ECLI:CZ:NSS:2005:4.ADS.47.2004
sp. zn. 4 Ads 47/2004 - 45
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: M. P.,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o vdovský
důchod, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 18. 8. 2004, č. j. 2 Cad 91/2004 – 20,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 2. 7. 2004,
č. j. 2 Cad 91/2004 – 10, odmítl žalobu žalobkyně a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění usnesení uvedl, že dne 23. 6. 2004 převzal
podání žalobkyně adresované Okresní správě sociálního zabezpečení v Pelhřimově
a Vrchnímu soudu v Praze, kterým žalobkyně požadovala vyřídit vdovský důchod a současně
se domáhala zaplacení částky pro konkrétně specifikované trestné činy. Připojila sdělení
České správy sociálního zabezpečení ze dne 6. 5. 2004, jímž se žalobkyni oznamuje,
že žádost o vdovský důchod byla projednána a jde proto o věc rozhodnutou. Protože podání
neobsahovalo předepsané náležitosti a nebylo zřejmo, kterému soudu je určeno, vyzval
krajský soud žalobkyni usnesením ze dne 25. 6. 2004, aby vady žaloby odstranila a především
označila rozhodnutí, které napadá, důvody, v nichž spatřuje nezákonnost napadeného
rozhodnutí, jaké důkazy k prokázání svých tvrzení navrhuje provést, a jaký návrh na vydání
rozsudku činí. Na toto podání žalobkyně reagovala sdělením doručeným soudu dne 1. 7. 2004,
jímž na Vrchním soudu v Praze požadovala dokončit řízení ve věci vedené
pod sp. zn. 2 Ca 131/2002 – 27, a opakovaně poukázala na požadavek zaplatit 150 000 Kč
za pomluvu. Soud konstatoval, že podáním ze dne 1. 7. 2004 žalobkyně neodstranila vady
specifikované v usnesení krajského soudu ze dne 25. 6. 2004. Není zřejmé, jaké rozhodnutí
úřadu napadá, z jakých důvodů tak činí, nenavrhuje žádné důkazy, ani návrh na vydání
rozsudku. Konstatoval, že jestliže je řízení o přezkoumání správních rozhodnutí ovládáno
dispoziční zásadou, pak je na žalobci, aby především specifikoval, v čem spatřuje vady
vydaného rozhodnutí. Jestliže tak žalobkyně neučinila, brání tato okolnost věcnému vyřízení
podání a jsou dodrženy důvody pro odmítnutí podání ve smyslu §37 odst. 5 s. ř. s. K obsahu
podání došlého soudu dne 1. 7. 2004 krajský soud poznamenal, že usnesení vydané
pod č. j. 2 Ca 131/2002 – 27 bylo vydáno v řízení pod sp. zn. 2 Ca 131/2002 za účelem
odstranění vad odvolání. O tomto odvolání však Vrchní soud v Praze rozhodl svým
rozsudkem ze dne 26. 11. 2002, kdy potvrdil rozsudek Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 11. 7. 2002, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne
11. 4. 2002, č. 335 718 460, o zamítnutí žádosti žalobkyně o obnovu vdovského důchodu.
Řízení vedené pod sp. zn. 2 Ca 131/2002 Krajského soudu v Českých Budějovicích je proto
pravomocně ukončeno. Rozsudek Vrchního soudu v Praze byl žalobkyni doručen. Za tohoto
stavu krajský soud nepředkládal podání žalobkyně došlé soudu dne 1. 7. 2004 Vrchnímu
soudu v Praze, když tento soud navíc není od účinnosti zákona č. 150/2002 Sb. (soudní řád
správní – dále jen „s. ř. s.“) soudem působícím ve správním soudnictví. To je zcela zřejmé
z ustanovení §3 odst. 1 s. ř. s., podle kterého ve správním soudnictví jednají a rozhodují
krajské soudy a Nejvyšší správní soud. Pro úplnost doplnil, že soud se přezkoumáním
rozhodnutí žalované v záležitosti vdovského důchodu pro žalobkyni zabýval nejen v řízení
vedeném pod sp. zn. 2 Ca 131/2002, ale již v předchozích letech, a to v řízeních
pod sp. zn. 2 Ca 79/97, 2 Ca 14/2000 a 2 Ca 267/2001. Protože v době od roku 1997
do současné doby se nikterak nezměnila právní úprava nároku na obnovení vdovského
důchodu a nenastaly ani nové skutkové okolnosti, jedná se v případě vdovského důchodu
pro žalobkyni o věc rozhodnutou, protože i ve správním řízení se uplatňuje zásada věci
rozhodnuté. Konstatoval dále, že požaduje-li žalobkyně ve svých podáních zaplacení částky
150 000 Kč, pak projednání nároku tohoto druhu nenáleží soudům působícím ve správním
soudnictví. Uzavřel, že podání žalobkyně neodpovídá požadavkům §37 odst. 3 a §71 odst. 1
s. ř. s., a proto byla žaloba podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. odmítnuta.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání, v němž uvedla, že se proti
rozhodnutí ze dne 2. 7. 2004 odvolává a prosí o přidělení advokáta.
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 18. 8. 2004,
č. j. 2 Cad 91/2004 – 20, rozhodl tak, že žalobkyni nepřiznává osvobození od soudních
poplatků a žádost žalobkyně o ustanovení právního zástupce zamítl. V odůvodnění usnesení
uvedl, že podáním označeným jako odvolání, doručeným dne 6. 8. 2004, žalobkyně napadla
usnesení ze dne 2. 7. 2004 o odmítnutí žaloby a současně požádala o ustanovení advokáta.
Na výzvu soudu předložila potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech.
Uvedl, že životní minimum podle zákona č. 463/1991 Sb. činí 4100 Kč a náklady spojené
s řízením o žalobě činí 3500 Kč podle advokátního tarifu. Citoval ustanovení §35 odst. 7
s. ř. s., a dále poukázal na ustanovení §36 odst. 3 téhož zákona, podle něhož účastník,
který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením soudu
osvobozen od soudních poplatků. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být
úspěšný, takovou žádost zamítne. Soud konstatoval, že při rozhodování o osvobození
od soudních poplatků a žádosti o ustanovení advokáta vzal v úvahu nejen poměry účastníka,
ale zabýval se též tím, nejde-li o zcela zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Konstatoval,
že ze spisu 2 Ca 131/2002 zjistil, že o nároku žalobkyně o vdovský důchod bylo rozhodováno
naposledy rozhodnutím ze dne 11. 4. 2002, které bylo potvrzeno rozsudkem krajského soudu
ze dne 11. 7. 2002. Odvolání žalobkyně proti tomuto rozsudku zamítl Vrchní soud v Praze
dne 26. 11. 2002. Před tímto datem byla věc žalobkyně vztahující se k vdovskému důchodu
rozhodována v řízení vedeném pod sp. zn. 2 Ca 267/2001. Záležitost byla dále projednávána
v letech 2000 a 1997. Od doby vydání posledního rozhodnutí v konkrétní dávkové věci
nedošlo k žádným změnám skutkové povahy, ani ke změně právních předpisů.
Proto v souzené věci jde o zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Podmínky pro přiznání
osvobození od placení soudních poplatků proto nejsou dodrženy, v důsledku čehož nelze
žalobkyni ustanovit advokáta postupem podle §35 odst. 7 s. ř. s. Proto byla žádost žalobkyně
o ustanovení advokáta zamítnuta.
Na toto usnesení reagovala žalobkyně podáním adresovaným Nejvyššímu soudu
v Brně ze dne 19. 8. 2004. V tomto podání uvedla, že žádá o vdovský důchod od padesátého
roku svého věku, dále uvedla, že pracovním úrazům se kladou na roveň nemoci z povolání.
Dále žádala o náhradu škody za pomluvu a o přidělení advokáta zdarma.
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 27. 8. 2004,
č. j. 2 Cad 91/2004 – 27, vyzval žalobkyni, aby doplnila kasační stížnost o označení soudu,
kterému je určena, o datum převzetí napadeného usnesení a o důvody, pro které rozhodnutí
napadá, a jaký návrh na vydání rozsudku činí, a to ve lhůtě jednoho měsíce od doručení
tohoto usnesení.
Žalobkyně reagovala na toto usnesení podáním ze dne 31. 8. 2004, v němž uvedla,
že manžel zemřel dne 30. 9. 1979, a že všechny doklady má UDZ Praha a Ministerstvo vnitra.
Dále uváděla okolnosti o svém zdravotním stavu.
Poté Krajský soud v Českých Budějovicích předložil spis Nejvyššímu správnímu
soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti proti usnesení tohoto soudu ze dne 18. 8. 2004,
č. j. 2 Cad 91/2004 – 20.
Nejvyšší správní soud podáním ze dne 15. 10. 2004 vrátil spis krajskému soudu
bez rozhodnutí o kasační stížnosti. V přípise uvedl, že z obsahu spisu plyne, že krajský soud
správně postupoval v tom směru, když usnesením č. j. 2 Cad 91/2004 – 27 ze dne 27. 8. 2004
vyzval stěžovatelku k doplnění kasační stížnosti proti usnesení ze dne 18. 8. 2004,
č. j. 2 Cad 91/2004 – 20. Z uvedeného usnesení ze dne 27. 8. 2004 však nevyplývá,
že by stěžovatelka byla poučena o následcích neodstranění vad podání ve smyslu §106
odst. 1 a §37 odst. 5 s. ř. s. Zavázal proto krajský soud k tomu, aby znovu vyzval usnesením
stěžovatelku k odstranění vad podání (kasační stížnosti) podle ustanovení §106 odst. 3 s. ř. s.,
a současně ji poučil v tom směru, že v případě neodstranění vad kasační stížnosti bude
kasační stížnost Nejvyšším správním soudem odmítnuta.
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 25. 10. 2004,
č. j. 2 Cad 91/2004 – 32, uložil žalobkyni doplnit kasační stížnost o označení soudu, kterému
je určena, data převzetí napadeného usnesení a o důvody, pro které rozhodnutí napadá,
a jaký návrh na vydání rozsudku činí, ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení.
Současně žalobkyni poučil o tom, že nebudou-li vady kasační stížnosti ve stanovené lhůtě
odstraněny, Nejvyšší správní soud v Brně kasační stížnost odmítne.
Uvedené usnesení obdržela žalobkyně dne 3. 11. 2004.
Podáním ze dne 5. 11. 2004 na výzvu soudu reagovala tak, že žádá o vyřízení
vdovského důchodu zpětně od padesátého roku věku, dále uvedla, že pracovním úrazům
se kladou na roveň nemoci z povolání. Dále žádala „zaplatit pomluvy §206 trestního zákona,
§224 trestního zákona posudkové komisi 200 000“. Uvedla, že prosí o advokáta zdarma.
Krajský soud v Českých Budějovicích přípisem ze dne 8. 11. 2004, který žalobkyně
obdržela dne 10. 11. 2004, vysvětlil žalobkyni, jakým způsobem má postupovat při doplnění
kasační stížnosti.
Žalobkyně v podání ze dne 15. 11. 2004, které došlo Krajskému soudu v Českých
Budějovicích dne 18. 11. 2004 uvedla, že se odvolává proti usnesení krajského soudu ze dne
25. 10. 2004. Uvedla, že žádá o přidělení advokáta zdarma, žádá vyřízení vdovského
důchodu. Dále poukazovala na svůj zdravotní stav, na to, že chodí o holi, a žádala zaplatit
pomluvy posudkové komise 150 000 Kč - §224 trestního zákona a §206 trestního zákona.
Poté Krajský soud v Českých Budějovicích předložil spis opětovně Nejvyššímu
správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti.
Podle §106 odst. 1 s. ř. s. kromě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost
obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů
jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37 platí
obdobně. Podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele
k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě
doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud
řízení o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek.
O tom musí být podatel ve výzvě poučen.
Podle ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu
tvrzené a) nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení, b) vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní
orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu,
nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním
orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou
vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit;
za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu
pro nesrozumitelnost, c) zmatečnosti řízení před soudem spočívající v tom, že chyběly
podmínky řízení, ve věci rozhodoval vyloučený soudce, nebo byl soud nesprávně obsazen,
popř. bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce,
d) nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo v nedostatku důvodů rozhodnutí,
popř. v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé, e) nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení
řízení.
Nejvyšší správní soud především konstatuje, že v řízení u Nejvyššího správního soudu
o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce
stěžovatelky není důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti nedostatek právního zastoupení.
Přesto však Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že je třeba kasační stížnost odmítnout.
Z výše uvedeného totiž plyne, že stěžovatelka, přestože byla Krajským soudem v Českých
Budějovicích vyzvána opakovaně k odstranění vad kasační stížnosti podané proti usnesení
ze dne 18. 8. 2004, č. j. 2 Cad 91/2004 – 20, jímž byla její žádost o ustanovení advokáta
zamítnuta, kasační stížnost ve smyslu §106 odst. 1 ve spojení s ustanovením §103 odst. 1
s. ř. s. nedoplnila. Její podání ze dne 19. 8. 2004, 31. 8. 2004, 5. 11. 2004 a 15. 11. 2004,
v nichž opakovaně žádá o vyřízení vdovského důchodu od dosažení věku padesáti let a tvrdí,
že pracovním úrazům jsou postaveny na roveň nemoci z povolání, a dále požaduje zaplatit
náhradu škody za pomluvu podle §206 trestního zákona, nelze považovat za podání,
která by obsahovala důvody ve smyslu §103 odst. 1 s. ř. s., které by měly vyjadřovat
nesouhlas s napadeným usnesením, neboť se ani obsahu napadeného usnesení nedotýkají.
Nutno tedy konstatovat, že stěžovatelka, ačkoliv byla opakovaně vyzvána k odstranění vad
kasační stížnosti, kasační stížnost ve lhůtě soudem stanovené, ostatně ani později, nedoplnila,
přičemž pro tento nedostatek nelze v řízení o kasační stížnosti pokračovat. Nejvyšší správní
soud proto postupoval podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §106
odst. 1 s. ř. s. a kasační stížnost odmítl, když v usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 25. 10. 2004, č. j. 2 Cad 91/2004 – 32, byla stěžovatelka výslovně
poučena o následcích nerespektování tohoto požadavku. V tomto směru nutno konstatovat,
že v úvahu přicházelo i odmítnutí kasační stížnosti podle §104 odst. 4 s. ř. s., podle něhož
kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v §103.
Nad rámec výše uvedeného je třeba uvést, že i kdyby stěžovatelka kasační stížnost
v požadovaném směru doplnila, nebylo by možno pro ni v této věci ničeho vytěžit,
neboť Nejvyšší správní soud zcela sdílí názor vyjádřený v napadeném usnesení Krajského
soudu v Českých Budějovicích, totiž ten, že v dané věci nemůže být návrh stěžovatelky
úspěšný, a je tedy zjevně neúspěšný. Jestliže stěžovatelka dosud nepředložila rozhodnutí
správního orgánu, které by mělo být v tomto řízení přezkoumáno, není zde předmět činnosti
náležející soudům ve správním soudnictví. Žádost o dávku důchodového pojištění u soudu
uplatňovat nelze, ale je ji třeba podat u příslušné Okresní správy sociálního zabezpečení (§82
odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.). Teprve po vydání rozhodnutí o dávce důchodového pojištění
správním orgánem je možno domáhat se jeho přezkoumání u krajského soudu. Hodlá-li však
stěžovatelka pokračovat dále v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu
v Českých Budějovicích ze dne 2. 7. 2004, č. j. 2 Cad 91/2004 – 10, jímž byla žaloba
odmítnuta, bude třeba, aby si zástupce sama zvolila a předložila soudu plnou moc.
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť kasační stížnost byla odmítnuta (§60 odst. 3
a §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. 1. 2005
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu