ECLI:CZ:NSS:2005:4.AZS.422.2004
sp. zn. 4 Azs 422/2004 - 58
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: nezl.
R. H., zastoupen zákonnou zástupkyní: M. H., právně zast. JUDr. Soňou Průšovou,
advokátkou, se sídlem 1. máje 97, Liberec 3, proti Ministerstvu vnitra, odboru azylové a
migrační politiky, pošt. schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, v řízení o kasační stížnosti
žalobce podané proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne
30. 6. 2004, č. j. 59 Az 467/2003 - 37,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Zástupkyni stěžovatele, JUDr. Soně Průšové, se p ř i z n á v á odměna
za zastupování ve výši 1075 Kč, která jí bude vyplacena Nejvyšším správním
soudem do třiceti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec,
(podáním k poštovní přepravě ze dne 1. 9. 2004), se žalobce R. H., zastoupen zákonnou
zástupkyní M. H., (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení shora označeného rozsudku,
kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 23. 9. 2003, č. j.
OAM-2393/VL-01-BE01-2003, jímž nebyl žalobci udělen azyl z důvodu nesplnění podmínek
uvedených v §§12, 13 a 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), a kterým bylo
současně rozhodnuto, že se na osobu žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91
zákona o azylu.
Stěžovatel současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Ze spisu vyplývá, že výše uvedený rozsudek, ve kterém byl stěžovatel řádně poučen
o možnosti podat do dvou týdnů ode dne doručení rozsudku kasační stížnost k Nejvyššímu
správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, byl
z důvodu, že stěžovatel nebyl na jím uvedené adrese zastižen, uložen dne 29. 7. 2004
u držitele poštovní licence (na poště). Podle §42 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, (dále jen „s. ř. s.“), v návaznosti na §46 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“), platí, že nebyl-li adresát
písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoliv se v místě doručení
zdržuje, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem vyrozumí, aby si písemnost
vyzvedl. Nevyzvedne-li si písemnost do 10ti dní od uložení, považuje se poslední den této
lhůty za den doručení, i když se o uložení nedozvěděl. Protože však poslední den lhůty,
8. 8. 2004, připadl na neděli, považuje se za poslední den lhůty (den doručení) v souladu
s §40 odst. 3 s. ř. s. následující pracovní den, tedy pondělí 9. 8. 2004.
V souladu s §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí. Ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s. pak stanoví, že lhůta určená podle
týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem,
který určil počátek lhůty. Protože dnem, který určil počátek běhu předmětné lhůty, bylo
pondělí 9. 8. 2004 a jednalo se o lhůtu dvoutýdenní, posledním dnem pro podání kasační
stížnosti bylo pondělí 23. 8. 2004. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani ta skutečnost,
že stěžovateli byl k jeho žádosti následně zaslán předmětný rozsudek s doložkou právní moci,
a tento mu byl doručen dne 25. 8. 2004, neboť i za této situace je třeba vycházet z fikce
doručení uvedené v ustanovení §46 odst. 4 o. s. ř., s účinky doručení dne 9. 8. 2004.
Vzhledem k tomu, že kasační stížnost byla ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem,
pobočka Liberec, podána poštovní přepravou ze dne 1. 9. 2004, nezbývá než konstatovat,
že lhůta pro podání předmětné kasační stížnosti byla zmeškána a Nejvyšší správní soud ji jako
takovou musel podle §46 odst. 1 písm. b) a §120 s. ř. s. odmítnout.
Současně stěžovatel v kasační stížnosti navrhoval, aby Nejvyšší správní soud přiznal
kasační stížnosti odkladný účinek dle ustanovení §107 s. ř. s. V situaci, kdy byla kasační
stížnost odmítnuta pro opožděnost, se tímto požadavkem Nejvyšší správní soud zabývat
nemohl, a také se jím nezabýval.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla kasační
stížnost odmítnuta.
Vzhledem k tomu, že zástupkyně stěžovatele, JUDr. Soňa Průšová, byla stěžovateli
ustanovena k jeho žádosti soudem, přiznal Nejvyšší správní soud podle §35 odst. 7 a §60
odst. 1 v návaznosti na §120 s. ř. s. označené zástupkyni za zastupování v řízení o kasační
stížnosti odměnu, a to v celkové výši 1075 Kč sestávající se z odměny dle vyhlášky
č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby (á 1000 Kč - §11 odst. 1 b/ ve spojení s §9
odst. 3 písm. f/ cit. vyhlášky) a jednoho režijního paušálu (á 75 Kč - §13 odst. 3 téže
vyhlášky).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředku přípustné (§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně 21. 1. 2005
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu