ECLI:CZ:NSS:2005:4.ADS.61.2005
sp. zn. 4 Ads 61/2005 – 30
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: M. G.,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, Křížová 25, v
řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne
18. 4. 2005, č. j. 19 Cad 14/2005 - 14,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 4. 2005, č. j. 19 Cad 14/2005 - 14,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 25. 1. 2005, č. j. X, zamítla žalovaná žádost žalobce o plný
invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení §38 zákona č. 155/1995 Sb.,
o důchodovém pojištění.
Proti citovanému rozhodnutí podal žalobce včas žalobu, ve které uvedl, že žádá
o přezkum uvedeného rozhodnutí, kterým byla zamítnuta jeho žádost o přiznání částečného
invalidního důchodu. Žalobce rovněž požádal, aby mu byl podle ustanovení §138 o. s. ř.
ustanoven zástupce pro toto řízení z řad advokátů, a to proto, že pobírá pouze částečný
invalidní důchod ve výši kolem 4200 Kč měsíčně a je nemajetný. Žalobce dále poukázal
na tu skutečnost, že posudková komise OSSZ Bruntál mu změnila důvod částečně invalidity,
kdy mu bylo řečeno, že je nadále invalidní (částečně) pro obecnou chorobu – vysoký krevní
tlak, zatímco správně měl být uznán jednak plně invalidní, a současně měl být jeho stav
zhodnocen pro daleko závažnější chorobu, kterou je těžká poúrazová epilepsie. Napadené
rozhodnutí však o změně posuzování důvodu částečné invalidity ničeho neobsahuje.
O návrhu na ustanovení zástupce pro řízení o žalobě proti shora citovanému
rozhodnutí žalovaného rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 18. 4. 2005,
č. j. 19 Cad 14/2005 - 14, tak, že návrh na ustanovení zástupce žalobci se zamítá. Krajský
soud předně poukázal na to, že žalobcem doložené potvrzení o jeho osobních, majetkových
a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce
nasvědčuje tomu, že splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků, nicméně
žalobce neuvedl, kterého dne prohlášení sepsal, a především nestvrdil svým podpisem,
že údaje uvedené v prohlášení jsou pravdivé, a že nezamlčel žádné okolnosti, které by mohly
mít vliv na rozhodování soudu o osvobození od soudních poplatků. Rozhodující důvod,
o který krajský soud opřel své rozhodnutí, však spočíval v tom, že žalobce neprokázal,
že by byl postižen takovou zdravotní poruchou, pro kterou by byl neschopen činit příslušné
procesní úkony. Naopak z jeho podání vyplývá, že chápe smysl soudního jednání a je schopen
dostatečnou měrou chránit své zájmy. Z uvedeného tak podle názoru krajského soudu
vyplývá, že ochrana práv žalobce v tomto řízení nevyžaduje, aby mu soud ustanovil zástupce
k ochraně jeho zájmů.
Usnesení Krajského soudu v Ostravě napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“)
včas podanou kasační stížnost, ve které uvedl, že pokud jeho „Prohlášení o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech“ nebylo opatřeno datem a podpisem, pak měl být
stěžovatel vyzván k doplnění. K samotné úvaze krajského soudu, že u stěžovatele nebyl
splněn předpoklad potřeby zástupce k ochraně svých práv, stěžovatel poukazuje na to,
že podmínky pro ustanovení zástupce nelze posuzovat jen z toho hlediska, zda stěžovatel
je schopen korespondovat se soudem, či nikoli, nebo si nechat v ojedinělém případě dopis
soudu napsat. Stěžovatel sám však v celé šíři nemůže právní, případně medicínskou
problematiku sporu obsáhnout. Zákonné hledisko klade důraz na „ochranu práv zájmu“,
tedy advokát by neměl být ustanoven zejména, pokud by se jednalo o zneužití práva.
O takový případ se však nejedná, neboť stěžovatel je dosti vážně zdravotně postižen
v souvislosti s pracovním úrazem, který utrpěl. Stěžovatel proto navrhuje, aby napadené
usnesení bylo na podkladě jeho kasační stížnosti změněno a k ochraně jeho práv mu byl
ustanoven zástupce z řad advokátů.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s ustanovením §109
odst. 2 a 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), vázán
rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti, a dospěl k závěru,
že kasační stížnost je důvodná.
Ačkoli stěžovatel v podané kasační stížnosti výslovně neuvedl, pro který z důvodů
uvedených v ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s. žádá o přezkoumání napadeného usnesení,
z povahy tohoto rozhodnutí je zřejmé, že stěžovatel napadl rozhodnutí Krajského soudu
v Ostravě z důvodu uvedeného v ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Podle tohoto
ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu
nebo o zastavení řízení.
Podle ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s., může předseda senátu navrhovateli (žalobci),
u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně
jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Z citace
uvedeného zákonného ustanovení vyplývá, že účastníku lze ustanovit zástupce tehdy,
jestliže jsou kumulativně splněny dvě podmínky: 1) jde o účastníka, u něhož jsou dány
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a 2) jestliže je to třeba k ochraně
jeho zájmů.
Krajský soud v Ostravě dospěl k závěru, že stěžovatel neprokázal, že by byl postižen
takovou zdravotní poruchou, pro kterou by byl neschopen činit příslušné procesní úkony;
naopak z jeho podání vyplývá, že chápe smysl soudního jednání a je schopen dostatečnou
měrou chránit své zájmy. Krajský soud tak zjevně ztotožnil plnou způsobilost k právním
úkonům se schopností stěžovatele kvalifikovaně ochránit své zájmy v řízení před krajským
soudem. S takovým závěrem nelze souhlasit. Úvaha krajského soudu totiž zcela popírá smysl
ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s., neboť navozuje představu, že advokáta lze ustanovit pouze
nemajetné osobě, jejíž stav se blíží či rovná naplnění podmínek pro omezení či zbavení
způsobilosti k právním úkonům. Za takové situace by však bylo primárně třeba ustanovit
účastníku řízení opatrovníka, nikoli advokáta. Elementární schopnost orientovat se v soudním
procesu tak zjevně není tou okolností, se kterou zákon spojuje možnost ustanovit žalobci
zástupce, je-li prokázáno, že nedostatek prostředků by mu mohl bránit zajistit si pomoc
zástupce sám.
Základní východiska, ze kterých by měl krajský soud při svém hodnocení předpokladů
pro ustanovení zástupce vycházet, spatřuje Nejvyšší správní soud především v předpokládané
schopnosti osoby, jež o ustanovení zástupce žádá, vypořádat se s koncentrační a dispoziční
zásadou řízení před správními soudy. Z tohoto úhlu pohledu je tedy třeba na prvním zkoumat
kvalitu zpracování žaloby. Zda obsahuje veškeré zákonem stanovené náležitosti,
jakým způsobem jsou precizovány žalobní body (jedná se o jejich kvalifikované uplatnění
nebo pouze kuse vyjádřený nesouhlas s napadeným rozhodnutím správního orgánu) apod.
Podání žalobce ze dne 4. 2. 2004 za dostatečně kvalifikované uplatnění nároku rozhodně
označit nelze. Úvaha soudu musí směřovat i k hodnocení složitosti věci, přičemž je třeba
vyvarovat se situace, kdy by upřednostňování tohoto aspektu vedlo na základě tvořící
se judikatury k faktickému vyloučení možnosti účinně se domáhat ustanovení zástupce
ve smyslu §35 odst. 7 s. ř. s. To by nepochybně vedlo k diskriminaci nemajetných žalobců
oproti těm, kteří si i pro především právně jednodušší případy mohou zajistit právní pomoc.
Nejvyšší správní soud v projednávané věci poukazuje i na částečnou
nepřezkoumatelnost napadeného usnesení. Tato nepřezkoumatelnost je spatřována
v nesrozumitelnosti hodnocení nedostatků „Prohlášení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech“ zaslaných krajskému soudu žalobcem. Ačkoli krajský soud
poukázal na to, že dané prohlášení nebylo opatřeno datem a podpisem, není zřejmé,
zda tato skutečnost měla vliv na zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce nebo se jednalo
o izolovanou poznámku, jež na posouzení věci neměla žádný vliv.
Nejvyšší správní soud proto vyhověl kasační stížnosti stěžovatele a věc vrací
Krajskému soudu v Ostravě, aby posoudil stěžovatelovu žádost o ustanovení zástupce
pro řízení o žalobě proti napadenému rozhodnutí žalované, a to z hledisek výše uvedených.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením
§110 odst. 2 s. ř. s., podle kterého zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu
a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí i o náhradě
nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. října 2005
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu