ECLI:CZ:NSS:2005:4.AZS.290.2004
sp. zn. 4 Azs 290/2004 – 43
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. M ilana Kamlacha a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: R.
L., zast. JUDr. Richardem Třeštíkem, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova
43, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, ze dne 4. 5. 2004, č. j. 30 Az
52/2003 - 24,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 30 Az 52/2003 – 24 ze dne
4. 5. 2004 se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá shora označený
rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 30. 4. 2003, č. j. OAM-1798/VL-07-P08-2002.
Tímto rozhodnutím nebyl stěžovateli udělen azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 ani §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky
ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Současně bylo vysloveno, že se na cizince
nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Stěžovatel současně s kasační stížností požádal o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
V žalobě, která směřovala proti uvedenému rozhodnutí, pak stěžovatel v obecné rovině
namítal porušení §3 odst. 3 a 4, §32 odst. 1 a 2, §33, §46 a §47 odst. 3 zákona
č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), resp. §12 a §91 a zákona o azylu. V řízení
o žalobě byl ještě jako nezletilý zastoupen matkou: G. R., bytem Pobytové středisko MV ČR,
R. a. 1000, K. n. O. Pokud jde o skutkové důvody, žalobce odkazoval na žádost o udělení
azylu, protokol o pohovoru a ostatní spisový materiál; odkázal i na spis své matky, G. R.,
namítal také nedostatečné odůvodnění udělení humanitárního azylu. Požadoval, aby napadané
rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení.
V následném rozsudku krajský soud došel obdobně jako správní orgán k závěru,
že stěžovatel (obyvatel Kazachstánu ruské národnosti a občan Ruské federace) domovskou
zemi neopustil z důvodů upravených zákonem o azylu, t. j. v důsledku pronásledování
pro uplatňování politických práv a svobod, nebo pro odůvodněný strach z pronásledování
z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině
nebo pro zastávání určitých politických názorů (§12 zákona o azylu); došel k závěru,
že o azyl žádá toliko z důvodů rodinných. Z hlediska takto uváděných důvodů žádosti
o udělení azylu se krajský soud zcela ztotožnil s právním názorem a závěrem žalovaného
správního orgánu, že tyto důvody nelze podřadit pod důvody upravené §12 zákona o azylu;
stejně tak krajský soud neshledal ani naplnění §13 zákona o azylu. K naplnění §14 zákona
o azylu krajský soud pak uvedl, že na udělení humanitárního azylu není právní nárok,
a jeho udělení či neudělení může soud přezkoumat toliko po formální stránce, po věcné pouze
v tom směru, zda správní orgán nepřekročil meze stanovené zákonem; žalovaný měl přitom
podle krajského soudu dostatek podkladů pro rozhodnutí a věc posoudil v mezích
mu zákonem stanovených. Na základě výše uvedeného pak žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel kasační stížnost. Jako důvody kasační stížnosti
stěžovatel uvádí důvody vymezené v §103 odst. 1 pod písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel v kasační
stížnosti nejprve zopakoval důvody odchodu jeho rodiny z vlasti (ze souvislostí lze dovodit,
že za vlast označuje Kazachstán), a to problémy v Kazachstánu z důvodu své nekazašské
národnosti. K tomuto doplnil, že v Kazachstánu dochází k hromadnému odchodu občanů
evropské národnosti, majících křesťanské vyznání. Uvedl, že zprávy MZV USA jsou
neobjektivní; poukázal na zájmy USA v oblasti. Stejně tak poukázal na islamizaci
v Kazachstánu. Na základě výše uvedeného pak namítl nesprávné právní
posouzení jeho pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti v Kazachstánu,
t. j. pronásledování ve smyslu §12 zákona o azylu.
Krajskému soudu a žalovanému stěžovatel dále vytýká i nesprávné posouzení
humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu a namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí
z důvodu, že žalovaný se neřídil žádnými pravidly při jeho udělení. Na základě výše
uvedeného pak stěžovatel požaduje, aby byl napadený rozsudek zrušen a vrácen Krajskému
soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.
Žalovaný podal ke kasační stížnosti vyjádření, ve kterém uvedl, že popírá oprávněnost
podané kasační stížnosti, neboť se domnívá, že jak správní rozhodnutí, tak i rozsudek soudu,
byly vydány v souladu s právními předpisy; odkázal na správní spis. Doplnil, že žádné
azylové důvody během řízení nevyplynuly. Navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
Napadené soudní rozhodnutí Nejvyšší správní soud přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvodem, který stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přitom zkoumal i vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Po přezkoumání kasační stížnosti Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost je důvodná.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná. Stěžovatel je zastoupen advokátem.
Před samotným posouzením věci považuje Nejvyšší správní soud za nutné předeslat,
že v řízení o kasační stížnosti není jeho úkolem znovu posuzovat, zda měl být stěžovateli azyl
udělen, nýbrž je jeho úkolem pouze posoudit, zda předchozí řízení naplňuje důvod či důvody
vymezené v §103 odst. 1 s. ř. s., specifikované stěžovatelem.
Z důvodu, že stěžovatel za tento důvod nejprve označil důvod vymezený pod písm. a)
§103 odst. 1 s. ř. s, tedy nesprávné právní posouzení právní otázky soudem, je třeba
se nejprve vyjádřit k dopadu významu tohoto důvodu. Nejvyšší správní soud především
obecně poznamenává, že nesprávné posouzení právní otázky může spočívat buď v tom,
že soud při svém rozhodování aplikoval na posuzovanou věc jiný právní předpis, než měl
správně použít, a pro toto pochybení je výrok soudu v rozporu s příslušným ustanovením toho
kterého právního předpisu, nebo v tom, že soudem byl sice aplikován správný právní předpis,
avšak nebyl správně vyložen. O nesprávné posouzení právní otázky může jít také tehdy,
pokud by byl vyvozen nesprávný právní závěr z jinak správně zjištěného skutkového stavu
věci, nebo je sice učiněn správný právní závěr, ale v odůvodnění rozhodnutí je nesprávně
prezentován.
Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. b) pak lze kasační stížnost podat z důvodu
tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném
rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím
zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým
způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud,
který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu
řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
K významu první části (došlo k vadě řízení spočívající v tom, že skutková podstata,
z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi
v rozporu) je třeba uvést, že skutková podstata je se spisy v rozporu, pokud skutkový materiál,
jinak dostačující k učinění správného skutkového závěru, vedl k jiným skutkovým závěrům,
než jaký učinil rozhodující orgán. Skutková podstata dále nem á oporu ve spisech, chybí-li
ve spisech skutkový materiál pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím orgánem,
přičemž tento materiál je nedostačující k učinění správného skutkového závěru. Význam další
části označeného písm. b) cit. zákonného ustanovení („při zjišťování skutkové podstaty byl
porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem,
že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto vytýkanou vadu měl soud napadané rozhodnutí
zrušit“) se zakládá na faktu, že intenzita porušení řízení před správním orgánem byla v přímé
souvislosti s následnou nezákonností tohoto rozhodnutí. K poslednímu možnému důvodu
cit. zákonného ustanovení („rozhodnutí správního orgánu je nepřezkoumatelné
pro nesrozumitelnost“) Nejvyšší správní soud uvádí, že jeho možný dopad je třeba posuzovat
vždy ve spojení se zněním konkrétního rozhodnutí.
Podle ustanovení §12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení
azylu zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo má
odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti
k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě,
jehož občanství má, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě
jeho posledního trvalého bydliště.
V souzené věci Nejvyšší správní soud z předmětného správního spisu zjistil především
následující podstatné skutečnosti: ze žádosti o udělení azylu ze dne 25. 3. 2002 vyplynulo,
že stěžovatel opustil území Kazachstánu 9. 9. 2001 s matkou. Od svého narození žil na území
Kazachstánu. Důvodem žádosti o udělení azylu bylo následování jeho matky a národnostní
potíže v Kazachstánu, kde místní obyvatelstvo ponižuje Rusy. Sám byl, jak se domnívá
pro svoji ruskou národnost, zbit kazašskými vrstevníky při cestě ze školy. Jeho matka
jmenovitě uvedla (v době žádosti o azyl byl stěžovatel nezletilý), že nechtěla, aby děti měly
trápení, a proto jim vše neřekla; řekla jim jen, že otec byl zabit. Z protokolu o pohovoru
k důvodům žádosti o udělení azylu ze dne 6. 5. 2002 pak vyplynulo, že stěžovatel byl
přítomen i napadení otce, kdy otec ztratil vědomí poté, co jej napadl náčelník železniční
stanice, kde jeho otec pracoval. Na otázku, zda se něčeho ve vlasti obává, odvětil, že ne,
neobává. Ke své cestě do České republiky sděli l, že letěli z A.-A. do P., kde měli přestoupit
na další letadlo. Neví z jakého důvodu k přestupu nedošlo. Nějakou dobu žili v P., jeho matka
odjela zpět do Kazchstánu, a až po jejím návratu pokračovali letecky v cestě do Prahy. Matka
mu z A.-A. přivezla pas Ruské federace, ale kdy a kde byl pas vydán, stěžovatel uvedl, že
neví. Dále uvedl, že má za to, že ruský pas má proto, že matka je ruské národnosti, tak pro něj
získala ruský pas, aby mohli co nejdříve odletět. Kazašský pas dávají až po 16 roku věku. Z
výše označeného protokolu rovněž vyplynulo, že stěžovateli byla na závěr pohovoru
(vedeného za přítomnosti tlumočníka) poskytnuta možnost, aby se s obsahem protokolu
seznámil, vyjádřil se k němu, resp. navrhl jeho doplnění. Stěžovatel byl rovněž v průběhu
pohovoru vyrozuměn o tom, jaké informace, dokumenty má správní orgán k dispozici při
posuzování situace v domovské zemi stěžovatele; stěžovatel seznámení s těmito informacemi,
dokumenty odmítl, ani je nijak nedoplnil.
Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalovaný vycházel z informací, které shromáždil
v průběhu správního řízení ohledně politické a ekonomické situace a stavu dodržování
lidských práv jak v v Kazachstánu, tak i v Ruské federaci. Jmenovitě vycházel ze Zprávy
Ministerstva zahraničí USA o stavu dodržování lidských práv v Kazachstánu za rok 2000
a 2001 a z informací Ministerstva zahraničních věcí ČR. Dále žalovaný správní orgán
vycházel z aktuálních informací ohledně situace v Kazachstánu, obsažených v databázi České
tiskové kanceláře. V případě Ruské federace vycházel ze zprávy Ministerstva zahraničních
věcí USA za rok 2000, z února 2001.
Z takto zjištěného skutkového stavu, a to ve značné míře přímo od stěžovatele,
vycházel jak správní orgán, tak i soud, přičemž tyto orgány dovodily, že se v případě
stěžovatele nejedná o důvody vymezené §12 zákona o azylu, neb stěžovatel toliko uváděl
rodinné důvody.
Žalovaný správní orgán přitom výslovně ve svém rozhodnutí uvedl, že žádost
stěžovatele posuzoval na základě informací o Kazachstánu, neboť jeho pobyt v Ruské
federaci byl krátkodobý a získání cestovního dokladu Ruské federace byla pouze účelová
záležitost, jež měla jmenovanému pomoci v následování jeho rodiny do České
republiky. Krajský soud se ve svém rozsudku k této otázce výslovně nevyjádřil
a přezkoumával rozhodnutí žalovaného z pohledu obsahových aspektů zákonných důvodů
pro udělení azylu, a fakticky tak přezkoumával rozhodnutí žalovaného také ve vztahu
ke Kazachstánu.
Nejvyšší správní soud je za této situace toho názoru, že jak žalovaný správní orgán,
tak krajský soud, postupovaly v rozporu s ustanovením §12 písm. b) zákona o azylu,
které uvádí, že „azyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec
má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti
k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě,
jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě
jeho posledního trvalého bydliště“. Vzhledem k tomu, že stěžovatel má občanství Ruské
federace, měl žalovaný správní orgán posuzovat příp. naplnění předmětného důvodu
pro udělení azylu stěžovateli nikoliv ve spojení s Kazachstánem, ale ve spojení
s Ruskou federací. Takto však žalovaný nepostupoval, a tuto skutečnost nezoh lednil
ani Krajský soud v Hradci Králové, a tak se dopustil obdobného pochybení jako žalovaný
správní orgán.
Nejvyšší správní soud tak dovodil, že soudem byl sice aplikován správný právní
předpis, avšak nebyl správně vyložen. Ve spojení s tím nebyl krajským soudem ve vztahu
ke stěžovateli posuzován, a před tím žalovaným správním orgánem zjišťován a posuzován
jako rozhodující stav politické a ekonomické situace a stav dodržování lidských práv v Ruské
federaci (jehož občanství stěžovatel má), nýbrž v Kazachstánu (na jehož území před příjezdem
do České republiky stěžovatel převážně pobýval).
Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že skutková podstata, z níž správní orgán
v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech, a že při jejím zjišťování byl
porušen správní řád v ustanoveních §32 odst. 1 takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a pro tyto vady měl krajský soud napadené
rozhodnutí správního orgánu zrušit. Pokud Krajský soud v Hradci Králové v napadeném
rozsudku pozici stěžovatele jako osoby, které nebyl udělen azyl, posuzoval ve spojení
s podmínkami v Kazachstánu, nezbylo s ohledem na §109 odst. 3 s. ř. s. Nejvyššímu
správnímu soudu než podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. rozsudek zrušit a věc mu vrátit
k dalšímu řízení. V něm bude na Krajském soudu v Hradci Králové, aby rozhodnutí
žalovaného správního orgánu, který o žádosti stěžovatele o udělení azylu výslovně vycházel
z podmínek v Kazachstánu, pro nezákonnost zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení žalovanému.
Ten se poté bude v souladu s ustanovením §12 písm. b) zákona o azylu, zabývat žádostí
stěžovatele o udělení azylu ve spojení s podmínkami v Ruské federaci, jejíž občanství
stěžovatel má.
Vzhledem ke skutečnosti, že Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl
tzv. přednostně, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 19. dubna 2005
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu