ECLI:CZ:NSS:2005:4.AZS.402.2004
sp. zn. 4 Azs 402/2004 - 58
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně:
nezl. Y. K., zastoupena zákonnou zástupkyní: M. M., bytem tamtéž, dále zastoupena JUDr.
Alenou Lasotovou, advokátkou, se sídlem Ostrava – Moravská Ostrava, Přívozská 10, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 4. 2004, č. j. 24 Az
1340/2003 - 31,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Zástupkyni žalobkyně JUDr. Aleně Lasotové, advokátce, se sídlem Ostrava –
Moravská Ostrava, Přívozská 10, se p ř i z n á v á odměna za zastupování
ve výši 1075 Kč a bude jí vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 30-ti dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 8. 4. 2004, č. j. 24 Az 1340/2003 - 31
zamítl žalobu žalobkyně podanou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 4. 2003,
č. j. OAM-1416/VL-11-04-2003 a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Pod bodem č. III. výroku rozsudku rozhodl tak, že Česká republika nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Rozhodnutím žalovaného výše uvedeným byla zamítnuta
žádost žalobkyně o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle ustanovení §16 odst. 1 písm.
g) zákona č. 325/1999 Sb. o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona o azylu“). Správní orgán
po provedeném dokazování vzal za prokázáno, že důvodem žádosti žalobkyně o udělení azylu
jsou obavy její matky z činů jednotlivých soukromých osob na Ukrajině. Podle názoru
žalovaného však tento důvod nelze podřadit pod ustanovení §12 zákona o azylu a žádost
žalobkyně proto podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) téhož zákona zamítl jako zjevně
nedůvodnou. Soud po přezkoumání věci dospěl k závěru, že v postupu správního orgánu
neshledal pochybení a námitky žalobkyně nepovažoval za důvodné. Konstatoval proto,
že podle §78 odst. 7 s. ř. s. žalobu žalobkyně jako nedůvodnou zamítl.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále jen stěžovatelka) včas kasační stížnost,
v níž nesouhlasila s rozsudkem krajského soudu a navrhovala, aby tento rozsudek byl zrušen
a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Uvedla, že důvodem pro podání této
kasační stížnosti jsou zákonné důvody specifikované v §103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s.
Namítala, že Krajský soud v Ostravě posoudil uvedenou kauzu v rozporu s platným právním
řádem a že shledává vážná pochybení všech dosavadních orgánů v řízení o udělení azylu
a v projednání věci u krajského soudu, kdy uvedený soud projednal předmětnou věc v rozporu
se zákonem o azylu. Současně požádala o ustanovení právního zástupce pro řízení o kasační
stížnosti a dále o odkladný účinek kasační stížnosti.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 7. 2004, č. j. 24 Az 1340/2003 - 45
ustanovil žalobkyni pro řízení o kasační stížnosti JUDr. Alenu Lasotovou, advokátku,
se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Přívozská 10.
Poté krajský soud předložil spis k rozhodnutí o kasační stížnosti Nejvyššímu
správnímu soudu.
Nejvyšší správní soud přípisem ze dne 25. 10. 2004 vrátil věc Krajskému soudu
v Ostravě bez rozhodnutí o kasační stížnosti s tím, že nebyly dosud splněny podmínky
pro jeho předložení podle §108 s. ř. s. Konstatoval, že nesouhlasí s názorem krajského soudu
o tom, že kasační stížnost neměla vady, které by nebylo třeba odstraňovat. Uvedl,
že stěžovatelka v kasační stížnosti sice uvedla, že jejím důvodem jsou zákonné důvody
specifikované v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s., avšak z dalšího obsahu kasační
stížnosti nelze zjistit, v čem jsou tyto označené důvody ve vztahu k rozsudku Krajského soudu
v Ostravě spatřovány. Tvrzení, že „Krajský soud v Ostravě posoudil uvedenou kauzu
v rozporu s platným právním řádem a stěžovatelka shledává vážná pochybení všech
dosavadních orgánů v řízení o udělení azylu…“ uvedená pod bodem III. kasační stížnosti jsou
podle názoru Nejvyššího správního soudu nedostačující. Zavázal proto krajský soud k tomu,
aby postupem podle §106 odst. 3 vyzval stěžovatelku, případně ustanovenou zástupkyni,
k doplnění kasační stížnosti, a to zejména o uvedení důvodů kasační stížnosti, které by měly
být obsahově vyjádřeny ve vztahu k napadenému rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě,
z nichž by bylo patrno, z jakých konkrétních důvodů je rozsudek krajského soudu napadán.
Nejvyšší správní soud současně upozornil na to, že bude třeba, aby výzva k odstranění
nedostatku kasační stížnosti obsahovala poučení o tom, že v případě neodstranění vad kasační
stížnosti bude kasační stížnost Nejvyšším správním soudem odmítnuta (§106 odst. 1, §37
odst. 5 s. ř. s.).
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 3. 1. 2005, č. j. 24 Az 1340/2003 - 51
vyzval zástupkyni žalobkyně JUDr. Alenu Lasotovou, aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne
doručení tohoto usnesení doplnila kasační stížnost žalobkyně ze dne 24. 5. 2004 a to tak,
že uvede, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je kasační stížnost podávána a zároveň uvede,
kdy bylo stěžovatelce napadené rozhodnutí doručeno. Současně zástupkyni stěžovatelky
poučil o tom, že nebude-li podání v uvedené lhůtě opraveno a doplněno, bude věc postoupena
Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, který může řízení o tomto podání odmítnout.
V odůvodnění napadeného usnesení pak zástupkyni stěžovatelky vyčerpávajícím způsobem
poučil ve smyslu pokynů Nejvyššího správního soudu o tom, jakým způsobem má být kasační
stížnost doplněna. Uvedené usnesení obdržela zástupkyně stěžovatelky JUDr. Alena Lasotová
dne 20. 1. 2005.
Protože zástupkyně stěžovatelky na výzvu soudu ve lhůtě soudem stanovené
nereagovala, nereagovala ostatně ani později, předložil Krajský soud v Ostravě spis
Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že za situace, kdy zástupkyně stěžovatelky
nereagovala na výzvu Krajského soudu v Ostravě o doplnění kasační stížnosti, kasační
stížnost nadále nesplňuje náležitosti předepsané v ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s ustanovením §103 odst. 1 s. ř. s.
Podle §106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost kromě obecných náležitostí podání
obsahovat označení rozhodnutí proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů
jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Ustanovení §37 platí
obdobně. Podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele
k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví mu k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě
doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud
řízení o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek.
O tom musí být podatel ve výzvě poučen.
Z výše uvedeného plyne, že kasační stížnost podaná stěžovatelkou zůstává neurčitá
a nekonkrétní. Nelze totiž odhlédnout od skutečnosti, že stěžovatelka je v souladu
s ustanovením §103 odst. 1 s. ř. s. povinna nejen poukázat na to, pod jaké ustanovení
podřazuje důvod kasační stížnosti, který namítá [tedy v rámci §103 odst. 1 písm. a) až d)
s. ř. s.], ale je povinna tento důvod i obsahově popsat či formulovat, tedy uvést konkrétní
skutečnosti, které k naplnění označeného důvodu kasační stížnosti v dosavadním řízení vedly.
Za toto tvrzení však nelze považovat toliko obecné konstatování, že správní orgán a soud
posoudily uvedenou kauzu v rozporu s právním řádem.
Nejvyšší správní soud k tomu doplňuje, že není přípustné, aby za stěžovatelku
domýšlel, které skutečnosti a z jakých konkrétních pohnutek, měla pro potřeby kasační
stížnosti na mysli. Pro podporu tohoto svého názoru Nejvyšší správní soud odkazuje
např. i na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 1993, č. j. 6 A 85/92 - 5,
v němž je uvedeno: „soud není povinen ani oprávněn sám vyhledávat možné nezákonnosti
správního aktu. Nepostačí proto, vytýká-li žaloba obecně, že zákon byl porušen, anebo to,
že řízení bylo vadné, aniž by poukázala na konkrétní skutečnosti, z nichž je takové tvrzení
dovozováno.“ Nejvyšší správní soud současně rozšiřuje svou argumentaci k problematice
odmítnutí kasační stížnosti, uvedenou např. v usnesení 6 Ads 21/2003, ve které uvedl,
že „uplatní-li stěžovatel kasační důvody spočívající v citaci §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.,
které blíže nekonkretizuje, nelze vyjít z toho, že je uplatněn důvod uvedený v §103 odst. 1
s. ř. s.“. Tak tomu je v posuzované věci, kdy stěžovatelka uvedla pouze obecný odkaz
na důvody vymezené v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) až d), avšak nespecifikovala
konkrétní skutečnosti, které k naplnění uváděného důvodu podle jejího názoru vedly,
ale pouze obecně odkázala na to, že správní orgán a soud posoudily uvedenou kauzu
v rozporu s právním řádem. Takto formulovanou kasační stížnost považuje Nejvyšší správní
soud za nedostačující ve smyslu ustanovení §106 odst. 1 se zřetelem k ustanovení §103 odst.
1 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovatelka, resp. zástupkyně stěžovatelky, byla
řádně vyzvána k odstranění vytýkaných vad kasační stížnosti a byla současně poučena
o následcích nerespektování takových požadavků. Přesto však vytýkané vady v zákonné lhůtě
neodstranila. Se zřetelem k tomu, že výše uvedené údaje nebyly stěžovatelkou doplněny,
nutno dospět k závěru, že podmínky uvedené v ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s ustanovením §103 odst. 1 s. ř. s. splněny nebyly.
Za této situace nezbylo Nejvyššímu správnímu soudu, než kasační stížnost podle
ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. odmítnout, neboť tato nebyla ve stanovené lhůtě doplněna
a v řízení není možno pro tento nedostatek pokračovat.
Stěžovatelka rovněž požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
V situaci, kdy byla kasační stížnost odmítnuta, se Nejvyšší správní soud tímto návrhem
již nezabýval.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
§60 odst. 3 a §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť
kasační stížnost byla odmítnuta.
Odměna zástupkyni stěžovatelky JUDr. Aleně Lasotové, advokátce, se sídlem
Ostrava - Moravská Ostrava, Přívozská 10, která byla stěžovatelce k její žádosti ustanovena
výše uvedeným usnesením Krajského soudu v Ostravě, byla stanovena pouze za jeden úkon
po 1000 Kč [příprava a převzetí zastoupení - §11 odst. 1 písm. b) ve spojení s ustanovením
§9 odst. 1 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb.] a paušální částka 1 x 75 Kč (§13 odst. 3
vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem tedy 1075 Kč. Uvedená částka bude zástupkyni
stěžovatelky vyplacena do 30-ti dnů od právní moci usnesení z účtu Nejvyššího správního
soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. dubna 2005
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu