ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.78.2005
sp. zn. 3 Azs 78/2005 - 42
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Milady Haplové v právní věci žalobce
B. Q. P., zastoupeného JUDr. Danuší Koldovskou, advokátkou se sídlem Česká Lípa, nám.
T.G.M. 169, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o
kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky
v Liberci, č. j. 59 Az 38/2004 – 22 ze dne 18. 11. 2004,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále jen stěžovatel) usnesení
Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 18. 11. 2004, kterým byla
odmítnuta podle §46 odst. 1 písm. b) zák. č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále
jen s. ř. s.) žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra č. j. OAM-4079/VL-20-P17-2003
ze dne 17. 5. 2004 pro její opožděnost.
V podané kasační stížnosti se stěžovatel dovolává existence důvodů odkazem
na ust. §103 odst. 1 písm. a), b) s. ř. s., když se domnívá, že soud nepřihlédl ke všem
okolnostem jeho případu a mohl dospět k závěru, že zmeškání lhůty lze prominout. Dále
je třeba přihlédnout k tomu, že stěžovatel dne 26. 10. 2004 uzavřel manželství s občankou
ČR, s níž hodlá žít rodinným životem a chce proto zlegalizovat svůj pobyt na území ČR.
Krajský soud se nezabýval skutkovým stavem věci ani osobními poměry, ale řešil pouze
otázku, zda žaloba byla podána včas či nikoliv. S ohledem na uvedené důvody stěžovatel
navrhl Nejvyššímu správnímu soudu, aby usnesení krajského soudu napadené kasační
stížností zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Zároveň požádal o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že rozhodnutí Ministerstva vnitra
ze dne 17. 5. 2004 bylo stěžovateli řádně doručeno dne 21. 6. 2004. Ze spisu Krajského soudu
v Ústí nad Labem – pobočka Liberec sp. zn. 59 Az 38/2004 soud zjistil, že žalobu ze dne
1. 7. 2004 podal stěžovatel k poštovní přepravě dle poštovního razítka dne 13. 7. 2004. Žaloba
neobsahuje žádost o prominutí zmeškání lhůty k podání žaloby.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Ústí
nad Labem – pobočka v Liberci v rozsahu důvodů uplatněných v kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost není důvodná.
Z hlediska rozhodovacích důvodů v usnesení krajského soudu je pro danou věc
případná stížní námitka týkající se možnosti soudu prominout zmeškání lhůty k podání
žaloby, tedy důvod kasační stížnosti dle ust. §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tj. tvrzená
nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení. Nehledě na skutečnost,
že stěžovatel nepožádal soud o prominutí zmeškání lhůty k podání žaloby, Nejvyšší správní
soud k této stížní námitce uvádí, že ust. §72 odst. 4 s. ř. s. vylučuje prominutí zmeškání lhůty
pro podání žaloby.
Ke stížní námitce týkající se změny osobního stavu stěžovatele Nejvyšší správní soud
podle §109 odst. 4 s. ř. s. nepřihlíží, protože se opírá o skutečnost, kterou stěžovatel uplatnil
až poté, co bylo vydáno napadené rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud také dodává, že i v řízení před krajským soudem by byl žalobní
bod týkající se změny osobního stavu irelevantní, protože podle §75 odst. 1 s. ř. s. při
přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době
rozhodování správního orgánu a ke změně došlo po rozhodnutí správního orgánu.
Nejvyšší správní soud tedy nezjistil důvodnost kasační stížnosti stěžovatele, a proto
tuto kasační stížnost dle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Vzhledem k dikci ust. §78b odst. 1 azylového zákona, podle něhož se cizinci, který
předloží doklad o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí
ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku, udělí na žádost
vízum za účelem strpění pobytu, nerozhodoval Nejvyšší správní soud samostatně o žádosti
o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 ve spoj. s §120 s. ř. s.). Žalovaný správní orgán
měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec
jeho běžné úřední činnosti. Soud mu proto náhradu nákladů řízení nepřiznal (§60 odst. 1
ve spojení s ust. §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 21. prosince 2005
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu