ECLI:CZ:NSS:2005:4.AZS.159.2005
sp. zn. 4 Azs 159/2005 - 44
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce:
V. Ch., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka
21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze
dne 17. 8. 2004, č. j. 60 Az 50/2004 – 21,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě shora označeným rozsudkem zamítl žalobu podanou žalobcem
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 2. 2004, č. j. OAM-382/VL-18-03-2004, jímž byla
jako zjevně nedůvodná zamítnuta žádost žalobce o udělení azylu podle ustanovení §16 odst.
1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákona o azylu). Správní orgán dospěl k závěru,
že žadatel o azyl neuváděl skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být v zemi původu vystaven
pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu, tedy za uplatňování politických
práv a svobod, ale jen skutečnosti svědčící o problémech se soukromými osobami, které jsou
pro posouzení žádosti o azyl irelevantní. Jeho žádost o udělení azylu musela být proto jako
zjevně nedůvodná zamítnuta.
Krajský soud v Ostravě po přezkoumání věci dospěl k závěru, že správní orgán
při svém rozhodování vycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci a na jeho základě vyvodil
správné skutkové i právní závěry, s nimiž se soud ztotožnil.
Proti výše uvedenému rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační
stížnost, v níž uvedl, že s usnesením soudu nesouhlasí, neboť jeho výrok je v rozporu
se zákonem. Dále uvedl, že nezákonnost napadeného rozsudku spatřuje v nesprávném
posouzení právní otázky soudem, dovolával se tedy důvodu uvedeného v ustanovení §103
odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
Zdůrazňoval, že v případě svého návratu na Ukrajinu bude zde vystaven značným těžkostem.
Žádal, aby vzhledem k tomu, že v řízení o kasační stížnosti je zastoupení advokátem povinné,
mu byl tento zástupce ustanoven soudem, neboť sám nemá právnické vzdělání a nemá ani
dostatek finančních prostředků k úhradě odměny advokátovi. Navrhoval, aby Nejvyšší
správní soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 60 Az 50/2004 – 21 a věc vrátil
tomuto soudu k dalšímu řízení a aby přiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
Žalovaný v písemném vyjádření ze dne 1. 10. 2004 poukázal na vady podané kasační
stížnosti, zejména absenci údaje o dni doručení napadeného rozhodnutí stěžovateli, nesprávné
označení napadeného rozsudku soudu, jakož i nesprávné označení napadeného rozhodnutí
správního orgánu. Popřel oprávněnost podané kasační stížnosti s tím, že jak jeho rozhodnutí
ve věci azylu, tak i rozsudek soudu, byly vydány v souladu s právními předpisy. Navrhoval
odmítnutí kasační stížnosti pro neodstranění vad podání, nebo její zamítnutí a nepřiznání
odkladného účinku kasační stížnosti pro nedůvodnost.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 7. 10. 2004, č. j. 60 Az 50/2004 – 26
nepřiznal žalobci (stěžovateli) osvobození od soudních poplatků a nevyhověl jeho žádosti
o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti. Poukázal v tomto směru
na ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s., podle něhož žalobci, u něhož jsou splněny předpoklady,
aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to potřeba k ochraně jeho práv, může
předseda senátu na návrh ustanovit zástupce, jímž může být i advokát. Stěžovatel
však vzhledem k doloženým majetkovým poměrům nesplňuje podmínky pro osvobození
od soudních poplatků ve smyslu §138 odst. 1 o. s. ř. a §64 s. ř. s., neboť jeho průměrný
měsíční výdělek činí 10.000 až 12.000 Kč, disponuje hotovostí ve výši 15.000 Kč
a je podporován svými rodiči. Za tohoto stavu nelze žalobce považovat za občana sociálně
potřebného ve smyslu §1 zákona č. 482/1991 Sb., přičemž v úvahu je třeba podle krajského
soudu vzít též pravděpodobnou výši nákladů vynakládaných k provedení potřebných úkonů
advokátem pro zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti, kde odměna za jeden úkon
právní služby činí podle příslušných ustanovení advokátního tarifu 1000 Kč a paušální
náhrada výdajů náležejících k jednomu úkonu 75 Kč; uvedené finanční prostředky je žalobce
schopen uhradit ze svých příjmů.
Stěžovatel proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě kasační stížnost nepodal.
Usnesením ze dne 14. 1. 2005, č. j. 60 Az 50/2004 – 38, soud vyzval stěžovatele,
aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení doložil do spisu plnou moc
udělenou advokátovi, který ho bude zastupovat v řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším
správním soudem. Stěžovatel byl poučen, že podmínkou řízení o kasační stížnosti je podle
§105 odst. 2 s. ř. s. povinné zastoupení advokátem, nemá-li sám vysokoškolské vzdělání
vyžadované podle zvláštních předpisů pro výkon advokacie. Současně byl poučen,
že v případě nevyhovění výzvě k doložení plné moci udělené advokátovi, bude řízení
o kasační stížnosti podle §37 odst. 5 s. ř. s. odmítnuto. Zmíněné usnesení bylo doručeno
do vlastních rukou žalobce, jak vyplývá ze záznamu na dodejce pošty od obálky, v níž bylo
usnesení doručováno, dne 7. 2. 2005. Datum převzetí písemnosti je potvrzeno podpisem
stěžovatele.
Stěžovatel v soudem stanovené lhůtě na výzvu nereagoval a plnou moc udělenou
advokátovi pro řízení o kasační stížnosti nepředložil. Ostatně tak neučinil ani později a spis
byl proto Krajským soudem v Ostravě předložen Nejvyššímu správnímu soudu, jemuž byl
doručen dne 21. 4. 2005.
Podle ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti
zastoupen advokátem; to neplatí jen tehdy, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen,
který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle
zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Stěžovatel vystupuje v přezkumném řízení soudním jako fyzická osoba, která podle
obsahu spisu nemá předepsané vysokoškolské právnické vzdělání (sám stěžovatel tuto
skutečnost uvádí v kasační stížnosti). Z toho je nutno dovodit, že musí být v řízení o kasační
stížnosti zastoupen advokátem, jak jej o tom opakovaně řádně poučil již Krajský soud
v Ostravě, poté, co předchozí žádost stěžovatele o ustanovení advokáta zamítl uvedený soud
z důvodů výše již vysvětlených. Stěžovatel však na výzvu soudu k odstranění tohoto
nedostatku podmínky řízení v soudem stanovené lhůtě a ostatně ani později (až do vydání
tohoto usnesení Nejvyšším správním soudem) nereagoval. Přitom byl Krajským soudem
v Ostravě ve výzvě výslovně upozorněn na to, že nebude-li nedostatek povinného zastoupení
odstraněn, bude řízení o kasační stížnosti odmítnuto.
Za této situace nutno uzavřít, že stěžovatel neodstranil nedostatek povinného
zastoupení v řízení o kasační stížnosti a nelze proto v tomto řízení pokračovat. Nejvyššímu
správnímu soudu pak nezbylo, než pro tento nedostatek podmínek řízení ve smyslu
ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. kasační stížnost odmítnout, aniž by se mohl zabývat
její věcnou důvodností.
Stěžovatel v kasační stížnosti požádal o přiznání odkladného účinku. Za situace,
kdy byla kasační stížnost odmítnuta pro nedostatek povinného zastoupení advokátem,
se Nejvyšší správní soud tímto návrhem již zabývat nemohl.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo Nejvyšším správním soudem
za použití ustanovení §60 odst. 3 a §120 s. ř. s. rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. května 2005
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu