ECLI:CZ:NSS:2005:4.AZS.194.2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: I. K.,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka
21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
11. 4. 2005, č. j. 36 Az 887/2003 – 39,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 22. 12. 2004, č. j. 36 Az 887/2003 – 26, zamítl Krajský soud
v Brně žalobu, jíž se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne
23. 10. 2003, č. j. OAM-1201/LE-PA04-PA03-2003, kterým bylo rozhodnuto o jeho žádosti
o udělení azylu podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákona o azylu) tak, že se žalobci
azyl podle §12 a §14 zákona o azylu neuděluje a že se na cizince nevztahuje překážka
vycestování ve smyslu §91 téhož zákona.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) však kasační stížnost,
v níž navrhoval Nejvyššímu správnímu soudu, aby zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně
pro nezákonnost a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně žádal o vyslovení odkladného
účinku kasační stížnosti, o ustanovení právního zástupce z řad advokátů a o přibrání
tlumočníka pro řízení o kasační stížnosti.
Krajský soud v Brně přípisem ze dne 3. 3. 2005 vyzval stěžovatele, aby pravdivě
vyplnil a zaslal soudu zpět ve lhůtě 15-ti dnů od doručení výzvy, formulář „Potvrzení
o majetkových a výdělkových poměrech pro rozhodnutí o žádosti na ustanovení právního
zástupce“ a současně aby sdělil, jakým způsobem a v jaké výši platí nájem ubytovateli
či pronajímateli a jak si opatřuje finanční prostředky na svou výživu a ošacení. Stěžovatel byl
poučen, že nebude-li ve stanovené lhůtě tomuto požadavku vyhověno, soud návrh
na ustanovení právního zástupce zamítne.
Písemnost byla zaslána stěžovateli na jím uvedenou adresu – P. 569, P. 9 – B., avšak
vzhledem k tomu, že adresát nebyl v místě bydliště v den doručení zásilky zastižen, byla
obálka s písemností uložena dne 7. 3. 2005 na poště a adresátu byla podle záznamu pošty
zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl. Současně byl ve výzvě poučen o důsledcích
nevyzvednutí zásilky. Opakovaná výzva k vyzvednutí zásilky byla podle záznamu pošty
učiněna dne 17. 3. 2005. Protože zásilka nebyla stěžovatelem vyžádána, vrátila ji pošta zpět
Krajskému soudu v Brně dne 22. 3. 2005.
Usnesením ze dne 11. 4. 2005, č. j. 36 Az 887/2003 – 39, Krajský soud v Brně návrh
stěžovatele ze dne 22. 2. 2005 na ustanovení zástupce zamítl. V odůvodnění uvedl, že výzva
stěžovateli k předložení vyplněného formuláře „Potvrzení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech pro ustanovení zástupce“, byla stěžovateli doručena fikcí podle
ustanovení §50c odst. 4 o. s. ř. dne 17. 3. 2005. Protože stěžovatel do vydání usnesení výzvu
nesplnil a tím nedoložil, že jsou u něho splněny předpoklady pro osvobození od soudních
poplatků, resp. pro ustanovení právního zástupce, uvedený soud návrh zamítl. Stěžovatel byl
poučen o možnosti podání kasační stížnosti proti tomuto usnesení a o povinném zastoupení
advokátem pro řízení o kasační stížnosti.
Uvedené usnesení Krajského soudu v Brně bylo stěžovateli opět doručováno na shora
již uvedenou adresu, avšak vzhledem k tomu, že adresát nebyl v den pokusu o doručení dne
18. 4. 2005 v místě bydliště zastižen, byla mu téhož dne zásilka uložena u pošty a adresátu
byla zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl a by též poučen o důsledcích jejího
nevyzvednutí. Stěžovatel si zásilku osobně vyzvedl na poště (kde zůstala uložena
do 3. 5. 2005) dne 3. 5. 2005, jak o tom svědčí podpis vydávající poštovní úřednice.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2005, č. j. 36 Az 887/2003 – 39
podal stěžovatel osobně dne 13. 5. 2005 kasační stížnost, v níž vyslovil nesouhlas
se zamítnutím žádosti o ustanovení zástupce. Uvedl, že v průběhu řízení několikrát sdělil
soudu, že nemá zaměstnání, protože na ně nemá právo, a kvůli špatné znalosti českého jazyka
neměl možnost vyjádřit svůj nesouhlas. Několikrát se pokusil spojit s panem advokátem,
ale nepovedlo se to. Dodal, že bydlí spolu s kamarádem na ubytovně, nemá kredit na telefon
a neobdržel od soudu formulář – vzor 060. Navrhoval, aby Nejvyšší správní soud zrušil
usnesení Krajského soudu v Brně, č. j. 36 Az 12/2005 – 20 a aby mu byl ustanoven bezplatný
právní zástupce z řad advokátů a tlumočník. Požádal též o „odklad účinnosti napadeného
rozhodnutí“.
Nejvyšší správní soud se nemohl kasační stížností stěžovatele zabývat věcně,
neboť je podána opožděně.
Při doručování písemností určených fyzickým osobám, v souladu s ustanovením §42
odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen s. ř. s.), v návaznosti na ustanovení §46 odst. 1, 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) platí, že písemnost
určenou fyzické osobě soud předá doručujícímu orgánu k doručení na adresu jejího bytu,
jejího místa podnikání, jejího pracoviště nebo místa, kde se zdržuje. V projednávané věci
stěžovatel sdělil, že se zdržuje na adrese P. 569, P. 9 – B., a na tuto adresu mu krajský soud
písemnost doručoval. Stěžovatel však nebyl v místě doručování zastižen, přičemž podle
ustanovení §46 odst. 3 o. s. ř. platí, že nebyla-li fyzická osoba zastižena na uvedené adrese a
písemnost jí nebyla doručena ani na jiném místě, doručující orgán písemnost, která jí má být
doručena do vlastních rukou, (tak, jak tomu bylo i v projednávané věci podle rozhodnutí
předsedy senátu), uloží na poště. Podle §50b odst. 1 se doručovaná písemnost, kterou
doručující orgán uložil, považuje za uloženou dnem, v němž se bezvýsledně pokusil
písemnost adresátu doručit, neboť v místě doručování ani jinde příjemce nezastihl. Podle
§50c odst. 1, byla-li písemnost uložena, zanechá se v místě doručování adresátu výzva, aby si
písemnost vyzvedl. Podle odst. 4 téhož ustanovení, nebude-li uložená písemnost vyzvednuta
do tří dnů nebo, jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, do deseti dnů
od uložení, považuje se poslední den lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení
nedozvěděl.
V projednávané věci byl dodržen poštou takto předepsaný postup a písemnost byla
po bezvýsledném pokusu o její doručení stěžovateli uložena téhož dne, tj. 18. 4. 2005 na poště
a adresát byl o tom vyrozuměn výzvou, aby si písemnost vyzvedl s poučením o následcích
nevyhovění takové výzvě. Lhůta deseti dnů uvedená v §50c odst. 4 začala v případě
stěžovatele běžet dnem následujícím po uložení písemnosti, tj. dnem 19. 4. 2004 a její konec
připadl na čtvrtek 28. 4. 2004. Tento poslední den lhůty se pokládá za den doručení
písemnosti, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Podle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Podle §40 odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty zasláno
prostřednictvím držitele poštovní licence. Lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo roků končí
uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem určujícím počátek lhůty
(§40 odst. 2 s. ř. s.).
Z výkladu výše uvedeného vyplývá, že za den doručení napadeného usnesení
Krajského soudu v Brně je nutno pokládat čtvrtek dne 28. 4. 2005, i když se stěžovatel
o doručení nedozvěděl. Od uvedeného data začala běžet dvoutýdenní lhůta k podání kasační
stížnosti, která pak skončila ve čtvrtek dne 12. 5. 2005. Tento den se svým označením –
čtvrtek – shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Nejpozději v tento den mohl stěžovatel
podat kasační stížnost s účinky zachování lhůty. Stěžovatel však kasační stížnost podal
osobně u Krajského soudu v Brně až dne 13. 5. 2005. Stalo se tak po uplynutí dvoutýdenní
lhůty pro podání kasační stížnosti a tudíž opožděně. Nejvyššímu správnímu soudu nezbývá
než konstatovat, že lhůta pro podání předmětné kasační stížnosti byla zmeškána
a jako takovou ji musel podle §46 odst. 1 písm. b) a §120 s. ř. s. odmítnout.
Nutno dodat, že na tomto závěru nic nemění skutečnost, že stěžovatel si osobně
písemnost, tj. napadené usnesení Krajského soudu v Brně, vyzvedl na poště dne 3. 5. 2005.
I v takovém případě platí totiž fikce doručení uvedená v §46 a §50 o. s. ř., jak bylo vyloženo
v předchozí části tohoto usnesení.
Stěžovatel současně s kasační stížností požádal o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti. Za situace, kdy byla kasační stížnost opožděná, se Nejvyšší správní soud
již tímto návrhem nemohl zabývat a také se jím nezabýval.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
jestliže byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. června 2005
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu