky vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne
31. 8. 2004, čj. 52 Az 329/2003 - 74, byla žaloba žalobkyně proti uvedenému rozhodnutí
žalovaného jako nedůvodná zamítnuta. Soud v odůvodnění konstatoval dostatečně zjištěný
skutkový stav s tím, že žalobkyně neuvedla skutečnosti, které by nasvědčovaly jejímu
pronásledování z některého z důvodů podle §12 zákona o azylu nebo by nasvědčovaly
odůvodněnému strachu z pronásledování z těchto důvodů. Soud se ztotožnil se závěrem
žalovaného, že žádost žalobkyně o udělení azylu byla podána matkou tehdy ještě nezletilé
žalobkyně proto, aby žalobkyně mohla nadále pobývat na území České republiky. Soud dále
konstatoval, že žalovaný se v odůvodnění rozhodnutí zabýval všemi důvody uvedenými
žalobkyní ve správním řízení a správně zhodnotil skutkový stav. Z těchto důvodů dospěl soud
k závěru o nedůvodnosti žaloby a proto ji zamítl.
Ve včas podané kasační stížnosti stěžovatelka namítla nezákonnost rozhodnutí
krajského soudu spočívající v nesprávném posouzení právní otázky. Současně stěžovatelka
požádala soud o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Soudem ustanovený
zástupce pak na základě výzvy soudu doplnil kasační stížnost v tom, že jejím důvodem je
skutečnost, že se správní orgán nevypořádal s pronásledováním rodiny žalobkyně
v Kazachstánu ze strany muslimů. Podle názoru stěžovatelky je zde dán důvod pro udělení
azylu podle §12 písm. b) zákona o azylu, neboť stěžovatelka má odůvodněný strach
z pronásledování z důvodu náboženství. Z uvedených důvodů stěžovatelka žádá,
aby rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 31. 8. 2004,
čj. 52 Az 329/2003 - 74, bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost jejího podání,
neboť se domnívá, že jeho rozhodnutí i rozhodnutí soudu prvního stupně byla vydána
v souladu s právními předpisy. I pro řízení o kasační stížnosti pak žalovaný odkázal
na správní spis, zejména na vlastní podání a výpovědi, které stěžovatelka učinila v průběhu
řízení o udělení azylu, a na vydané rozhodnutí. Žalovaný uvedl, že v řízení o udělení azylu
nebylo prokázáno, že by důvody stěžovatelky bylo možné podřadit pod důvody pro udělení
azylu podle §12 zákona o azylu, neboť žalobkyně pouze uvedla, že následovala svou matku,
že by v České republice ráda studovala, a že v zemi původu žádné problémy neměla; situaci
v zemi původu přitom hodnotila jako horší než v České republice. Podle názoru žalovaného
nebylo v řízení prokázáno, že by důvody žalobkyně bylo možné podřadit pod zákonem
o azylu taxativně vymezené důvody pro udělení azylu. Žalovaný proto navrhl zamítnutí
kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatelka v ní namítá
důvod odpovídající ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a jejím rozsahem a důvody
je Nejvyšší správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom
neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Důvodem podané kasační stížnosti je důvod uvedený v ustanovení §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s., tedy tvrzená nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom,
že je na správně zjištěný skutkový stav aplikován nesprávný právní závěr, popřípadě
je aplikován správný právní názor, který je však nesprávně vyložen. Nejvyšší správní soud
taková pochybení v napadeném rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka
v Pardubicích neshledal. Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích při vlastním
přezkoumání žalobou dotčeného rozhodnutí správně vyšel ze skutkového a právního stavu,
jenž existoval v době rozhodování správního orgánu, a zabýval se všemi výroky napadeného
rozhodnutí v rámci žalobních bodů. K námitce stěžovatelky, že se žalovaný nevypořádal
s jejím pronásledováním v zemi původu ze strany muslimů, Nejvyšší správní soud konstatuje,
že po seznámení se s obsahem správního spisu neshledal tuto námitku stěžovatelky důvodnou.
Při pohovoru k žádosti o udělení azylu stěžovatelka žádný odkaz na pronásledování ze strany
muslimů neuvedla. Pouze matka žalobkyně uvedla ve svém pohovoru, že Kazachstán
je muslimská země a k pravoslavným Rusům se tam muslimové chovají velmi špatně,
přičemž poukázala na bitku mezi Rusy a Kazachy v roce 1. Toto obecné tvrzení však nemůže
být důvodem pro udělení azylu, tím spíše ne v případě žalobkyně, která se v roce 1 narodila
a uvedený, blíže nespecifikovaný konflikt, na který poukázala její matka, tudíž nemohla
osobně pocítit. Ani v kasační stížnosti stěžovatelka své tvrzení ohledně pronásledování ze
strany muslimů v zemi původu nijak blíže nespecifikovala. K tomu Nejvyšší správní soud
konstatuje, že takové obecné tvrzení nemůže vést k závěru, že stěžovatelka byla
pronásledována z důvodů vyznání nebo měla odůvodněný strach z pronásledování z tohoto
důvodu, a proto nebylo v daném případě možné dovodit důvod pro udělení azylu. Krajský
soud tedy nepochybil, když v souladu s názorem žalovaného dospěl k závěru, že žalobkyně
neuvedla žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly jejímu pronásledování nebo
odůvodněnému strachu z pronásledování mj. z důvodu vyznání. S tímto názorem se Nejvyšší
správní soud ztotožnil, neboť na základě obecně formulovaného tvrzení rovněž neshledal
pronásledování žalobkyně z důvodu vyznání ani její odůvodněný strach z pronásledování
z tohoto důvodu. Vzhledem k tomu, že se jednalo o jediné tvrzení žalobkyně v kasační
stížnosti, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že důvod kasační stížnosti podle ustanovení
§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. není dán.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1
s. ř. s.). Jelikož Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl neprodleně po jejím
obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu, nezabýval se z důvodu
nadbytečnosti již samostatně návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 1 a 7
s. ř. s., neboť neúspěšné žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému
v souvislosti s řízením o kasační stížností žalobkyně žádné náklady nad rámec jeho úřední
činnosti nevznikly. Stěžovatelce byl pro toto řízení před soudem ustanoven zástupcem
advokát; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7
s. ř. s., §120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokátovi částkou 2 x 1000 Kč za dva úkony
právní služby – převzetí a příprava věci a doplnění kasační stížnosti ze dne 29. 11. 2004 a 2 x
75 Kč paušální náhrady hotových výdajů, v souladu s §9 odst. 3 písm. f), §7, §11 odst. 1
písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, celkem 2150 Kč.
Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní
moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. března 2005
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu