ECLI:CZ:NSS:2005:4.ADS.34.2004
sp. zn. 4 Ads 34/2004 – 41
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: D. M., zast.
JUDr. Miloslavem Havlenou, advokátem, se sídlem v Blatné, J. P. Koubka 81, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o návrhu na obnovu řízení, o
kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne
12. 5. 2004, č. j. 2 Cad 68/2004 – 9,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Odměna zástupci stěžovatele, advokátu JUDr. Miloslavu Havlenovi, se sídlem
v Blatné, J. P. Koubka 81, se p ř i z n á v á v částce 2150 Kč a bude
mu vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30-ti dnů od právní moci
tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobkyně se podáním ze dne 30. 4. 2004, které došlo Krajskému soudu
v Českých Budějovicích dne 10. 5. 2004, domáhala obnovy řízení ve věci vedené
u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 2 Ca 228/2001. Poukazovala na to,
že v této věci byla rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 3. 2003,
č. j. 2 Ca 228/2001 – 184 zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí České správy sociálního
zabezpečení ze dne 7. 5. 2001, jímž jí byl odňat částečný invalidní důchod. Uvedený rozsudek
nabyl právní moci dne 15. 4. 2003. Dne 24. 7. 2003 požádala o posouzení zdravotního stavu
pro účely dávek státní sociální podpory. Ze záznamu o jednání ze dne 5. 8. 2003 vyplynulo,
že pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti činil 60 %. Na základě této skutečnosti
požádala o invalidní důchod a v posudku ze dne 20. 8. 2003 konstatoval posudkový lékař, že
pokles její schopnosti soustavné výdělečné činnosti činil nejméně 33 %. Rozhodnutím České
správy sociálního zabezpečení II. ze dne 19. 9. 2003 jí byl přiznán částečný invalidní důchod
od 30. 4. 2003. Posudek ze dne 17. 3. 2004, který připojila k žádosti o obnovu řízení,
potvrzuje rovněž podle jejího názoru, že byla v době, kdy jí byl částečný invalidní důchod
zamítnut (zřejmě odňat) částečně invalidní. Dovozovala, že výše uvedené skutečnosti a
důkazy nemohla použít bez své viny v původním řízení, přičemž tyto mohly pro ni přivodit
příznivější rozhodnutí. Konstatovala, že k odnětí částečného invalidního důchodu došlo
především „zásluhou“ tehdejšího posudkového lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení
ve Strakonicích. Poukazovala dále na to, že žádost na obnovu řízení podává při dodržení
subjektivní i objektivní lhůty. Navrhovala, aby jí byla povolena obnova řízení vedeného u
Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 2 Ca 228/2001 a aby soud po projednání
věci vydal rozsudek, jímž rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 7. 5. 2001,
zrušuje a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Jak již bylo výše uvedeno, k návrhu připojila posudek
Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Českých Budějovicích ze dne
17. 3. 2004.
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 12. 5. 2004,
č. j. 2 Cad 68/2004 – 9 návrh na obnovu řízení odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění usnesení uvedl, že ze spisu 2 Ca 228/2001
zjistil, že ve věci žaloby žalobkyně podané proti rozhodnutí České správy sociálního
zabezpečení ze dne 7. 5. 2001 byl vydán rozsudek ze dne 17. 3. 2003, č. j. 2 Ca 228/2001 –
184, kterým krajský soud žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zrušení uvedeného
rozhodnutí, v plném rozsahu zamítl. V řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud
usnesením ze dne 22. 7. 2003, č. j. 4 Ads 36/2003 – 206 kasační stížnost žalobkyně jako
opožděnou odmítl. Krajský soud konstatoval, že se návrhem na obnovu řízení zabýval
ve smyslu §111 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.) a dospěl
k závěru, že návrh nelze věcně projednat a musí být odmítnut. Poukazoval na ustanovení
§114 odst. 1 s. ř. s., podle něhož je obnova řízení přípustná jen proti rozsudku vydanému
v řízení o ochraně před zásahem správního orgánu a ve věcech politických stran a hnutí. Dále
poukázal na ustanovení §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., podle něhož soud usnesením odmítne
návrh, jestliže je podle soudního řádu správního nepřípustný. Ze všech těchto důvodů
postupoval tak, že návrh žalobkyně podle ustanovení §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl.
Proti tomuto usnesení podala včas kasační stížnost žalobkyně (dále jen stěžovatelka)
s tím, že zároveň požádala o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 22. 6. 2004,
č. j. 2 Cad 68/2004 – 21 ustanovil pro řízení o kasační stížnosti žalobkyni zástupce – JUDr.
Miloslava Havlenu, advokáta, se sídlem v Blatné, J. P. Koubka 81.
V doplnění kasační stížnosti stěžovatelka uvedla, že důvodem návrhu na obnovu řízení
jsou nové skutečnosti, které bez své viny nemohla uplatnit v původním řízení a které uvedla
podrobně v návrhu. Konstatovala, že již sama skutečnost, že byla posudkem lékaře ze dne
20. 8. 2003 uznána částečně invalidní, tedy asi 5 měsíců po zamítavém rozsudku krajského
soudu, je více než výmluvná. Uvedla dále, že si je vědoma toho, že kasační stížnost
je přípustná pouze podle ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy pro nezákonnost
rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Krajský soud vycházel při tomto odmítnutí z ustanovení §114
odst. 1 s. ř. s. a dospěl k závěru, že návrh na obnovu řízení není v daném případě přípustný.
Podle názoru stěžovatelky, byť se jednalo o řízení ve věci důchodového zabezpečení,
je zřejmé, že v předcházejícím řízení před správním orgánem došlo z jeho strany k zásahu
do jejích práv, když zejména některá rozhodnutí OSSZ ve Strakonicích byla výrazně
ovlivněna negativním vztahem MUDr. M. k její osobě a některá jeho vyjádření v posudcích
hraničí s urážkou její osoby. Ostatně právě po odchodu tohoto lékaře byla v srpnu roku 2003
bez problému uznána osobou částečně invalidní. Vyslovila názor, že z tohoto pohledu by měl
být její návrh na obnovu řízení posuzován a soud by měl obnovu řízení povolit. Domnívala se,
že krajský soud odmítl její návrh na obnovu řízení neoprávněně a navrhovala, aby Nejvyšší
správní soud napadené usnesení zrušil jako nezákonné a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu
řízení.
Žalovaná ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že se zcela ztotožňuje
s právním názorem Krajského soudu v Českých Budějovicích uvedeným v napadeném
usnesení. Citovala ustanovení §111 a §114 odst. 1 s. ř. s. a konstatovala, že návrh na obnovu
řízení, který stěžovatelka uplatnila u Krajského soudu v Českých Budějovicích, podmínky
výše uvedených ustanovení nesplňoval. Konstatovala, že soud tedy rozhodl v souladu
se zákonem. Navrhovala, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v souladu
s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila
ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Z obsahu kasační stížnosti plyne, že se stěžovatelka dovolává důvodu uvedeného
v ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu
tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.
Stěžovatelka spatřuje nezákonnost napadeného usnesení v tom, že byť se jednalo
o řízení ve věci důchodového zabezpečení, došlo v předcházejícím řízení před správním
orgánem z jeho strany k zásahu do jejích zpráv, kdy zejména některá rozhodnutí Okresní
správy sociálního zabezpečení ve Strakonicích, byla výrazně ovlivněna negativním vztahem
MUDr. M. k její osobě a některá jeho vyjádření v posudcích hraničila s urážkou její osoby.
Dovozovala, že návrh na obnovu řízení měl být posuzován z těchto hledisek a soud měl
obnovu řízení povolit.
S výše uvedeným názorem nelze souhlasit.
Podle ustanovení §114 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. (soudní řád správní – s. ř. s.)
účinného od 1. 1. 2003, je obnova řízení přípustná jen proti rozsudku vydanému v řízení
a) o ochraně před zásahem správního orgánu, b) ve věcech politických stran a hnutí.
V posuzované věci se stěžovatelka dovolávala obnovy řízení ve věci vedené
u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 2 Ca 228/2001. Z obsahu tohoto spisu
Nejvyšší správní soud zjistil, že předmětem přezkumného soudního řízení v této věci byl
opravný prostředek stěžovatelky směřující proti rozhodnutí České správy sociálního
zabezpečení ze dne 7. 5. 2001, jímž byl stěžovatelce odňat od 10. 7. 2001 částečný invalidní
důchod s odůvodněním, že podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení ve
Strakonicích ze dne 22. 3. 2001 není částečně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu poklesla její schopnost soustavné výdělečné činnosti o 15 %.
Přezkumné soudní řízení skončilo rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze
dne 17. 3. 2003, č. j. 2 Ca 228/2001 – 184, jímž byla žaloba stěžovatelky zamítnuta a dále
bylo rozhodnuto o tom, že žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Rozsudek nabyl
právní moci dne 9. 4. 2003. Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka kasační stížnost, která
byla usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2003, č. j. 4 Ads 36/2003 – 206
odmítnuta jako opožděně podaná.
Z citace ustanovení §114 odst. 1 s. ř. s. vyplývá, že toto ustanovení omezuje možnost
podat návrh na obnovu řízení jen na řízení a) o ochraně před zásahem správního orgánu
a b) ve věcech politických stran, přičemž současně je v tomto zákoně upraveno v ustanovení
§82 řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního
orgánu.
Podle ustanovení §82 s. ř. s., každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech
nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu,
který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu, nebo v jeho důsledku bylo proti
němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu, trvá-li takový
zásah nebo jeho důsledky, anebo hrozí-li jeho opakování.
Definici zásahu zákon neobsahuje, zásah vymezuje velmi obecně a široce. Přesná
definice ani není možná, protože pod pojem zásahu spadá velké množství faktických činností
správních orgánů, ke kterým jsou různými zákony oprávněny. Jde o úkony neformální,
pro které mohou a nemusí být stanovena pravidla, např. faktické pokyny (typicky v dopravě),
bezprostřední zásahy (při ohrožení, při demonstraci, příkazy ke sjednání nápravy), zajišťovací
úkony atd., tedy obecně úkony, které nejsou činěny formou rozhodnutí, ale přesto jsou
závazné pro osoby, vůči nimž směřují, a ty jsou povinny na jejich základě něco konat, nějaké
činnosti se zdržet, nebo nějaké jednání strpět, a to na základě jak písemného, tak i faktického
(ústního či jinak vyjádřeného pokynu či příkazu). Kromě neformálnosti samotného zásahu
je neformální i donucení v případě nerespektování pokynu či příkazu (když ovšem i donucení
je zahrnuto pod legislativní zkratku „zásah“). Z výše uvedeného nutno dovodit, že rozhodnutí
České správy sociálního zabezpečení o odnětí částečného invalidního důchodu není možné
považovat za nezákonný zásah, ale jde typicky o rozhodnutí správního orgánu, proti němuž
lze podat žalobu ve smyslu §4a zákona č. 150/2002 Sb. Byť uvedené rozhodnutí stěžovatelka
mohla považovat za určitý zásah ve vztahu ke své osobě, není toto rozhodnutí „nezákonným
zásahem ve smyslu §82 s. ř. s.“, neboť dikce uvedeného ustanovení předpokládá, že zásah,
pokyn nebo donucení správního orgánu není rozhodnutím.
Za této situace nutno dospět k závěru, že krajský soud postupoval správně, pokud
řízení ve věci 2 Ca 228/2001 vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích,
nepovažoval za řízení o ochraně před zásahem správního orgánu a dovodil, že podmínky
pro obnovu řízení nejsou v posuzované věci splněny.
Nutno tedy uzavřít, že řízení o žalobě proti rozhodnutí České správy sociálního
zabezpečení o odnětí částečného invalidního důchodu není řízením o ochraně před zásahem
správního orgánu, ale řízením o žalobě proti rozhodnutí vydanému v oblasti veřejné správy
orgánem moci výkonné. Proti rozsudku krajského soudu vydanému v tomto řízení není
obnova řízení podle §114 odst. 1 s. ř. s. přípustná.
Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že napadené usnesení Krajského soudu
v Českých Budějovicích bylo vydáno v souladu se zákonem. Kasační stížnost proto
za důvodnou nepovažuje, a proto ji podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Pokud se stěžovatelka dovolávala toho, že některá rozhodnutí Okresní správy
sociálního zabezpečení ve Strakonicích byla výrazně ovlivněna negativním vztahem doktora
Muchy k její osobě, je třeba uvést, že zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění
sociálního zabezpečení, ve spojení se zákonem č. 71/1967 Sb. (správní řád) obsahuje
ustanovení o postupu, kdy se stanou lékaři příslušné Okresní správy sociálního zabezpečení
podjatí. Podle ustanovení §8 odst. 3 uvedeného zákona, stanou-li se lékaři příslušné Okresní
správy sociálního zabezpečení nezpůsobilí jednat z důvodu podjatosti, pověří Česká správa
sociálního zabezpečení posouzením zdravotního stavu a pracovní schopnosti občana jinou
Okresní správu sociálního zabezpečení. V daném případě bylo tedy spíše na místě použít výše
naznačený postup, než se dovolávat obnovy řízení, která ostatně ve věcech důchodového
pojištění (zabezpečení) nebyla přípustná ani podle úpravy platné do 31. 12. 2002
(§250s o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2002).
V posuzované věci Nejvyšší správní soud dodává, že podle ustanovení §81 odst. 2
zákona č. 582/1991 Sb. řízení o změně poskytování nebo výše již přiznané dávky
důchodového pojištění se zahajuje na základě písemné žádosti nebo z podnětu orgánu,
který je příslušný k rozhodnutí o této změně, není-li stanoveno jinak. Dovolává-li se tedy
stěžovatelka, že jí měl být částečný invalidní důchod ponechán, případně přiznán
od dřívějšího data, než se tak stalo rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení II.
ze dne 19. 9. 2003, jímž jí byl přiznán částečný invalidní důchod od 30. 4. 2003, má možnost
se takové změny dávky domáhat novou žádostí u příslušné Okresní správy sociálního
zabezpečení.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení §60 odst. 1, 2
za použití §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti, neboť stěžovatelka s kasační stížností úspěch neměla a žalovanému právo
na náhradu nákladů řízení ze zákona nenáleží (§60 odst. 1 a 2 s. ř. s.).
Odměna soudem ustanovenému zástupci JUDr. Miloslavu Havlenovi, byla přiznána
ve výši 2150 Kč, a to za dva úkony právní služby po 1000 Kč [příprava a převzetí zastoupení
a doplnění kasační stížnosti ze dne 8. 7. 2004 podle ustanovení §7, §9 odst. 3 písm. f), §11
odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.] a 150 Kč za režijní paušál (§13 odst. 3
citované vyhlášky). Celková částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
v Brně do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. května 2005
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu