ECLI:CZ:NSS:2005:4.AZS.39.2005
sp. zn. 4 Azs 39/2005 – 43
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: S. G., proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 8. 2004, č. j. 47 Az 1142/2003 - 27,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou ke Krajskému soudu v Praze poštovní přepravou dne
5. 11. 2004 se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení shora označeného usnesení,
kterým byl zamítnut návrh stěžovatele na ustanovení zástupce soudem pro řízení o žalobě
proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 10. 11. 2003, č. j. OAM-7696/VL-11-P19-2001,
jímž nebyl stěžovateli udělen azyl pro nesplnění zákonných podmínek.
Ze spisu vyplývá, že zásilka s výše uvedeným usnesením, ve kterém byl stěžovatel
řádně poučen o možnosti podat do dvou týdnů ode dne doručení rozsudku kasační stížnost
k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Praze, která byla
doručována dne 12. 8. 2004 na adresu stěžovatele uvedenou v žalobě (PoS B.-J.), byla
s poznámkou pošty, že stěžovatel je na uvedené adrese neznámý, vrácena Krajskému soudu
v Praze. Krajský soud v Praze dotazem u Ministerstva vnitra, a stejně tak dotazem u Policie
ČR, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, zjistil, že původně uvedená adresa
stěžovatele, a to: PoS B.-J., je stále platná. Proto Krajský soud v Praze písemnost zaslal
stěžovateli znovu na uvedenou adresu do vlastních rukou.
Zásilka byla, z důvodu, že stěžovatel nebyl při pokusu o doručení na dané adrese
zastižen, uložena dne 1. 10. 2004 u držitele poštovní licence (na poště). Podle §42 odst. 5
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), v návaznosti na §46 odst. 4
zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném v době doručování (dále
jen „o. s. ř.“) platí, že nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou,
zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, písemnost se uloží a adresát se vhodným
způsobem vyrozumí, aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li si písemnost do 10ti dní
od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se o uložení
nedozvěděl.
Poslední den lhůty, den doručení, tak bylo v souzené věci pondělí 11. 10. 2004.
Na výše uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani ta skutečnost, že stěžovatel
si vyzvedl zásilku osobně u Krajského soudu v Praze dne 2. 11. 2004, neboť i za této situace
je třeba vycházet z fikce doručení uvedené v ustanovení §46 odst. 4 o. s. ř.
V souladu s §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí. Ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s. pak stanoví, že lhůta určená
podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje
se dnem, který určil počátek lhůty. Protože dnem, který určil počátek běhu předmětné lhůty,
bylo pondělí 11. 10. 2004 a jednalo se o lhůtu dvoutýdenní, posledním dnem pro podání
kasační stížnosti bylo pondělí 25. 10. 2004.
Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout (§106 odst. 2 in fine
s. ř. s.).
Vzhledem k tomu, že kasační stížnost byla, jak vyplývá z údajů uvedených
na poštovní obálce, Krajskému soudu v Praze zaslána prostřednictvím držitele poštovní
licence (podána na poště) dne 5. 11. 2004, nezbývá než konstatovat, že lhůta pro podání
předmětné kasační stížnosti byla zmeškána a Nejvyšší správní soud ji jako takovou musel
podle §46 odst. 1 písm. b) a §120 s. ř. s. odmítnout.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti,
jestliže byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. května 2005
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu