ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.57.2005
sp. zn. 3 Azs 57/2005 - 45
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce
M. M., zastoupeného Mgr. Petrem Poláchem, advokátem se sídlem Křenová 62a, Brno, proti
žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad
Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26.
3. 2004, čj. OAM-1023/VL-20-17-2004, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 60
Az 77/2004, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.
10. 2004, čj. 60 Az 77/2004 - 18,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí byla zamítnuta
žádost žalobce (dále též „stěžovatel“) o udělení azylu v České republice jako zjevně
nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že jediným důvodem žádosti žalobce o udělení
azylu byly jeho potíže s neznámými osobami v zemi původu, ekonomické problémy a snaha
o legalizaci pobytu na území České republiky. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobce neuvedl
žádné skutečnosti svědčící tomu, že by mohl být v zemi původu pronásledován z některého
z důvodů podle §12 zákona o azylu a proto byla jeho žádost o udělení azylu zamítnuta.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2004, čj. 60 Az 77/2004 - 18,
byla zamítnuta žaloba proti tomuto rozhodnutí žalovaného. V odůvodnění rozsudku soud
konstatoval, že skutečnosti uváděné žalobcem svědčí o tom, že žalobce neopustil zemi
původu z důvodu pronásledování nebo odůvodněného strachu z pronásledování, a jako důvod
uvedl problémy se soukromými osobami, které se domnívaly, že nezabránil smrti ženy
přivezené na pohotovost a dále svou snahu o legalizaci pobytu na území České republiky.
Soud se ztotožnil se závěrem žalovaného, že v těchto skutečnostech nelze spatřovat důvod
pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu a proto žalovaný postupoval správně,
když žádost o udělení azylu žalobci zamítl jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm.
g) zákona o azylu. Problémy se soukromými osobami měl žalobce řešit s kompetentními
orgány v zemi původu; žalobce však neprokázal, že by se účinně domáhal ochrany ve vlasti.
Soud dále konstatoval, že řízení o udělení azylu proběhlo v souladu s procesními předpisy.
Ze všech uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Včasná kasační stížnost byla stěžovatelem podána z důvodu vad správního řízení, tedy
podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Stěžovatel uvádí, že žalovaný řádně nezjistil skutkový stav
zejména v otázce možnosti poskytnutí ochrany žalobci ze strany ukrajinských státních orgánů.
Žalovaný zcela pominul skutečný stav státních orgánů na Ukrajině, jež nejsou schopny zajistit
svým občanům účinnou ochranu, a které stěžovatelovo pronásledování tolerovaly. Dále
stěžovatel tvrdí, že žalovaný pochybil, když nerozhodl o existenci překážky vycestování
podle §91 zákona o azylu. Stěžovatel uvádí, že je mu známo, že někteří žadatelé o azyl byli
na Ukrajině podrobeni administrativní šikaně, a že ukrajinské státní úřady požadují po České
republice údaje o ukrajinských občanech žádajících v České republice o azyl. Žalovaný si měl
opatřit více podkladů a zkoumat, zda u stěžovatele není dána překážka vycestování. Dále
stěžovatel uvádí, že žadatelům o azyl nejsou a nemohou být známy všechny skutečnosti,
které by měli a mohli uvádět ve svůj prospěch. Žalovaný měl proto sám zjišťovat další
pro věc významné skutečnosti, které se netýkají účastníků řízení, ale stavu ochrany práv
ve státě, z něhož účastník řízení pochází; jen tak mohou být zachována procesní práva
účastníka řízení. Nesprávně zjištěným skutkovým stavem dochází ze strany žalovaného
k ovlivnění zákonnosti jeho rozhodnutí. Ze všech uvedených důvodů stěžovatel navrhuje
zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2004, čj. 60 Az 77/2004 - 18
a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně stěžovatel požádal soud o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost jejího podání
a i pro toto řízení odkázal na správní spis, zejména na vlastní podání a výpovědi žalobce
v průběhu řízení o udělení azylu, a na vydaná rozhodnutí. Žalovaný upozornil na to,
že na Ukrajině není dovolena perzekuce navrátivších se žadatelů o azyl, v ojedinělých
případech se tedy může jednat pouze o individuální exces. Stěžovatel podle žalovaného
neuvedl v průběhu řízení o udělení azylu žádné relevantní skutečnosti pro udělení azylu
na území České republiky; jeho potíže se soukromými osobami nejsou pronásledováním
ve smyslu zákona o azylu. Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání
odkladného účinku.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody
odpovídající ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.; rozsahem a důvody kasační stížnosti
je Nejvyšší správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud neshledal
vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Kasační stížnost byla podána z důvodu vymezeného v ustanovení §103 odst. 1
písm. b) s. ř. s. , tedy z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata,
z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi
v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení
před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost a pro tuto
důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního
orgánu zrušit. V souzené věci je však zřejmé, že žalovaný rozhodl na základě skutečností
obsažených ve správním spise. Nejvyšší správní soud ve shodě s názorem krajského soudu
konstatuje, že skutkový závěr žalovaného byl učiněn zcela v souladu s podklady a tyto
skutečnosti vyplývají z tvrzení žalobce v průběhu řízení o udělení azylu. Žalovaný měl
pro rozhodnutí dostatek podkladů, se kterými měl žalobce možnost se seznámit a vyjádřit
se k nim a rozhodnutí žalovaného vycházelo ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu a jako
takové bylo žalovaným řádně odůvodněno, neboť v něm bylo uvedeno, které skutečnosti byly
podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl žalovaný veden při hodnocení důkazů
a při použití právních předpisů, na základě nichž rozhodoval, tedy v souladu s ustanovením
§47 odst. 3 spr. ř. K námitce žalobce, že žalovaný pochybil, když nehodnotil existenci
překážky vycestování, Nejvyšší správní soud konstatuje, že podle §28 zákona o azylu musí
žalovaný rozhodnout o tom, zda se na cizince vztahuje překážka vycestování ve smyslu §91
zákona o azylu, pouze je-li vydáno rozhodnutí o neudělení nebo odnětí azylu. V souzené věci
však žalovaný rozhodl o zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné podle §16
odst. 1 písm. g) zákona o azylu, proto již nemusel zkoumat, zda je u žalobce dána překážka
vycestování. Námitku stěžovatele, že žalovaný pochybil, když sám nezjišťoval další
skutečnosti, které by byly významné pro udělení azylu žalobci, a tvrzené pochybení
žalovaného spočívající v tom, že žalovaný nezjišťoval, zda jsou ukrajinské státní orgány
schopny zajistit svým občanům účinnou ochranu, Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že správní orgán není povinen v řízení o udělení azylu
hodnotit jiné skutečnosti než ty, které žadatel o azyl uvedl jako důvody, pro které o udělení
azylu žádá. Uvedl-li žalobce v řízení o udělení azylu pouze své problémy se soukromými
osobami, a snahu o legalizaci pobytu na území České republiky, nemůže v řízení před soudem
účinně namítat, že správní orgán nezjistil přesně a úplně skutkový stav, když nezjišťoval
důvody jiné, žalobcem v řízení o udělení azylu neuváděné. Nejvyšší správní soud tedy dospěl
k závěru, že důvod kasační stížnosti podle ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. není dán.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1
s. ř. s.). Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl
neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 1 a 7
s. ř. s., neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému
v souvislosti s řízením o kasační stížnosti žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední
činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. března 2005
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu