ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.77.2005
sp. zn. 3 Azs 77/2005 – 71
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně Y. M.,
proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad
Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 13. 6. 2003, č. j. OAM-639/VL-10-BE07-2002, vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 8 Az 176/2003, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 15. 12. 2003, č. j. 8 Az 176/2003 - 21,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozsudku bylo rozhodnuto
o zastavení řízení o udělení azylu se žalobkyní (dále též „stěžovatelka“) podle §25 písm. d)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že se žalobkyně
opakovaně nedostavila k pohovoru za účelem objasnění své žádosti o udělení azylu, ačkoliv
byla o datech konání pohovorů řádně vyrozuměna a předvolána na termíny 7. 3. 2003
a 9. 6. 2003 a proto bylo řízení o udělení azylu zastaveno.
Proti rozhodnutí podala žalobkyně v zákonné lhůtě žalobu k Městskému soudu
v Praze, v níž požádala o ustanovení zástupce. Usnesením tohoto soudu ze dne 15. 12. 2003,
č. j. 8 Az 176/2003 - 21, byla zamítnuta žádost žalobkyně o ustanovení zástupce.
V odůvodnění soud uvedl, že nebyla splněna jedna z podmínek podle §35 odst. 7 s. ř. s.,
aby ustanovení zástupce bylo zapotřebí k ochraně práv žalobkyně. Podaná žaloba měla
podle soudu všechny zákonem požadované náležitosti a bylo možné říci, že žalobkyně svými
vlastními úkony učinila vše, co mohla podle právních předpisů učinit k ochraně svých práv;
proto soud neshledal její zastoupení v řízení před soudem prvního stupně nezbytným
k ochraně jejích práv. Soud uvedl, že v případě nově vyvstalé potřeby ustanovení
zástupce v průběhu dalšího řízení bude možné podat novou žádost s uvedením důvodů,
které tuto potřebu vyvolávají.
Žalobkyně podala proti rozhodnutí včasnou kasační stížnost, v níž sice nesprávně
označila napadené rozhodnutí jako rozhodnutí vydané pod č. j. 8 Az 176/2003 - 24 namísto
č. j. 8 Az 176/2003 - 21, avšak z obsahu jejího podání je zřejmé, že brojí proti rozhodnutí,
jímž byla zamítnuta její žádost o ustanovení zástupce (kopii napadeného rozhodnutí
č. j. 8 Az 176/2003 - 21 žalobkyně navíc přiložila ke kasační stížnosti – pozn. soudu).
Žalobkyně odůvodnila kasační stížnost změnami azylové legislativy v průběhu řízení
o udělení azylu, které neměla kvůli špatné znalosti českého jazyka možnost prostudovat.
Proto žalobkyně požádala o to, aby usnesení o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce bylo
zrušeno a zástupce jí byl ustanoven.
Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti nebylo podáno.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatelka v ní namítá důvod
odpovídající §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší
správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal
vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně nepochybil, pokud
v daném případě rozhodl o neustanovení zástupce žalobkyni pro řízení o žalobě. Soud
se v odůvodnění rozhodnutí přesvědčivě vypořádal s tvrzením, že ustanovení zástupce nebylo
třeba k ochraně práv žalobkyně. Právě splnění podmínky, že ustanovení zástupce musí být
zapotřebí k ochraně práv navrhovatele, je vedle předpokladu osvobození od soudních
poplatků jednou z kumulativních podmínek podle §35 odst. 7 s. ř. s., bez jejíhož splnění
nelze účastníku řízení zástupce ustanovit. V dané věci soud zohlednil skutečnost,
že žalobkyně trvá na nařízení jednání a současně vzal v potaz skutečnosti, že komunikace
soudu se žalobkyní probíhala do té doby bez problémů v českém jazyce, žalobkyně přebírala
soudní písemnosti a podaná žaloba netrpěla vadami, jež by bylo zapotřebí odstraňovat. Soud
poté nařídil ve věci ústní jednání, k němuž byla stěžovatelka řádně předvolána, vyrozuměna
o tom, že jí byla pro toto jednání ustanovena tlumočnice; k ústnímu jednání se však žalobkyně
bez omluvy nedostavila, účast tlumočnice byla tedy zbytečná. Nejvyšší správní soud
se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že ustanovení zástupce nebylo v daném případě
potřeba k ochraně práv žalobkyně, neboť řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu
není koncipováno jako tzv. advokátský proces a pokud Městský soud v Praze neshledal,
že by žaloba postrádala náležitosti a nebylo zapotřebí provádět ani další procesní úkony,
při nichž by stěžovatelku mohla omezovat její neznalost změn azylové legislativy, nebylo
mu možné ze strany Nejvyššího správního soudu nic vytknout; soud prvního stupně navíc
žalobkyni pro ústní jednání ustanovil tlumočnici. Městský soud v Praze rovněž správně
v rozhodnutí poučil žalobkyni o tom, že v případě změny poměrů může podat novou žádost
a uvést nové důvody, pro něž by jí měl být zástupce ustanoven. Nejvyšší správní soud
uzavírá, že se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně v kasační stížností napadeném
usnesení.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1
s. ř. s.).
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 1 a 7
s. ř. s., neboť neúspěšné žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému
v souvislosti s řízením o kasační stížností žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední
činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. června 2005
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu