ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.89.2005
sp. zn. 3 Azs 89/2005 - 60
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce: N. B. K.,
zastoupeného Mgr. Darinou Kučerovou, advokátkou se sídlem Děčín, Sofijská 890/31, proti
žalovanému Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2004 č. j. 47 Az 618/2003 – 39,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou k poštovní přepravě dne 10. 2. 2005 se žalobce domáhá
zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2004 č. j. 47 Az 618/2003 – 39
o zamítnutí žaloby podané žalobcem proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 3. 2003
č. j. OAM-10691/VL-20-P17-2001, kterým nebyl žalobci udělen azyl dle §12, §13 odst. 1, 2
a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zároveň bylo rozhodnuto, že se na něj nevztahuje
překážka vycestování ve smyslu §91 téhož zákona.
Z předloženého soudního spisu plyne, že citovaný rozsudek krajského soudu, ve kterém
byl žalobce řádně poučen o možnosti podat ve lhůtě dvou týdnů po jeho doručení kasační
stížnost, byl žalobci doručen ve smyslu §46 odst. 3, §50b odst. 1 a §50c odst. 4 zákona
č. 99/1963, občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s §42 odst. 5
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) dne 17. 1. 2005.
Podle ustanovení §46 odst. 1 o. s. ř. soud předá písemnost určenou fyzické
osobě k doručení na adresu jejího bytu, jejího místa podnikání, jejího pracoviště nebo místa,
kde se zdržuje. Podle odst. 3 téhož ustanovení nebyla-li fyzická osoba zastižena na adrese
uvedené v odstavci 1 a písemnost jí nebyla doručena ani na jiném místě, doručující orgán
písemnost, která jí má být doručena do vlastních rukou uloží.
§50b odst. 1 stanoví, že doručovaná písemnost, kterou doručující orgán uložil,
se považuje za uloženou dnem, v němž se bezvýsledně pokusil písemnost adresátu doručit,
neboť v místě doručování nebo, jde-li o doručování fyzické osobě, ani jinde nezastihl
příjemce. Byla-li však doručována prostřednictvím provozovatele poštovních služeb,
platí za den uložení písemnosti den, kterým je připravena v místě uložení pro adresáta
k vyzvednutí.
Ustanovení §50c odst. 1 uvádí, že pokud byla písemnost uložena, zanechá se v místě
doručování adresátu výzva, aby si písemnost vyzvedl. Podle §50c odst. 4 nebude-li
uložená písemnost vyzvednuta do 3 dnů nebo, jde-li o písemnost, která má být doručena
do vlastních rukou, do 10 dnů od uložení, považuje se poslední den lhůty za den doručení,
i když se adresát o uložení nedozvěděl.
V projednávaném případě byla zásilka s rozsudkem krajského soudu doručována
do vlastních rukou žalobce na shora uvedenou adresu (místo, na kterém se v České republice
zdržuje) prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Jelikož žalobce nebyl na této
adrese zastižen a jiné místo pro doručování nebylo známo, byla písemnost uložena
u provozovatele poštovních služeb dne 7. 1. 2005 a žalobci byla v místě doručování
zanechána výzva k jejímu vyzvednutí. Žalobce si písemnost v úložní době nevyzvedl,
proto je ze den doručení rozsudku považován den 17. 1. 2005.
Z předloženého soudního spisu také vyplývá, že žalobce si u Krajského soudu v Praze
předmětný rozsudek osobně převzal dne 3. 2. 2005.
Podle §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení
rozhodnutí a zmeškání této lhůty nelze prominout. Podle §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená
podle týdnů končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil
počátek její lhůty; připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním
dnem lhůty dle odst. 3 citovaného ustanovení nejblíže následující pracovní den. Podle §40
odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu
nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence,
anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit.
V daném případě byl dnem určujícím počátek lhůty počítané podle týdnů den doručení
rozsudku, tj. pondělí 17. 1. 2005, a posledním dnem dvoutýdenní lhůty pro podání kasační
stížnosti tak bylo pondělí 31. 1. 2005. Kasační stížnost však byla žalobcem podána teprve
dne 10. 2. 2005.
Zákonnost postupu Krajského soudu v Praze při doručování rozsudku žalobce v kasační
stížnost nezpochybnil. Skutečnost, že si žalobce rozsudek, který již byl doručen, později
osobně vyzvedl u krajského soudu, nemá na běh lhůty k podání kasační stížnosti žádný vliv.
Protože byla kasační stížnost podána opožděně, Nejvyšší správní soud ji podle §46
odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. dubna 2005
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu