ECLI:CZ:NSS:2005:4.AZS.163.2005
sp. zn. 4 Azs 163/2005 - 50
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobců: a) S.
V., b) nezl. M. C., c) nezl. J. C., zastoupeni Mgr. Irenou Zelenkovou, advokátkou v Praze 3,
nám W. Churchilla 2, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou
3, pošt. schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 1. 11. 2004, č. j. 6 Az 5/2004 - 20,
takto:
I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2004, č. j. 6 Az 5/2004 - 20,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Zástupci stěžovatele, Mgr. Ireně Zelenkové, advokátce v Praze 3,
nám. W. Churchilla 2, se odměna nepřiznává .
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 24. 11. 2003, č. j. OAM-8085/VL-16-P05-2001, rozhodl
žalovaný tak, že se žalobcům azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neuděluje, a že se na ně nevztahuje překážka vycestování
ve smyslu §91 zákona o azylu.
Proti citovanému rozhodnutí podala žalobkyně S. V. a) jménem svým i svých
nezletilých dětí včas žalobu, ve které uvedla, že rozhodnutí správního orgánu napadá v celém
rozsahu pro jeho nezákonnost, která spočívá jednak v porušení ustanovení §3 odst. 4, §32
odst.1 a §46 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (dále jen „správní řád“), neboť při
posuzování jejího návrhu nebyl zjištěn přesně a úplně skutečný stav věci a učiněná zjištění
nepostačovala ke správnému posouzení věci, a jednak v tom, že důkazy, které si správní
orgán opatřil pro rozhodnutí, nebyly úplné, čímž došlo opětovně k porušení ustanovení §32
odst. 1 a dále §34 odst. 1 správního řádu. Správní orgán tedy nemohl správně usuzovat na
skutkové a právní otázky, které pro své rozhodnutí potřeboval zodpovědět. Stejně tak podle
názoru žalobkyně a) správní orgán zhodnotil provedené důkazy nesprávně a bez jejich
vzájemné souvislosti, čímž porušil §34 odst. 5 správního řádu. Žalobkyně proto žádala, aby
Městský soud v Praze napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil k dalšímu
projednání. Současně s tím požádala dotčený soud o ustanovení obhájce.
O návrhu na ustanovení zástupce pro řízení o žalobě proti shora citovanému
rozhodnutí žalovaného rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 11. 2004,
č. j. 6 Az 5/2004 - 20, tak, že návrh na ustanovení zástupce žalobcům se zamítá. Podle názoru
soudu totiž v daném stádiu řízení nebyla splněna zákonná podmínka, a to, že ustanovení
zástupce je třeba k ochraně práv žadatelů. Městský soud v Praze dospěl k závěru,
že žalobkyně a) využila svého oprávnění domáhat se přezkoumání rozhodnutí Ministerstva
vnitra soudem a jí podaná žaloba má zákonem požadované náležitosti, zejména návrh
obsahuje označení napadeného rozhodnutí, obsahuje důvody a námitky, které žalobce
k podání žaloby vedly, obsahuje i výrok rozsudku. Žalobkyně a) tedy svými vlastními úkony
učinila vše, co mohla podle právních předpisů učinit k ochraně svých práv, dostatečně
kvalifikovaným způsobem se obrátila na soud.
Proti citovanému usnesení podala žalobkyně a) (dále jen „stěžovatelka“) včas kasační
stížnost, ve které uvedla, že s napadeným usnesením nesouhlasí, protože v průběhu azylového
řízení se několikrát změnil azylový zákon a kvůli špatné znalosti českého jazyka stěžovatelka
neměla možnost prostudovat tyto změny. Proto žádá zdejší soud, aby napadené usnesení
Městského soudu v Praze zrušil a ustanovil právního zástupce.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s ustanovením §109
odst. 2 a 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), vázán
rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační stížnosti, a dospěl k závěru,
že kasační stížnost je důvodná.
Ačkoli stěžovatelka v podané kasační stížnosti výslovně neuvedla, pro který z důvodů
uvedených v ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s. žádá o přezkoumání napadeného usnesení,
z povahy tohoto rozhodnutí je zřejmé, že stěžovatelka napadla rozhodnutí Městského soudu
v Praze z důvodu uvedeného v ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Podle tohoto
ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu
nebo o zastavení řízení.
Podle ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s., může předseda senátu navrhovateli (žalobci),
u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně
jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Z citace
uvedeného zákonného ustanovení vyplývá, že účastníku lze ustanovit zástupce tehdy,
jestliže jsou kumulativně splněny dvě podmínky: 1) jde o účastníka, u něhož jsou dány
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a 2) jestliže je to třeba k ochraně
jeho zájmů.
Městský soud v Praze dospěl k závěru, že stěžovatelkou podaná žaloba má zákonem
požadované náležitosti (obsahuje označení napadeného rozhodnutí, obsahuje důvody
a námitky, které žalobce k podání žaloby vedly, obsahuje i výrok rozsudku) a stěžovatelka
tedy svými vlastními úkony učinila vše, co mohla učinit k ochraně svých práv,
neboť dostatečně kvalifikovaným způsobem se obrátila na soud. S daným hodnocením
však nelze souhlasit. Městský soud zjevně vycházel pouze z formálních znaků, jež jsou
na podobu žaloby kladeny, aniž by se přitom zabýval tím, zda je předmětná žaloba
přezkoumatelná z hlediska řádného uplatnění žalobních bodů. Podle ustanovení §71 odst. 1
písm. d) s. ř. s. musí žaloba kromě obecných náležitostí podání (§37 odst. 2 a 3 s. ř. s.)
obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních
důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné.
Stěžovatelka v podané žalobě uvedla pouze výčet několika ustanovení správního řádu,
o kterých se domnívá, že byly při projednávání její žádosti o azyl ze strany žalovaného
porušeny. Takto uplatněné námitky však nelze mít za žalobní body, neboť chybí
jejich konkretizace prostřednictvím skutkových důvodů, jejichž uvedení je nezbytné
pro určení rozsahu, v jakém je rozhodnutí žalovaného napadáno. Daný stav věci tak nezbytně
předpokládá ze strany soudu výzvu adresovanou stěžovatelce k doplnění náležitostí žaloby.
Nejvyšší správní soud proto nemůže přisvědčit Městskému soudu v Praze v tom,
že stěžovatelka svými vlastními úkony učinila vše, co mohla učinit k ochraně svých práv,
když jí podaná žaloba vykazuje nedostatky, jež vyžadují kvalifikovaného doplnění.
V opačném případě by totiž nebylo možno přistoupit k jejímu projednání a musela by být
odmítnuta. V dalším řízení je tedy nezbytné zjistit, zda jsou u stěžovatelky dány předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků, a v případě, že ano, pak jí pro řízení o žalobě
proti shora citovanému rozhodnutí žalovaného zástupce ustanovit.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením
§110 odst. 2 s. ř. s., podle kterého zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu
a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí i o náhradě
nákladů řízení o kasační stížnosti.
Jelikož zdejší soud ze spisu nezjistil žádný úkon právní pomoci, odměnu zástupkyni
stěžovatelky, Mgr. Ireně Zelenkové, která byla ustanovena stěžovatelce k její žádosti
usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2004, č. j. 6 Az 5/2004 - 40, nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. října 2005
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu