ECLI:CZ:NSS:2005:4.AZS.160.2005
sp. zn. 4 Azs 160/2005 - 35
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: O.
S., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní
schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně podané proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2005, č. j. 61 Az 129/2004 – 18,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 18. 6. 2004, č. j. OAM-2139/VL-07-05-2004, zamítl žalovaný
žádost žalobkyně o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Po provedeném dokazování vzal
žalovaný za objasněno, že důvodem žádosti žalobkyně o udělení azylu byly obavy z výhrůžek
ze strany soukromých osob, které na ni nezákonným způsobem vymáhaly finanční prostředky,
přičemž tento důvod nelze podřadit pod ustanovení §12 zákona o azylu.
Žaloba podaná žalobkyní proti tomuto rozhodnutí byla napadeným rozsudkem
Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2005, č. j. 61 Az 129/2004 – 18 zamítnuta
a současně bylo vysloveno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Provedenými důkazy vzal totiž uvedený krajský soud za prokázané, že žalovaný řádně zjistil
skutkový stav věci před vydáním svého rozhodnutí a se závěry v tomto rozhodnutí uvedenými
se ztotožnil, přičemž neshledal, že by se žalovaný při projednání věci dopustil jakéhokoliv
procesního pochybení.
Kasační stížností podanou k poštovní přepravě dne 8. 3. 2005, adresovanou
Nejvyššímu správnímu soudu, a tomuto soudu doručenou dne 9. 3. 2005, se žalobkyně
(dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě
a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně podala návrh na ustanovení
bezplatného právního zástupce z řad advokátů, požádala o osvobození od soudních poplatků,
o nařízení veřejného projednání věci a o přibrání tlumočníka jazyka ukrajinského do řízení.
Požádala též, aby Nejvyšší správní soud přiznal ve smyslu §107 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) odkladný účinek kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud se důvodností podané kasační stížností nemohl zabývat,
neboť byla podána opožděně.
Ze spisu vyplývá, že výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Ostravě,
ve kterém byla stěžovatelka řádně poučena o možnosti podat kasační stížnost do dvou týdnů
po jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím podepsaného soudu,
přičemž podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení advokátem
(pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání), byl prostřednictvím soudní
doručovatelky doručen do vlastních rukou stěžovatelky dne 7. 2. 2005, což stěžovatelka
stvrdila svým podpisem.
V souladu s ustanovením §106 dost. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána
do dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s. pak stanoví, že lhůta
určená podle týdnů, měsíců nebo roků, končí uplynutím dne, který se svým označením
shoduje se dnem, jenž určil počátek lhůty. Protože dnem, který určil počátek běhu lhůty
pro podání kasační stížnosti (dnem „doručení písemnosti“) bylo v projednávané věci pondělí
dne 7. 2. 2005 a jednalo se o lhůtu dvoutýdenní, posledním dnem lhůty pro podání kasační
stížnosti bylo pak pondělí dne 21. 2. 2005. Nejpozději v tento den mohla stěžovatelka podat
kasační stížnost s účinky zachování lhůty.
Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze ve smyslu ustanovení §106 odst. 2
s. ř. s. prominout.
Z obsahu spisu dále vyplývá (jak již bylo výše naznačeno), že kasační stížnost
sepsanou dne 2. 3. 2005, odevzdala stěžovatelka k poštovní přepravě dne 8. 3. 2005,
jak o tom svědčí záznam pošty P. 12 na obálce, v níž byla kasační stížnost Nejvyššímu
správnímu soudu doručována. Stalo se tak nepochybně po marném uplynutí zákonem
stanovené lhůty k podání kasační stížnosti, která skončila dne 21. 2. 2005 a nezbývá tudíž než
konstatovat, že lhůta pro podání kasační stížnosti byla zmeškána a Nejvyšší správní soud ji
musel pro opožděnost podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. odmítnout.
Nutno v této souvislosti poznamenat, že opožděnost kasační stížnosti je ostatně patrna i z data
jejího sepisu – 2. 3. 2005.
Za této situace, kdy byla kasační stížnost podána opožděně, nebylo třeba odstraňovat
nedostatek povinného zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti. Stejně tak z důvodu
opožděnosti podané kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud již nemohl zabývat
ani návrhem na přiznání odkladného účinku uvedené stížnosti a také se jím nezabýval.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.,
neboť v případech odmítnutí kasační stížnosti nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. července 2005
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu