ECLI:CZ:NSS:2005:4.ADS.22.2005
sp. zn. 4 Ads 22/2005 - 36
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce J. S.,
proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, v řízení
o zvýšení důchodu pro převážnou bezmocnost, o podání žalobce označeném jako „odvolání“
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 11. 2004, č. j. 17 Cad 9/2004 – 28,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále jen „žalované“) ze dne
20. 11. 2003, bylo žalobci přiznáno od 5. 11. 2003 podle §70 odst. 1 písm. a) zákona
č. 100/1988 Sb. (o sociálním zabezpečení) v platném znění, zvýšení důchodu pro částečnou
bezmocnost ve výši 464 Kč měsíčně s odkazem na posudek lékaře Okresní správy sociálního
zabezpečení Frýdek – Místek ze dne 6. 11. 2003, podle něhož zdravotní stav žalobce
odpovídá částečné bezmocnosti.
Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem žalobu podanou žalobcem proti tomuto
rozhodnutí zamítl a současně vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Vzal za prokázané především posudkem Posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí ČR s pracovištěm v Ostravě ze dne 25. 3. 2004 a doplňujícím posudkem
téže komise ze dne 29. 9. 2004, že k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí žalované
(20. 11. 2003) nebyl stěžovatel převážně bezmocný (jak v žalobě namítal), ale toliko částečně
bezmocný podle §70 odst. 1 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb. a §2 odst. 1 vyhlášky
č. 284/1995 Sb., neboť potřeboval dlouhodobě pomoc jiné osoby při některých nezbytných
životních úkonech, nikoliv však též pravidelnou pomoc, popř. soustavný dohled jiné osoby
při hlavních životních úkonech (např. při chůzi nebo při výkonu fyziologické potřeby),
jak to předpokládá ustanovení §2 odst. vyhlášky č. 284/1995 Sb. pro uznání bezmocnosti
převážné. Náleží mu proto nadále od 5. 11. 2003 zvýšení důchodu pro částečnou bezmocnost.
Krajský soud zdůraznil, že podle §75 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen s. ř. s.)
při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době
rozhodování správního orgánu, tj. v daném případě 20. 11. 2003.
V uvedeném rozsudku byl žalobce řádně poučen o možnosti podat proti němu kasační
stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení,
prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě s tím, že podmínkou řízení o kasační stížnosti
je povinné zastoupení advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické
vzdělání.
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) na to reagoval podáním, které označil jako „odvolání“
proti rozsudku ze dne 22. 11. 2004 ve věci návrhu na zvýšení důchodu pro převážnou
bezmocnost. V něm uvedl, že v mezidobí než soud v této věci rozhodl, mu žalovaná přiznala
rozhodnutím ze dne 28. 7. 2004, zvýšení důchodu pro převážnou bezmocnost od 1. 6. 2004.
Toto rozhodnutí stěžovatel ke svému podání připojil.
Protože stěžovatel reagoval na doručený rozsudek, ve lhůtě stanovené pro podání
kasační stížnosti, výše označeným podáním, v němž přesně označil napadený rozsudek soudu,
druhého účastníka sporu, jakož i předmět řízení, dospěl krajský soud k závěru, že toto podání
je třeba pokládat za kasační stížnost proti označenému rozsudku a vyzval jej proto usnesením
ze dne 27. 12. 2004, č. j. 17 Cad 9/2004 – 35, aby doložil do spisu plnou moc udělenou
advokátovi, který jej bude v řízení o kasační stížnosti zastupovat a dále doplnil
prostřednictvím svého zástupce údaj o tom, kdy mu byl napadený rozsudek doručen, v jakém
rozsahu jej napadá a uvedl důvody kasační stížnosti podle §103 odst. 1 s. ř. s. Stěžovatel byl
v usnesení znovu poučen, že podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení
advokátem, nemá-li sám vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie a současně poučen, že má možnost požádat soud o
ustanovení bezplatného zástupce z řad advokátů pro uvedené řízení. Byl též poučen, že
nepožádá-li si o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti, popř. nedoloží do spisu
plnou moc advokátu udělenou a nedoplní důvody kasační stížnosti včetně rozsahu napadení
rozsudku, bude řízení o kasační stížnosti podle §37 odst. 5 s. ř. s. odmítnuto.
Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti potvrdila, že dne 28. 7. 2004 vydala nové
rozhodnutí, kterým byl žalobci zvýšen důchod od 1. 6. 2004 pro převážnou bezmocnost podle
ustanovení §70 odst. 1 písm. b) zákona č. 100/1988 Sb. o 928 Kč měsíčně. Připomněla,
že soudní přezkum se týkal žaloby podané proti rozhodnutí ze dne 20. 11. 2003, kde předmět
řízení byl vymezen předchozí žádostí žalobce, přičemž v novém řízení o přiznání zvýšení
důchodu pro převážnou bezmocnost rozhodovala žalovaná na základě žádosti uplatněné dne
26. 5. 2004.
Stěžovatel na usnesení – výzvu soudu ze dne 27. 12. 2004, která mu byla podle obsahu
spisu doručena dne 11. 1. 2005, v tam stanovené lhůtě jednoho měsíce od doručení (a ostatně
ani později až do předložení spisu Nejvyššímu správnímu soudu) nereagoval. Spis byl proto
Krajským soudem v Ostravě předložen Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o podaném
„odvolání“ s poznámkou, že stěžovatel není zastoupen advokátem, přičemž tuto vadu kasační
stížnosti se soudu nepodařilo odstranit.
Nejvyšší správní soud předně musel uvážit, zda podání žalobce ze dne 8. 12. 2004
označené jako „odvolání“, je kasační stížností proti napadenému rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 22. 11. 2004, č. j. 17 Cad 9/2004 – 28, či nikoliv. Dospěl k témuž závěru
jako Krajský soud v Ostravě, že toto podání je třeba pokládat za kasační stížnost, neboť
jím stěžovatel bezprostředně v zákonem stanovené lhůtě reagoval na shora označený rozsudek
krajského soudu, v němž byl o možnosti podání opravného prostředku – kasační stížnosti –
poučen. Stěžovatel v něm přesně označil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě,
označil též druhého účastníka sporu, jakož i předmět řízení – žádost o zvýšení důchodu
pro převážnou bezmocnost. Nejvyšší správní soud proto v řízení o uvedeném podání
stěžovatele postupoval podle ustanovení §102 a násl. s. ř. s., tedy jako v řízení o kasační
stížnosti.
Podle ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. musí být v řízení o kasační stížnosti stěžovatel
zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který
za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních
zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Podle ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost kromě obecných
náležitostí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých
důvodů je stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Podle 3 odst.
téhož ustanovení, nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být
tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel
vyzván k doplnění podání.
Podle ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud
usnesením odmítne návrh mj. též tehdy, nejsou-li splněny podmínky řízení a tento nedostatek
je neodstranitelný, nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.
V posuzované věci nutno uzavřít, že stěžovatel, který nedoložil, že by sám měl
vysokoškolské právnické vzdělání vyžadované podle zvláštních zákonů pro výkon advokacie,
neodstranil nedostatek povinného zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti, neboť
nedoložil plnou moc, osvědčující takové zastoupení, ani nepožádal Krajský soud v Ostravě
o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti ve smyslu §35 odst. 7 s. ř. s. Přitom
v usnesení Krajského soudu v Ostravě obsahujícím výzvu k odstranění tohoto nedostatku,
byl výslovně upozorněn na to, že nebude-li nedostatek povinného zastoupení advokátem
ve stanovené jednoměsíční lhůtě odstraněn a nebudou-li též doplněny důvody kasační
stížnosti, bude řízení o kasační stížnosti odmítnuto. Protože pro uvedený nedostatek
podmínky řízení nelze v řízení o kasační stížnosti pokračovat, nezbylo Nejvyššímu správnímu
soudu než podání stěžovatele (kasační stížnost), označené jako odvolání odmítnout podle
§46 odst. 1 písm. a) a §105 odst. 2 (za použití §120) s. ř. s. Pro posouzení věci pak již bylo
nerozhodné (druhořadé), že stěžovatel ve stanovené lhůtě nedoplnil ani chybějící náležitosti
kasační stížnosti.
Nad ráme potřebného odůvodnění Nejvyšší správní soud dodává, že vše nasvědčuje
tomu, že stěžovatel zřejmě již neměl zájem v řízení o kasační stížnosti dále pokračovat, když
v mezidobí žalovaná jeho další žádosti na zvýšení důchodu pro převážnou bezmocnost
vyhověla a toto zvýšení mu přiznala byť od pozdějšího data.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.,
neboť v případě odmítnutí kasační stížnosti nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. dubna 2005
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu