ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.494.2004
sp. zn. 3 Azs 494/2004 - 59
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci
žalobkyně G. V., zastoupené JUDr. Alenou Lasotovou, advokátkou se sídlem Přívozská 10,
Ostrava 1, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se
sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 11. 2. 2004, čj. OAM-351/VL-20-05-2004, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod
sp. zn. 61 Az 41/2004, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v
Ostravě ze dne 19. 7. 2004, čj. 61 Az 41/2004 - 21,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozsudku byla zamítnuta žádost
žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) o udělení azylu na území České republiky j ako zjevně
nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. V odůvodnění
žalovaný uvedl, že důvodem žádosti o udělení azylu byly problémy žalobkyně se soukromými
osobami a snaha o legalizaci pobytu na území České republiky; tyto skutečnosti však
podle žalovaného nejsou podřaditelné pod důvody podle §12 zákona o azylu; proto byla
žádost žalobkyně o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 7. 2004, čj. 61 Az 41/2004 - 21,
byla zamítnuta žaloba proti tomuto rozhodnutí žalovaného. Ve včasné kasační stížnosti
stěžovatelka uvedla, že žalovaný v řízení o udělení azylu porušil ustanovení §3 odst. 4, §32
odst. 1, §34 odst. 1, §46 správního řádu. Dále se odvolala na čl. 3 Úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod a na rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ve věci
Cruz Varas a ve věci Vilvarajah a odkázala na čl. 43 a čl. 53 Příručky postupů a kritérií
pro určování právního postavení uprchlíků a tím, že žádá zrušení rozhodnutí Krajského soudu
v Ostravě a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně stěžovatelka požádala
o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a o ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2004, čj. 61 Az 41/2004 - 40,
byla stěžovatelce ustanovena zástupkyní advokátka JUDr. Alena Lasotová. Usnesením ze dne
18. 3. 2005, čj. 61 Az 41/2004 - 52, ji Krajský soud v Ostravě vyzval, aby ve lhůtě jednoho
měsíce ode dne doručení usnesení uvedla, v jakém rozsahu a z jakých konkrétních důvodů
je kasační stížnost podávána, v čem stěžovatelka spatřuje porušení ustanovení §3 odst. 4,
§32 odst. 1, §34 odst. 1 a §46 správního řádu žalovaným v řízení o udělení azylu
a aby uvedla, kdy jí bylo doručeno napadené rozhodnutí s tím, že v případě neodstranění vad
kasační stížnosti může být kasační stížnost odmítnuta. Usnesení bylo zástupkyni stěžovatelky
doručeno dne 1. 4. 2005, kasační stížnost však nedoplnila.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost jejího podání,
neboť se domnívá, že jeho rozhodnutí i rozhodnutí soudu prvního stupně byla vydána
v souladu s právními předpisy. Proto žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání
odkladného účinku.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že o kasační stížnosti nemůže věcně jednat
a musel ji odmítnout z následujících důvodů.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost nesplňuje náležitosti pro to,
aby na jejím základě bylo možné rozhodnutí krajského soudu věcně přezkoumat. Pouhý
obecný odkaz na ustanovení §3 odst. 4, §32 odst. 1, §34 odst. 1 a §46 správního řádu
a citace některých mezinárodněprávních dokumentů neumožňují Nejvyššímu správnímu
soudu kasační stížnost věcně projednat, neboť v těchto odkazech nelze spatřovat důvody
kasační stížnosti. Stěžovatelce byla pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupkyní
advokátka, jež byla vyzvána k odstranění vad kasační stížnosti tak, aby uvedla, v jakém
rozsahu a z jakých důvodů je rozhodnutí soudu prvního stupně napadáno a aby specifikovala,
v čem je spatřováno porušení citovaných ustanovení správního řádu. Usnesení obsahovalo
řádné poučení o možnosti odmítnutí kasační stížnosti v případě neodstranění vad kasační
stížnosti. Zástupkyně stěžovatelky však na výzvu soudu nijak nereagovala.
Takovou kasační stížností se tedy Nejvyšší správní soud nemohl zabývat,
neboť v ní nebyl dán rozsah přezkumu rozsudku soudu prvního stupně. Nejvyšší správní soud
přitom není povinen ani oprávněn sám vyhledávat možné důvody nezákonnosti rozhodnutí
soudu prvního stupně. Pouhá citace ustanovení správního řádu ani odkaz
na mezinárodněprávní dokumenty nepředstavují ani při nejmírnějších požadavcích důvody
kasační stížnosti. Zástupkyně stěžovatelky byla Krajským soudem v Ostravě vyzvána
k odstranění vad kasační stížnosti a řádně poučena o možnosti odmítnutí kasační stížnosti
v případě, že tak neučiní. Kasační stížnost však nebyla ve stanovené lhůtě doplněna,
proto Nejvyšší správní soud konstatuje, že přes výzvu soudu a poučení o možných následcích
nebyly odstraněny vady kasační stíž nosti a tato skutečnost představuje nedostatek,
pro který není možné v řízení o kasační stížnosti dále pokračovat.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost stěžovatelky podle §37 odst. 5 s. ř. s.
použitého obdobně podle §106 odst. 1 poslední věta s. ř. s. odmítl. Za této procesní situace
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 3 s. ř. s.,
neboť v případě odmítnutí návrhu – kasační stížnosti – nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Stěžovatelce byla pro toto řízení před soudem
ustanovena zástupkyní advokátka; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu
za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s., §120 s. ř. s.). Nejvyššímu správnímu soudu však
do dne jeho rozhodnutí nebylo prokázáno, že v daném případě proběhla první porada
s klientkou včetně převzetí a přípravy zastoupení ve smyslu §11 odst. 1 písm. b) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, proto o odměně advokátky za zastupování
v řízení o této kasační stížnosti nerozhodoval.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. července 2005
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu