ECLI:CZ:NSS:2005:4.AZS.304.2005
sp. zn. 4 Azs 304/2005 - 86
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: M. V.,
zast. JUDr. Ladislavem Zvolským, advokátem v Praze, Křeslická 1, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra ČR, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, pošt. schr. 21/OAM, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2005,
č. j. 46 Az 585/2003 - 72,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2005, č. j. 4 Azs 307/2004 – 63,
byla zamítnuta kasační stížnost žalobce směřující proti rozsudku Krajského soudu v Praze
ze dne 20. 4. 2004, č. j. 46 Az 585/2003 – 42, jímž byla zamítnuta žaloba žalobce
(dále jen „stěžovatele“) podaná proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 3. 2003, č. j. OAM-
6864/VL-11-BE07-2001. Tímto rozhodnutím správního orgánu nebyl žalobci udělen azyl
podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb. , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“) a současně bylo rozhodnuto tak, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování
ve smyslu §91 zákona o azylu.
V přezkumném řízení soudním před Krajským soudem v Praze byla stěžovateli
ustanovena tlumočnice jazyka ruského Mgr. M. P., bytem P. 5, R. 3. Napadeným usnesením
ze dne 25. 4. 2005, č. j. 46 Az 585/2003 – 72 soud přiznal ustanovené tlumočnici za
provedený tlumočnický úkon při jednání u Krajského soudu v Praze dne 20. 4. 2004
tlumočné, tj. odměnu za dvě hodiny tlumočení po 350 Kč podle vyhlášky č. 37/1967 Sb., ve
znění pozdějších předpisů, tj. celkem 700 Kč. V poučení uvedl, že toto usnesení nabývá
právní moci dnem doručení a lze proti němu podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po
doručení rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím podepsaného
soudu, přičemž podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné právní zastoupení stěžovatele
advokátem (§105 odst. 2, §106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
dále jen „s. ř. s.“).
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel prostřednictvím svého právního zástupce
včas kasační stížnost, v níž namítal, že již před nařízením jednání u Krajského soudu v Praze
uvedl, že neovládá ruský jazyk tak, aby v něm mohl jednat před soudem. Přesto bylo
po něm požadováno senátem uvedeného soudu, aby „hovořil rusky“. Vzhledem
k nedostatečné znalosti tohoto jazyka však tak učinit nemohl a také neučinil. Ke zvýraznění
této skutečnosti během jednání vyzval právní zástupce stěžovatele ustanovenou tlumočnici
k tomu, aby překládala, avšak její reakcí byla slova „není co překládat“. Stěžovatel poukázal
na to, že nejen Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 4. 2004, č. j. 46 Az 585/2003 – 42,
ale i Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 23. 3. 2005, č. j. 4 Azs 307/2004 – 63, mu upřel
právo jednat v jeho mateřském jazyce, jímž je gagauzština. Tento postup označil za rozporný
s čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a zdůraznil, že bude předmětem jeho dalšího
podání, tedy ústavní stížnosti. S ohledem na skutečnost, že tlumočnice v tomto řízení ničeho
z jeho ústního projevu nepřeložila, není ani důvod, aby jí byla přiznána odměna v plné výši
(v horní hranici 350 Kč za jednu hodinu překladu), když ve skutečnosti šlo o její pouhou
přítomnost při jednání. Vytýká Krajskému soudu v Praze, že si nesprávně vyložil ustanovení
§17 odst. 1, položka 1, vyhlášky č. 37/1967 Sb. ve znění pozdějších předpisů a navrhuje,
aby Nejvyšší správní soud vyhověl jeho kasační stížnosti a napadené usnesení Krajského
soudu v Praze zrušil.
Kasační stížnost je nepřípustná.
Podle ustanovení §104 odst. 2 s. ř. s. je nepřípustná kasační stížnost, která směřuje
jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu. Rozhodnutím
o nákladech řízení je přitom nutno rozumět nejen rozhodnutí o náhradě nákladů řízení
(především mezi účastníky řízení), ale i rozhodnutí o placení nákladů řízení. Pod pojem
placení nákladů řízení spadá jak placení nákladů účastníky řízení, tak i placení nákladů
státem. Náklady řízení je přitom třeba rozumět ve smyslu ustanovení §57 odst. 1 s. ř. s.
zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, soudní poplatky, ušlý výdělek účastníků
a jejich zákonných zástupců, náklady spojené s dokazováním, odměna zástupce, jeho hotové
výdaje a tlumočné. Ve výčtu nákladů řízení je uvedena i odměna tlumočníkovi za provedený
tlumočnický úkon, tj. tlumočné. Pokud tedy Krajský soud v Praze napadeným usnesením
přiznal tlumočnici Mgr. M. P. tlumočné za provedený tlumočnický úkon, jde nepochybně o
rozhodnutí o nákladech řízení, proti němuž není kasační stížnost přípustná ve smyslu
ustanovení §104 odst. 2 s. ř. s. Nutno upozornit, že v tomto směru soudní řád správní
obsahuje samostatnou právní úpravu, která není shodná s úpravou podle občanského soudního
řádu.
Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl jakožto návrh,
který je podle tohoto zákona nepřípustný [§46 odst. 1 písm. d), použitý pro řízení o kasační
stížnosti podle ustanovení §120 s. ř. s.]. Na této skutečnosti nemůže ničeho změnit nesprávné
poučení Krajského soudu v Praze, že proti napadenému usnesení je kasační stížnost přípustná.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
jestliže byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. září 2005
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu