ECLI:CZ:NSS:2005:4.ADS.32.2004
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: J. T., zast.
Mgr. Marií Kakaščíkovou, advokátkou, se sídlem v Českých Budějovicích, Hroznová 47/15,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o plný invalidní
důchod, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích
ze dne 8. 3. 2004, č. j. 2 Cad 112/2003 – 35,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 3. 2004,
č. j. 2 Cad 112/2003 – 35 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu
k dalšímu řízení.
II. Odměna zástupkyni stěžovatele Mgr. Marii Kakaščíkové, advokátce, se sídlem České
Budějovice, Hroznová 47/15, se u r č u je částkou 650 Kč, která jí bude
vyplacena do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního
soudu.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 27. 5. 2003 byla zamítnuta žádost žalobce o plný invalidní
důchod pro nesplnění podmínek ustanovení §38 zákona č. 155/1995 Sb. s odůvodněním, že
žalobce podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ) v Č. K.
ze dne 30. 4. 2003 není plně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti o 30 %.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, v níž namítal, že pokles schopnosti
soustavné výdělečné činnosti je vyšší než 30 % a poukazoval na to, že podle odborného lékaře
byl pokles stanoven na 50 %. Žádal proto o přezkoumání rozhodnutí s tím, aby mu byl
přiznán plný invalidní důchod. V podání ze dne 8. 3. 2004 poukazoval na to, že podpůrčí doba
pro výplatu nemocenských dávek skončila dne 22. 7. 2002. Žádal, aby mu byl přiznán plný
invalidní důchod od tohoto dne (22. 7. 2002), případně od 4. 11. 2002, kdy podal žádost
o plný invalidní důchod.
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 8. 3. 2004,
č. j. 2 Cad 112/2003 napadené rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne
27. 5. 2003 zrušil pro vady řízení a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Dále rozhodl o tom,
že žalobci se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Ve svém rozhodnutí vycházel
z obsahu posudkové dokumentace a z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a
sociálních věcí ČR (dále jen PK MPSV ČR), pracoviště v Č. B. ze dne 26. 11. 2003 a
10. 2. 2004. Z uvedeného posudku vzal za prokázané, že rozhodující příčinou dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu žalobce je duševní onemocnění způsobující pokles schopnosti
soustavné výdělečné činnosti podle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. v platném znění,
podle kapitoly V., položky 2 písm. c), o 70 %. Konstatoval, že plná invalidita žalobce vznikla
podle posudkové komise v měsíci dubnu 2003. Ve vysloveném právním názoru zavázal
žalovanou Českou správu sociálního zabezpečení k tomu, aby při rozhodování o žádosti
žalobce o plný invalidní důchod vycházela z toho, že plná invalidita vznikla od dubna 2003.
K požadavku žalobce přiznat dávku od dřívějšího data soud uvedl, že pro rozhodování o
plném invalidním důchodu má význam skutečnost, kdy podle posudku posudkové komise
plná invalidita vznikla a není rozhodné, kdy došlo k podání žádosti o plný invalidní důchod.
Jestliže posudková komise označila za dobu vzniku plné invalidity žalobce měsíc duben 2003,
pak lze požadovanou dávku přiznat od uvedeného data a nikoliv dříve při splnění dalších
zákonných podmínek. Jiný postup zákon neumožňuje.
Proti tomuto rozsudku podal kasační stížnost žalobce (dále též jen stěžovatel). Žádal,
aby mu byla prodloužena podpůrčí doba od 22. 7. 2002 do 3. 4. 2003, tedy od skončení
výplaty nemocenských dávek do data vzniku plné invalidity. Současně požádal o ustanovení
zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 2. 4. 2004,
č. j. 2 Cad 112/2003 – 9 ustanovil stěžovateli zástupkyni Mgr. Marii Kakaščíkovou,
advokátku, se sídlem v Českých Budějovicích, Hroznová 47/15.
V doplnění kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že ji podává do výroku o vrácení věci
České správě sociálního zabezpečení, avšak se zrušením rozhodnutí souhlasí. Nesouhlasil
s tím, jak ve svém odůvodnění stížností napadeného rozsudku soud I. stupně vycházel
ze závěru posudkové komise ohledně data vzniku plné invalidity. Kasační stížnost doplnil
dále tak, že jako důvod podání kasační stížnosti uvedl ustanovení §103 odst. 1 písm. a),
tedy nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky, a dále ustanovení §103
odst. 1 písm. b) téhož zákona, kdy se podle názoru stěžovatele jedná o vady řízení. Stěžovatel
zejména nesouhlasil s určením data vzniku plné invalidity, která podle posudku PK MPSV
ČR vznikla v dubnu 2003. Tvrdil, že invalidita vznikla již před tímto datem s tím, že podle
jeho názoru je třeba vycházet z toho, že plná invalidita vznikla od 22. 7. 2002. Navrhoval,
aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil
k dalšímu řízení s tím, aby byla přezkoumána otázka vzniku plné invalidity a její vznik
stanoven od 22. 7. 2002.
Žalovaná ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že je toho názoru, že Krajský
soud v Českých Budějovicích rozhodl v této věci zcela správně v souladu s posudkem
posudkové komise. Navrhovala proto, aby byla kasační stížnost stěžovatele zamítnuta
jako nedůvodná.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s ustanovením §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uvedl v kasační stížnosti
a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Z obsahu kasační stížnosti plyne, že ji stěžovatel podává z důvodů uvedených
v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Podle ustanovení §103 odst. 1 lze kasační
stížnost podat z důvodu a) nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
soudem v předcházejícím řízení, b) vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata,
z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi
v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před
správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně
vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu
zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu
pro nesrozumitelnost.
Z obsahu kasační stížnosti pak dále plyne, že stěžovatel zpochybňuje datum vzniku
invalidity, kdy nesouhlasí se vznikem plné invalidity stanoveným v posudku PK MPSV ČR
v Č. B., ale dovolává se toho, aby datum vzniku plné invalidity bylo stanoveno od
22. 7. 2002, kdy skončila výplata nemocenských dávek.
Z obsahu dávkového spisu. který si Nejvyšší správní soud vyžádal (krajský soud
ho k dispozici neměl) vyplývá, že stěžovatel podal žádost o plný invalidní důchod dne
6. 1. 2003. V žádosti, kterou stěžovatel podepsal, je dále uvedeno, že žádá, aby mu byl
důchod přiznán „dle lékaře“. Současně ze žádosti vyplývá, že jednoroční podpůrčí doba
pro výplatu nemocenských dávek skončila dne 21. 7. 2002 a nemocenské bylo zastaveno
dnem 22. 7. 2002. Podle žádosti skončila výdělečná činnost stěžovatele dne 27. 1. 2002.
Předmětem přezkumného soudního řízení v posuzované věci bylo rozhodnutí České
správy sociálního zabezpečení ze dne 27. 5. 2003, jímž byla zamítnuta žádost stěžovatele o
plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení §38 zákona č. 155/1995 Sb.
s odůvodněním, že podle posudku OSSZ v Č. K. ze dne 30. 4. 2003 není stěžovatel plně
invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla schopnost
soustavné výdělečné činnosti o 30 %. V daném případě se tedy jedná o důchod podmíněný
dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu závisí především na jeho
odborném lékařském posouzení. V přezkumném soudním řízení ve věcech důchodového
pojištění posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů podle §4 odst. 2 zákona
č. 582/1991 Sb. v platném znění Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem
zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudkové komise MPSV jsou oprávněny nejen
k celkovému přezkoumání zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti občanů, ale též
k posouzení poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti a k zaujetí posudkových závěrů
o plné či částečné invaliditě, jejích vzniku, trvání či zániku. Nicméně i tyto posudky hodnotí
soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v ustanovení §77 odst. 2 s. ř. s. , přitom
však takový posudek, který zcela splňuje požadavek celistvosti, úplnosti a přesvědčivosti,
bývá zpravidla důkazem ve věci stěžejním. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti, který je
kladen na posudky posudkových komisí, spočívá v tom, aby se komise vypořádala se všemi
rozhodujícími skutečnostmi, především pak s těmi, které namítá účastník uplatňující nárok na
plný nebo částečný invalidní důchod, jakož i v tom, zda podaný posudek obsahuje náležité
odůvodnění svého posudkového závěru tak, aby byl tento závěr přesvědčivý pro soud, který
nemá a ani nemůže mít odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení plné či částečné
invalidity závisí především.
Soud v projednávané věci nepochybil, když vycházel z posudku PK MPSV ČR v Č. B.
ze dne 26. 11. 2003 a 10. 2. 2004 a na základě jeho závěrů napadené rozhodnutí České správy
sociálního zabezpečené zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení, když zjistil, že stěžovatel
byl uznán od 04/2003 plně invalidní. Nejvyšší správní soud však nesdílí závěry krajského
soudu o úplnosti a přesvědčivosti podaného posudku, a to ve vztahu k posouzení data vzniku
plné invalidity stěžovatele. V obsahu posudku posudkové komise (jinak obsáhlého) není
datum vzniku plné invalidity nikterak odůvodněno. Je v něm pouze poukazováno na „dobu
rozhodnou“, případně na dobu vydání napadeného rozhodnutí. Datum vzniku plné invalidity
je uvedeno pouze na první straně posudku ze dne 10. 2. 2004, kde v kolonce „vznik“ – je
uvedeno – náleží DI od 04/2003. Přitom je třeba zdůraznit, že otázka vzniku plné invalidity je
otázkou medicínskou, a stanovení data vzniku plné invalidity je tudíž podstatnou náležitostí
posudku a je tak třeba v této otázce posudkový závěr přesvědčivě odůvodnit. Nelze vycházet
z nahodilých skutečností, jakými může být počátek hospitalizace, nebo datum lékařského
vyšetření, jestliže podle zdravotních změn a vyšetření lze spolehlivě usoudit, ke kterému datu
skutečně plná invalidita vznikla. Pokud na základě dokumentovaných změn a dostupných
vyšetření nelze takové datum stanovit alespoň s vysokou pravděpodobností, je třeba
v posudku blíže odůvodnit, proč to není možné, a pro tento případ uvést, ke kterému datu
nejdříve byla plná invalidita nepochybně prokázána. To platí v případě stěžovatele o to více,
že plná invalidita byla zjištěna až posudkovou komisí MPSV (na rozdíl od lékaře OSSZ) a
stěžovatel již v průběhu soudního řízení, poté, kdy reagoval na závěry posudku posudkové
komise, se dovolával dřívějšího stanovení data vzniku plné invalidity, a to případně již od
22. 7. 2002, kdy skončila výplata nemocenských dávek.
Nelze tedy bez dalšího souhlasit s názorem krajského soudu uvedeným v odůvodnění
napadeného rozsudku, že pro rozhodování o plném invalidním důchodu má význam
skutečnost, kdy podle posudku posudkové komise plná invalidita vznikla s tím, že již není
podstatné, kdy došlo k podání žádosti o plný invalidní důchod, a nelze souhlasit ani s tím,
že pokud posudková komise označila za dobu vzniku plné invalidity žalobce měsíc duben
2003, pak lze požadovanou dávku přiznat od uvedeného data a nikoliv dříve. Uvedený názor
krajského soudu by byl přijatelný pouze v situaci, kdyby v posudku posudkové komise bylo
datum vzniku plné invalidity přesvědčivě odůvodněno. To se však v posuzované věci nestalo,
neboť v posudku posudkové komise MPSV ČR, který vzal krajský soud za podklad svého
rozhodnutí, není vznik plné invalidity odůvodněn vůbec. Z výše uvedeného tedy plyne,
že ani závazný právní názor, který krajský soud v posuzované věci vyslovil ve vztahu
k žalované, tj. že žalovaná bude vycházet z toho, že plná invalidita vznikla od dubna 2003,
není přesvědčivý a objektivní.
Jestliže tedy v posuzované věci nebylo přesvědčivě odůvodněno datum vzniku plné
invalidity, jako základního předpokladu pro vznik nároku na plný invalidní důchod, nezbylo,
než napadený rozsudek krajského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení (§110 odst. 1
s. ř. s.).
V dalším řízení si soud vyžádá posudek od Posudkové komise MPSV ČR v Č. B.,
která po vyhodnocení veškeré zdravotní dokumentace znovu stanoví a blíže odůvodní datum
vzniku plné invalidity stěžovatele. Bude rovněž třeba, setrvá-li posudková komise na dosud
zaujatém posudkovém závěru, že plná invalidita vznikla od 04/2003, aby vysvětlila, z jakých
důvodů nebylo možno stanovit datum vzniku plné invalidity dříve, případně
již od 22. 7. 2002, tedy od skončení výplaty nemocenských dávek, jak to požaduje stěžovatel
(§110 odst. 3 s. ř. s. ).
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud i o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud ještě upozorňuje na to, že podle vyjádření žalované ze dne
25. 6. 2004 mělo dojít ke změně koncovky rodného čísla stěžovatele z X na Y. Bude
proto třeba, aby soud v dalším řízení zjistil správné rodné číslo stěžovatele, neboť napadené
rozhodnutí žalované je vydáno pod č. XX.
Odměna zástupkyni stěžovatele Mgr. Marii Kakaščíkové, advokátce, byla stanovena
částkou 650 Kč, a to za dva úkony právní služby po 250 Kč [§7, §9 odst. 2, §11 odst. 1b –
převzetí a zastoupení a §11 odst. 1 písm. d) – doplnění kasační stížnosti ze dne 4. 5. 2004 –
vyhláška č. 177/1996 Sb.] a náhrada hotových výdajů 2 x 75 Kč (§13 odst. 3 téže vyhlášky).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. června 2005
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu