ECLI:CZ:NSS:2005:4.AZS.353.2005
sp. zn. 4 Azs 353/2005 - 42
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce:
A. V. Š., zast. v řízení o žalobě Mgr. Siarheiem Skarulisem, bytem Praha 5, Běhounkova
2344, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní
schránka 21/OAM, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad
Labem ze dne 7. 4. 2005, č. j. 15 Az 138/2003 – 30,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 16. 10. 2002, č. j. OAM-400/U-06-P11-2000, nebyl
žalobci (dále jen „stěžovateli“) udělen azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona o azylu“). Současně bylo rozhodnuto,
že se na cizince nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu v platném
znění.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel dne 13. 11. 2002 u Vrchního soudu v Praze
opravný prostředek, v němž žádal o přezkoumání žádosti o udělení azylu s odůvodněním,
že má strach o svůj život a zdraví při návratu do republiky Bělorusko. Na základě §32 odst. 4
a čl. II. bod 1 zákona o azylu, ve znění zákonů č. 2/2002 Sb., 217/2002 Sb., 320/2002 Sb.
a 519/2002 Sb., byla Vrchním soudem v Praze věc postoupena k převzetí, dalšímu řízení
a rozhodnutí Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Uvedený soud usnesením ze dne 4. 3. 2003,
č. j. 15 Az 138/2003 – 11 vyzval stěžovatele k odstranění nedostatků žaloby podle §37
odst. 5 věty první zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“),
a to způsobem v tomto usnesení podrobně uvedeným. Stěžovatel na to reagoval doplňkem
žaloby, v níž uvedl, že výrok rozhodnutí správního orgánu napadá v celém rozsahu,
neboť správní orgán nesprávně posoudil skutkový stav věci. Navrhoval zrušení napadeného
rozhodnutí správního orgánu a vrácení věci k dalšímu řízení.
Usnesením ze dne 7. 4. 2005, č. j. 15 Az 138/2003 – 30, Krajský soud v Ústí
nad Labem žalobu odmítl podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. s odůvodněním, že nejsou splněny
podmínky řízení, přičemž tento nedostatek nebyl přes výzvu soudu odstraněn a v řízení nelze
proto pokračovat. Podle §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. musí totiž žaloba obsahovat žalobní body,
z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené
výroky správního rozhodnutí za nezákonné. Tyto žalobní body však stěžovatelova žaloba
ani po doplnění neobsahuje, a proto musela být odmítnuta.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel Krajskému soudu v Ústí nad Labem kasační
stížnost z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s., v níž namítal, že soud
posoudil věc v rozporu s platným právním řádem a stejně jako správní orgán se při jejím
projednání dopustil řady vážných pochybení. Porušil především příslušná ustanovení zákona
o azylu. Stěžovatel navrhoval, aby Nejvyšší správní soud rozsudkem zrušil napadené usnesení
Krajského soudu v Ústí nad Labem a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně požádal
o ustanovení bezplatného právního zástupce z řad advokátů a tlumočníka pro řízení o kasační
stížnosti a též o vyslovení odkladného účinku kasační stížnosti ve smyslu §107 s. ř. s.
Žalovaný ve svém podání ze dne 14. 6. 2005 uvedl, že se ke kasační stížnosti
vzhledem k jejímu obsahu nebude vyjadřovat. Nepodpořil stěžovatelův návrh na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti a odkázal na obsah správního spisu.
Kasační stížnost je podána opožděně.
Z obsahu spisu vyplývá, že v průběhu řízení u Krajského soudu v Ústí nad Labem,
udělil stěžovatel plnou moc k zastupování v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu
ve věci azylové dne 13. 8. 2003 Mgr. Siarhei Skarulisovi, bytem Praha 5, Běhounkova 2344.
Podle obsahu úředně ověřené plné moci byla tato udělena k zastupování ke všem právním
úkonům ve věci, zejména k doplňování spisového materiálu a přebírání úředních písemností.
Krajský soud v Ústí nad Labem proto také s tímto zástupcem stěžovatele dále jednal a doručil
mu napadené usnesení ze dne 7. 4. 2005. Zástupce stěžovatele toto usnesení převzal,
jak vyplývá z obsahu doručenky od obálky, v níž byla písemnost uložena, osobně dne
13. 5. 2005. Výše uvedené usnesení obsahovalo řádné poučení o možnosti podat do dvou
týdnů ode dne jeho doručení kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím
Krajského soudu v Ústí nad Labem, jakož i poučení o náležitostech kasační stížnosti
a o povinném zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti.
V souladu s ustanovením §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána
do dvou týdnů od doručení rozhodnutí. Podle §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená
tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího
poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. Podle odst. 2 téhož ustanovení, lhůta
určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje
se dnem, jenž určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím
posledního dne tohoto měsíce. Podle ustanovení §40 odst. 4 téhož zákona je lhůta zachována,
bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele
poštovní licence, anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li
tento zákon jinak.
Jak již bylo výše uvedeno, napadené usnesení bylo zplnomocněnému zástupci
stěžovatele doručeno do vlastních rukou v pátek dne 13. 5. 2005. Lhůta dvou týdnů k podání
kasační stížnosti počala tudíž běžet v sobotu dne 14. 5. 2005 a skončila v pátek dne
27. 5. 2005. Uvedený den – pátek – se svým označením shoduje s označením dne, který určil
počátek lhůty, jímž je den doručení napadeného usnesení zástupci stěžovatele. K zachování
lhůty pro podání kasační stížnosti bylo proto třeba, aby nejpozději v pátek dne 27. 5. 2005
byla kasační stížnost předána soudu, nebo soudu zaslána prostřednictvím držitele poštovní
licence, popř. zvláštní poštovní licence, anebo předána orgánu, který má povinnost podání
doručit. Z obsahu spisu však plyne, že kasační stížnost byla podána k poštovní přepravě
Krajskému soudu v Ústí nad Labem až dne 7. 6. 2005, jak vyplývá z razítka podací pošty
v Praze 7. Stalo se tak nepochybně po marném uplynutí zákonem předepsané lhůty k jejímu
podání a tudíž opožděně. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost proti napadenému
usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem musel odmítnout podle §46 odst. 1 písm. b)
s. ř. s. jako opožděně podanou, aniž by se mohl zabývat její důvodností. Na tomto závěru
nic nemění ani ve spise založené „potvrzení“ stěžovatelova zástupce, v němž uvádí,
že od něho obdržel napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem stěžovatel
do vlastních rukou až 1. 6. 2005. Podle ustanovení §42 odst. 2 s. ř. s., má-li účastník
nebo osoba zúčastněná na řízení zástupce, doručuje se soudní písemnost pouze tomuto
zástupci. Tento postup v projednávané věci krajský soud dodržel, a proto napadené usnesení
o odmítnutí žaloby právem doručil stěžovatelem zplnomocněnému zástupci. Od data tohoto
doručení pak běžela zákonná lhůta k podání kasační stížnosti a bylo na stěžovatelově zástupci,
aby včasnost jejího podání stěžovatelovi umožnil. Pokud tak neučinil, nelze z této skutečnosti
ve prospěch stěžovatele ničeho vytěžit. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze
totiž podle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. prominout.
Za této procesní situace se již Nejvyšší správní soud nemohl zabývat návrhem
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a také se jím nezabýval.
Nejvyšší správní soud nepokládal vzhledem k opožděnému podání kasační stížnosti
ani za nutné odstraňovat případný nedostatek povinného zastoupení stěžovatele advokátem
v řízení o kasační stížnosti ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s.
O nákladech řízení o kasační stížnosti bylo Nejvyšším správním soudem v souladu
s ustanovením §60 odst. 3 s. ř. s., za použití §120 s. ř. s. rozhodnuto tak, že žádný
z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. září 2005
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu