ECLI:CZ:NSS:2005:4.AS.44.2005
sp. zn. 4 As 44/2005 – 45
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce:
JUDr. V. Z., proti žalovanému: Policejní prezídium, se sídlem Praha 7, Strojnická 27,
o přezkoumání rozhodnutí orgánu veřejné správy, ke kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2005, č. j. 7 Ca 167/2004 – 29,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
V řízení před Městským soudem v Praze se žalobce domáhal vydání rozsudku,
jímž by bylo zrušeno rozhodnutí náměstka policejního prezidenta ve věcech služebního
poměru ze dne 28. 6. 2004, č. 177, kterým bylo podle §133 odst. 3 zákona č. 186/1992 Sb.
(o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů –
dále jen „zákon“), zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí ředitele Policie České republiky,
útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování
ve věcech služebního poměru ze dne 25. 2. 2004, č. 123/2004 a současně potvrzeno
toto rozhodnutí o propuštění žalobce ze služebního poměru příslušníka Policie České
republiky podle ustanovení §106 odst. 1 písm. d) zákona č. 186/1992 Sb., ve znění
pozdějších předpisů. Žalobce namítal, bez bližšího odůvodnění, že obě rozhodnutí jsou
nezákonná.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 2. 2005, č. j. 7 Ca 167/2004 – 29 žalobu
odmítl a současně vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Dospěl totiž k závěru, že žaloba proti napadenému rozhodnutí náměstka policejního
prezidenta ve věcech služebního poměru byla žalobcem podána opožděně. Pro posouzení
otázky včasnosti jejího podání vyšel ze zjištění, že žalobce převzal napadené rozhodnutí
jako účastník řízení do vlastních rukou dne 14. 7. 2004, přičemž žaloba proti tomuto
rozhodnutí byla podána osobně u Městského soudu v Praze až dne 23. 9. 2004. Se zřetelem
k tomu, že v rámci správního řízení již nebylo proti tomuto rozhodnutí odvolání přípustné,
nabylo rozhodnutí náměstka policejního prezidenta právní moci dne 14. 7. 2004 (§125 odst. 1
zákona). V tom případě pak 30-ti denní lhůta k podání žaloby od právní moci tohoto
rozhodnutí (§137 odst. 2 zákona, ve znění pozdějších předpisů a §72 odst. 1 s. ř. s.), začala
běžet dne 15. 7. 2004 (§40 odst. 1 s. ř. s.) a skončila uplynutím dne 13. 8. 2004. Naposledy
tento den mohla být žaloba předána soudu nebo jemu zaslána prostřednictvím držitele
poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence, anebo předána orgánu, který měl povinnost
ji doručit (§40 odst. 4 s. ř. s.), neboť jedině při dodržení tohoto postupu by byla lhůta
k podání žaloby zachována. Pokud však žaloba byla osobně předána Městskému soudu
v Praze až dne 23. 9. 2004, stalo se tak nepochybně po marném uplynutí zákonné lhůty a tudíž
opožděně. Městský soud v Praze proto podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. žalobu jako zjevně
opožděnou odmítl.
Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“), prostřednictvím právního
zástupce, advokáta JUDr. Jana Brčáka, se sídlem v Praze 10, Holandská 52/1052,
který jej v řízení před Městským soudem v Praze zastupoval, včas kasační stížnost,
v níž pouze označil napadené usnesení Městského soudu v Praze a současně navrhl,
aby toto usnesení bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení s tím, že bližší
odůvodnění kasační stížnosti dodá ve lhůtě 14-ti dnů.
Usnesením ze dne 21. 4. 2005, č. j. 7 Ca 167/2004 – 35, které osobně převzal
stěžovatel dne 10. 6. 2005 a jeho zástupce JUDr. Jan Brčák dne 13. 5. 2005, uložil Městský
soud v Praze stěžovateli, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení odstranil vady
podané kasační stížnosti ze dne 18. 4. 2005 tak, aby označovala přesně rozhodnutí,
proti němuž směřuje, dále údaje o tom, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí
napadá a též údaj, kdy bylo rozhodnutí stěžovateli doručeno. Uvedený soud upozornil
stěžovatele na náležitosti kasační stížnosti ve smyslu §106 odst. 1 s. ř. s. a na nutnost
jejího doplnění ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení ve smyslu §106 odst. 3 s. ř. s.
Stěžovatel byl poučen, že pokud nebude kasační stížnost o stížní body řádně a včas doplněna,
bude předložena bez dalšího Nejvyššímu správnímu soudu, který takové podání odmítne
podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s.
Výše uvedené usnesení se časově míjelo se žádostí stěžovatelova zástupce JUDr. V. Z.
ze dne 29. 4. 2005, která došla Městskému soudu v Praze dne 12. 5. 2005. V ní stěžovatel
požádal o poskytnutí lhůty 14-ti dnů k doplnění kasační stížnosti z důvodu pracovní
neschopnosti advokáta JUDr. Jana Brčáka. Usnesení ze dne 21. 4. 2005, které zástupce
stěžovatele obdržel dne 13. 5. 2005 a stěžovatel dne 10. 6. 2005, obsahovalo tedy lhůtu delší,
zákonnou lhůtu jednoho měsíce od doručení výzvy. V uvedené lhůtě, ať již počítané od data
13. 5. 2005 či 10. 6. 2005, však stěžovatel kasační stížnost nedoplnil. Advokát JUDr. Jan
Brčák nereagoval ani na soudem mu současně zaslanou výzvu k předložení plné moci
k zastupování stěžovatele pro řízení o kasační stížnosti, k němuž mu byla poskytnuta rovněž
lhůta jednoho měsíce s upozorněním, že jinak bude soud jednat nadále pouze se stěžovatelem.
Žalovaný ve svém písemném vyjádření ke kasační stížnosti se ztotožnil s názorem
Městského soudu v Praze, že posledním dnem lhůty pro podání žaloby k soudu byl den
13. 8. 2004 a pokud žaloba byla podána až dne 23. 9. 2004, stalo se tak zjevně opožděně.
Navrhoval, aby Nejvyšší správní soud podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost
jako nedůvodnou rozsudkem zamítl.
Spis byl poté dne 19. 7. 2005 předložen Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí
o kasační stížnosti. V předkládací zprávě Městský soud v Praze uvedl, že vady kasační
stížnosti se vzdor snaze soudu nepodařily odstranit, a proto je věc bez dalšího předkládána
Nejvyššímu správnímu soudu, aniž by byl vybrán soudní poplatek a stěžovatel opětovně
vyzýván k předložení plné moci k zastoupení advokátem.
Podle ustanovení §106 odst. 3 s. ř. s., nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti
již při jejím podání, musí být tyto doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení,
jímž byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační
stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůty může soud na včasnou
žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc.
Protože kasační stížnost stěžovatele ze dne 18. 4. 2005 náležitosti kasační stížnosti
ve smyslu §106 odst. 2 s. ř. s. neobsahovala (čehož si byl podatel vědom, když v kasační
stížnosti výslovně uvedl, že bližší odůvodnění k ní dodá ve lhůtě 14-ti dnů),
vyzval jej Městský soud v Praze právem usnesením ze dne 21. 4. 2005 k odstranění
nedostatku kasační stížnosti způsobem ve zmíněném usnesení výslovně uvedeným
(výše již konstatovaným), přičemž v souladu s ustanovením §106 odst. 3 s. ř. s. poskytl soud
stěžovateli k odstranění těchto nedostatků lhůtu jednoho měsíce od doručení výzvy.
Jde o zákonem stanovenou lhůtu, která v dané věci počala běžet dnem následujícím
po doručení výzvy nikoliv však zástupci stěžovatele, neboť ten nedoložil, že by stěžovatele
v řízení o kasační stížnosti zastupoval, ale dnem následujícím po doručení výzvy samotnému
stěžovateli, tj. dnem 11. 6. 2005. Konec lhůty k podání připadl na neděli dne 10. 7. 2005,
neboť tento den se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty, jímž byl den
doručení výzvy stěžovateli. Protože poslední den lhůty připadl na neděli, je ve smyslu §40
odst. 3 s. ř. s. posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den, jímž je pondělí dne
11. 7. 2005. Z obsahu spisu jednoznačně vyplývá, že v uvedené lhůtě stěžovatel výzvě soudu
k odstranění nedostatků kasační stížnosti nevyhověl a ani v uvedené lhůtě nepožádal
o její prodloužení, které by bylo možné povolit – na včasnou žádost stěžovatele, tj. podanou
nejpozději do uplynutí data zákonem stanovené jednoměsíční lhůty, nejdéle však o jeden další
měsíc, tj. nejdéle do 11. 8. 2005. Protože taková včasná žádost stěžovatelem podána nebyla
a ve výše již uvedené jednoměsíční lhůtě kasační stížnost rovněž doplněna nebyla, nezbývá
než konstatovat, že objektivní lhůta k doplnění kasační stížnosti byla zmeškána.
K tomu jen pro úplnost nutno uvést, že z žádosti někdejšího zástupce stěžovatele JUDr. Jana
Brčáka o prodloužení lhůty k doplňku kasační stížnosti ze dne 29. 4. 2005, nebylo třeba
vycházet nejen vzhledem k tomu, že JUDr. Jan Brčák nedoložil své zplnomocnění
k zastupování stěžovatele, ale též proto, že tato žádost, jak již bylo shora uvedeno, byla
u Městského soudu v Praze podána dne 12. 5. 2005, přičemž usnesení – výzva tohoto soudu
k doplnění kasační stížnosti byla tomuto zástupci doručena až dnem následujícím,
tj. 13. 5. 2005.
Jelikož kasační stížnost stěžovatele ze dne 18. 4. 2005 neobsahovala náležitosti
kasační stížnosti ve smyslu §106 odst. 1 s. ř. s. (měla fakticky pouze oznamovací charakter),
neboť z ní nebylo patrno, v jakém rozsahu a z jakých důvodů stěžovatel usnesení Městského
soudu v Praze napadá (v čem spatřuje jeho nesprávnost), ani údaj o tom, kdy bylo napadené
rozhodnutí stěžovateli doručeno, a tyto vady nebyly k výzvě soudu odstraněny, ačkoliv výzva
obsahovala potřebné údaje o tom, v čem je podání neúplné, jakož i poučení, jak je třeba
doplnění provést, a jaký bude následek případného nevyhovění takové výzvě, musel Nejvyšší
správní soud v souladu s ustanovením §37 odst. 5 s. ř. s., za použití ustanovení §120
téhož právního předpisu, kasační stížnost odmítnout. Je totiž nepochybné, že nedostatky
kasační stížnosti jsou takového charakteru, že brání v řízení pokračovat a brání jejímu
věcnému vyřízení.
Nejvyšší správní soud jen pro úplnost dodává, že za této procesní situace
již nepokládal za potřebné ověřovat splnění podmínek ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s.
pro řízení o kasační stížnosti, tj. netrval na předložení plné moci udělení stěžovatelem
advokátovi a ani nezjišťoval, zda stěžovatel, který je nositelem titulu JUDr.,
má vysokoškolské právnické vzdělání vyžadované podle zvláštních zákonů pro výkon
advokacie.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením §60 odst. 3 (za použití
§120) s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. září 2005
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu