ECLI:CZ:NSS:2005:4.ADS.17.2005
sp. zn. 4 Ads 17/2005 - 62
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: M. P.,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o vdovský
důchod, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 2. 7. 2004, č. j. 2 Cad 91/2004 – 10,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 2. 7. 2004,
č. j. 2 Cad 91/2004 – 10 odmítl žalobu žalobkyně a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění usnesení uvedl, že dne 23. 6. 2004 převzal
podání žalobkyně adresované Okresní správě sociálního zabezpečení v Pelhřimově
a Vrchnímu soudu v Praze, kterým žalobkyně požadovala vyřídit vdovský důchod a současně
se domáhala zaplacení částky pro konkrétně specifikované trestné činy. Připojila sdělení
České správy sociálního zabezpečení ze dne 6. 5. 2004, jímž se žalobkyni oznamuje,
že žádost o vdovský důchod byla projednána a jde proto o věc rozhodnutou. Protože podání
neobsahovalo předepsané náležitosti a nebylo zřejmé, kterému soudu je určeno, vyzval
krajský soud žalobkyni usnesením ze dne 25. 6. 2004, aby vady žaloby odstranila a především
označila rozhodnutí, které napadá, důvody, v nichž spatřuje nezákonnost napadeného
rozhodnutí, jaké důkazy k prokázání svých tvrzení navrhuje provést, a jaký návrh na vydání
rozsudku činí. Na toto podání žalobkyně reagovala sdělením doručeným soudu dne 1. 7. 2004,
jímž na Vrchním soudu v Praze požadovala dokončit řízení ve věci vedené
pod č. j. 2 Ca 131/2002 – 27, a opakovaně poukázala na požadavek zaplatit 150.000 Kč
za pomluvu. Soud konstatoval, že podáním ze dne 1. 7. 2004 žalobkyně neodstranila
vady specifikované v usnesení krajského soudu ze dne 25. 6. 2004. Není zřejmé,
jaké rozhodnutí úřadu napadá, z jakých důvodů tak činí, nenavrhuje žádné důkazy, ani návrh
na vydání rozsudku. K obsahu podání došlého soudu dne 1. 7. 2004 krajský soud
dále poznamenal, že usnesení vydané pod č. j. 2 Ca 131/2002 – 27 bylo vydáno v řízení
vedeném pod sp. zn. 2 Ca 131/2002 za účelem odstranění vad odvolání. O tomto odvolání
však Vrchní soud v Praze rozhodl svým rozsudkem ze dne 26. 11. 2002, kdy potvrdil
rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 7. 2002, kterým bylo
potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 11. 4. 2002, č. 335 718 460, o zamítnutí žádosti
žalobkyně o obnovu vdovského důchodu. Řízení vedené pod sp. zn. 2 Ca 131/2002 Krajského
soudu v Českých Budějovicích je proto pravomocně ukončeno. Rozsudek Vrchního soudu
v Praze byl žalobkyni doručen. Za tohoto stavu krajský soud nepředkládal podání žalobkyně
došlé soudu dne 1. 7. 2004 Vrchnímu soudu v Praze, když tento soud navíc není od účinnosti
zákona č. 150/2002 Sb. (soudní řád správní – dále jen „s. ř. s.“) soudem působícím
ve správním soudnictví. Pro úplnost doplnil, že soud se přezkoumáním rozhodnutí žalované
v záležitosti vdovského důchodu pro žalobkyni zabýval nejen v řízení vedeném pod
sp. zn. 2 Ca 131/2002, ale již v předchozích letech, a to v řízeních pod sp. zn. 2 Ca 79/97,
2 Ca 14/2000 a 2 Ca 267/2001. Protože v době od roku 1997 do současné doby se nikterak
nezměnila právní úprava nároku na obnovení vdovského důchodu a nenastaly ani nové
skutkové okolnosti, jedná se v případě vdovského důchodu pro žalobkyni o věc rozhodnutou,
protože i ve správním řízení se uplatňuje zásada věci rozhodnuté. Konstatoval dále,
že požaduje-li žalobkyně ve svých podáních zaplacení částky 150.000 Kč, pak projednání
nároků tohoto druhu nenáleží soudům působícím ve správním soudnictví. Uzavřel, že podání
žalobkyně neodpovídá požadavkům §37 odst. 3 a §71 odst. 1 s. ř. s, a proto byla žaloba
podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř.s. odmítnuta.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně podání, v němž uvedla, že se proti rozhodnutí
ze dne 2. 7. 2004 odvolává a prosí o přidělení advokáta.
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 18. 8. 2004,
č. j. 2 Cad 91/2004 – 20 rozhodl tak, že žalobkyni nepřiznává osvobození od soudních
poplatků a žádost žalobkyně o ustanovení právního zástupce zamítl. V odůvodnění usnesení
poukázal na ustanovení §35 odst. 7 a §36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb. a konstatoval,
že při rozhodování o osvobození od soudních poplatků a žádosti o ustanovení advokáta vzal
v úvahu nejen poměry účastníka, ale zabýval se též tím, nejde-li o zcela zjevně bezúspěšné
uplatňování práva. Konstatoval, že ze spisu 2 Ca 131/2002 zjistil, že o nároku žalobkyně
o vdovský důchod bylo rozhodováno naposledy rozhodnutím ze dne 11. 4. 2002,
které bylo potvrzeno rozsudkem krajského soudu ze dne 11. 7. 2002. Odvolání žalobkyně
proti tomuto rozsudku zamítl Vrchní soud v Praze dne 26. 11. 2002. Před tímto datem
byla věc žalobkyně vztahující se k vdovskému důchodu rozhodována v řízení vedeném
pod sp. zn. 2 Ca 267/2001. Záležitost byla dále projednávána v letech 2000 a 1997. Soud
konstatoval, že podmínky pro přiznání osvobození od placení soudních poplatků nejsou
dodrženy, v důsledku čehož nelze žalobkyni ustanovit advokáta postupem podle §35 odst. 7,
a proto byla její žádost o ustanovení advokáta zamítnuta.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včas kasační stížnost. Nejvyšší správní soud
usnesením ze dne 6. 1. 2005, č. j. 4 Ads 47/2004 - 45 kasační stížnost proti usnesení
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 8. 2004, č. j. 2 Cad 91/2004 - 20 odmítl
a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti. V odůvodnění rozhodnutí dospěl k závěru, že je třeba kasační stížnost odmítnout,
neboť přestože stěžovatelka byla opakovaně vyzvána k odstranění vad kasační stížnosti
podané proti usnesení ze dne 18. 8. 2004, jímž byla její žádost o ustanovení advokáta
zamítnuta, kasační stížnost ve smyslu §106 odst. 1 ve spojení s ustanovením §103 odst. 1
s. ř. s. nedoplnila. Její podání ze dne 19. 8. 2004, 31. 8. 2004, 5. 11. 2004 a 15. 11. 2004,
v nichž opakovaně žádá o vyřízení vdovského důchodu od dosažení věku 50 let a tvrdí,
že pracovním úrazům jsou postaveny na roveň nemoci z povolání, a dále požaduje zaplatit
náhradu škody za pomluvu podle §206 trestního zákona, nebylo podle názoru Nejvyššího
správního soudu možno považovat za podání, která by obsahovala důvody ve smyslu §103
odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto postupoval podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s.
ve spojení s ustanovením §106 odst. 1 s. ř. s. a kasační stížnost odmítl, když v usnesení
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 10. 2004, č. j. 2 Cad 91/2004 – 32, byla
stěžovatelka výslovně poučena o následcích nerespektování požadavku na odstranění vad
kasační stížnosti.
Výše uvedené usnesení Nejvyššího správního soudu bylo stěžovatelce doručeno dne
24. 1. 2005. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 20. 1. 2005,
č. j. 2 Cad 91/20044 – 52 vyzval stěžovatelku k tomu, aby se v tomto řízení dala zastoupit
advokátem a zastoupení doložila předložením plné moci zvoleného advokáta ve lhůtě jednoho
měsíce od doručení tohoto usnesení. Dále stěžovatelce uložil podat prostřednictvím zvoleného
advokáta řádnou kasační stížnost a uvést, jaké rozhodnutí soudu je napadáno,
kdy toto rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno, uvést důvody, pro které rozhodnutí napadá
a jaký návrh na vydání rozsudku činí, ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení.
V odůvodnění usnesení uvedl, že nebudou-li vady kasační stížnosti ve stanovené lhůtě
odstraněny, Nejvyšší správní soud v Brně kasační stížnost podle §37 odst. 5 a §106 odst. 1
s. ř. s. odmítne. Uvedené usnesení stěžovatelka obdržela dne 24. 1. 2005 a podáním,
které došlo na Krajský soud v Českých Budějovicích dne 3. 2. 2005 sdělila, že dává plnou
moc k zastupování v důchodové a trestní záležitosti JUDr. V. B.
Žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení ve svém vyjádření ke kasační stížnosti
uvedla, že se s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích zcela ztotožňuje. Podání
neobsahovalo předepsané náležitosti a na výzvu soudu nebyly odstraněny vady žaloby,
především pak označení rozhodnutí, proti kterému žaloba směřovala. Žalovaná navrhovala,
aby kasační stížnost byla Nejvyšším správním soudem v Brně odmítnuta.
Poté byla věc předložena Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační
stížnosti proti usnesení ze dne 2. 7. 2004 s tím, že stěžovatelka není zastoupena advokátem.
Podle §105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen
advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná
nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie.
Podle ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud
usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl, nebo o téže věci již řízení
u soudu probíhá, nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek
je neodstranitelný, nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.
V posuzované věci je nutno uzavřít, že stěžovatelka neodstranila nedostatek povinného
zastoupení v řízení o kasační stížnosti, neboť nedoložila plnou moc, osvědčující,
že je zastoupena advokátem. Přitom v usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích
ze dne 20. 1. 2005, č. j. 2 Cad 91/2004 – 52, obsahujícím výzvu k odstranění tohoto
nedostatku, byla stěžovatelka výslovně upozorněna na to, že nebude-li nedostatek povinného
zastoupení advokátem v lhůtě odstraněn, bude řízení o kasační stížnosti odmítnuto.
Stěžovatelka tedy neodstranila nedostatek povinného zastoupení advokátem v řízení o kasační
stížnosti a pro uvedený nedostatek podmínky řízení nelze v řízení o kasační stížnosti
pokračovat. Na výše uvedených závěrech nemůže ničeho měnit ani to, že stěžovatelka udělila
plnou moc JUDr. V. B., neboť uvedená soudkyně v dané věci rozhodovala, a podmínky
uvedené v ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s., tj. povinné zastoupení stěžovatelky advokátem
v řízení o kasační stížnosti, nejsou i nadále splněny. Nejvyšší správní soud kasační stížnost
proto odmítl, aniž by se dále zabýval nedostatkem náležitostí kasační stížnosti [§46 odst. 1
písm. a), §105 odst. 2, §106 s. ř. s.].
Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší správní soud uvádí, že v dané věci nelze
pro stěžovatelku ničeho vytěžit, neboť její návrh byl od počátku zjevně neúspěšný.
Jestliže stěžovatelka dosud nepředložila rozhodnutí správního orgánu, které by mělo
být v tomto řízení přezkoumáno, není zde předmět činnosti náležející soudům
ve správním soudnictví. Žádost o dávku důchodového pojištění u soudu uplatňovat nelze,
ale je ji třeba podat u příslušné Okresní správy sociálního zabezpečení (§82 odst. 2 zákona
č. 582/1991 Sb.). Teprve po vydání rozhodnutí o dávce důchodového pojištění správním
orgánem je možno domáhat se jeho přezkoumání u krajského soudu.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo Nejvyšším správním soudem
za použití ustanovení §60 odst. 3 a §120 s. ř. s. rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. srpna 2005
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu