ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.69.2004
sp. zn. 3 Azs 69/2004-53
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Marie Žiškové ve věci žalobce N. T. B., zastoupeného JUDr.
Annou Vlčkovou, advokátkou se sídlem Žižkova 2, Nový Jičín, proti žalovanému
Ministerstvu vnitra se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 31. 5. 2002, č. j. OAM- 2564/VL-10-16-2002, v řízení o kasační stížnosti proti
usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 9. 2003, č. j. 55 Az 323/2003-20,
takto:
I. Kasační stížnost se z a mítá .
II. Žalobce ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
ne př i z n á v á .
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 31. 5. 2002, č. j. OAM-2564/VL-10-16-2002, zamítl žalovaný
žádost žalobce o azyl podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb. o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o azylu“), jako zjevně nedůvodnou. V opravném prostředku (žalobě), uvedl, že se bojí
svého návratu do Vietnamu, protože si půjčil hodně peněz, které nemá jak vrátit, policie
mu vyhrožuje stíháním, protože hádal z ruky budoucnost.
O žalobě rozhodl krajský soud usnesením ze dne 29. 9. 2003, č. j. 55 Az 323/2003-20,
tak, že ji odmítl. V odůvodnění uvedl, že žaloba postrádá základní náležitosti podání
podle §37 odst. 3 s. ř. s., základní náležitosti žaloby dle §71 odst. 1 písm. c) až f) s. ř. s.;
žalobce se omezil pouze na ohlášení nesouhlasu s napadeným rozhodnutím ve lhůtě stanovené
zákonem. Z žaloby je zřejmé pouze to, že se žalobce bojí návratu do Vietnamu. Bez doplnění
žaloby ve smyslu §71 odst. 1 písm. c) až f) s. ř. s. nebylo možno o věci dále jednat. Z obsahu
žaloby není zřejmé jaké jsou tvrzeny důvody nezákonnosti, jaké ustanovení právního předpisu
mělo být žalovaným porušeno; jde o vadu podání, která brání meritornímu přezkoumání
napadeného rozhodnutí v mezích vytčených žalobních bodů. Jedná se o vady
již neodstranitelné, neboť vzhledem ke lhůtě uvedené v §72 odst. 1 s. ř. s. odstraňovat vady
již nebylo možné. S ohledem na uplynutí této lhůty by případné poučení soudu s výzvou
k odstranění vad žaloby dle §37 odst. 5 s. ř. s. bylo úkonem zcela nadbytečným,
neboť by soud již k nově uplatněným argumentům nemohl přihlížet (§71 odst. 2 s. ř. s.).
Soud žalobu podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl.
Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále i „stěžovatel“) kasační stížnost, v níž uplatnil
důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., namítal nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí
návrhu. Návrh žalobce byl podán 7. 6. 2002, tedy podle části páté o. s. ř. Soud měl vyzvat
žalobce, aby podle §43 odst. 1 o. s. ř. opravil či doplnil podání tak, aby bylo soudem
projednatelné. Pokud by nebylo opraveno ani do lhůty soudem stanovené, pak teprve
by pro nedostatek žaloby nebylo možné v řízení pokračovat. Soud měl zvážit postup
podle §30 o. s. ř. a žalobci ustanovit zástupce. Krajský soud byl povinen poskytnout žalobci
poučení též podle §36 odst. 1 s. ř. s., popřípadě podle §129 odst. 1 s. ř. s. Není vinou
žalobce, že jej soud včas nevyzval k odstranění vad jeho podání, soud nesplnil svoji
poučovací povinnost.
Žalovaný ke kasační stížnosti své vyjádření nepodal.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené usnesení soudu v souladu
s ustanovením §109 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační
stížnosti. Neshledal přitom vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
V daném případě stěžovatel namítá, že bylo povinností soudu včas jej poučit a vyzvat
k odstranění vad žaloby tak, aby se tato stala projednatelnou soudem, popř. měl soud
pro ochranu práv žalobce ustanovit mu zástupce. Tím, že tak soud včas neučinil, byl žalobce
poškozen a jeho návrh byl odmítnut.
V dané věci byl opravný prostředek vrchnímu soudu podán dne 7. 6. 2002, tedy ještě
v době, kdy se na věc vztahoval občanský soudní řád (část pátá, hlava třetí o. s. ř., ve znění
účinném do 31. 12. 2002). Dne 1. 1. 2003 nabyl účinnosti zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní. Podle §129 odst. 2 se řízení o opravných prostředcích podaných přede dnem
účinnosti tohoto zákona, dokončí v řízení podle ustanovení části třetí, hlavy druhé, dílu
prvního tohoto zákona.
Jak řízení podle části páté o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2002, tak řízení podle části
třetí, hlavy druhé, dílu prvního s. ř. s., jsou shodně založena na zásadách koncentrační
a dispoziční. V obou případech je nutnou náležitostí žaloby tvrzení důvodu nezákonnosti
či právní argumentace, v opačném případě jde o vadu podání, která brání meritornímu
přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí. Přičemž rozšiřovat rozsah napadení
a připojovat další žalobní body lze vždy jen ve lhůtě stanovené zákonem.
V souzeném případě podání žalobce neobsahovalo žádný žalobní bod. V důsledku přísné
dispoziční zásady v řízení o žalobách proti rozhodnutím správního orgánu musí žaloba
obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů
považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné.
Rozhodnutí žalovaného bylo žalobci doručeno 5. 6. 2002. Podáním ze dne 7. 6. 2002
u žalovaného se žalobce domáhal přezkoumání uvedeného rozhodnutí. Vrchnímu soudu
v Praze byl opravný prostředek (žaloba) prostřednictvím žalovaného doručen 30. 7. 2002.
Podle §32 odst. 3 písm. a) zákona o azylu, ve znění účinném do 31. 12. 2002, mohl žalobce
podat opravný prostředek proti rozhodnutí o žádosti o udělení azylu, jímž byla jeho žádost
zamítnuta jako zjevně nedůvodná, ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení rozhodnutí. Ve spojení
s §250l odst. 2, §250b odst. 1 a §250h odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2002,
mohl žalobce rozšiřujícím způsobem disponovat s rozsahem napadení správního rozhodnutí
jen v této sedmidenní lhůtě. Z uvedeného vyplývá, že již v době, kdy byl opravný prostředek
prostřednictvím žalovaného doručen Vrchnímu soudu v Praze, lhůta k rozšíření žaloby
uplynula. Vzhledem k tomu, že vady návrhu nevymezujícího přezkum tak byly
neodstranitelné cestou výzvy k odstranění vad návrhu a zároveň bránily věcnému vyřízení
návrhu, byly dány důvody pro odmítnutí opravného prostředku (§250p o. s. ř., ve znění
účinném do 31. 12. 2002) již u Vrchního soudu v Praze.
Ze skutečnosti, že předmětný opravný prostředek neměl náležitosti podle §249 odst. 2
a §250l odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2002, přičemž v době, kdy věc napadla
u vrchního soudu, nebyl žalobce vyzván k odstranění vad podání ve smyslu §43 odst. 1
o. s. ř., nelze vyvodit, že by po 1. 1. 2003 lhůta k odstranění vad žaloby podle §37 odst. 5
s. ř. s. a §72 odst. 1 s. ř. s. počala běžet znovu. Nová právní úprava nové lhůty nestanovila;
u neskončených věcí, kde již lhůty uplynuly, tak tyto znovu běžet nezačaly. Po převzetí věci
krajským soudem s ohledem na uplynutí lhůty k podání opravného prostředku (nyní žaloby)
by tak případné poučení soudu s výzvou k odstranění vad žaloby ve smyslu §37 odst. 5 s. ř. s.
bylo úkonem zcela nadbytečným, neboť k případně dodatečně uplatňovaným argumentům
by soud již nemohl přihlížet, a to pro marné uplynutí zákonné lhůty. Ze stejných důvodů
by již bylo nadbytečné žalobci ustanovit zástupce.
Není dána zákonná povinnost soudu v takových případech vždy vyzývat žalobce
k odstranění těchto vad ve smyslu ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s., neboť takto široce pojímaná
povinnost soudu by zjevně odporovala zmíněné zásadě dispoziční a rovněž zásadě
koncentrace řízení, v souladu s nimiž je tento typ řízení koncipován.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s.
Žalobce nebyl ve věci úspěšný, na náhradu nákladů řízení tak nemá právo. Žalovaný žádné
náklady neuplatňoval, ostatně mu žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly,
soud mu proto náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. ledna 2005
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu