ECLI:CZ:NSS:2005:4.ADS.80.2005
sp. zn. 4 Ads 80/2005 – 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně:
J. B., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 10. 6. 2005, č. j. 2 Cad 52/2005 – 8,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobou podanou k poštovní přepravě dne 16. 5. 2005, doručenou České správě
sociálního zabezpečení (dále jen „žalované“) dne 18. 5. 2005 a postoupenou Krajskému soudu
v Českých Budějovicích dne 27. 5. 2005, se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí
žalované ze dne 12. 11. 2004, č. X, jímž byl žalobkyni odňat plný invalidní důchod od
6. 12. 2004 podle ustanovení §56 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. s odůvodněním,
že podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Jindřichově Hradci ze dne
5. 10. 2004 není žalobkyně nadále plně invalidní, ale pouze částečně invalidní,
neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její schopnost soustavné
výdělečné činnosti pouze o 40 % a nedosáhla tak nejméně 66 %, s nimiž ustanovení §39
odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. spojuje trvání plné invalidity, jakožto podmínky
nároku na plný invalidní důchod. Protože pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti
dosahuje hodnoty odpovídající částečné invaliditě ve smyslu §44 odst. 1 zákona
o důchodovém pojištění, upozornila žalovaná žalobkyni, že o jejím nároku na částečný
invalidní důchod rozhodne dodatečně.
Usnesením ze dne 10. 6. 2005, č. j. 2 Cad 52/2005 – 8 Krajský soud v Českých
Budějovicích žalobu odmítl podle §46 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) z důvodu jejího opožděného podání. Z obsahu spisu zjistil
totiž, že napadené rozhodnutí žalované bylo žalobkyni oznámeno doručením písemného
vyhotovení rozhodnutí dne 18. 11. 2004. Lhůta pro podání žaloby stanovená v §72 odst. 1
s. ř. s., začala tudíž žalobkyni běžet dnem následujícím po doručení rozhodnutí, tj. dnem
19. 11. 2004. Posledním dnem lhůty bylo pak úterý dne 18. 1. 2005. Jestliže žaloba byla
k poštovní přepravě podána žalobkyní až dne 16. 5. 2005, stalo se tak podle závěru Krajského
soudu v Českých Budějovicích nepochybně po uplynutí zákonem stanovené lhůty a tudíž
opožděně. Uvedený soud připomněl též ustanovení §72 odst. 4 s. ř. s., podle něhož nelze
zmeškání lhůty k podání žaloby prominout. Zdůraznil dále, že žádným zvláštním zákonem
není stanovena jiná lhůta k podání žaloby proti rozhodnutí ve věci důchodového pojištění
v dávkové věci, které se vydává v režimu zákona č. 582/1991 Sb. (o organizaci a provádění
sociálního zabezpečení) v novelizovaném znění.
Na toto usnesení reagovala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podáním ze dne
16. 6. 2005, označeným jako kasační stížnost, v němž vyslovila nesouhlas s odebráním plného
invalidního a vdovského důchodu. Poukazovala na to, že žije sama, zaměstnání nemůže
sehnat a částka 4081 Kč částečného invalidního důchodu nestačí k úhradě jejích životních
nákladů.
Usnesením ze dne 11. 7. 2005, č. j. 2 Cad 52/2005 – 18 Krajský soud v Českých
Budějovicích vyzval stěžovatelku, aby doložila pro řízení o kasační stížnosti zastoupení
advokátem, a to předložením plné moci zvoleného advokáta ve lhůtě jednoho měsíce
od doručení usnesení, a dále jí uložil, aby v téže lhůtě odstranila vady kasační stížnosti
ve smyslu §106 s. ř. s., tj. konkrétně označila rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost
směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů stěžovatelka toto rozhodnutí napadá, jakož i údaj
o tom, kdy jí rozhodnutí bylo doručeno. Uvedený soud poučil v odůvodnění usnesení
stěžovatelku o povinném zastoupení advokátem pro řízení o kasační stížnosti podle §105
odst. 2 s. ř. s., jakož i o náležitostech kasační stížnosti ve smyslu §106 téhož zákona a
nutnosti jejich doplnění podle odst. 3 téhož ustanovení. Současně byla stěžovatelka poučena,
že nebude-li plná moc pro advokáta ve stanovené lhůtě doložena a nebudou-li zároveň
odstraněny způsobem soudem popsaným vady kasační stížnosti, bude kasační stížnost
odmítnuta.
Uvedená výzva soudu byla stěžovatelce doručena, podle záznamu na poštovní
doručence, dne 13. 7. 2005.
V odpovědi na výzvu soudu sdělila stěžovatelka písemně podáním ze dne 27. 7. 2005,
že se jí nepodařilo udělit plnou moc advokátovi, ačkoliv telefonicky kontaktovala nejméně
15 advokátů. Vyslovila názor, že jde pro ni o neřešitelnou situaci.
Žalovaná k výzvě soudu sdělila (podáním ze dne 30. 8. 2005), že nevyužije možnosti
ve smyslu ustanovení §108 odst. 1 s. ř. s. vyjádřit se k obsahu kasační stížnosti.
Krajský soud v Českých Budějovicích poté předložil spis k rozhodnutí o kasační
stížnosti Nejvyššímu správnímu soudu s poznámkou, že stěžovatelka není v řízení zastoupena
advokátem a že vady kasační stížnosti byly odstraňovány postupem podle §106 odst. 3 s. ř. s.,
nicméně odstraněny nebyly.
Podaná kasační stížnost musela být Nejvyšším správním soudem odmítnuta,
a to z následujících důvodů:
Podle ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti
zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen,
který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání,
které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Podle §106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost, kromě obecných náležitostí podání,
obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů
je stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno, přičemž ustanovení §37
s. ř. s. platí obdobně.
Podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele
k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví mu k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě
doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud
řízení o takovém podání odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být
podatel ve výzvě poučen.
Citovaným ustanovením soudního řádu správního koresponduje usnesení Krajského
soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 7. 2005, č. j. 2 Cad 52/2005 – 18, v němž byla
stěžovatelka vyzvána jednak k doložení plné moci udělené advokátovi pro toto řízení a rovněž
k odstranění nedostatků kasační stížnosti s tím, aby zmíněné nedostatky odstranila ve lhůtě
jednoho měsíce od doručení výzvy. Stěžovatelka však ve stanovené lhůtě nejen nedoložila
plnou moc udělenou advokátovi pro toto řízení, ale ani neodstranila vady podané kasační
stížnosti. Protože nedostatek podmínky řízení, jímž je ve smyslu ustanovení §105 odst. 2
s. ř. s. povinné zastoupení advokátem, nebyl ve stanovené lhůtě odstraněn a protože
stěžovatelka neodstranila ani vady podané kasační stížnosti, přičemž pro tyto nedostatky
nebylo možné v řízení pokračovat, musel Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatelky
odmítnout, jednak podle ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., jakož i podle §37 odst. 5
téhož zákona (použitých pro toto řízení podle §120 s. ř. s.). Přitom Nejvyšší správní soud
zdůrazňuje, že stěžovatelka byla krajským soudem výslovně poučena o následcích
nevyhovění výzvě, tj. o možnosti odmítnutí její kasační stížnosti Nejvyšším správním
soudem.
Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že zvažoval v dané věci též možnost
vrácení spisu Krajskému soudu v Českých Budějovicích za účelem poučení stěžovatelky
o možnosti požádat soud, aby jí byl zástupce pro řízení o kasační stížnosti ustanoven
soudem, neboť takového poučení se stěžovatelce dosud nedostalo. Podle §35 odst. 7 s. ř. s.
navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků,
a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením
zástupce, jímž může být i advokát. Takové poučení mělo být stěžovatelce poskytnuto soudem
podle ustanovení §36 s. ř. s., aby v řízení neutrpěla újmu. Nejvyšší správní soud však dospěl
k závěru, že zmíněné poučení by v projednávané věci nebylo účelné a odporovalo
by též zásadě ekonomiky řízení. V projednávané věci je totiž nepochybné, že stěžovatelka
žalobu proti rozhodnutí žalované o odnětí plného invalidního důchodu podala opožděně,
neboť tak učinila po marném uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty k jejímu podání, která
skončila dne 18. 1. 2005, přičemž žaloba byla podána až 16. 5. 2005. Pokud by tedy byl
v tomto řízení k případné žádosti stěžovatelky soudem ustanoven zástupce pro řízení
o kasační stížnosti, nemohlo by to přispět k ochraně práv stěžovatelky, neboť, vycházeje
z obsahu spisu, musel by i v takovém případě Nejvyšší správní soud kasační stížnost
zamítnout, neboť napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích o odmítnutí
žaloby pro opožděnost vychází zcela z obsahu spisu a údajů vztahujících se k posouzení
této otázky. Zastoupení stěžovatelky advokátem by tudíž nemohlo přivést pro navrhovatelku
v řízení příznivý výsledek. Pokud totiž Nejvyšší správní soud přezkoumává usnesení
krajského soudu, jímž byla žaloba odmítnuta pro opožděnost, je tím také vymezen rozsah
přezkumné pravomoci Nejvyššího správního soudu. Ten není oprávněn za takové situace
posuzovat z věcného hlediska, zda stěžovatelce náležel či nikoliv plný invalidní důchod,
ale pouze to, zda její žaloba proti napadenému rozhodnutí byla podána včas či nikoliv
a zda usnesení Krajského soudu, jímž došlo k jejímu odmítnutí pro opožděnost, je správné.
Závěrem nutno uvést, že za dané procesní situace, kdy stěžovatelka evidentně žalobu
proti napadenému rozhodnutí žalované podala opožděně, jí nezbývá, pokud se domnívá,
že jí náleží nadále plný invalidní důchod, podat u žalované (ČSSZ v Praze) novou žádost
o požadovanou dávku.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s ustanovením §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti, jestliže byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. září 2005
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu