ECLI:CZ:NSS:2005:4.AZS.376.2005
sp. zn. 4 Azs 376/2005 - 60
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Marie Turkové věci žalobce: M. I., proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka
21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobce podané proti rozsudku Krajského soudu v Brně,
ze dne 31. 5. 2005, č. j. 55 Az 160/2004 – 38,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou u Krajského soudu v Brně osobně dne 3. 8. 2005 se žalobce
(dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení shora označeného rozsudku, kterým byla zamítnuta
žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 31. 5. 2004, č. j. OAM-1635/VL-10–ZA-
03-2004, jímž bylo rozhodnuto, že se žádost stěžovatele o udělení azylu zamítá jako zjevně
nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů („zákon o azylu“).
Stěžovatel současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
Ze spisu vyplývá, že výše uvedený rozsudek, ve kterém byl stěžovatel řádně poučen
o možnosti podat do dvou týdnů ode dne doručení rozsudku kasační stížnost k Nejvyššímu
správnímu soudu v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Brně, byl doručován
na stěžovatelem do té doby uváděnou adresu (P. Z., H. 514, Z. u B.). Protože adresát, podle
údajů na dodejce zásilky, založené ve spisu, požádal o uložení zásilky bez předchozího
pokusu o její doručení, zásilka byla v úterý dne 28. 6. 2005 uložena na poště a stěžovateli byla
zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl. Stěžovatel si však zásilku obsahující rozsudek
v úložní lhůtě nevyzvedl a tato byla vrácena zpět Krajskému soudu v Brně dne 14. 7. 2005.
Podle úředního záznamu Krajského soudu v Brně ze dne 26. 7. 2005 se stěžovatel
dostavil k tomuto soudu a žádal o vydání kopie rozsudku, která mu byla tento den vydána.
Podle ustanovení §42 odst. 5 s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, užijí se pro způsob
doručování obdobně předpisy platné pro doručování v občanském soudním řízení. Podle §46
odst. 1 o. s. ř. písemnost určenou fyzické osobě soud předá doručujícímu orgánu k doručení
na adresu jejího bytu, jejího místa podnikání, jejího pracoviště nebo místa, kde se zdržuje.
Jestliže o to fyzická osoba požádá, soud předá písemnost k doručení na adresu jiného místa
v České republice, kterou mu sdělila; to neplatí, může-li jí být písemnost v označeném místě
doručena způsobem předepsaným tímto zákonem. Podle ustanovení §46 odst. 3 zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.), nebyla-li
fyzická osoba zastižena na adrese uvedené v odst. 1 a písemnost jí nebyla doručena
ani na jiném místě, doručující orgán písemnost, která jí má být doručena do vlastních rukou,
uloží. Bez předchozího pokusu o doručení písemnosti na adresu uvedenou v odstavci 1
lze písemnost uložit, jestliže o to fyzická osoba předem písemně požádá doručující orgán
a jestliže podpis na žádosti byl úředně ověřen.
Podle §50c odst. 4 o. s. ř., nebude-li uložená písemnost vyzvednuta do tří dnů, nebo,
jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, do deseti dnů od uložení
(což je případ předmětné zásilky), považuje se poslední den lhůty za den doručení,
i když se adresát o uložení nedozvěděl; to neplatí, je-li náhradní doručení písemnosti
vyloučeno (§50d odst. 1) nebo bylo-li uložení písemnosti neúčinné.
Z výše uvedeného tedy plyne, že za den doručení napadeného rozsudku stěžovateli
je třeba považovat desátý den od uložení, tedy pátek dne 8. 7. 2005, tedy poslední den doby,
počítané od uložení zásilky, určené do vlastních rukou adresáta, na poště. Na výše uvedeném
závěru nemůže ničeho měnit skutečnost, že stěžovatel si napadený rozsudek u Krajského
soudu v Brně vyzvedl dne 26. 7 2005, neboť je třeba vycházet v tomto případě z fikce
doručení upravené ve výše uvedených ustanoveních soudního řádu správního a o. s. ř.
K tomu lze poukázat i na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž nelze
za den doručení rozhodnutí, od kterého počíná běžet lhůta k podání kasační stížnosti,
považovat den, kdy stěžovatel zásilku osobně převzal, pokud se tak stalo poté,
kdy již uplynula desetidenní úložní doba, jejíž poslední den se považuje za den doručení,
i když se adresát o tomto uložení nedozvěděl (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
24. 2. 2004, č. j. 5 Azs 15/2004 – 34).
Napadený rozsudek obsahuje řádné poučení o lhůtě k podání kasační stížnosti.
V poučení napadeného rozsudku je v souladu s ustanovením §106 dost. 2 s. ř. s. správně
uvedeno, že proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů
od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, prostřednictvím Krajského soudu
v Brně.
Podle §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím
soudu, počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující
její počátek. To neplatí o lhůtách stanovených podle hodin. Podle odst. 2 téhož ustanovení,
lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků, končí uplynutím dne, který se svým označením
shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta
uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle §40 odst. 3 s. ř. s., připadne-li poslední den
lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní
den. Podle ustanovení §40 odst. 4 téhož zákona je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední
den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence,
anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
Jak již bylo výše uvedeno, za den doručení napadeného rozsudku stěžovateli
do vlastních rukou je třeba považovat pátek dne 8.7. 2005. Lhůta dvou týdnů k podání kasační
stížnosti počala běžet v sobotu dne 9. 7. 2005 (§40 odst. 1 s. ř. s.) a skončila v pondělí dne
25. 7. 2005 (§40 odst. 2, 3 s. ř. s.). K zachování lhůty pro podání kasační stížnosti bylo
proto třeba, aby nejpozději dne 25. 7. 2005 byla kasační stížnost předána soudu, nebo soudu
zaslána prostřednictvím držitele poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence,
anebo předána orgánu, který má povinnost podání doručit. Z obsahu spisu však plyne,
že kasační stížnost byla podána osobně u Krajského soudu v Brně dne 3. 8. 2005,
tedy opožděně.
Z výše uvedeného tedy zcela jednoznačně plyne, že kasační stížnost byla podána
opožděně.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně
ze dne 31. 5. 2005, č. j. 55 Az 160/2004 – 38, odmítl podle ustanovení §46 odst. 1 písm. b)
s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., neboť lhůta pro podání předmětné kasační stížnosti byla
zmeškána.
Stěžovatel požádal o ustanovení právního zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
V situaci, kdy byla kasační stížnost opožděná, se Krajský soud v Brně, jemuž v rámci úkonů
po podání kasační stížnosti (§108 s. ř. s.) příslušelo o této věci rozhodovat, se tímto návrhem
zabývat nemohl, a také se jím nezabýval.
Současně stěžovatel v kasační stížnosti navrhoval, aby Nejvyšší správní soud přiznal
kasační stížnosti odkladný účinek dle ustanovení §107 s. ř. s. V situaci, kdy byla kasační
stížnost odmítnuta pro opožděnost, se obdobně jako u předchozího požadavku krajský soud,
tímto požadavkem Nejvyšší správní soud zabývat nemohl, a také se jím nezabýval.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. prosince 2005
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu