ECLI:CZ:NSS:2005:4.AZS.166.2004
sp. zn. 4 Azs 166/2004 - 31
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: T.
T. H., zast. Mgr. Darinou Kučerovou, advokátkou, se sídlem Děčín, Masarykovo nám.
193/20, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 12. 2003, č.
j. 15 Az 316/2003 - 15,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podanou kasační stížností napadá shora označený
rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým byla zamítnuta její žaloba proti
rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 20. 12. 2002, č. j. OAM-5474/VL-11-05-2002. Tímto
rozhodnutím nebyl stěžovatelce udělen azyl podle §12, §13 odst. 1, 2, resp. §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu) a současně bylo vysloveno, že na stěžovatelku
se nevztahuje překážka vycestování ve smyslu ustanovení §91 tohoto zákona.
V kasační stížnosti stěžovatelka požádala rovněž o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
V žalobě, která směřovala proti označenému rozhodnutí stěžovatelka namítala,
že napadené rozhodnutí nemá náležitosti správního rozhodnutí, neboť není v souladu
s ustanovením §47 odst. 5 správního řádu podepsáno oprávněnou osobou a nemůže mít
účinky správního rozhodnutí. Dále uvedla, že Vietnam opustila z důvodu pošlapávání
lidských práv vládním režimem, nepopírá, že v žádosti uvedla také ekonomické důvody,
ale žalovaný ve svém rozhodnutí přehlédl příčiny jejich potíží. Rozhodnutí žalovaného není
opřeno o všechny jí tvrzené skutečnosti. Z výše uvedeného pak dovozovala nezákonnost
rozhodnutí žalovaného správního orgánu a navrhovala jeho zrušení a vrácení věci k dalšímu
řízení.
V následném rozsudku Krajský soud v Ústí nad Labem došel obdobně jako správní
orgán k závěru, že stěžovatelka domovskou zemi neopustila z důvodů upravených v §12
zákona o azylu. Stěžovatelka žádala o azyl z důvodů ekonomických, v celém průběhu
správního řízení se o jiných důvodech nezmínila. Krajský soud tak neshledal nezákonnost
napadeného rozhodnutí, přičemž podle názoru soudu nezákonnost napadeného rozhodnutí
nezpůsobuje ani samotná skutečnost, že vydané rozhodnutí nebylo ve všech stejnopisech
podepsáno ředitelem OAM MV ČR a žalobu zamítl.
Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka kasační stížnost, ve které jako důvod
kasační stížnosti uvádí důvody podřaditelné ustanovení §103 odst. 1 písm. b) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
kdy tvrdí, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá
oporu ve spisech a soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního
orgánu zrušit.
Jmenovitě nesouhlasí s tím, že by již v žádosti o udělení azylu neuváděla skutečnosti
svědčící o tom, že by mohla být pronásledována za uplatňování politických práv a svobod,
příp. že má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství nebo zastávání
určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má. Konkrétně uvedla, že ve Vietnamu
obecně lidská práva dodržována nejsou a ona sama se velmi obává svého návratu do vlasti.
Připustila sice, že ekonomické potíže měla taktéž, avšak tyto neoznačila jako hlavní důvod
své žádosti o azyl. Dále se domnívá, že soud nedostatečně posoudil politickou situaci ve státě,
jehož občanství má, když vycházel pouze ze zprávy Ministerstva zahraničních věcí USA.
Na základě výše uvedeného pak stěžovatelka navrhuje, aby byl napadený rozsudek
zrušen a vrácen Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na správní spis a uvedl,
že se k ní, vzhledem k jejímu obsahu, nebude vyjadřovat. K přiznání odkladného účinku
neshledal důvody a uvedl, že jej nepodporuje.
Napadené soudní rozhodnutí Nejvyšší správní soud přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila v kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Po přezkoumání kasační stížnosti Nejvyšší správní soud shledal, že kasační stížnost
není důvodná.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná. Stěžovatelka je zastoupena advokátem.
Před samotným posouzením věci považuje Nejvyšší správní soud za nutné předeslat,
že v řízení o kasační stížnosti není jeho úkolem znovu posuzovat, zda měl být stěžovatelce
azyl udělen, nýbrž je jeho úkolem pouze posoudit, zda předchozí řízení naplňuje důvody
vymezené v §103 odst. 1 s. ř. s., specifikované stěžovatelkou.
Proto je podle Nejvyššího správního soudu třeba nejprve se vyjádřit k významu
důvodu podřaditelného pod ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Význam ustanovení
§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. („kasační stížnost lze podat z důvodu tvrzené vady řízení
spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí
vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl
porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem,
že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci
rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení
se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost“)
se zakládá na faktu, že intenzita porušení pravidel řízení před správním orgánem byla v přímé
souvislosti s následnou nezákonností tohoto rozhodnutí. Po posouzení stěžovatelkou
uváděných skutečností, jakož i obsahu spisu, Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že k porušení zákona v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem,
že to mohlo ovlivnit zákonnost, nedošlo. Všechny důkazní prostředky byly správním orgánem
řádně zhodnoceny, přičemž provedené dokazování vyústilo v řádně zjištěný skutkový stav,
který má v souzené věci oporu ve spisu, resp. s ním není v rozporu a krajský soud proto
nepochybil, pokud rozhodnutí žalovaného správního orgánu pro stěžovatelkou uváděné
důvody nezrušil.
Podle ustanovení §12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení
azylu zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod,
nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti,
příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě,
jehož občanství má, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho
posledního trvalého bydliště.
V souzené věci Nejvyšší správní soud z předmětného správního spisu zjistil především
následující podstatné skutečnosti: Ze žádosti o udělení azylu ze dne 8. 12. 2002 vyplynulo,
že stěžovatelka opustila území domovské země dne 9. 7. 2002; důvodem podání žádosti
o azyl byl důvod ekonomický. Stěžovatelka uvedla, že celý život pracovala, ale nevydělala si
dost ani na jídlo. Proto odejela do ČR, aby si zde vydělala. Pro případ návratu do vlasti
uvedla, že se obává toho, že by nemohla vrátit peníze, které si vypůjčila na cestu..
Do Protokolu o pohovoru k důvodům žádosti o udělení azylu na území České republiky
ze dne 12. 12. 2003 pak stěžovatelka uvedla, že o azyl žádá z důvodu, že doma měla
ekonomické potíže. Na dotaz, zda ji vedly k odchodu z vlasti ještě nějaké další důvody,
uvedla, že jiné důvody mimo těch, o nichž hovořila ji k odchodu z vlasti a podání žádosti
o azyl nevedly. K obavám z návratu do vlasti uvedla, že kdyby neměla výdělek, tak by půjčku
nemohla splatit. Na závěr pohovoru byla stěžovatelka seznámena s tím, že správní orgán
má pro posouzení jí uváděných skutečností k dispozici zejména Zprávy Ministerstva
zahraničních věcí USA o dodržování lidských práv ve Vietnamu za roky 1998 – 2000,
informační materiály MZV ČR od roku 1998 do roku 2002 a databázi ČTK – Vietnam,
aktuální verze. Z výše označeného Protokolu (sepisovaného za přítomnosti tlumočníka)
rovněž vyplynulo, že stěžovatelce byla poskytnuta možnost, aby se s těmito materiály
seznámila, vyjádřila se k nim, resp. navrhla jejich doplnění; stěžovatelka však uvedla,
že nabízené možnosti využít nechce.
Z takto zjištěného skutkového stavu, a to v rozhodující míře přímo od stěžovatelky,
vycházel jak správní orgán, tak i soud, a jejich závěr o tom, že stěžovatelka v žádosti neuvedla
skutečnosti svědčící o tom, že by mohla být vystavena pronásledování z důvodů uvedených
v §12 zákona o azylu, tak plně vychází ze skutkového stavu zjištěného v průběhu správního
řízení v souladu s příslušnými ustanoveními správního řádu.
Nejvyšší správní soud přezkoumal konkrétní námitky stěžovatelky, avšak neshledal,
že by došlo k porušení zákona; správní orgán, a stejně tak i soud, postupoval v souladu
se zákonem.
Nejvyšší správní soud tedy neshledal, že by skutková podstata, z níž správní orgán
v napadeném rozhodnutí vycházel, neměla oporu ve spisech, nebo s nimi byla v rozporu,
a že by odůvodnění rozhodnutí správního orgánu bylo nedostatečné. Naopak Nejvyšší správní
soud uvádí, že v odůvodnění rozhodnutí žalovaného správního orgánu jsou jasně jmenovány
důkazy, z nichž žalovaný čerpal svá skutková zjištění, ta jsou zde přehledně a srozumitelně
uvedena a vyplývají z provedených důkazů. Vztaženo tak ke konkrétnímu tvrzení
stěžovatelky tak Nejvyšší správní soud shrnuje, že skutkový stav byl žalovaným správním
orgánem zjištěn přesně, důkazy, které si správní orgán opatřil byly úplné a nechybí
ani logická vazba mezi rozhodnutím a podkladem pro něj.
Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že v souzené věci neshledal stěžovatelkou
uváděné skutečnosti, ve spojení s ustanovením §103 odst. 1 s. ř. s., za opodstatněné. Ze všech
shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není
důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Vzhledem ke skutečnosti, že Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl tzv.
přednostně, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. Protože
žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady
ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení
nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. 2. 2005
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu