ECLI:CZ:NSS:2005:4.AZS.238.2004
sp. zn. 4 Azs 238/2004 – 43
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: P. M.,
zast. JUDr. Ladislavem Krymem, advokátem, se sídlem Národní tř. 43, Praha 1, proti
žalovanému Ministerstvu vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2004, č. j. 24 Az 2267/2003 - 18,
takto:
I. Kasační stížnost se z a mítá .
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
III. Zástupci stěžovatele, JUDr. Ladislavu Krymovi, se p ř i z n á v á odměna
za zastupování ve výši 1075 Kč, která mu bude vyplacena Nejvyšším správním
soudem do třiceti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá shora označený
rozsudek, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne
18. 10. 2003, č. j. OAM-5122/VL-11-12-2003. Tímto rozhodnutím byla žádost o udělení
azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších
předpisů (zákon o azylu), s odůvodněním, že stěžovatel jako důvody pro udělení azylu uváděl
toliko pronásledování ze strany soukromých osob, resp. snahu o legalizaci pobytu na území
České republiky, tedy důvody nespadající pod dikci zákona o azylu.
Stěžovatel současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
V žalobě, která směřovala proti označenému rozhodnutí pak stěžovatel namítal,
že v řízení o azylu byl zkrácen na svých právech. Přitom jako žalobní body uváděl, že správní
orgán v řízení o udělení azylu porušil §3 odst. 3 a 4, §32 odst. 1, §33 odst. 2, §46 a §47
odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), resp. §12 a §91 zákona
o azylu; pokud jde o skutkové důvody stěžovatel odkazoval na žádost o udělení azylu,
protokol o pohovoru a ostatní spisový materiál. Z výše uvedeného pak dovozoval nezákonnost
rozhodnutí žalovaného správního orgánu a navrhoval jeho zrušení a vrácení věci k dalšímu
řízení.
V následném rozsudku se Krajský soud v Ostravě ztotožnil se závěry správního
orgánu a došel obdobně k závěru, že stěžovatel domovskou zemi neopustil z důvodů
upravených zákonem o azylu, resp. ani netvrdil důvody vymezené zákonem o azylu; byl zde
proto i podle Krajského soudu v Ostravě důvod k postupu podle §16 odst. 1 písm. g) zákona
o azylu. Krajský soud v Ostravě žalobu jako bezdůvodnou zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel kasační stížnost, kterou opírá o ustanovení
§103 odst. 1 písm. a) až d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Konkrétně pak toliko uvedl, že krajský soud a správní orgán
posoudily věc v rozporu s právním řádem, resp. zákonem o azylu. V kasační stížnosti rovněž
požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti z důvodu značné újmy na svých
právech, k čemuž doplnil, že má reálnou obavu z opuštění České republiky, neb na Ukrajině
mu hrozí vážné nebezpečí z politických důvodů (z jakých nespecifikoval). Na základě výše
uvedených skutečností pak požadoval, aby byl napadený rozsudek zrušen a vrácen k dalšímu
řízení.
Krajský soud v Ostravě stěžovateli usnesením č. j. 24 Az 2267/2003 – 27 ze dne
6. 5. 2004 ustanovil zástupce JUDr. Ladislava Kryma, advokáta, se sídlem Národní tř. 43,
Praha 1.
Žalovaný podal ke kasační stížnosti stručné vyjádření, ve kterém uvedl, že ke kasační
stížnosti se vzhledem k jejímu obsahu nebude vyjadřovat. K návrhu na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti pak uvedl, že pro jeho přiznání neshledal důvody.
Napadené soudní rozhodnutí Nejvyšší správní soud přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Po přezkoumání kasační stížnosti Nejvyšší správní soud shledal, že kasační stížnost
není důvodná.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná. Krajský soud stěžovateli na jeho žádost ustanovil právního zástupce
a stěžovatel tak splňuje i podmínku vymezenou v ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s.
Před samotným posouzením věci považuje Nejvyšší správní soud za nutné předeslat,
že v řízení o kasační stížnosti není jeho úkolem znovu posuzovat, zda měl být stěžovateli azyl
udělen, nýbrž je jeho úkolem pouze posoudit, zda předchozí řízení naplňuje důvody
vymezené v §103 odst. 1 s. ř. s.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel uvádí jako právní důvod kasační stížnosti nejprve
důvod vymezený v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., je dále třeba se vyjádřit k dopadu
tohoto ustanovení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá buď v tom, že na správně
zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní závěr, popř. je sice aplikován správný
právní názor, ale tento je nesprávně vyložen. Takováto pochybení v rozhodnutí Krajského
soudu v Ostravě, však Nejvyšší správní soud neshledal. Stěžovatel konkretizoval své námitky
ve spojení s ustanovením §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. tak, že správní orgán a krajský soud
posoudily věc v rozporu s právním řádem, resp. zákonem o azylu, nespecifikoval avšak,
v čem by měl tento rozpor spočívat. Nejvyšší správní soud proto obecně přezkoumal postup
obou orgánů a jejich rozhodnutí, avšak neshledal, že došlo k porušení zákona. Nejvyšší
správní soud se tak s učiněnými závěry ztotožňuje a dovozuje, že krajský soud (a stejně tak
i žalovaný správní orgán) citovaná ustanovení zákona o azylu vyložil správně. Nejvyšší
správní soud proto uzavírá, že v souzené věci důvod vymezený v ustanovení §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s. neshledal.
Stěžovatel dále uvádí jako důvod kasační stížnosti důvod vymezený v ustanovení
§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., které stanoví, že kasační stížnost lze podat z důvodu tvrzené
vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném
rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím
zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým
způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který
ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení
se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Protože stěžovatel důvody vymezené v označeném písm. b) cit. ustanovení nespecifikoval,
je třeba se vyjádřit k významu všech jednotlivých částí označeného písm. K významu první
části písm. b) cit. ustanovení (došlo k vadě řízení spočívající v tom, že skutková podstata,
z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi
v rozporu) je třeba uvést, že skutková podstata je se spisy v rozporu, pokud skutkový materiál,
jinak dostačující k učinění správného skutkového závěru, vedl k jiným skutkovým závěrům,
než jaký učinil rozhodující orgán. Skutková podstata dále nemá oporu ve spisech, chybí-li
ve spisech skutkový materiál pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím orgánem, přičemž
tento materiál je nedostačující k učinění správného skutkového závěru. Krajský soud se podle
Nejvyššího správního soudu zabýval konkrétními dopady právě uvedeného a neshledal,
že by žalovaný nezjistil úplně skutkový stav. Nejvyšší správní soud dospěl obdobně k závěru,
že v odůvodnění jsou jasně jmenovány důkazy, z nichž žalovaný čerpal svá skutková zjištění,
skutková zjištění jsou zde přehledně a srozumitelně uvedeny a vyplývají z provedených
důkazů. Po důkladném posouzení závěrů Krajského soudu v Ostravě se s nimi Nejvyšší
správní soud také ztotožňuje a konstatuje, že skutkový stav má oporu ve spisech a není s nimi
v rozporu. Význam další části písm. b) cit. ustanovení s. ř. s. („při zjišťování skutkové
podstaty byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým
způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost a pro tuto vytýkanou vadu měl soud napadané
rozhodnutí zrušit“) se zakládá na faktu, že intenzita porušení řízení před správním orgánem
byla v přímé souvislosti s následnou nezákonností tohoto rozhodnutí. Po posouzení
stěžovatelem uvedených skutečností, jakož i obsahu spisu, Nejvyšší správní soud dospěl
k závěru, že k porušení zákona v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým
způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, nedošlo. K poslednímu možnému porušení
(„rozhodnutí správního orgánu je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost“) Nejvyšší správní
soud uvádí, že jeho možný dopad je třeba posuzovat vždy ve spojení se zněním konkrétního
rozhodnutí. K rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, jakož i k jemu předcházejícímu
rozhodnutí žalovaného správního orgánu, zaujal Nejvyšší správní soud názor, že uvedená
rozhodnutí ani touto vadou netrpí. Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že v souzené věci
ani důvod vymezený v ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. neshledal.
Stejně tak se Nejvyšší správní soud vyjadřuje i k naplnění třetího stížnostního důvodu,
tedy důvodu vymezeného v ustanovení §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. (došlo ke zmatečnosti
řízení před soudem spočívající v tom, že chyběly podmínky řízení, ve věci rozhodoval
vyloučený soudce nebo byl soud nesprávně obsazen, popřípadě bylo rozhodnuto v neprospěch
účastníka v důsledku trestného činu soudce). Nejvyšší správní soud přezkoumal údajnou
zmatečnost spočívají v absenci podmínek řízení, avšak neshledal, že by chyběly podmínky
řízení, že by ve věci rozhodoval vyloučený soudce, nebo že by byl soud nesprávně obsazen,
popřípadě, že by bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce,
a stěžovateli ani v této námitce nepřisvědčil. Nelze odhlédnout ani zde od skutečnosti,
že stěžovatel důvod zmatečnosti řízení ani nijak nespecifikoval.
Stěžovatel konečně uvádí jako právní důvod kasační stížnosti i ustanovení §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s. („rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost
nebo nedostatek důvodů rozhodnutí, popř. pro jinou vadu řízení před soudem“), a tak je třeba
se dále vyjádřit i k dopadu tohoto ustanovení. Nejvyšší správní soud dovozuje,
že nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti rozhodnutí spočívá buď v tom,
že rozhodnutí vykazuje takové textové a formulační nedostatky, že z obsahu textu není
dostatečně zřejmá souvislost s příslušnými podklady pro rozhodnutí, nebo příp. v tom,
že i jinak text rozhodnutí obsahuje nejasné, rozporné či jiným způsobem nesrozumitelné
údaje. Nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí je potom třeba
spatřovat v tom, že se rozhodnutí neopírá o důvody, které opodstatňují dospět k určitému
výroku rozhodnutí, a možný dopad je třeba posuzovat vždy ve spojení se zněním konkrétního
rozhodnutí. K rozhodnutí krajského soudu, jakož i předcházejícímu rozhodnutí žalovaného
správního orgánu, zaujal Nejvyšší správní soud názor, že uvedená rozhodnutí ani touto vadou
netrpí. Rozhodnutí se podle názoru Nejvyššího správního soudu naopak opírá o dostatek
důvodů, je odůvodněno srozumitelně, argumentačně řádně a podrobně a netrpí ani žádnou
jinou vadou řízení před soudem. Ani této námitce Nejvyšší správní soud tudíž nepřisvědčil
a uzavírá, že v souzené věci žádný z důvodů vymezených v ustanovení §103 odst. 1 písm. d)
s. ř. s. neshledal.
Závěrem se Nejvyšší správní soud vyjadřuje k zamítnutí žádosti jako zjevně
nedůvodné a tedy podstatě sporu před krajským soudem. Z obsahu správního spisu,
a to především z tvrzení stěžovatele, (z Návrhu na zahájení řízení o udělení azylu
a z Protokolu o pohovoru k důvodům na zahájení řízení o udělení azylu) vyplynulo,
že stěžovatel opustil domovskou zemi z důvodu strachu před vymahači dluhu. O azyl
pak požádal z důvodu, že se bál žít na území České republiky nelegálně a chtěl si legalizovat
pobyt.
Z těchto informací pak vycházel při svém posuzování jak správní orgán, tak i krajský
soud, který s odkazem na ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, podle něhož
se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnosti
svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona
o azylu, žádost správně zamítl. Označené ustanovení §12 zákona o azylu totiž stanoví,
že azyl lze udělit v případě, že stěžovatel je pronásledován za uplatňování politických práv
a svobod, nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství,
národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických
názorů ve státě, jehož občanství má, nebo v případě že je osobou bez státního občanství,
ve státě jeho posledního trvalého bydliště, což však v souzené věci nenastalo.
S ohledem na zjištěný skutkový stav, a zejména s ohledem na údaje a skutečnosti,
které uváděl stěžovatel od samého počátku azylového řízení, se Nejvyšší správní soud plně
ztotožňuje se závěry žalovaného správního orgánu, resp. následnými závěry krajského soudu
o tom, že uváděné důvody nelze podřadit pod důvody vymezené zákonem o azylu, a za tohoto
stavu věci bylo rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné podle
§16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu plně opodstatněné.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji jako takovou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Vzhledem ke skutečnosti, že Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl
neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. Protože
žalovaný správní orgán žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné
mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že žádnému z účastníků se právo
na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Vzhledem k tomu, že zástupce stěžovatele, JUDr. Ladislav Krym, byl ustanoven
soudem, přiznal Nejvyšší správní soud podle §35 odst. 7 a §60 odst. 1 v návaznosti na §120
s. ř. s. označenému zástupci za zastupování v řízení o kasační stížnosti odměnu, a to v celkové
výši 1075 Kč, sestávající se z odměny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní
služby (á 1 000 Kč - §11 odst. 1 b/ ve spojení s §9 odst. 1 písm. b/ cit. vyhlášky) a jednoho
režijního paušálu (á 75 Kč - §13 odst. 3 téže vyhlášky).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 7. 1. 2005
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu