ECLI:CZ:NSS:2005:4.ADS.10.2004
sp. zn. 4 Ads 10/2004 – 28
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobkyně J.
B., proti žalované České správě sociálního zabezpečení , se sídlem Křížová 25, Praha 5, o
kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2003, č. j.
41 Cad 111/2003 - 12,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 41 Cad 111/2003 – 12 ze dne 18. 12. 2003
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadla žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) ve výroku
uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze, kterým bylo zrušeno její rozhodnutí ze dne
4. 7. 2003 o odnětí plného invalidního důchodu žalobkyni a věc jí byla vrácena k dalšímu
řízení.
Česká správa sociálního zabezpečení (dále jen „stěžovatelka“) v kasační stížnosti
uplatnila důvod dle §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“). Nesouhlasila se závěrem krajského soudu, že v případě odnětí plného
invalidního důchodu dle §56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. (dále jen „zákon
o důchodovém pojištění“) byla povinna z úřední povinnosti dle §86 odst. 3 zákona
č. 582/1991 Sb. rozhodnout bez nové žádosti o částečném invalidním důchodu,
když v průběhu řízení mělo být zjištěno, že žalobkyně je částečně invalidní. Stěžovatelka
namítá, že plný invalidní důchod a částečný invalidní důchod jsou podle zákona
o důchodovém pojištění dva samostatné druhy dávek, přičemž řízení o přiznání každé
z nich se zahajuje na základě písemné žádosti dle §81 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb.
Ustanovení §86 odst. 3 citovaného zákona (podle něhož orgán rozhodující o plném
invalidním nebo částečném invalidním důchodu rozhodne bez nové žádosti i o částečném
invalidním nebo plném invalidním důchodu, jestliže v průběhu řízení o přiznání důchodu
zjistí, že občan je částečně invalidní nebo plně invalidní) je ve vztahu k §81 téhož zákona
speciálním a vztahuje se pouze na řízení o přiznání důchodu, nikoliv na řízení o odnětí
důchodu, které probíhalo v případě žalobkyně. Stěžovatelka považuje svůj postup, kdy odňala
žalobkyni plný invalidní důchod, když přestala být plně invalidní, za zákonný, k přiznání
částečného invalidního důchodu neměla důvod, neboť tomu musí předcházet nová žádost
o zahájení řízení. Stěžovatelka považuje rozhodnutí krajského soudu z těchto důvodů
za nezákonné a navrhuje je zrušit a vrátit k dalšímu řízení.
Žalobkyně se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
V odůvodnění napadeného rozhodnutí krajský soud shrnul průběh správního řízení,
během kterého byla schopnost soustavné výdělečné činnosti hodnocena posudkovým lékařem
Okresní správy sociálního zabezpečení v Kutné Hoře (dále jen „OSSZ“) se závěrem,
že odpovídá 15 % a žalobkyně není nadále plně ani částečně invalidní. Na základě tohoto
posouzení žalovaná odňala žalobkyni plný invalidní důchod dle §56 odst. 1 zákona
o důchodovém pojištění. Proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně bránila žalobou u krajského
soudu. V řízení o žalobě byl proveden důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí, pracoviště pro Středočeský kraj, která vyhodnotila pokles schopnosti
soustavné výdělečné činnosti odlišně, a to hodnotou 35 %, jednání ukončila výrokem,
že žalobkyně ke dni vydání rozhodnutí žalované nebyla plně invalidní dle §39 zákona
o důchodovém pojištění, ale byla částečně invalidní dle §44 odst. 1 téhož zákona. Soud
na základě těchto skutečností konstatoval, že v řízení bylo spolehlivě zjištěno, že žalobkyně
k datu vydání napadeného rozhodnutí splňovala podmínky pro přiznání částečného
invalidního důchodu dle §44 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Postup stěžovatelky,
která napadeným rozhodnutím odňala žalobkyni plný invalidní důchod, aniž by současně
(i bez nové žádosti) rozhodla o částečném invalidním důchodu, označil soud za nesprávný
a v rozporu s ustanovením §86 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb. Krajský soud žalované dále
vytkl, že z rozhodnutí vyplývá, že stav žalobkyně neodpovídá plné ani částečné invaliditě,
což je v rozporu se zjištěným skutkovým stavem. Z uvedených důvodů krajský soud
rozhodnutí žalované zrušil pro nezákonnost dle §78 odst. 1 s. ř. s. a věc jí vrátil k dalšímu
řízení, ve kterém ji zavázal znovu posoudit nárok žalobkyně na invalidní důchod a vycházet
přitom ze závěru posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen
„PK MPSV“).
Nejvyšší správní soud napadený rozsudek přezkoumal v souladu s ustanovením §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační
stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s.,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Neshledal, že by řízení před soudem bylo
zmatečné nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci
samé, a ani neshledal, že by napadené rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné nebo že by šlo
o případ, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné.
Kasační stížnost je důvodná.
Stěžovatelka se bránila výkladu ustanovení §86 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb.,
k němuž se přiklonil krajský soud ve svém rozhodnutí, dle kterého by byl o rgán rozhodující
o dávce důchodového pojištění povinen v řízení o odnětí plného invalidního důchodu
rozhodnout z úřední povinnosti, t. j. bez žádosti pojištěnce, o částečném invalidním důchodu,
pokud by v průběhu tohoto řízení zjistil, že občan je částečně invalidní.
Dle citovaného ustanovení §86 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb., ve znění platném
ke dni vydání napadeného rozhodnutí žalované, orgán rozhodující o plném invalidním
důchodu nebo částečném invalidním důchodu rozhodne bez nové žádosti i o částečn ém
invalidním důchodu nebo plném invalidním důchodu, jestliže v průběhu řízení o přiznání
důchodu (§81 odst. 1) zjistí, že občan je částečně invalidní nebo plně invalidní. Pro správný
výklad tohoto ustanovení je nutno odlišovat řízení o přiznání dávky důchodového pojištění,
které upravuje §81 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., a řízení o změně poskytování nebo výše
již přiznané dávky důchodového pojištění (§81 odst. 2 téhož zákona). Důvody pro změnu
dávky nebo její výše obsahuje ustanovení §56 zákona o důchodovém pojištění, dle odst. 1
písm. a) tohoto ustanovení se důchod odejme, zanikl-li na něho nárok.
V případě žalobkyně zanikl nárok na plný invalidní důchod, neboť nebyla shledána
plně invalidní, stěžovatelka tedy postupovala v souladu se zákonem, pokud jí plný invalidní
důchod dle §56 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění odňala. Ze znění ustanovení
§86 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb. vyplývá, že stěžovatelka by měla povinnost rozhodnout
o částečném invalidním důchodu žalobkyně pouze v řízení o přiznání důchodu dle §81
odst. 1 stejného zákona. V dané věci bylo vedeno řízení o odnětí plného invalidního důchodu
dle §56 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, což je řízení o změně poskytování
dávky, nikoliv o jejím přiznání. Povinnost stěžovatelky rozhodnout o částečném invalidním
důchodu žalobkyně i bez její nové žádosti dle §86 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb.
se na ni v tomto řízení nevztahovala (stejný právní názor vyslovil Nejvyšší správní soud
již v minulosti, například v rozhodnutí sp. zn. 4 Ads 9/2004).
Nejvyšší správní soud konstatuje, že výklad krajského soudu odpovídá znění
ustanovení §86 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb., platném do 31. 7. 1997. Dle této úpravy měl
orgán rozhodující o plném invalidním důchodu nebo částečném invalidním důchodu
rozhodnout bez nové žádosti i o částečném invalidním důchodu nebo plném invalidním
důchodu, jestliže v průběhu řízení zjistí, že občan je částečně invalidní nebo plně invalidní.
Dle tohoto znění se tedy jednalo o jakékoliv řízení o plném či částečném invalidním důchodu
t. j. řízení o přiznání i změně dávky. Od 1. 1. 1998 byla zákonem č. 134/1997 Sb. za slova
„v průběhu řízení“ vložena slova „o přiznání důchodu (§81 odst. 1)“, čímž byl zcela
jednoznačně vyjádřen úmysl zákonodárce, aby se povinnost rozhodnout o jiném důchodu
vztahovala pouze na řízení o přiznání důchodu zahájené dle §81 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., nikoliv na řízení o změně poskytování nebo výše již přiznané dávky dle §82 odst. 2
téhož zákona.
Z výše uvedeného vyplývá, že krajský soud posoudil v řízení o žalobě nesprávně
právní otázku týkající se výkladu ustanovení §86 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb.,
což stěžovatelka důvodně namítla v kasační stížnosti (§103 odst. 1 písm. a/ s. ř. s.). Nejvyšší
správní soud proto napadený rozsudek Krajského soudu v Praze v souladu s §110 odst. 1
s. ř. s. zrušil a věc v uvedeném rozsahu vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
V tomto dalším řízení je Krajský soud v Praze vázán právním názorem Nejvyššího
správního soudu výše uvedeným (§110 odst. 3 s. ř. s.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne
Krajský soud v Praze i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 2, věta prvá
s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. května 2005
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu