ECLI:CZ:NSS:2005:4.AZS.198.2005
sp. zn. 4 Azs 198/2005 - 43
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: Y. R.,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka
21/OAM, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 12.
2004, č. j. 61 Az 105/2004 – 20,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20. 12. 2004, č. j. 61 Az 105/2004 – 20,
zamítl žalobu ze dne 13. 5. 2004, doplněnou dalším podáním žalobce ze dne 15. 6. 2004,
jimiž se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2004,
č. j. OAM-1744/VL-10-03-2004, a rozhodl dále tak, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Citovaným rozhodnutím žalovaného byla zamítnuta žádost žalobce
o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Žalovaný dospěl k závěru, že skutečnosti, jimiž žalobce
odůvodnil svou žádost o udělení azylu, t. j. obava z možného jednání ze strany soukromých
osob a legalizace pobytu v České republice, nejsou žádným z důvodů taxativně
vyjmenovaných v §12 zákona o azylu, za nichž lze azyl udělit. Tím jsou naplněny podmínky
ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, neboť žadatel neuvádí žádné skutečnosti
svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona
o azylu.
Krajský soud v Ostravě dospěl v odůvodnění napadeného rozsudku k závěru,
že žaloba není důvodná, neboť rozhodnutí žalovaného bylo zcela v souladu se zákonem
a žalobu tudíž podle ustanovení §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“), zamítl.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce kasační stížnost podle §102 a násl. s. ř. s.,
v níž obecně vytýkal krajskému soudu, že žalobu zamítl, ačkoliv správní orgán
se při posuzování jeho žádosti o udělení azylu dopustil řady procesních pochybení. Uvedl,
že v zemi původu je ohrožen na životě ze strany vymahačů nesplaceného dluhu,
a že si je vědom toho, že sama tato skutečnost není důvodem pro udělení azylu. Vytýkal
soudu, že přehlédl, že chování vyděračů je součástí celkových poměrů na Ukrajině, které jsou
policií tolerovány (není možno se na ni obrátit), přičemž tyto úvahy (obavy z pronásledování)
se ve smyslu Příručky k postupům a kritériím pro určování pro postavení uprchlíků, vydané
Vysokým komisařem v lednu 1992 v Ženevě, mohou stát důvodem pro udělení azylu.
Navrhoval, aby rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě bylo zrušeno a věc vrácena tomuto
soudu k dalšímu řízení. Dále žádal, aby Nejvyšší správní soud přiznal ve smyslu §107 s. ř. s.
kasační stížnosti odkladný účinek, a dále žádal, aby mu byl pro řízení ustanoven bezplatný
právní zástupce z řad advokátů ve smyslu §30 o. s. ř. a 138 o. s. ř., a dále též tlumočník
ruského jazyka.
Krajský soud v Ostravě přípisem ze dne 21. 2. 2005 vyzval žalobce (dále
jen „stěžovatele“), aby ve lhůtě 10ti dnů zaslal soudu zpět řádně vyplněný, podepsaný
a datovaný formulář „Potvrzení o osobních, výdělkových a majetkových poměrech“,
který mu v příloze zaslal, a to za účelem posouzení jeho žádosti o ustanovení zástupce z řad
advokátů. Stěžovatel výzvě soudu vyhověl a vyplněné potvrzení (vyjádření) o osobních,
výdělkových a majetkových poměrech soudu zaslal zpět. Krajský soud v Ostravě usnesením
ze dne 29. 3. 2005, č. j. 61 Az 105/2004 – 37, návrh stěžovatele na ustanovení zástupce z řad
advokátů zamítl. Poukázal přitom na ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s., podle něhož lze
účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba
k ochraně jeho práv, ustanovit na návrh zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje
zástupce a odměnu za zastupování platí v takovém případě stát. Zdůraznil, že jednou
z podmínek pro to, aby byl účastníku řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, je splnění
předpokladů pro osvobození od soudních poplatků. Z vyjádření stěžovatele o jeho osobních,
majetkových a výdělkových poměrech však krajský soud zjistil, že toho času vlastní finanční
prostředky ve výši 40 000 Kč, dostává peněžní prostředky od rodičů z Ukrajiny.
Za této situace krajský soud dovodil, že u žalobce nejsou splněny předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků, a proto jeho žádost o ustanovení zástupce zamítl. Současně
týmž usnesením krajský soud poučil stěžovatele, že podle ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s.
musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem, což neplatí, má-li stěžovatel,
jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické
vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Protože stěžovatel v řízení vystupuje jako osoba bez vysokoškolského právnického vzdělání
a jeho žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů soudem byla zamítnuta, je na něm,
aby si ve lhůtě 15ti dnů od doručení usnesení zvolil pro řízení o kasační stížnosti zástupce
z řad advokátů sám. Poučil jej současně, že pokud nebude této výzvě v uvedené lhůtě
vyhověno, bude věc postoupena Nejvyššímu správnímu soudu, který může kasační stížnost
odmítnout.
Uvedené usnesení bylo doručováno stěžovateli na adresu jím uvedenou, t. j. P. 9 – B.,
U. – P. 569, avšak vzhledem k tomu, že adresát nebyl v den pokusu o doručení, t. j. 7. 4.
2005, zastižen v místě doručování, byla obálka s písemností uložena téhož dne na poště a
adresátu byla v místě bydliště zanechána zpráva, aby si ji vyzvedl. Opakovaná výzva
k vyzvednutí zásilky byla pak podle záznamu pošty učiněna dne 18. 4. 2005. Adresát si však
v úložní lhůtě, která skončila dne 22. 4. 2005, písemnost nevyzvedl, a zásilka byla proto téhož
dne vrácena zpět Krajskému soudu v Ostravě, kam došla dne 25. 4. 2005.
Krajský soud poté předložil spis Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační
stížnosti, přičemž v předkládací zprávě (m. j.) uvedl, že přes výzvu soudu není žalobce
(stěžovatel) v řízení zastoupen advokátem.
Podle §105 odst. 2 s. ř. s. stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen
advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná
nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie.
Podle obsahu spisu vystupuje stěžovatel v řízení jako osoba bez právnického vzdělání,
které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie, o čemž svědčí též zejména
jeho žádost o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti z řad advokátů. Tato žádost
stěžovatele byla však výše již zmíněným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne
29. 3. 2005, č. j. 61 Az 105/2004 – 37, zamítnuta, neboť uvedený soud zjistil, že stěžovatel
nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a tím nesplňuje jednu
z podmínek pro možné ustanovení zástupce ve smyslu §35 odst. 7 s. ř. s. Současně s tímto
zamítnutím vyzval stěžovatele, aby si sám zvolil zástupce na základě plné moci a osvědčil
tuto skutečnost soudu ve lhůtě 15ti dnů od doručení uvedeného usnesení. Protože se adresáta
nepodařilo v době doručování písemnosti zastihnout, byla mu písemnost v souladu
s ustanovením §42 odst. 5 s. ř. s. a §46 odst. 1, 3 a 6, zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, uložena u pošty a adresát byl o tom vyrozuměn.
Podle naposledy citovaného ustanovení platí, že nevyzvedne-li si zásilku do tří dnů
od doručení, platí, že poslední den této lhůty je třeba pokládat za den doručení písemnosti.
Tímto dnem bylo pak pondělí dne 11. 4. 2005. Od uvedeného data je třeba počítat soudem
stanovenou lhůtu 15ti dnů, v níž měl stěžovatel vyhovět výzvě soudu k předložení plné moci
udělené advokátu, který jej bude v řízení zastupovat. Stěžovatel tak však neučinil
ve stanovené lhůtě, která skončila v úterý dne 27. 4. 2005, ale neučinil tak ani později
- až do předložení spisu Nejvyššímu správnímu soudu, ani v průběhu řízení před tímto
soudem.
Za této situace nutno uzavřít, že stěžovatel neodstranil nedostatek povinného
zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti, neboť nedoložil plnou moc osvědčující,
že je zastoupen advokátem. Pro uvedený nedostatek nelze v řízení o kasační stížnosti
pokračovat, a proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl, aniž by se mohl zabývat
její věcnou důvodností (§105 odst. 2, §46 odst. 1 písm. a/ s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 s. ř. s. rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti, neboť ta byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. července 2005
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu