ECLI:CZ:NSS:2005:4.AZS.132.2005
sp. zn. 4 Azs 132/2005 - 33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce:
V. T. S., zast. Mgr. Darinou Kučerovou, advokátkou, se sídlem v Děčíně, Masarykovo
náměstí 193/20, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3,
poštovní schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 11. 2004, č. j. 14 Az 410/2004 – 10,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podanou kasační stížností napadal shora označené
usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým byla odmítnuta žaloba proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 9. 5. 2003, č. j. OAM-1320/LE-L04-VL02-2002 o neudělení azylu
podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., zákona o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí
(dále jen „zákona o azylu“). Týmž rozhodnutím správního orgánu bylo podle §91 zákona
o azylu též vysloveno, že se na cizince nevztahuje překážka vycestování. Soud dospěl
k závěru, že stěžovateli jím v žalobě tvrzené právo na přezkoumání rozhodnutí správního
orgánu nemohlo vůbec příslušet, neboť nebylo prokázáno, že byl ve smyslu §65 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) tou osobou, která byla
rozhodnutím správního orgánu zkrácena přímo nebo v důsledku porušení svých práv
v předcházejícím řízení. Dovodil, že žaloba byla podána zjevně neoprávněnou osobou,
a proto ji musel odmítnout podle §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s.
Nutno předeslat, že krajský soud v dané věci již jednou rozhodl, a to rozsudkem
ze dne 15. 12. 2003, č. j. 14 Az 159/2003 – 22, kdy žalobu proti výše označenému rozhodnutí
Ministerstva vnitra o neudělení azylu a o nedůvodnosti vztažení překážky vycestování
na případ stěžovatele zamítl. Tehdy vyšel z názoru, že podmínky pro udělení azylu splněny
nebyly a po formální stránce, že není porušením zákona, pokud není rozhodnutí správního
orgánu podepsáno rozhodujícím pracovníkem. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel kasační
stížnost a Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 1. 7. 2004, č. j. 2 Azs 192/2004 – 44
napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nad rámec
kasačních námitek, za použití ustanovení §109 odst. 3 s. ř. s., označil za spornou identifikaci
stěžovatele v rozsudku krajského soudu, s ohledem na sdělení stěžovatele ze dne 16. 6. 2004,
v němž uvedl, že se nejmenuje V. T. S. a nenarodil se dne X, jak bylo uvedeno ve zmíněném
rozsudku, ale jmenuje se V. T. S. a narodil se dne Y, k čemuž doložil kopii rodného listu
včetně překladu provedeného tlumočníkem jazyka vietnamského a současně předložil kopii
víza, v němž však byla uvedena data jako v rozsudku krajského soudu. Nejvyšší správní soud
vyslovil přesvědčení, že je zde pochybnost o totožnosti osoby, o níž soud rozhodoval a tuto
pochybnost, že je třeba v dalším řízení odstranit a poté zvážit, zda se rozhodnutí ke stěžovateli
vztahuje. Dospěl k závěru, že jde o jinou vadu řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
pro niž je třeba napadený rozsudek podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušit a věc vrátit krajskému
soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem napadeným usnesením ze dne 11. 11. 2004,
č. j. 14 Az 410/2004 – 10, (aniž by se pochybnosti o totožnosti stěžovatele snažil odstranit),
žalobu z výše již uvedených důvodů odmítl. V podané kasační stížnosti proti tomuto usnesení
stěžovatel nesouhlasí se závěrem Krajského soudu v Ústí nad Labem, že žaloba byla podána
osobou zjevně neoprávněnou, neboť se domnívá, že v průběhu řízení bylo dostatečně
upřesněno, že je tou osobou, která jako účastník řízení v jeho průběhu vystupuje; neztotožnil
se s názorem soudu, že nemá způsobilost mít práva a povinnosti. Má za to, že v řízení
mělo být meritorně přezkoumáno rozhodnutí správního orgánu o neudělení azylu,
čímž se však soud nezabýval. Na důkaz svého tvrzení o jeho správné identifikaci předložil
znovu kopii rodného listu v jazyce vietnamském a jeho český překlad, provedený
tlumočníkem jazyka vietnamského a dále též čestné prohlášení ze dne 25. 11. 2004 (překlad
proveden tlumočnicí jazyka vietnamského K. D. Š.), v němž prohlásil, že jeho křestní jméno
„S.“, které bylo doposud vedeno v jeho osobním spise není správné, neboť správně mělo být
uvedeno „S.“. K nepřesnosti došlo jeho osobní nepozorností, kdy přehlédl ve vyhotovených
písemnostech tento rozdíl a navíc jej nepovažoval za důležitý, neboť ve vietnamštině tyto
samohlásky (tvrdé y a měkké i) jsou ve mluvě zaměnitelné. Druhou nepřesnost – v datu
narození – uvedl úmyslně, aby nebyla odhalena jeho identita, neboť tehdy měl strach o
vrácení své osoby do Vietnamu. Uvedl dále, že toto čestné prohlášení činí před soudní
tlumočnicí paní K. D. Š. a že žádá o provedení opravy těchto výše uvedených nesprávných
údajů ve všech dokumentech své osoby.
Krajský soud v Ústí nad Labem předložil dne 23. 3. 2005 kasační stížnost k rozhodnutí
Nejvyššímu správnímu soudu. Nejvyšší správní soud poučil dne 9. 8. 2005 účastníky řízení
o složení senátu Nejvyššího správního soudu, který je podle rozvrhu práce povolán věc
projednat věc projednat a rozhodnout a rovněž o možnosti namítnout podjatost soudce.
Účastníci řízení podjatost soudců ani jiných osob nenamítli.
Dříve než mohl Nejvyšší správní soud o podané kasační stížnosti rozhodnout, podáním
ze dne 12. 9. 2005, které došlo Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského
soudu v Ústí nad Labem (viz přípis uvedeného soudu ze dne 13. 9. 2005), vzal
stěžovatel kasační stížnost podanou proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem
sp. zn. 14 Az 410/2004 výslovně zpět. Prohlásil, že tento úkon činí zcela dobrovolně
na vlastní žádost z osobního důvodu, na podané kasační stížnosti již netrvá a žádá o zastavení
řízení o udělení azylu v České republice, aby mohl zažádat o upravení pobytu. V podání
se označil jako V. T. S., narozen dne Y, bytem B., ul. M. 7, okres D. Podání opatřil vlastním
podpisem.
Podle ustanovení §47 s. ř. s. (použitého pro řízení o kasační stížnosti podle §120
s. ř. s.), soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel (žalobce) svůj návrh zpět.
Dříve než mohl Nejvyšší správní soud přistoupit k posouzení, zda projev vůle
stěžovatele, jímž došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti je dostatečným podkladem pro možnost
zastavení řízení, musel vyřešit otázku, zda stěžovatel v podání uvedený a podepsaný,
je osobou, která je oprávněna kasační stížností (žalobou) disponovat. Na toto otázku
si odpověděl kladně. Nejvyšší správní soud je přesvědčen, že po předložení výše
již zmíněných dokladů a poté, co za přítomnosti tlumočnice jazyka vietnamského učinil
stěžovatel čestné prohlášení, v němž vysvětlil důvod nepřesností, jichž se dopustil
ve své původní identifikaci, je již najisto postaveno jak správné křestní jméno žalobce – S.,
tak i datum jeho narození. Protože pak ani projev vůle stěžovatele, jímž došlo ke zpětvzetí
kasační stížnosti nevzbuzuje pochybnosti, že jím stěžovatel sleduje řízení o kasační stížnosti
zastavit, aby si mohl zažádat o upravení pobytu, Nejvyšší správní soud usnesením v souladu
s ustanovením §47 písm. a) s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. řízení zastavil.
Vzhledem k tomu, že řízení bylo zastaveno, nemá podle ustanovení §60 odst. 3 věty
prvé s. ř. s za použít §120 s. ř. s. žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti. Tomu koresponduje výrok II. tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. září 2005
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu