ECLI:CZ:NSS:2005:4.AS.17.2004
sp. zn. 4 As 17/2004 - 55
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: Mgr. J. B.,
zast. JUDr. Vladimírem Jiřenou, advokátem, AK České Budějovice, Žižkova 12, proti
žalovanému: předseda Krajského soudu v Plzni, Veleslavínova 40, Plzeň, o návrhu na
obnovu řízení, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 12. 11. 2003, č. j. 10 Ca 184/2003 – 11,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Odměna zástupci stěžovatele, advokátu JUDr. Vladimíru Jiřenovi, AK České
Budějovice, Žižkova 12, se p ř i z n á v á v částce 2150 Kč a bude
mu vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30ti dnů od právní moci
tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 12. 11. 2003,
č. j. 10 Ca 184/2003 – 11, zamítl návrh na obnovu řízení a rozhodl, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že návrhem,
doručeným dne 27. 10. 2003 Krajskému soudu v Českých Budějovicích, se žalobce domáhal
povolení obnovy řízení vedeného pod sp. zn. 10 Ca 274/2000. Žalobce dovodil,
že by rozhodování v konkrétní věci mohlo mít pro něho příznivější důsledek, kdyby nebylo
manipulováno se spisem v trestní věci, který neobsahoval žalobcovo odvolání. Krajský soud
dále uvedl, že ze spisu 10 Ca 274/2000 vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích
zjistil, že předmětem řízení bylo rozhodnutí předsedy Krajského soudu v Plzni ze dne
23. 10. 1998, č. j. Spr 604/95, jímž byl žalobce odvolán z funkce znalce Krajského soudu
v Plzni ze základního oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí. Žalobce podal
proti tomuto rozhodnutí žalobu, která byla rozsudkem Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 15. 11. 2000 zamítnuta. Krajský soud dále v napadeném usnesení
konstatoval, že se žalobce domáhá povolení obnovy řízení proti rozsudku, který byl vydán
ve správním soudnictví podle části páté o. s. ř. Návrh byl uplatněn v době účinnosti soudního
řádu správního, který upravuje pravomoc a příslušnost soudů, jednajících a rozhodujících
ve správním soudnictví a postup soudů, účastníků řízení a dalších osob ve správním
soudnictví. Rozsudek, proti němuž návrh na obnovu řízení směřuje, se vztahoval k rozhodnutí
předsedy krajského soudu, které bylo vydáno označeným soudním funkcionářem při výkonu
veřejné správy. Je proto nezbytné podmínky pro povolení obnovy řízení posuzovat
podle soudního řádu správního. Soud dále citoval ustanovení §114 odst. 1 s. ř. s. a ustanovení
§46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a konstatoval, že rozsudek, proti němuž žaloba směřuje, byl vydán
v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Nejedná se o rozsudek vydaný v řízení
o ochraně před zásahem správního orgánu ani v záležitosti politických stran či hnutí.
Proti rozsudku vydanému o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu není obnova řízení
přípustná. Uzavřel, že za této situace byly splněny podmínky pro odmítnutí návrhu.
Pro úplnost poznamenal, že o návrhu na obnovu řízení by nebylo možno věcně rozhodovat
ani před účinností soudního řádu správního, protože podle ustanovení §240c o. s. ř. (správně
§246c o. s. ř.) ve zněním před novelizací provedenou zákonem č. 151/2002 Sb., bylo
při rozhodování ve správním soudnictví možno využít výlučně ustanovení prvé a třetí části
o. s. ř. Obnova řízení je však zahrnuta v části čtvrté o. s. ř., a proto bylo vyloučeno o návrhu
na obnovu řízení rozhodnout. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle ustanovení
§46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. návrh odmítl.
Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost,
v níž poukazoval na to, že podáním žaloby ve věci 10 Ca 274/2000 se domáhal ochrany
před nezákonným zásahem orgánem státní správy do zákonem chráněných práv. Za zásah
považoval rozhodnutí ze dne 23. 10. 1998, č. j. Spr 604/95, které se opírá o skutečnosti,
které nenastaly. Poukazoval na vady řízení vedeného ve věci 10 Ca 274/2000 a dovozoval,
že správní rozhodnutí ze dne 23. 10. 1998 je nulitní. Navrhoval, aby Nejvyšší správní soud
napadené usnesení zrušil a přikázal obnovu řízení ve věci 10 Ca 274/2000. Podáním ze dne
14. 1. 2004 požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 29. 1. 2004,
č. j. 10 Ca 184/2003 – 31, ustanovil stěžovateli zástupce – advokáta JUDr. Vladimíra Jiřenu,
se sídlem České Budějovice, Žižkova 12.
V doplnění kasační stížnosti učiněném zástupcem stěžovatele bylo uvedeno,
že napadené usnesení bylo žalobci doručeno 3. 12. 2003. Důvody nezákonnosti napadeného
rozhodnutí jsou spatřovány v tom, že podmínky pro připuštění obnovy řízení byly dodrženy,
protože se jedná o věc podřaditelnou podle §114 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Za zásah správního
orgánu, který byl učiněn vadně, je nezbytné považovat postup žalovaného při odvolání
žalobce z funkce znalce. Stěžovatel dále namítal, že soud nesprávně uvedenou věc podřadil
řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, ohledně kterého skutečně obnova řízení
přípustná není. Dovozoval, že je dán důvod pro podání kasační stížnosti uvedený v ustanovení
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Navrhoval, aby usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se zcela ztotožňuje
s právním názorem Krajského soudu v Českých Budějovicích. Navrhoval, aby Nejvyšší
správní soud kasační stížnost zamítl.
Žalobce ve vyjádření ze dne 24. 3. 2004, jímž reagoval na vyjádření žalovaného,
setrval na tom, že odvolání z funkce znalce, aniž by nastala skutečnost podmiňující použití
§20 písm. c) zákona č. 36/1967 Sb., je zásahem správního orgánu. Dále uváděl, že jestliže
nenastala právní skutečnost uvedená v tomto ustanovení, je nutno považovat akt odvolání
z funkce znalce za nicotný.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v souladu
s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil
ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Z obsahu kasační stížnosti plyne, že se stěžovatel dovolává důvodu uvedeného
v ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu
tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.
Stěžovatel spatřuje nezákonnost napadeného usnesení v tom, že podle jeho názoru
se jednalo o věc podřaditelnou pod ustanovení §114 odst. 1 písm. a) s. ř. s., kdy za zásah
správního orgánu, který byl učiněn vadně, je nezbytné považovat postup žalovaného
při odvolání žalobce z funkce znalce.
S výše uvedeným názorem nelze souhlasit.
Podle ustanovení §114 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. (soudní řád správní – s. ř. s.)
účinného od 1. 1. 2003, je obnova řízení přípustná jen proti rozsudku vydanému v řízení
a) o ochraně před zásahem správního orgánu, b) ve věcech politických stran a hnutí.
V posuzované věci se stěžovatel dovolával obnovy řízení ve věci vedené u Krajského
soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10 Ca 274/2000. Z obsahu tohoto spisu Nejvyšší
správní soud zjistil, že předmětem přezkumného soudního řízení v této věci byla žaloba
stěžovatele, podaná proti rozhodnutí předsedy Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 10. 1998,
č. j. Spr 604/95, jímž byl stěžovatel odvolán z funkce znalce Krajského soudu v Plzni.
Uvedené řízení skončilo rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích (kam byla tato
věc přikázána Vrchním soudem v Praze usnesením č. j. Nao 107/2000 – 27 ze dne
19. 6. 2000) ze dne 15. 11. 2000, č. j. 10 Ca 274/2000 – 47, jímž byla žaloba stěžovatele
podaná proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 10. 1998, č. j. Spr 604/95, zamítnuta, a dále
rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Rozsudek
dále obsahuje výrok o tom, že český stát – Krajský soud v Českých Budějovicích je povinen
zaplatit zástupkyni žalobce, JUDr. Haně Homolkové, částku 3225 Kč do tří dnů od právní
moci tohoto rozsudku. Rozsudek nabyl právní moci dne 5. 12. 2000.
Přezkumné soudní řízení ve výše uvedené věci probíhalo za účinnosti části páté
zákona č. 99/1963 Sb. (občanský soudní řád – dále jen „o. s. ř.“) v jeho znění do 31. 12. 2002.
Na tomto místě je třeba pro úplnost připomenout, že podle výše uvedené právní úpravy
nebylo možno podat návrh na obnovu řízení (§250j odst. 4, §250s o. s. ř. v jeho znění
do 31. 12. 2002). Právní úprava platná od 1. 1. 2003, za níž stěžovatel návrh na obnovu řízení
podal, t. j. zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, účinný od 1. 1. 2003, ve svém
ustanovení §114 odst. 1 omezuje možnost podat návrh na obnovu řízení jen na řízení
a) o ochraně před zásahem správního orgánu a b) ve věcech politických stran, přičemž
současně je v tomto zákoně upraveno v ustanovení §82 řízení o ochraně před nezákonným
zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu.
Podle ustanovení §82 s. ř. s., každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech
nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu,
který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu, nebo v jeho důsledku bylo
proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu, trvá-li
takový zásah nebo jeho důsledky, a nebo hrozí-li jeho opakování.
Definici zásahu zákon neobsahuje, zásah vymezuje velmi obecně a široce. Přesná
definice ani není možná, protože pod pojem zásahu spadá velké množství faktických činností
správních orgánů, ke kterým jsou různými zákony oprávněny. Jde o úkony neformální,
pro které mohou a nemusí být stanovena pravidla, např. faktické pokyny (typické v dopravě),
bezprostřední zásahy (při ohrožení, při demonstraci, příkazy ke zjednání nápravy), zajišťovací
úkony atd., tedy obecně úkony, které nejsou činěny formou rozhodnutí, ale přesto jsou
závazné pro osoby, vůči nimž směřují, a ty jsou povinny na jejich základě něco konat, nějaké
činnosti se zdržet, nebo nějaké jednání strpět, a to na základě jak písemného, tak i faktického
(ústního či jinak vyjádřeného pokynu či příkazu). Kromě neformálnosti samotného zásahu
je neformální i donucení v případě nerespektování pokynu či příkazu (když ovšem i donucení
je zahrnuto pod legislativní zkratku „zásah“).
Z výše uvedeného nutno dovodit, že rozhodnutí předsedy krajského soudu o odvolání
z funkce znalce krajského soudu není možné považovat za nezákonný zásah, ale jde typicky
o rozhodnutí správního orgánu, proti němuž lze podat žalobu ve smyslu ustanovení §4a
zákona č. 150/2002 Sb. Byť uvedené rozhodnutí stěžovatel mohl považovat za citelný zásah
do svého života, není toto rozhodnutí „nezákonným zásahem ve smyslu §82 s. ř. s.“,
neboť dikce uvedeného ustanovení předpokládá, že zásah, pokyn nebo donucení správního
orgánu není rozhodnutím.
Za této situace nutno dospět k závěru, že krajský soud postupoval správně, pokud
řízení ve věci 10 Ca 274/2000, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích,
nepovažoval za řízení o ochraně před zásahem správního orgánu a dovodil, že podmínky
pro obnovu řízení nejsou v posuzované věci splněny.
Nutno tedy uzavřít, že řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy krajského soudu
o odvolání stěžovatele z funkce znalce není řízením o ochraně před zásahem správního
orgánu, ale řízením o žalobě proti rozhodnutí vydanému v oblasti veřejné správy orgánem
moci výkonné. Proti rozsudku krajského soudu vydanému v tomto řízení není obnova řízení
podle §114 odst. 1 s. ř. s. přípustná.
Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že napadené usnesení Krajského soudu
v Českých Budějovicích bylo vydáno v souladu se zákonem. Kasační stížnost proto
za důvodnou nepovažuje a proto ji podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Pokud se stěžovatel dovolával toho, že akt, kterým byl odvolán z funkce znalce je
nicotný, neboť nebyly splněny podmínky ustanovení §20 písm. c) zákona č. 36/1967 Sb.,
nelze k této námitce přihlížet, neboť v posuzované věci byla předmětem přezkumného
soudního řízení otázka, zda v řízení ve věci vedené u Krajského soudu v Českých
Budějovicích pod sp. zn. 10 Ca 274/2000 je či nikoliv přípustná obnova řízení. Námitku
nicotnosti rozhodnutí předsedy krajského soudu ze dne 23. 10. 1998, č. j. Spr 604/95
již v tomto řízení stěžovatel účinně nemůže uplatnit. Uvedenou námitku však mohl uplatnit
v řízení o žalobě proti tomuto rozhodnutí, tedy ve věci vedené pod sp. zn. 10 Ca 274/2000,
což však zřejmě neučinil.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení §60 odst. 1
za použití §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti, neboť žalovaný žádné náklady řízení neuplatňoval a Nejvyšší správní soud
ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil a stěžovatel neměl s kasační stížností úspěch.
Odměna soudem ustanovenému zástupci stěžovatele JUDr. Vladimíru Jiřenovi byla
přiznána ve výši 2150 Kč, a to za dva úkony právní služby po 1000 Kč (příprava a převzetí
zastoupení a doplnění kasační stížnosti ze dne 6. 2. 2004 podle ustanovení §7, §9 odst. 3
písm. f/, §11 odst. 1 písm. b/ a d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a 150 Kč za režijní paušál (§13
odst. 3 citované vyhlášky). Celková částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu v Brně do 30ti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2005
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu