ECLI:CZ:NSS:2005:4.AZS.315.2005
sp. zn. 4 Azs 315/2005 - 79
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: A. K., proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka
21/OAM, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne
5. 8. 2005, č. j. 47 Az 634/2003 – 63,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 2. 2005, č. j. 47 Az 634/2003 – 47 zamítl
žalobu žalobce podanou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 5. 2003, č. j. OAM-6387/VL-
11-P01-2001 a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Pod bodem I. výroku rozsudku rozhodl tak, že návrh žalobce na ustanovení zástupce soudem
se zamítá. Přezkoumávaným rozhodnutím správního orgánu nebyl žalobci udělen azyl
podle §12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona č. 385/199 Sb. o azylu, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen zákona o azylu) a současně bylo rozhodnuto o tom, že se na cizince
nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu. Krajský soud dospěl
v odůvodnění rozsudku k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle §78 odst. 7 s. ř. s.
zamítl.
Proti tomuto rozsudku podal včas kasační stížnosti žalobce (dále též jen stěžovatel)
a to z důvodů uvedených v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s. Navrhoval,
aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení.
Současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a o ustanovení zástupce
pro řízení o kasační stížnosti.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 5. 8. 2005, č. j. 47 Az 634/2003 – 63 návrh
žalobce na ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti zamítl a současně stěžovatele
vyzval, aby do 10-ti dnů ode dne doručení tohoto usnesení založil do soudního spisu plnou
moc udělenou advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti. V odůvodnění usnesení
soud uvedl, že vyzval žalobce, aby vyplnil tiskopis potvrzující jeho osobní, majetkové
a výdělkové poměry k žádosti o bezplatné zastoupení advokátem, a aby vyplněný tiskopis
vrátil soudu ve lhůtě 10-ti dnů od jeho doručení. Tiskopis s výzvou byl žalobci doručen dne
25. 7. 2005, přičemž do dne vydání tohoto usnesení nebyl soudu vrácen. Soud dále citoval
ustanovení §35 odst. 7 a konstatoval, že po posouzení návrhu, který žalobce na pokyn soudu
nedoplnil, dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že by u něj byly předpoklady k tomu,
aby byl osvobozen od soudních poplatků, a proto jeho návrh pod bodem I. výroku zamítl.
Dále citoval ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. a konstatoval, že pod bodem II. výroku tohoto
usnesení proto žalobce vyzval, aby ve lhůtě do 10-ti dnů od doručení předložil soudu plnou
moc udělenou advokátovi k řízení o kasační stížnosti s tím, že pokud této výzvě nevyhoví
a nedostatek podmínky řízení se tak nezdaří odstranit, soud kasační stížnost podle ustanovení
§37 odst. 5 s. ř. s. odmítne.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel včas kasační stížnost, v níž uvedl,
že s usnesením nesouhlasí, neboť v průběhu azylového řízení se změnil několikrát azylový
zákon a stěžovatel kvůli špatné znalosti českého jazyka neměl možnost prostudovat
tyto změny. Dále upozornil na to, že se několikrát pokusil spojit s paní advokátkou Mgr. I. Š.,
avšak nezdařilo se mu to. Poukazoval na to, že nemá žádnou práci a nemá finanční
prostředky. Zdůrazňoval, že nedostal formulář – vzor 060 od soudu a že pravděpodobně došlo
k chybě, neboť tiskopis od pošty nedostal. Z těchto důvodů ho nemohl vyplnit. Upozornil, že
bydlí stále na stejné adrese. Navrhoval, aby napadené usnesení krajského soudu bylo zrušeno
a byl mu ustanoven zástupce z řad advokátů. Uvedl dále, že na výzvu vyplní formulář – vzor
060. Požadoval odklad účinnosti tohoto rozhodnutí.
Poté byla věc předložena Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační
stížnosti žalobce podané proti usnesení ze dne 5. 8. 2005 s tím, že žalobce není zastoupen
advokátem.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Praze
v rozsahu kasační stížnosti a v rámci zde uplatněného důvodu, přičemž neshledal pochybení
ze strany soudu, které by odůvodňovalo Nejvyššímu správnímu soudu se od zásady vázanosti
rozsahem kasační stížnosti odchýlit. Dospěl pak k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Ačkoliv v kasační stížnosti stěžovatel výslovně nečiní odkaz na příslušné ustanovení
soudního řádu správního stran uvedení důvodů ve smyslu §103 odst. 1 s. ř. s., lze z obsahu
kasační stížnosti usuzovat, že se nápravy vydaného rozhodnutí dovolává z důvodu uvedeného
v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., byť jednoduchým způsobem vyjádřeným. Dovolává
se totiž tohoto, že advokáta potřebuje z důvodu změny azylového zákona a špatné znalosti
českého jazyka. Namítá dále, že se nemohl spojit se svou advokátkou, že nemá dostatek
finančních prostředků a zdůrazňuje, že ač bydlí na stále stejné adrese, formulář – vzor 060
od soudu nedostal. Z uvedeného lze dovodit, že stěžovatel nesouhlasí s právním posouzením
věci soudem v předcházejícím řízení.
V posuzované věci plyne z obsahu spisu, že k žádosti stěžovatele o ustanovení
zástupce pro řízení o kasační stížnosti, reagoval Krajský soud v Praze usnesením ze dne
26. 5. 2005, č. j. 47 Az 634/2003 – 58, v němž stěžovateli uložil, aby ve lhůtě do 10-ti dnů
od doručení tohoto usnesení zaslal soudu řádně vyplněné a zároveň doložené „potvrzení
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“, jehož formulář zaslal spolu
s tímto usnesením. Uvedené usnesení bylo stěžovateli zasláno do vlastních rukou na adresu,
kde se stěžovatel zdržuje, tj. na adresu: K., D. 2. Protože stěžovatel nebyl zastižen, byla
zásilka dne 15. 7. 2005 uložena a téhož dne bylo stěžovateli její uložení oznámeno. Stěžovatel
si však zásilku nevyzvedl a tato byla vrácena zpět soudu. Podle §50c odst. 4 zákona č.
99/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů platí, že nebude-li uložená písemnost vyzvednuta
do tří dnů nebo, jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, do 10-ti dnů od
uložení, považuje se poslední den lhůty za doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl;
to neplatí, je-li náhradní doručení písemnosti vyloučeno (§50d odst. 1) nebo bylo-li uložení
písemnosti neúčinné.
Na základě výše uvedeného je tedy nutno zásilku považovat za doručenou dnem
25. 7. 2005, a to přesto, že se stěžovatel o uložení nedozvěděl. Nelze tedy souhlasit
s námitkou stěžovatele uvedenou v kasační stížnosti, totiž s tvrzením, že mu výzva
k prokázání osobních a majetkových poměrů nebyla doručena, neboť podle obsahu spisu bylo
tuto výzvu nutno považovat za doručenou dnem 25. 7. 2005.
Podle §105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen
advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná
nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie.
Podle ustanovení §35 odst. 7 věty první s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou
předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv,
může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát;
hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené v odst. 2 platí v takovém
případě stát.
Podle ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. věty první, účastník, který doloží, že nemá
dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen
od soudních poplatků.
V posuzované věci Nejvyšší správní soud především konstatuje, že nedostatek
právního zastoupení stěžovatele v řízení u Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti
proti usnesení krajského soudu, není důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti.
Dále je třeba uvést, že z citace ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s. plyne, že účastníku
lze ustanovit usnesením zástupce tehdy, jestliže jsou splněny současně dvě podmínky:
1) jde o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků,
2) jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmu. Jak vyplývá z ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s.,
je v řízení o kasační stížnosti zastoupení advokátem povinné. Při posuzování zákonné
podmínky „je-li to třeba k ochraně jeho práv“ – uvedené v ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s.,
lze jistě dospět k závěru, že ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti bude vždy třeba
k ochraně práv stěžovatelů, a stěžovateli lze přisvědčit potud, pokud se dovolává ustanovení
advokáta pro špatnou znalost českého jazyka a složitost úpravy obsažené v azylovém zákoně.
Lze tedy uzavřít, že v posuzované věci ochrana práv stěžovatele vyžadovala ustanovení
advokáta, a byla tak splněna jedna z podmínek uvedených v ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s.
Současně však nutno konstatovat, že splnění pouze jedné z podmínek uvedených v §35 odst.
7 s. ř. s., nepostačuje pro závěr o povinnosti soudu ustanovit advokáta v řízení o kasační
stížnosti. Je totiž třeba, aby byla zároveň splněna další, v tomto ustanovení uvedená
podmínka, tj. že jde o navrhovatele, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od
soudních poplatků. K tomu, aby mohla být tato podmínka posouzena, je třeba součinnosti
účastníka, který musí doložit, že nemá dostatečné prostředky.
Jak vyplývá z výše uvedeného, stěžovatel tuto nezbytnou součinnost nevyvinul,
neboť na výzvu Krajského soudu v Praze obsaženou v usnesení ze dne 26. 5. 2005,
č. j. 47 Az 634/2003 – 58, obsahující vyčerpávající informaci o dalším možném postupu
soudu v této věci, stěžovatel ve lhůtě soudem stanovené, která uplynula dne 4. 8. 2005,
ostatně ani později, nereagoval. Na výše uvedeném závěru nemůže změnit ničeho ani námitka
stěžovatele, který tvrdí, že se nemohl spojit se svou advokátkou, neboť pokud by na výzvu
soudu reagoval, a bylo by prokázáno, že splňuje podmínky pro osvobození od soudních
poplatků, zřejmě by došlo k tomu, že by mu byl advokát pro řízení o kasační stížnosti
ustanoven.
Za této situace nelze než uzavřít, že v postupu Krajského soudu v Praze,
ani v napadeném usnesení tohoto soudu nebylo shledáno pochybení. Nejvyšší správní soud
sdílí názor vyslovený v odůvodnění napadeného usnesení, že nereagoval-li stěžovatel
na výzvu soudu k doložení svých majetkových poměrů a ve stanovené lhůtě soudu
nijak nedoložil, že nemá dostatečné prostředky, nebylo možno podmínku předpokladu
pro osvobození od soudních poplatků přezkoumat, což ve svých důsledcích znamená,
že předpoklady pro osvobození od soudních poplatků nesplnil a nelze mu podle dikce
ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s. ustanovit zástupce – advokáta v řízení o kasační stížnosti.
Výše uvedený závěr pro stěžovatele tedy znamená, že hodlá-li pokračovat v řízení
o kasační stížnosti, podané proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2005,
č. j. 47 Az 634/2003 – 47, bude třeba, aby si advokát sám zvolil, jak byl ostatně poučen
ve výzvě soudu ze dne 5. 8. 2005, č. j. 47 Az 634/2003 – 63.
Nejvyšší správní soud tedy za této situace neshledal kasační stížnost stěžovatele
důvodnou, a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s. Protože žalovanému v tomto stádiu řízení žádné náklady nevznikly
a stěžovatel nebyl v řízení úspěšný, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. října 2005
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu