ECLI:CZ:NSS:2005:4.AZS.31.2005
sp. zn. 4 Azs 31/2005 - 37
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: A.
Z., zast. JUDr. Věrou Magulovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Vachova 5, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, pošt. schr. 21/OAM,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně podané proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
31. 8. 2004, č. j. 55 Az 763/2003 – 22,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobou podanou dne 28. 7. 2003 u Krajského soudu v Brně se žalobkyně zastoupena
svou matkou jako zákonnou zástupkyní, domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného
ze dne 17. 6. 2003, č. j. OAM-7489/VL-01-P08-2001, jeho zrušení a vrácení věci žalovanému
k dalšímu řízení. Uvedeným rozhodnutím žalovaného jí nebyl udělen azyl podle §12, §13
odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Současně bylo rozhodnuto, že se na cizinku
nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 téhož zákona.
Rozsudkem ze dne 31. 8. 2004, č. j. 55 Az 763/2003 – 22 Krajský soud v Brně žalobu
zamítl a současně vyslovil, že účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení.
Kasační stížností podanou u Krajského soudu v Brně osobně dne 8. 12. 2004
se žalobkyně domáhala zrušení shora označeného rozsudku a vrácení věci tomuto soudu
k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud se kasační stížností žalobkyně (dále jen stěžovatelky) nemohl
zabývat věcně, neboť byla podána opožděně.
Ze spisu vyplývá, že napadený rozsudek Krajského soudu v Brně, ve kterém byla
stěžovatelka řádně poučena o možnosti podat do dvou týdnů od jeho doručení kasační stížnost
k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím soudu podepsaného, byl z důvodu,
že zákonná zástupkyně stěžovatelky Z. Z., nebyla v době doručování písemnosti na jí uvedené
adrese zastižena, uložena dne 15. 10. 2004 u držitele poštovní licence s výzvou, že si má
písemnost v úložní lhůtě vyzvednout nejpozději do 1. 11. 2004. Druhá výzva pošty byla
v místě bydliště zástupkyně stěžovatelky učiněna dne 26. 10. 2004. Zástupkyně stěžovatelky
si však rozsudek nevyzvedla a písemnost byla vrácena Krajskému soudu v Brně dne
3. 11. 2004.
Při doručování písemností, v souladu s §42 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) v návaznosti na ustanovení §46
odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „o. s. ř.“), platí, že si má adresát písemnost určenou do vlastních rukou
(jíž je nepochybně rozsudek soudu) do deseti dnů od uložení vyzvednout a nevyzvedne-li
si zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení,
i když se adresát o uložení nedozvěděl. V souladu s §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační
stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s.
pak stanoví, že lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků, končí uplynutím dne, který
se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Připadne-li poslední den lhůty
na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty, podle ustanovení §40 odst. 3 s. ř. s.,
nejblíže následující pracovní den.
Protože napadený rozsudek byl na poště uložen dne 15. 10. 2004, byl posledním dnem
úložní lhůty v souladu s ustanovením §46 odst. 4 o. s. ř. desátý den od uložení, tj. pondělí dne
25. 10. 2004. Tímto dnem počala stěžovatelce běžet dvoutýdenní lhůta k podání kasační
stížnosti. Ta skončila v souladu s ustanovením §40 odst. 2 s. ř. s. v pondělí dne 8. 11. 2004.
Tento den se svým označením – pondělí – shoduje se dnem, který určil počátek lhůty,
tj. pondělí 25. 10. 2004. Nejpozději dne 8. 11. 2004 mohla tedy stěžovatelka podat kasační
stížnost s účinky zachování lhůty.
Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout (§106 odst. 2 s. ř. s.).
Vzhledem k tomu, že kasační stížnost byla u Krajského soudu v Brně podána osobně až dne
8. 12. 2004, nezbývá než konstatovat, že lhůta pro podání předmětné kasační stížnosti byla
zmeškána a Nejvyšší správní soud ji jako takovou musel podle §46 odst. 1 písm. b) a §120
s. ř. s. odmítnout. Na této situaci nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že zákonná
zástupkyně stěžovatelky se dne 1. 12. 2004 dostavila do kanceláře Krajského soudu v Brně,
kde jí byl vydán z nedoručené obálky na č. l. 25 napadený rozsudek. Platí totiž i v takovém
případě výše již popsaná fikce doručení, z níž je třeba při posuzování otázky včasnosti kasační
stížnosti vycházet.
Stěžovatelka rovněž požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Za situace, kdy byla kasační stížnost odmítnuta pro opožděnost, se Nejvyšší správní soud
tímto návrhem již zabývat nemohl a také se jím nezabýval.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. 2. 2005
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu