ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.60.2005
sp. zn. 3 Azs 60/2005 - 79
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce
S. P., původně zastoupeného Mgr. Petrem Švadlenou, advokátem se sídlem Velké náměstí
135/19, Hradec Králové, nyní zastoupeného JUDr. Vladimírem Kyselákem, advokátem se
sídlem Zahradnická 140, Příbram I, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové
a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2003, č. j. OAM-2646/VL-07-K04-2002, vedené
u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 28 Az 310/2003, o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 11. 2003, č. j. 28 Az 310/2003 -
23,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Odměna ustanoveného advokáta Mgr. Petra Švadleny se u r č u je částkou
2150 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí nebyl žalobci (dále
též „stěžovatel“) udělen azyl podle §12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu“); současně bylo rozhodnuto o tom, že se na žalobce
nevztahuje překážka vycestování podle §91 zákona o azylu. Žalovaný v odůvodnění uvedl,
že hlavním důvodem odchodu žalobce z vlasti byly potíže s bývalým partnerem jeho
manželky, který jej a manželku zastrašoval, vyhrožoval jim a fyzicky je omezoval. Žalovaný
uvedl, že žalobce neuvedl žádnou skutečnost o tom, že by byl v zemi původu pronásledován
z některého z důvodů taxativně vymezených zákonem o azylu. Uvedené jednání podle
žalovaného nesouviselo s rasou, národností, náboženstvím, příslušností k určité sociální
skupině či zastáváním politických názorů žalobce. Potíže spojené s osobou někdejšího přítele
manželky žalobce nelze podřadit pod zákonem stanovené důvody pro udělení azylu podle
§12 zákona o azylu. Žalovaný se dále vyjádřil k neudělení azylu podle §13 odst. 1 a 2 a §14
zákona o azylu a k neexistenci překážky vycestování podle §91 zákona o azylu.
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 11. 2003,
č. j. 28 Az 310/2003 - 23, byla zamítnuta žaloba proti tomuto rozhodnutí žalovaného.
V odůvodnění soud uvedl, že žalovaný nepochybil, když žalobci neudělil azyl podle §12
zákona o azylu, neboť důvody uváděné žalobcem nenaplňují žádný z důvodů pro udělení
azylu. Problémy žalobce jsou osobního, resp. rodinného charakteru, jež nelze podřadit
pod důvody taxativně vymezené v zákoně o azylu. Soud dále shledal zákonu odpovídající
i rozhodnutí o neudělení azylu podle §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona o azylu i o neexistenci
překážky vycestování podle §91 zákona o azylu. Soud dále uvedl, že žalovaný zjistil
dostatečně skutkový stav a opatřil si také dostatek důkazů; soud tedy neshledal ani vady
správního řízení, jelikož žalobce neuvedl relevantní důvody pro zrušení rozhodnutí
žalovaného a v podstatě zopakoval skutečnosti uvedené v žádosti o udělení azylu. Proto soud
žalobu jako nedůvodnou zamítl a nad rámec rozhodnutí se pozastavil nad skutečností,
že žalobce s manželkou opustili zemi původu a svou tříměsíční dceru tam zanechali v péči
příbuzných.
Ve včasné kasační stížnosti stěžovatel požádal o ustanovení zástupce pro řízení
o kasační stížnosti. Soudem ustanovený advokát Mgr. Petr Švadlena poté kasační stížnost
doplnil o důvody §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Stěžovatel je přesvědčen o tom,
že naplnil podmínky pronásledování podle §2 odst. 6 zákona o azylu, neboť jednání
soukromých osob vůči němu je trpěno úřady v zemi původu, resp. země původu není schopna
stěžovatele ochránit. Žalobce se v zemi původu obrátil na policii, ta mu však pomoc
neposkytla. Krajský soud měl proto rozhodnutí žalovaného zrušit. Stěžovatel dále vytkl
rozhodnutí krajského soudu nepřezkoumatelnost, neboť soud se nezabýval všemi námitkami
žalobce; přitom pokud se soud některými námitkami žalobce nezabýval, měl alespoň uvést,
proč se jimi nemohl zabývat; žalobce je přesvědčen o opodstatněnosti svých žalobních bodů.
Dále žalobce namítl, že mu nebylo umožněno vyjádřit se ve smyslu §33 odst. 2 spr. ř.
k podkladům pro rozhodnutí. Podle stěžovatele nebyl dostačující dotaz v závěru pohovoru,
zda se žalobce chce seznámit s podklady pro rozhodnutí, neboť žalobce nebyl současně
upozorněn na to, že má možnost předkládat či navrhovat nové důkazy než ty, které jsou
žalovaným předloženy k prostudování.
Stěžovatel dále namítl, že rozhodnutí žalovaného neobsahuje náležitosti podle §46
spr. ř. , neboť rozhodnutí není v rozporu s §47 odst. 5 spr. ř. podepsáno oprávněnou osobou
a vzhledem k této neúplnosti se tedy nejedná o správní rozhodnutí. Podpis oprávněné osoby
nemůže podle stěžovatele nahradit podpis třetí, blíže neidentifikovatelné osoby s doložkou
„za správnost“. Otázku nicotnosti takového rozhodnutí je přitom soud povinen zkoumat
z úřední povinnosti. Uvedená vada nemůže být podle stěžovatele zhojena ani tehdy, pokud
by ve správním spise bylo založeno rozhodnutí podepsané oprávněnou osobou. Projev vůle
správního orgánu směřující vůči účastníku řízení musí být nutně učiněn ve správné formě
a obsahovat všechny zákonné náležitosti. Stěžovatel je tedy přesvědčen o tom, že rozhodnutí
žalovaného je nicotné, resp. že trpí závažnou procesní vadou. Stěžovatel dále poukázal
na to, že s ohledem na to, že rozhodnutí bylo opatřeno nečitelným podpisem s doložkou
„za správnost“, byl zkrácen na možnosti namítnout podjatost soudce v řízení před krajským
soudem nebo před Nejvyšším správním soudem nebo zabránit tomu, aby tato osoba v řízení
před soudem vystupovala jako tlumočník. Z uvedených důvodů pokládá stěžovatel rozhodnutí
žalovaného za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost, neboť krajský soud měl z úřední
povinnost vyslovit nicotnost napadeného rozhodnutí žalovaného.
Stěžovatel dále namítl, že rozhodnutí krajského soudu trpí vadou, která činí
toto rozhodnutí nepřezkoumatelným, neboť krajský soud rozhodl pouze o nákladech řízení
účastníků řízení podle §60 odst. 1 s. ř. s. a nikoliv o nákladech státu. Ze všech uvedených
důvodů stěžovatel navrhl, aby rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
14. 11. 2003, č. j. 28 Az 310/2003 - 23, byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu
řízení. Současně stěžovatel požádal soud o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Dne 6. 4. 2005 bylo soudu oznámeno, že zástupcem stěžovatele na základě plné moci se stal
advokát JUDr. Vladimír Kyselák.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost jejího podání, neboť
má za to, že jeho rozhodnutí i rozhodnutí krajského soudu byla vydána v souladu s právními
předpisy. I pro řízení o kasační stížnosti žalovaný odkázal na správní spis, zejména na podání
a výpovědi stěžovatele učiněné v průběhu správního řízení, a na vydané rozhodnutí. Žalovaný
uvedl, že v případě žalobce nebylo konstatováno pronásledování z některého ze zákonem
předpokládaných důvodů, nebyly tedy naplněny podmínky pro udělení azylu. Námitku
ohledně porušení §33 odst. 2 spr. ř. neshledal žalovaný důvodnou, neboť na straně 4
protokolu o pohovoru je uvedeno, že stěžovatel nenavrhoval žádné další důkazy a s použitými
informacemi se seznámit nechtěl. Pokud jde o absenci podpisu na správním rozhodnutí,
odkázal žalovaný na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2004,
sp. zn. 2 Azs 64/2003, podle něhož tato vada nemá vliv na zákonnost rozhodnutí v situaci,
kdy správní spis obsahoval rozhodnutí, na němž žádná z předepsaných náležitostí nechyběla.
Žalovaný proto navrhl zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá
důvody odpovídající §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.; rozsahem a důvody kasační
stížnosti je Nejvyšší správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud
přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Prvním důvodem kasační stížnosti je důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav
aplikován nesprávný právní závěr, popřípadě je aplikován správný právní názor, který je však
nesprávně vyložen. Stěžovatel je na rozdíl od žalovaného i krajského soudu přesvědčen
o tom, že je v zemi původu pronásledován ve smyslu §2 odst. 6 zákona o azylu. Nejvyšší
správní soud k tomu konstatuje, že tuto námitku neshledal důvodnou, neboť v důvodech
žalobce nebylo možné shledat jeho pronásledování z důvodů taxativně vymezených v §12
písm. b) zákona o azylu, jelikož se nejednalo o pronásledování z důvodu rasy, náboženství,
národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo zastávání určitých politických názorů.
Soud se proto ztotožnil s názorem žalovaného i s názorem krajského soudu vyslovených
v jejich rozhodnutích a dospěl k závěru, že důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s. není dán.
Dalším důvodem kasační stížnosti je důvod podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.,
tedy tvrzená vada řízení před správním orgánem, která byla důvodně vytýkána již v řízení
před soudem prvního stupně a pro niž měl krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného
zrušit. Stěžovatel je přesvědčen o porušení §33 odst. 2 spr. ř., neboť mu nebylo umožněno
vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí, příp. navrhnout jejich doplnění. K tomu Nejvyšší
správní soud ve shodě se žalovaným i krajským soudem konstatuje, že na straně 4 protokolu
o pohovoru k žádosti o udělení azylu je uvedeno, že stěžovatel byl dotázán na to, zda se chce
seznámit s obsahem zpráv použitých jako podklady pro rozhodnutí nebo navrhnout
jejich doplnění; na to stěžovatel odpověděl negativně. S každou stranou protokolu o pohovoru
byl přitom stěžovatel seznámen, což stvrdil svým podpisem. Tuto námitku stěžovatele
tedy Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou. Další námitkou stěžovatele bylo tvrzení,
že soud měl zkoumat z úřední povinnosti otázku nicotnosti rozhodnutí žalovaného z důvodu,
že na rozhodnutí, které bylo stěžovateli doručeno, chybí podpis oprávněné osoby, a místo
toho je tam pouze podpis blíže neidentifikovatelné osoby s doložkou „za správnost“.
K této námitce Nejvyšší správní soud konstatuje, že s ohledem na konstantní judikaturu
Nejvyššího správního soudu není důvodná. V rozsudku ze dne 29. 1. 2004, č. j. 2 Azs 64/2003
- 54, Nejvyšší správní soud konstatoval, že „není-li vyhotovení správního rozhodnutí,
které je doručeno účastníkovi, opatřeno vlastnoručním podpisem oprávněné osoby, ale jen
předtištěným jménem, příjmením a funkcí oprávněné osoby, úředním razítkem a doložkou
„za správnost“ podepsanou osobou, která stejnopisy písemného vyhotovení pořídila,
pak takový postup neodpovídá §47 odst. 5 správního řádu. Za situace, kdy je součástí
správního spisu vyhotovení rozhodnutí, které je podepsáno oprávněnou osobou a je i jinak
bezvadné, nezakládá tato vada nicotnost rozhodnutí, neboť je zřejmé, že rozhodnutí skutečně
vydala k tomu oprávněná osoba. (č. 199/2004 Sb. NSS)“. Jelikož v souzené věci bylo
ve správním spise založeno rozhodnutí obsahující všechny zákonem stanovené náležitosti,
dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že nebylo pochybením krajského soudu, pokud
z úřední povinnosti nekonstatoval nicotnost rozhodnutí žalovaného, neboť absence podpisu
oprávněné osoby na vyhotovení doručeném stěžovateli v daném případě nezaložila nicotnost
rozhodnutí. Námitku týkající se zkrácení stěžovatele na možnosti namítnout podjatost soudce
nebo tlumočníka, pokud by se shodou jednalo o osobu, jež rozhodnutí žalovaného vyhotovila
a opatřila nečitelným podpisem, Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou, neboť osoba
uvedená pod kolonkou „za správnost“ prováděla pouze administrativní úkony, jež by nemohly
založit její budoucí podjatost. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že důvod kasační
stížnosti podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. není dán.
Posledním důvodem kasační stížnosti je důvod vymezený v §103 odst. 1 písm. d)
s. ř. s. stěžovatel namítl nepřezkoumatelnost rozhodnutí krajského soudu. Tohoto pochybení
se měl soud dopustit jednak tím, že se nevypořádal se všemi žalobními body, a dále proto,
že nerozhodl o nákladech řízení státu. K námitce žalobce týkající se toho, že se krajský soud
nevypořádal se všemi žalobními body, Nejvyšší správní soud konstatuje, že krajský soud
se s obecně formulovanými žalobními námitkami žalobce týkajícími se řízení o udělení azylu;
v odůvodnění těchto žalobcích bodů Nejvyšší správní soud neshledal takové vady,
které by založily nepřezkoumatelnost rozhodnutí jako celku. Rovněž co se týká rozhodnutí
o nákladech řízení, není zdejší soud toho názoru, že by krajský soud pochybil, pokud
explicitně nerozhodl o nákladech řízení státu, neboť v tomto řízení státu žádné náklady
nevznikly. Krajský soud rozhodl v souladu se zákonem o nákladech řízení všech účastníků
řízení. Důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. tedy podle názoru
Nejvyššího správního soudu není dán.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1
s. ř. s.). Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl
neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 1 a 7 s. ř. s.,
neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti
s kasační stížností žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.
Stěžovateli byl pro toto řízení před soudem ustanoven zástupcem advokát Mgr. Petr
Švadlena; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7
s. ř. s., §120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokátovi Mgr. Petru Švadlenovi částkou
2 x 1000 Kč za dva úkony právní služby – první porada s klientem včetně převzetí a přípravy
zastoupení a doplnění kasační stížnosti ze dne 7. 4. 2004 a 2 x 75 Kč paušální náhrady
hotových výdajů, v souladu s §9 odst. 3 písm. f), §7, §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, celkem 2150 Kč. Tato částka mu bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto
rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. srpna 2005
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu