ECLI:CZ:NSS:2005:4.ADS.19.2004
sp. zn. 4 Ads 19/2004 – 26
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně I.
B., zast. JUDr. Jaromírem Sýkorou, advokátem, se sídlem Orlová – Poruba, Slezská 950, proti
žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, Křížová 25, o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 3. 2004,
č. j. 43 Cad 13/2004 – 11,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 3. 2004, č. j. 43 Cad 13/2004 – 11
se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení
Odůvodnění:
Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále jen „žalované“) ze dne
16. 9. 2003, č. , byl žalobkyni přiznán od 19. 2. 2000 plný invalidní důchod podle ustanovení
§29 zákona č. 100/1988 Sb. (o sociálním zabezpečení) v platném znění s tím, že plný
invalidní důchod činí 4548 Kč měsíčně, sirotčí důchod 996 Kč měsíčně a zvýšení důchodu
pro bezmocnost 852 Kč měsíčně, celkem tedy žalobkyni náleží 6390 Kč měsíčně. Ve výroku
rozhodnutí dále žalovaná uvedla, že od dubna 2000 náleží žalobkyni plný invalidní důchod ve
výši 4548 Kč, sirotčí důchod ve výši 996 Kč a zvýšení důchodu pro bezmocnost ve výši 876
Kč, celkem tedy 6420 Kč měsíčně. Od prosince 2000 náleží plný invalidní důchod ve výši
4840 Kč, sirotčí důchod ve výši 1086 Kč, zvýšení důchodu pro převážnou bezmocnost 876
Kč, celkem tedy 6802 Kč měsíčně. Od 24. 10. 2001 náleží plný invalidní důchod ve výši 4840
Kč , zvýšení důchodu pro převážnou bezmocnost 928 Kč, celkem tedy 5768 Kč měsíčně
(zanikl nárok na sirotčí důchod dovršením 26 roku věku). Od prosince 2001 náleží žalobkyni
plný invalidní důchod ve výši 5229 Kč měsíčně, zvýšení důchodu pro převážnou bezmocnost
928 Kč, celkem 6157 Kč měsíčně. Od ledna 2003 náleží pak invalidní důchod ve výši 5386
Kč, zvýšení důchodu pro převážnou bezmocnost 928 Kč, celkem tedy 6314 Kč měsíčně.
V odůvodnění žalovaná uvedla, že důchod je přiznáván podle §56 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění tři roky zpět od uplatnění nároku. Nárok na plný invalidní důchod přitom
vznikl žalobkyni dne 1. 9. 1992, kdy získala dva roky zaměstnání potřebné pro vznik nároku.
Vypočítán byl z fiktivního průměrného měsíčního výdělku 2000 Kč, a to ve výši 64 % z této
částky, při zápočtu 39 let zaměstnání; důchod tak činil 1570 Kč měsíčně, přičemž po
zákonných úpravách náleží k 19. 2. 2000 plný invalidní důchod 4548 Kč měsíčně.
Navrhovatelce bylo v oznámení o výplatě důchodu sděleno, že doplatek důchodu za dobu od
19. 2. 2000 do 23. 9. 2003 ve výši 15.160 Kč je jí současně poukazován.
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně u Krajského soudu v Ostravě dne
1. 10. 2003 žalobu, v níž připomněla, že napadené rozhodnutí bylo vydáno jako reakce na její
žádost ze dne 3. 2. 2003 podanou u Okresní správy sociálního zabezpečení v Novém Jičíně,
o překlasifikování jejího plného invalidního důchodu na invalidní důchod pro tzv. invaliditu
z mládí. Posudkovým lékařem uvedené OSSZ byla uznána invalidní z mládí a následně proto
uplatnila nárok na doplacení důchodu podle §56 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. tři roky
zpětně. Obdržela však rozhodnutí žalované, že se jí přiznává plný invalidní důchod podle
ustanovení §29 zákona č. 100/1988 Sb., s čímž nemůže souhlasit, jelikož občanům, kterým
podle téhož zákona vznikla invalidita před ukončením povinné školní docházky byl přiznáván
plný invalidní důchod podle §33 uvedeného zákona od 18. roku věku (tzv. „invalidita
z mládí“). Výše těchto důchodů byla sice stejná, ale od 1. 1. 1996 však podle §100 zákona
č. 155/1995 Sb. vznikl nárok na jeho přepočet; jestliže plný invalidní důchod přiznaný podle
§33 zákona č. 100/1988 Sb. nedosahoval výše 40 % všeobecného vyměřovacího základu
za rok 1994, upravila se procentní výměra na tuto částku a dále se invalidní důchody
valorizovaly podle platných zákonných předpisů, přičemž v současné době činí takto
upravený invalidní důchod 6344 Kč měsíčně. Důchod žalobkyně však této částky nedosahuje.
Žalobkyně žádala o přiznání invalidního důchodu podle §33 již uvedeného zákona a o jeho
přepočítání s tím, že 18-ti let dosáhla v roce 1993. Zároveň žádala o zohlednění procentní
výměry a všech valorizací.
Žalovaná podala vyjádření k opravnému prostředku žalobkyně, v němž potvrdila,
že žalobkyně pobírala plný invalidní důchod od 1. 7. 1994 a po obdržení vysvětlujícího
dopisu dávkového oddělení žalované ze dne 21. 1. 2002 požádala o plný invalidní důchod
z mládí. Posudkový lékař jí vyhověl a uznal tzv. invaliditu z mládí se vznikem k 1. 1. 1985,
tedy před dokončením povinné školní docházky. Žalovaná uvedla, že žalobkyně se sice stala
invalidní před dosažením věku, v němž končí povinná školní docházka, avšak byla schopna
i přes svůj zdravotní stav studovat, neboť je absolventkou čtyřletého studia na Obchodní
akademii při U. B., takže získala dobu potřebnou pro vznik nároku na plný invalidní důchod,
byť po vzniku plné invalidity. Přitom podle §33 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb. v platném
znění má občan nárok na plný invalidní důchod tehdy, jestliže se stal invalidním
před dovršením věku, v němž končí povinná školní docházka, avšak nemohl být proto
zaměstnán vůbec nebo po dobu potřebnou pro nárok na tento důchod a dosáhl věku 18-ti let.
Z ustanovení §33 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb. v platném znění vyplývá, že potřebná doba
zaměstnání pro nárok na plný invalidní důchod v případě, že doba zaměstnání byla získána
po vzniku invalidity, činí u osob mladších 24 let celkem dva roky [podle ustanovení §8 odst.
1 písm. f) téhož zákona se zaměstnáním rozumí i studium po skončení povinné školní
docházky]. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v době od 1. 9. 1990 do 30. 6. 1994 studovala
a tedy ku dni 1. 9. 1992 splnila podmínku potřebné doby zaměstnání pro nárok na plný
invalidní důchod ve smyslu ustanovení §33 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb. v platném znění,
nárok na plný invalidní důchod podle druhého odst. téhož ustanovení jí nevznikl,
neboť ten vznikne pouze tehdy, jestliže občan nemohl být zaměstnán po dobu potřebnou
pro nárok na plný invalidní důchod. Žalobkyně však pro potřebnou dobu studovala,
a proto jí plný invalidní důchod pro tzv. invaliditu z mládí nelze uznat. Žalovaná navrhovala
zamítnutí žaloby jako nedůvodné.
Při jednání u Krajského soudu v Ostravě žalobkyně ještě namítala, že plný invalidní
důchod podle §33 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb. jí měl být přiznán i s ohledem na §42 odst.
3 zákona č. 155/1995 Sb. s tím, že i její spolužáci tento druh invalidity „mají uznán
z Obchodní akademie pro tělesně postižené v B.“. Žádala, aby napadené rozhodnutí žalované
bylo zrušeno a věc vrácena k vydání nového rozhodnutí, v němž jí bude přiznán plný
invalidní důchod z mládí od 10. 10. 1993, kdy dosáhla 18-ti let věku.
Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem žalobu zamítl. Vycházel ze záznamu
o jednání OSSZ v Novém Jičíně ze dne 19. 5. 2003, jímž bylo zjištěno, že žalobkyně je plně
invalidní od 1. 1. 1985 (zdravotní postižení jí umožňovalo soustavnou výdělečnou činnost
jen za zcela mimořádných podmínek). Dále vycházel z obsahu dávkového spisu, z něhož
ověřil, že žalobkyně v době od 1. 9. 1990 do 30. 6. 1994 studovala. Z žádosti obsažené
v tomto dávkovém spise poté zjistil, že žalobkyně požadovala, aby plný invalidní důchod
„z mládí“ jí byl přiznán od 19. 2. 2003. Z toho dovodil, že žalobkyně splnila podmínku
potřebné doby pojištění, neboť k 1. 9. 1992 získala dva roky pojištění, jak vyžaduje zákon
u osob mladších 24 let. Proto jí vznikl nárok na invalidní důchod podle ustanovení §29
zákona č. 100/1988 Sb. Podle ustanovení §56 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. byl jí potom
invalidní důchod přiznán zpětně tři roky od uplatnění nároku, tedy od 19. 2. 2000. Krajský
soud v souladu s ustanovením §75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“) při přezkoumání napadeného rozhodnutí vycházel ze skutkového
a právního stavu, který tu byl v době vydání rozhodnutí žalované. Přitom dospěl k závěru,
že žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí, tj. k 16. 9. 2003 byla plně invalidní,
avšak nesplňovala zákonné podmínky pro přiznání invalidního důchodu podle §33 odst. 2
zákona č. 100/1988 Sb.; proto jí byl právem plný invalidní důchod přiznán podle §29 téhož
zákona.
Ve včas podané kasační stížnosti vytýkala žalobkyně Krajskému soudu v Ostravě
nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky v předcházejícím řízení,
dovolávala se tedy důvodu kasační stížnosti uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Nesouhlasila se závěrem uvedeného soudu, že nesplňovala k datu 16. 9. 2003 zákonné
podmínky pro přiznání invalidního důchodu podle §33 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb.
a vyslovila názor, že v jejím případě nelze aplikovat ustanovení §29 zákona č. 100/1988 Sb.,
neboť plně invalidní byla podle posudku OSSZ v Novém Jičíně již od 1. 1. 1985. Ustanovení
§29 zákona č. 100/1988 Sb. se přitom vztahuje na případy, kdy invalidita vzniká po vzniku
zaměstnání (občan byl zaměstnán po dobu potřebnou pro nárok na tento důchod),
resp. po vzniku důchodového pojištění. V jejím případě tomu tak však nebylo, když invalidita
vznikla před dnem nástupu na studia posuzovaná jako zaměstnání, neboť vznikla před
ukončením povinné školní docházky a tudíž před vznikem důchodového pojištění. Soud sice
konstatoval, že k 1. 9. 1992 získala potřebnou dobu pojištění, která činí u osob mladších 24 let
dva roky s tím, že tato podmínka je však stanovena v §33 odst. 1 zákona o sociálním
zabezpečení, tedy posuzoval invaliditu podle uvedeného ustanovení, avšak následně
nesprávně a v rozporu s předcházejícím závěrem konstatoval, že žalobkyni vznikl nárok
na plný invalidní důchod podle §29 zákona č. 100/1988 Sb. V důsledku tohoto nesprávného
právního posouzení vzniku nároku na invalidní důchod nebyly provedeny přepočty
invalidního důchodu v souladu se zákonem č. 155/1995 Sb. a v souladu s meritorní směrnicí
ČSSZ č. 1/96. Tyto předpisy nerozlišují přitom mezi invalidním důchodem podle §33 odst. 1
a §33 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb.
V písemném vyjádření ke kasační stížnosti žalovaná vyslovuje souhlas s napadeným
rozsudkem Krajského soudu v Ostravě. Připomíná, že stěžovatelka byla shledána posudkem
posudkového lékaře OSSZ v Novém Jičíně ze dne 19. 5. 2003 plně invalidní podle ustanovení
§25 odst. 3 písm. a) zákona č. 121/1975 Sb. od 1. 1. 1985 a nadále poté plně invalidní podle
§29 odst. 2 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb. v platném znění a plně invalidní též podle
ustanovení §39 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění dosud. Ke dni
vzniku invalidity 1. 1. 1985 však stěžovatelka žádné podmínky pro vznik nároku na plný
invalidní důchod či invalidní důchod z mládí vzhledem k věku necelých deseti let
a k nezískání potřebné doby pojištění a to ani podle zákona o sociálním zabezpečení
č. 121/1975 Sb. nesplňovala. Podmínky pro vznik nároku na plný invalidní důchod splnila
až získáním potřebné doby pojištění dvou let po vzniku invalidity, tj. po dvouletém studiu,
k 1. 9. 1992, tedy ještě před dosažením svých 18-ti let. Jestliže tedy splnila podmínky nároku
na plný invalidní důchod ke dni 1. 9. 1992 ve smyslu ustanovení §33 odst. 1 zákona č.
100/1988 Sb. v platném znění, nemůže jí vzniknout nárok na plný invalidní důchod
k pozdějšímu dni 10. 10. 1993 (kdy dosáhla věku 18-ti let) ve smyslu ustanovení §33 odst. 2
zákona č. 100/1988 Sb. v platném znění. Plný invalidní důchod z mládí náleží totiž pouze
v mimořádných případech těm občanům, kteří nemohli být zaměstnáni po dobu potřebnou
pro nárok na plný invalidní důchod. Stěžovatelka však studovala a studium je postaveno
na úroveň zaměstnání. Žalovaná navrhovala, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako
nedůvodnou zamítl.
Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. přezkoumal
napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě a řízení předcházející jeho vydání a dospěl
k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Dovodil, že v dané věci není vázán důvody kasační
stížnosti ve smyslu §109 odst. 3 s. ř. s., neboť napadené rozhodnutí je třeba pokládat
za nepřezkoumatelné ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. pro vadu řízení před soudem
spočívající v tom, že uvedený soud ponechal v platnosti (nezrušil) nepřezkoumatelné
rozhodnutí žalované, přičemž tato vada měla za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Nutno předeslat, že z obsahu dávkového spisu žalované Nejvyšší správní soud zjistil,
že stěžovatelka již dne 10. 10. 1993 uplatnila nárok na plný invalidní důchod. Posudkem
lékaře OSSZ v Novém Jičíně ze dne 4. 8. 1994 byla uznána plně invalidní podle §29 odst. 2
písm. d) zákona č. 100/1988 Sb., neboť pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav byla
schopna vykonávat soustavné zaměstnání jen za zcela mimořádných podmínek s tím, že plná
invalidita vznikla v červenci 1994. Plný invalidní důchod byl stěžovatelce přiznán
od 1. 7. 1994 podle zákona č. 100/1988 Sb., přičemž pro nárok na plný invalidní důchod
jí byla hodnocena doba studia od 1. 9. 1990 do 30. 6. 1994. Tento důchod spolu se zvýšením
důchodů nyní pro převážnou bezmocnost, pobírá stěžovatelka dosud (v mezidobí pobírala
též sirotčí důchod, který jí byl odňat od 26. roku věku). Dne 19. 2. 2003 uplatnila stěžovatelka
nárok na plný invalidní důchod podle §33 zákona č. 100/1988 Sb. (tzv. invaliditu z mládí),
přičemž posudkový lékař OSSZ v Novém Jičíně v posudku ze dne 19. 5. 2003 uznal
stěžovatelku plně invalidní podle §25 odst. 3 písm. d) zákona č. 121/1975 Sb., podle
ustanovení §29 odst. 2 písm. d) zákona č. 100/1988 Sb., i podle ustanovení §39 odst. 1 písm.
b) zákona č. 155/1995 Sb.
Na zmíněnou žádost stěžovatelky o přiznání plného invalidního důchodu
pro tzv. invaliditu z mládí, reagovala žalovaná vydáním rozhodnutí, jímž přiznala stěžovatelce
plný invalidní důchod podle ustanovení §29 zákona č. 100/1988 Sb., který k datu přiznání
činil 4548 Kč měsíčně a který byl postupně zvyšován v souvislosti s prováděnými
valorizacemi až na částku 5386 Kč k datu vydání uvedeného rozhodnutí. V odůvodnění svého
rozhodnutí uvedla žalovaná pouze tolik, že důchod se přiznává podle §56 odst. 1 zákona
č. 155/1995 Sb. v platném znění tři roky zpět od uplatnění nároku, přičemž nárok vznikl dnem
1. 9. 1992, kdy stěžovatelka získala dva roky zaměstnání potřebné pro jeho vznik. Vypočítán
byl z fiktivního průměrného měsíčního výdělku 2000 Kč ve výši 64 % z této částky,
při zápočtu 39 let (fiktivních) zaměstnání a činil 1570 Kč měsíčně; po zákonných úpravách
náleží k 19. 2. 2000 ve výši 4548 Kč měsíčně.
Uvedené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť z něho není vůbec patrno,
že předmětem řízení byla žádost o změnu poskytované dávky plného invalidního důchodu
na důchod pro tzv. invaliditu z mládí, tedy invalidního důchodu přiznávaného
v mimořádných případech, na něž pamatoval zákon č. 100/1988 Sb. v ustanovení §33 odst. 2
a na něž pamatuje též současný zákon o důchodovém pojištění č. 155/1995 Sb. v §42 odst. 1.
O této žádosti stěžovatelky žalovaná ve svém rozhodnutí vůbec nerozhodla a bez dalšího
vysvětlení přiznala stěžovatelce plný invalidní důchod podle ustanovení §29 zákona
č. 100/1988 Sb. od 19. 2. 2000, ačkoliv stěžovatelka je poživatelkou tohoto plného
invalidního důchodu již od 1. 7. 1994. O tomto dosud pobíraném plném invalidním důchodu
není v rozhodnutí zmínky a z jeho obsahu by tudíž bylo možno usuzovat, že až do data
19. 2. 2000 stěžovatelka žádný důchod nepobírala a jde o nové (první) přiznání dávky. Jedná
se však jen o úpravu výše doposud pobíraného plného invalidního důchodu v souvislosti
se zjištěním, že navrhovatelčina plná invalidita vznikla ještě před skončením její povinné
školní docházky (v deseti letech věku), přičemž již ku dni 1. 9. 1992 měla splněnu podmínku
potřebné doby zaměstnání pro vznik nároku na plný invalidní důchod, která činila u občanů
mladších 24 let dva roky, ve smyslu ustanovení §29 odst. 3 a §33 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb. a stejnou dobu činí též podle ustanovení §40 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. Tyto
skutečnosti však Nejvyšší správní soud dovozuje jen z obsahu dávkového spisu stěžovatelky
vedeného u žalované, když z výroku ani odůvodnění napadeného rozhodnutí nic takového
nevyplývá a rozhodnutí je nutno pokládat za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost.
Důvody, které žalovanou k jeho vydání vedly lze zjistit až z písemného vyjádření k žalobě
a ke kasační stížnosti, avšak nebyly uvedeny a nestaly se součástí napadeného rozhodnutí.
Navíc nutno zdůraznit, že žalovaná se dopustila nezákonnosti, pokud napadeným
rozhodnutím přiznala nově plný invalidní důchod podle §29 zákona č. 100/1988 Sb.
stěžovatelce od 19. 2. 2000, ačkoliv od tohoto data byla vlastně provedena jen úprava výše
dávky. Tento postup není v souladu s ustanovením §56 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb.,
na nějž se žalovaná odvolává, neboť podle písm. b) uvedeného ustanovení, zjistí-li se,
že důchod byl přiznán nebo je vyplácen v nižší částce, než v jaké náleží, nebo byl neprávem
odepřen, anebo byl přiznán od pozdějšího data, než od jakého náleží, důchod se zvýší nebo
přizná, a to ode dne, od něhož důchod nebo jeho zvýšení náleží, nejvýše však tři roky nazpět
ode dne zjištění nebo uplatnění nároku na důchod nebo jeho zvýšení. Žádná z podmínek
uvedeného ustanovení pro přiznání důchodu od 19. 2. 2000 však v dané věci splněna není,
neboť stěžovatelce nebyl v předchozím období před vydáním rozhodnutí plný invalidní
důchod odepřen. Pokud žalovaná vychází ze zjištění, že původně v roce 1994 byl přiznán
od pozdějšího data (od 1. 7. 1994, ačkoliv měl být přiznán již od 1. 9. 1992), pak měla pouze
k datu 19. 2. 2000 (tři roky nazpět od uplatnění nároku na úpravu dávky) plný invalidní
důchod zvýšit (provést jeho úpravu) a nikoliv jej nově přiznávat. V této souvislosti nutno
připomenout, že od data přiznání dávky se odvozuje výše zvýšení důchodů podle jednotlivých
nařízení vlády, která postupně byla k provádění zákona o důchodovém pojištění vydávána.
Stěžovatelka by tímto postupem žalované mohla být při dalších valorizacích důchodů
poškozena, neboť dosud platí zásada, že důchody přiznané před datem 1. 1. 1996 jsou
zvyšovány progresivněji, než důchody přiznané po tomto datu.
Pokud Krajský soud v Ostravě v napadeném rozsudku ponechal výše popsanými
vadami trpící rozhodnutí žalované v platnosti, nezbylo Nejvyššímu správnímu
soudu než podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. rozsudek zrušit a věc mu vrátit
k dalšímu řízení. V něm bude na Krajském soudu v Ostravě, aby z důvodů výše podrobně
popsaných zrušil přezkoumávané rozhodnutí žalované ze dne 16. 9. 2003, č. ,
pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti, se závazným právním názorem
pro žalovanou, aby rozhodla o předmětu žádosti, tedy o plném invalidním důchodu podle
ustanovení §33 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb. a vyjádřila svůj závěr o tomto nároku
a možném přepočtu podle §100 zákona č. 155/1995 Sb. ve výroku rozhodnutí; pokud dospěje
k závěru, že stěžovatelka na tuto dávku nárok nemá, avšak je nutno v souvislosti se změnou
data vzniku plné invalidity provést jen úpravu plného invalidního důchodu, pak aby v souladu
s ustanovením §56 odst. 1 písm. b) tuto úpravu (zvýšení) provedla (§110 odst. 3 s. ř. s.).
V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. 2. 2005
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu