ECLI:CZ:NSS:2005:4.AZS.157.2005
sp. zn. 4 Azs 157/2005 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Evy Kyselé v právní věci žalobce G. M.,
zastoupeného JUDr. Zdeňkem Navrátilem, advokátem, se sídlem v Brně, Bašty 2, proti
žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 1. 2005,
č. j. 61 Az 190/2004 - 16,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobou podanou dne 19. 10. 2004 napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) rozhodnutí
žalovaného, kterým byla jeho žádost o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná
podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky (dále jen zákon o azylu). Tvrdil, že žalovaný porušil ustanovení
§3 odst. 3 a 4, §32 odst. 1, §46 a §47 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním
řízení (správní řád, dále jen „s. ř.“), a §12 zákona o azylu. Pokud jde o důkazy k těmto
svým tvrzením, odkázal na pohovory, jež s ním byly vedeny, a na obsah správního spisu.
Krajský soud žalobu rozsudkem označeným v záhlaví zamítl jako nedůvodnou,
když shledal, že důvody uváděné žalobcem konstantně během celého správního řízení nelze
podřadit podmínkám pro udělení azylu vyjmenovaným v §12 zákona o azylu,
a proto k porušení tohoto ustanovení nedošlo. Žalobcem deklarovaná snaha o legalizaci
pobytu v České republice, aby zde mohl pracovat a žít se svou rodinou, a to, že jeho děti
už neumějí mongolsky a nemají v zemi původu kde bydlet, nepředstavují zákonný důvod
pro udělení azylu. K vytýkaným porušením správního řádu uvedl, že jsou formulována
obecně a nekonkrétně, takže je vůbec přezkoumávat nelze. Krajský soud v odůvodnění
svého rozhodnutí ještě dodal, že ze správního spisu nevyplynulo žádné procesní pochybení
žalovaného, který vyšel především ze žádosti žalobce o azyl a z podrobného pohovoru
k jejím důvodům, a z takto zjištěného skutkového stavu vyvodil správné právní závěry.
Včasnou kasační stížností uplatnil stěžovatel důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. a)
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Namítal, že rozhodnutí
krajského soudu je nezákonné v důsledku nesprávného posouzení právní otázky
v předcházejícím řízení. Věcně tvrdil, že se soud nezabýval otázkou naplnění podmínek
pro udělení azylu z humanitárního důvodu podle §14 zákona o azylu. Připustil,
že jím uváděné okolnosti neodůvodňují udělení azylu podle §12 zákona o azylu, avšak přesto
bylo podle něho namístě s ohledem na jeho rodinu a okolnosti jeho případu zvažovat existenci
důvodů zvláštního zřetele hodných, které jsou předpokladem pro udělení humanitárního azylu
dle §14 téhož zákona. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu
v Ostravě zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Současně požádal, aby kasační stížnosti byl
přiznán odkladný účinek.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti setrval na důvodech svého rozhodnutí
a odkázal na judikát Nejvyššího správního soudu, podle něhož za situace, kdy bylo
aplikováno ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, takže nebylo provedeno
dokazování k důvodům pro udělení azylu podle §12, je výrok ve vztahu k ustanovení
§14 zákona o azylu nadbytečným. Navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
Soudní řád správní ve svém ustanovení §104 odst. 4 stanoví, že kasační stížnost není
přípustná, opírá-li se pouze o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem,
jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
Nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže je podle tohoto
zákona nepřípustný (§46 odst. 1 písm. d/ s. ř. s.).
Z toho, co je uvedeno výše, je zřejmé, že jediný stěžovatelem formulovaný důvod
spočívá v rovině právní a poprvé byl uplatněn až v kasační stížnosti. V žalobě stěžovatel
absenci posouzení naplnění podmínek pro udělení humanitárního azylu podle §14 zákona
o azylu nevytýkal, ačkoli mu v tom nic nebránilo. Proto Nejvyšší správní soud kasační
stížnost jako nepřípustnou s poukazem na §104 odst. 4 s. ř. s. odmítl podle §46 odst. 1
písm. d) ve spojení s §120 s. ř. s.
Za této procesní situace se Nejvyšší správní soud návrhem na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti nezabýval.
Nejvyšší soud nad rámec rozhodovacích důvodů podotýká, že se ztotožňuje s právním
názorem žalovaného pojatým do vyjádření ke kasační stížnosti, totiž že tam, kde bylo
rozhodnuto o zamítnutí žádosti o udělení azylu (§16 zákona o azylu), nemá výrok o udělení
azylu z humanitárních důvodů podle §14 zákona o azylu místa.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 3 s. ř. s., neboť byla-li kasační
stížnost odmítnuta, nemá žádný z účastníků řízení na jejich náhradu právo.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. října 2005.
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu