ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.95.2005
sp. zn. 3 Azs 95/2005 - 123
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce
G. T., zastoupeného Mgr. Kamilem Tomanem, advokátem se sídlem Škroupova 441, Hradec
Králové, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem
Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne
5. 1. 2004, čj. OAM-99/VL-11-P26-2001, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové
pod sp. zn. 28 Az 14/2004, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Hradci Králové ze dne 10. 12. 2004, čj. 28 Az 14/2004 - 59,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí nebyl žalobci (dále
též „stěžovatel“) udělen azyl podle §12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu“); a bylo rozhodnuto o tom, že se na žalobce nevztahuje
překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu. Žalovaný v odůvodnění uvedl,
že hlavním důvodem odchodu žalobce z vlasti byl nesouhlas s Ševarnadzeho politikou
a jeho účast na mítincích pořádaných bývalým prezidentem Gamsachurdiou. Bezprostředním
důvodem odchodu žalobce ze země původu byla jeho obava o život, neboť byl údajně
pronásledován z politických důvodů. Měl strach z příslušníků policie, kteří jej fyzicky napadli
na nepovolené demonstraci, obával se i pracovníků Ministerstva vnitra, kteří jej fyzicky
napadli z důvodu, že chtěl zjistit místo pobytu uprchlých vězňů. Rovněž se obával neznámých
osob, které mu vyhrožovaly, že je „zviadista“ a požadovaly, aby se neúčastnil demonstrací
- 3 -
č. j. 3 Azs 95/2005 - 125
a nepodával stížnost k soudu na postup policie vůči své osobě na demonstraci dne 26. 5. 1999.
Žalovaný uvedl, že žalobce nenaplnil podmínky pro udělení azylu podle §12 písm. a) zákona
o azylu, neboť nebyl členem žádné politické strany a v letech 1999 až 2000 byl na dvou
až třech nepovolených demonstracích stoupenců bývalého prezidenta Gamsachurdii.
Jeho politické angažování však nedosáhlo takové intenzity, aby byl pronásledován státními
orgány ve smyslu §12 písm. a) zákona o azylu. Za své postoje a aktivity nebyl žalobce nikdy
uvězněn, z jeho výpovědi nevyplynulo, že by byl státní moci nebezpečný. Ani anonymní
telefonát, požadující, aby žalobce nepodával na chování policie stížnost, nenasvědčuje
politickému pronásledování ze strany státních orgánů.
Žalovaný dále uvedl, že skutečnosti sdělené žalobcem nelze podřadit ani pod §12
písm. b) zákona o azylu. Z výpovědi žalobce vyplynulo, že byl pouze sympatizantem opoziční
politické strany Kulatý stůl – Svobodná Gruzie; jeho aktivity však nebyly takového
charakteru, aby byl pronásledován ze strany státních orgánů. To, že byl po rozehnání mítinku
zbit obuškem, a společně s ostatními účastníky odvezen za město, nelze podle žalovaného
považovat za pronásledování. Pokud byly uvedené mítinky nepovolené, bylo nutné počítat
s tím, že účastníci budou vyzváni k rozchodu. Rozehnání nepovolených mítinků nelze
považovat za politické pronásledování žalobce, jenž byl postižen stejnou měrou jako ostatní
demonstranti a nelze tedy hovořit o pronásledování konkrétní osoby ve smyslu §12 písm. b)
zákona o azylu. Žalovaný uvedl, že „zviadistické“ strany jsou v Gruzii povolené a v principu
požívají demokratických práv. Žalovaný neshledal, že by žalobce mohl být pronásledován
z důvodu sympatií k legální opoziční straně.
Žalovaný dále uvedl, že tvrzení žalobce o situaci v zemi původu nebylo tak podrobné
a nerozporné, aby bylo možné dospět k závěru, že po návratu do země původu bude žalobce
vystaven politickému pronásledování; obavy žalobce byly natolik povrchní, že je nebylo
možné vzít v potaz. Žalovaný uvedl, že žalobce v pohovoru ani nezmínil, že by se účastnil
přípravy útěku vězňů, státními orgány taková skutečnost po jeho zadržení dne 5. 10. 2000
zjištěna nebyla, a proto nebyl z trestného činu obviněn. Na fyzické napadení po zadržení
uvedeného dne si stěžovatel nikde nestěžoval, nepokusil se tedy zjednat nápravu v zemi
původu. Nebylo rovněž prokázáno, že by žalobce vykonával politickou činnost nebezpečnou
pro stát; žalobce neuvedl jediný případ pronásledování své osoby pro tuto činnost. Situaci
v zemi přitom v té době monitorovala např. Amnesty International nebo Ministerstvo
zahraničních věcí USA. Žalovaný dále uvedl, že žalobce nemohl být „ve straně“ P. G., neboť
taková strana neexistovala. Pokud se žalobce stýkal či spolupracoval s touto osobou a zajímal
se o politické dění v zemi, měl mu být znám důvod uvěznění P. G. a mělo mu být rovněž
známo, že J. I. (osoba v Gruzii všeobecně známá) žije. Tyto rozpory podle žalovaného
zpochybňují výpověď žalobce. Další důvod žalobce, tedy opakované povolávání na
vojenskou správu, žalovaný neshledal být důvodem pro udělení azylu, neboť tato pravidla
platí pro všechny občany Gruzie a jejich uplatňování nelze považovat za perzekuci. Žalovaný
konstatoval rozpory ve výpovědi žalobce, jenž při podání žádosti uvedl, že byl od roku 1998
několikrát předvoláván na vojenskou správu, v pohovoru pak uvedl, že byl předvolán v letech
1991 až 1993 a v roce 1996. Žalovaný závěrem uvedl, že při rozhodování přihlédl k hlavnímu
důvodu žalobce pro udělení azylu, tedy k jeho nesouhlasu s nezákonnou politikou
Ševarnadzeho režimu, přičemž tento důvod pominul po prezidentských volbách konaných
v Gruzii dne 4. 1. 2004, kdy zvítězil šéf Národního hnutí Michail Saakašvili. Žalovaný dále
neshledal důvod pro udělení azylu podle §13 odst. 1 a 2 zákona o azylu ani podle §14
zákona o azylu a obsáhle se vypořádal rovněž s rozhodnutím o neexistenci překážky
vycestování podle §91 zákona o azylu.
- 3 -
č. j. 3 Azs 95/2005 - 125
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 12. 2004,
čj. 28 Az 14/2004 - 59, byla zamítnuta žaloba proti tomuto rozhodnutí žalovaného.
V odůvodnění soud uvedl, že žalovaný se věcí zabýval zodpovědně a svědomitě a opatřil
si dostatečné podklady o zemi původu žalobce. Soud neshledal, že by některé podle žalobce
nepřesné informace v rámci výpovědi v průběhu řízení o udělení azylu mohly ovlivnit
výsledek správního nebo soudního řízení, neboť se jednalo pouze o nepřesné uvedení data
výkonu vojenské služby a nepřesné datum útěku vězňů, jímž žalobce donášel balíčky; rozdíl
činil tři dny. Soud dále uvedl, že sympatie k opoziční straně Kulatý stůl – Svobodná Gruzie,
jeho zranění na nepovoleném mítinku a anonymní telefonáty, aby se podobných akcí
nezúčastňoval, nepředstavují pronásledování ve smyslu §12 zákona o azylu. Po uplynutí
lhůty pro uplatnění žalobních bodů žalobce namítl, že jsou dány důvody pro udělení azylu
jeho manželce, paní M. K.V. O. A., a proto lze v jeho případě očekávat naplnění důvodů
podle §13 zákona o azylu. Soud však zjistil ze své úřední činnosti, že žaloba uvedené osoby
byla jako nedůvodná zamítnuta. Soud dále uvedl, že v případě žalobce neshledal existenci
překážek vycestování, neboť z informací o zemi původu ani z žalobcem uváděných
skutečností nevyplývá, že by žalobce byl osobou ohroženou skutečnostmi zakládajícími
překážku vycestování ve smyslu zákona o azylu. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu
jako nedůvodnou zamítl.
Včasnou kasační stížnost stěžovatel podal z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a), b)
a d) s. ř. s. Stěžovatel uvedl, že má odůvodněný strach z pronásledování pro zastávání
politických názorů ve státě, jehož občanství má, neboť jeho názory se neshodují s politikou
gruzínské vlády. Podle stěžovatele je dán důvod pro udělení azylu podle §12 písm. b),
popř. §14 zákona o azylu i překážka vycestování podle §91 odst. 1 písm. a) bod 1. a 2.
zákona o azylu. Stěžovatel dále namítá porušení čl. 33 Úmluvy o právním postavení
uprchlíků. Stěžovatel uvedl, že on i jeho žena byli pronásledováni ze strany podřízených
prezidenta Ševarnadzeho, z nichž jeden je dokonce vrahem. V letech 1997 až 2000
žalobce vynášel informace o špatném zacházení s politickými vězni v Gruzii, pročež bylo
jemu i jeho ženě vyhrožováno. Dne 26. 5. 1999 byl žalobce zbit na mítinku a utrpěl otřes
mozku. Po podání stížnosti k soudu jim bylo opětovně sděleno, že stížnost nebude nikdy
vyřízena. Dne 5. 10. 2000 byl žalobce zadržen v bytě a byla mu zabavena veškerá
dokumentace týkající se činů proti režimu prezidenta Ševarnadzeho, včetně dokumentace
o zranění ze dne 26. 5. 1999. Stěžovatel dále obsáhle popisuje jednání směřující vůči
němu a manželce. Z důvodu vyhrožování pak stěžovatel i se ženou vycestovali ze země
původu. Přitom neměli žádný ekonomický důvod k tomu, aby opustili zemi původu; důvodem
bylo soustavné pronásledování lidmi loajálními s vládnoucím režimem. Stěžovatel uvedl,
že i po nástupu nového prezidenta se cítí být pronásledován, neboť Gruzie je na pokraji
občanské války, nefunguje tam státní aparát. Tuto skutečnost konstatují rovněž zprávy
Amnesty International, které byly předloženy soudu; soud se k nim však nevyjádřil a setrval
pouze na zjištěních žalovaného. Soudu byl předložen rovněž článek z časopisu Pomozte
lékařům pojednávající o švagrovi žalobce, jemuž bylo rovněž telefonicky vyhrožováno
fyzickým trestem a je pronásledován novou vládou, ani tím se krajský soud nezabýval.
Stěžovatel dále uvedl, že jeho manželce se podařilo opatřit gruzínsky psaný notářský zápis
výpovědi švagra o tom, že byt, který žalobce a jeho žena před odchodem ze země původu
vlastnili a užívali, byl prodán výrazně pod cenou, prý formou jakéhosi vyvlastnění. Po návratu
do Gruzie by tedy neměli zajištěny základní lidské potřeby. Stěžovatel navrhl provedení
důkazu touto listinou a jako další důkazy navrhl zprávy Amnesty International – stanovisko
ze dne 20. 11. 2004 a výroční zprávy z let 2002 až 2004, tiskové prohlášení ze dne 25. 1. 2004
a zprávu z června 2004; dále pak 5 článků z gruzínského denního tisku. Stěžovatel uvedl,
že z výše uvedených důvodů je rozhodnutí krajského soudu nutné považovat
- 4 -
č. j. 3 Azs 95/2005 - 126
za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů pro zamítnutí žaloby. Ze všech těchto důvodů
stěžovatel navrhl, aby rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 12. 2004,
čj. 28 Az 14/2004 - 59, byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně
stěžovatel požádal soud o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost jejího podání,
neboť má za to, že jeho rozhodnutí i rozhodnutí krajského soudu byla vydána v souladu
s právními předpisy. I pro řízení o kasační stížnosti žalovaný odkázal na správní spis, zejména
na podání a výpovědi stěžovatele učiněné v průběhu správního řízení, a na vydané rozhodnutí.
Žalovaný uvedl, že stěžovatel nesplňuje důvody pro udělení azylu podle §12, §13 ani §14
zákona o azylu; informace použité v rozhodnutí považuje žalovaný za dostatečné
k objektivnímu posouzení situace stěžovatele. Žalovaný sám určuje rozsah a způsob
zjišťování podkladů pro rozhodnutí a omezen je pouze nutností náležitého zjištění skutkového
stavu, což v daném případě učinil. Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání
odkladného účinku.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá
důvody odpovídající §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.; rozsahem a důvody kasační
stížnosti je Nejvyšší správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud
přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Prvním důvodem kasační stížnosti je důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav
aplikován nesprávný právní závěr, popřípadě je aplikován správný právní názor, který je však
nesprávně vyložen. Stěžovatel je na rozdíl od žalovaného i krajského soudu
přesvědčen o tom, že splnil důvody pro udělení azylu podle §12 písm. b) zákona o azylu,
popř. podle §14 zákona o azylu a rovněž podmínky pro vyslovení existence překážky
vycestování (jež podpořil i odkazem na čl. 33 Úmluvy o právním postavení uprchlíků,
upravující tzv. non-refoulement); toto své tvrzení stěžovatel konkretizoval vyčerpávajícím
výčtem skutečností, v nichž své pronásledování i překážku vycestování spatřuje. V neudělení
azylu podle těchto ustanovení spatřuje stěžovatel i důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1
písm. b) s. ř. s., neboť skutková podstata podle žalobce nemá oporu ve spisech.
K tomu Nejvyšší správní soud konstatuje, že se ztotožňuje s názorem žalovaného a krajského
soudu, neboť skutečnosti uváděné žalobcem nebyly způsobilé naplnit důvody pro udělení
azylu. Žalovaný i krajský soud se obsáhle vypořádaly s tím, že v důvodech žalobce nebylo
možné nalézt pronásledování za uplatňování politických práv a svobod ani odůvodněný strach
z pronásledování pro zastávání určitých politických důvodů ve státě, jehož občanství
stěžovatel má; u stěžovatele však nebyl dán žádný z důvodů pro udělení azylu taxativně
vymezených v §12 zákona o azylu a nebyla dána ani překážka vycestování. V podrobnostech
odkazuje Nejvyšší správní soud na podrobné a dostatečně odůvodněné rozhodnutí
žalovaného, s nímž se ztotožnil a jež se opírá o dostatečná skutková zjištění žalovaného
obsažená ve správním spise. Nejvyšší správní soud se ztotožnil s názorem žalovaného,
že v situaci, kdy již není u moci prezident Ševarnadze, není většina stěžovatelových obav
již ze své podstaty důvodná. K tvrzení žalobce o tom, že jeho byt v Gruzii byl prodán,
jež mělo podle mínění žalobce založit existenci překážky vycestování, Nejvyšší správní soud
nemohl přihlédnout, neboť podle §109 odst. 4 s. ř. s. ke skutečnostem uplatněným po vydání
napadeného rozhodnutí Nejvyšší správní soud nepřihlíží. Ze všech uvedených důvodů dospěl
- 5-
č. j. 3 Azs 95/2005 - 127
Nejvyšší správní soud k závěru, že důvody kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a) a b)
s. ř. s. nejsou dány.
Posledním důvodem kasační stížnosti je tvrzená nepřezkoumatelnost rozhodnutí
krajského soudu spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí, tedy důvod vymezený v §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s. Nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí
znamená, že se rozhodnutí neopírá o důvody, které opodstatňují dospět k určitému výroku
rozhodnutí. V souzené věci se však rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové řádně
vypořádalo se všemi tvrzeními žalobce uvedenými v žalobě, je z něj patrné, z jakých důvodů
nebyla žaloba shledána důvodnou a z jakých důvodů shledal soud závěry žalovaného ohledně
neudělení azylu žalobci zákonu odpovídající. Pokud jde o namítané neprovedení žalobcem
navrhovaných listinných důkazů, soud prvního stupně se se závěrem tyto listinné důkazy
neprovést vypořádal při ústním jednání; tuto skutečnost Nejvyšší správní soud ověřil
z protokolu o ústním jednání ze dne 10. 12. 2004 na č. l. 50 až 53. Důvod kasační stížnosti
podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. tedy není dán.
Návrhu stěžovatele v kasační stížnosti na provedení dokazování předloženými
listinami Nejvyšší správní soud nevyhověl, neboť dospěl k závěru, že tohoto dokazování
již není zapotřebí ke zjištění skutkového stavu. Stěžovatel hodlal uvedenými listinami
podpořit svá tvrzení o pronásledování v zemi původu; jelikož však Nejvyšší správní soud
nemá pochybnosti o tom, že skutkový stav byl žalovaným zjištěn dostatečně, rozhodl
se důkaz těmito listinami neprovést. Podle §52 odst. 1 s. ř. s. soud rozhodne,
které z navržených důkazů provede a může provést též důkazy jiné; soud tedy není povinen
provést všechny důkazy, musí však uvést důvod, proč důkaz neprovedl. Nejvyšší správní soud
v souzené věci usoudil, že provedení listinných důkazů by bylo v souzené věci vzhledem
k dostatečně zjištěnému skutkovému stavu nadbytečné, a proto důkaz těmito listinami
neprovedl.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1
s. ř. s.). Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl
neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 1 a 7 s. ř. s.,
neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti
s kasační stížností žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. července 2005
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu