ECLI:CZ:NSS:2005:4.ADS.50.2004
sp. zn. 4 Ads 50/2004 - 51
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: A. O., proti
žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor sociálních věcí a zdravotnictví,
Žerotínovo nám. 3/5, 601 82 Brno, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu
v Brně ze dne 22. 7. 2004, č. j. 22 Cad 46/2003 – 31,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 7. 2004, č. j. 22 Cad 46/2003 - 31
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. 4. 2004, č. j. 22 Cad 46/2003 – 20 zamítl
žalobu žalobce podanou proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru
sociálních věcí a zdravotnictví, ze dne 17. 3. 2003, č. j. JMK 5590/2003 OSVZ-SM a rozhodl
dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Tímto rozhodnutím
žalovaného bylo zamítnuto odvolání žalobce podané proti rozhodnutí Magistrátu města Brna,
odboru státní sociální podpory, ze dne 30. 1. 2003, č. j. 19571/2BMB-1/6, jímž byl žalobci
odňat příspěvek na bydlení od 1. 1. 2003 podle ustanovení §52 zákona č. 117/1995 Sb.,
o státní sociální podpoře. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle
ustanovení §78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
Proti tomuto rozsudku podal včas kasační stížnost žalobce (dále též jen stěžovatel)
a v této kasační stížnost požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů, neboť sám nemá
právnické vzdělání a nárok na právo své obhajoby považoval za nutný.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. 7. 2004, č. j. 22 Cad 46/2003 – 31 žádost
stěžovatele o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti zamítl.
V odůvodnění tohoto usnesení citoval ustanovení §105 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb.
a konstatoval, že z potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech stěžovatele
ze dne 7. 6. 2004, soud zjistil, že jmenovaný uvedl, že nemá příjmy z pracovního poměru,
z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti, z hmotného a sociálního zabezpečení
a nemá osobní majetek. Má pohledávku ve výši 3400 Kč podle jeho tvrzení z neoprávněných
srážek. Soud dále konstatoval, že z řízení vyplynulo, že stěžovatel je poživatelem invalidního
důchodu, který činil ke dni 1. 1. 2004 - 7020 Kč měsíčně. Dospěl k závěru, že za daného
stavu, kdy bylo prokázáno, že stěžovatel, byť je nemajetný, je poživatelem plného invalidního
důchodu, jehož výše ke dni 1. 1. 2004 činila 7020 Kč měsíčně, nebyl dán právní důvod
k ustanovení advokáta rozhodnutím soudu. Proto byla žádost stěžovatele zamítnuta.
Proti tomuto usnesení podal včas kasační stížnost stěžovatel a dovolával se toho,
že právo na ustanovení zástupce vyplývá z ustanovení §30 o. s. ř. Poukazoval na to,
že vzhledem ke svým příjmům si advokáta nemůže dovolit a že neustanovení zástupce
je v rozporu s ústavou.
Poté byla věc předložena k rozhodnutí o kasační stížnosti proti výše uvedenému
rozsudku Krajského soudu v Brně Nejvyššímu správnímu soudu.
Nejvyšší správní soud přípisem ze dne 30. 11. 2004, č. j. 4 Ads 50/2004 vrátil věc
krajskému soudu bez rozhodnutí o kasační stížnosti. Poukázal na to, že z obsahu spisu
vyplynulo, že stěžovatel podal kasační stížnost i proti usnesení tohoto soudu ze dne
22. 7. 2004, č. j. 22 Cad 46/2003 – 31. Protože jde o usnesení, jímž byla zamítnuta žádost
stěžovatele o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti, je zřejmé,
že bude třeba nejprve rozhodnout o této kasační stížnosti a teprve po doručení rozhodnutí
Nejvyšším správním soudem o této kasační stížnosti bude moci být spis předložen znovu
Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 29. 4. 2004, č. j. 22 Cad 46/2003 – 20. Krajský soud byl tedy zavázán
k tomu, aby předložil Nejvyššímu správnímu soudu věc znovu, a to s řádně vyplněnou
předkládací zprávou, z níž by bylo patrno, že je tato věc předkládána Nejvyššímu správnímu
soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Brně
ze dne 22. 7. 2004, č. j. 22 Cad 46/2003 – 31.
Dne 10. 2. 2005 byla věc předložena Krajským soudem v Brně k rozhodnutí o kasační
stížnosti proti usnesení ze dne 22. 7. 2004.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Brně
v rozsahu kasační stížnosti a v rámci zde uplatněného důvodu (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.)
a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Ačkoliv v kasační stížnosti stěžovatel výslovně nečiní odkaz na příslušné ustanovení
soudního řádu správního, jehož se dovolává, lze z obsahu kasační stížnosti dovodit,
že je tímto důvodem důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť stěžovatel
má za to, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku týkající se jeho žádosti
o ustanovení advokáta.
Nejvyšší správní soud především podotýká, že v řízení u Nejvyššího správního soudu
o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce
žalobce není důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti nedostatek právního zastoupení.
Podle ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s. může předseda senátu navrhovateli (žalobci),
u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně
jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Z citace
uvedeného zákonného ustanovení vyplývá, že účastníku lze ustanovit zástupce tehdy, jestliže
jsou splněny dvě podmínky: 1) jde o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků a 2) jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. V daném
případě se však krajský soud žádostí stěžovatele s ohledem na výše uvedené ustanovení
nezabýval. Omezil se na citaci ustanovení §105 s. ř. s. a dále, po zhodnocení majetkových
poměrů stěžovatele, který je poživatelem plného invalidního důchodu ve výši 7020 Kč
měsíčně, dospěl k závěru, že není dán právní důvod k ustanovení advokáta rozhodnutím
soudu.
Nejvyšší správní soud se s tímto posouzením věci krajským soudem neztotožňuje.
V řízení, kde je zastoupení advokátem povinné (řízení o kasační stížnosti proti rozsudku
krajského soudu) bude vždy splněn důvod uvedený v ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s.,
tj., že ustanovení zástupce je třeba v tomto řízení vždy k ochraně práv účastníků.
V posuzované věci tedy zbývalo posoudit, zda navrhovatel splňuje předpoklady proto, aby byl
osvobozen od soudních poplatků. Nejvyšší správní soud má za to, že i tato podmínka byla
ze strany stěžovatele splněna. Ve vztahu k jeho majetkovým poměrům bylo totiž zjištěno,
že je poživatelem plného invalidního důchodu, který mu byl od 1. 1. 2004 vyplácen v částce
7020 Kč.
Nejvyšší správní soud uvádí, že ustanovením zástupce účastníku na jeho žádost plní
soud povinnost zajistit účastníkům stejné možnosti k uplatnění jejich práv podle čl. 37 odst. 2
Listiny základních práv a svobod, podle něhož má každý právo na právní pomoc v řízení před
soudy, a to od počátku řízení. Ustanovení zástupce proto nezávisí na úvaze soudu; jsou-li
splněny podmínky pro jeho ustanovení, je soud povinen takové žádosti účastníka řízení
vyhovět. Rozhodnutí o žádosti musí odpovídat tomu, aby účastníku nebylo jen pro jeho
majetkové a sociální poměry znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo. Objektivní
nedostatek finančních prostředků by tedy neměl způsobit nemožnost dovolat se svého práva
u soudu. Při hodnocení majetkových poměrů je pak třeba přihlédnout nejen k výši příjmů
a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k možnosti si tyto prostředky opatřit.
Závěr soudu však uvedeným požadavkům neodpovídá, neboť soud se omezil pouze
na konstatování, že stěžovatel, byť je nemajetný, je poživatelem plného invalidního důchodu,
jehož výše činila od 1. 1. 2004 - 7020 Kč, a z těchto skutečností dovodil, že nebyl dán „právní
důvod“ k ustanovení advokáta.
Nejvyšší správní soud k tomuto závěru uvádí, že v dalším řízení bude třeba, aby soud
především vycházel při svém rozhodování o žádosti stěžovatele z podmínek uvedených
v ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s. a přihlédl k tomu, že stěžovatel nemá žádnou jinou možnost
(a to i se zřetelem k věku) si finanční prostředky opatřit. S ohledem na tuto skutečnost,
ale i na vývoj životních nákladů ve společnosti, prokázaný příjem stěžovatele ve formě plného
invalidního důchodu, má Nejvyšší správní soud za to, že jsou zde splněny podmínky uvedené
v ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s., a že nevyhovění žádosti stěžovatele by ve svých důsledcích
znamenalo odepření možnosti dovolat se svého práva u soudu.
Nejvyšší správní soud proto považoval kasační stížnost za důvodnou, a proto napadené
usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V dalším
řízení je soud vázán shora uvedeným právním názorem (§110 odst. 3 s. ř. s.). V novém
rozhodnutí rozhodne soud i o náhradě nákladů této kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. března 2005
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu