ECLI:CZ:NSS:2005:4.AZS.428.2004
sp. zn. 4 Azs 428/2004 – 50
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce:
M. A. B., zast. JUDr. Filipem Chytrým, advokátem, se sídlem Křenova 15, Praha 6, 162 00,
proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 5. 2004, č. j. 14 Az
154/2004 - 33,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá shora označené
usnesení krajského soudu, kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva
vnitra ze dne 2. 2. 2004, č. j. OAM-377/LE-01-PA03-2003. Tímto rozhodnutím žalovaného
nebyl stěžovateli udělen azyl podle §12, 13 odst. 1, 2, ani §14 zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších
předpisů (zákon o azylu). Současně bylo vysloveno, že na stěžovatele se nevztahuje překážka
vycestování ve smyslu §91 téhož zákona.
Současně s kasační stížností stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
V žalobě, která směřovala proti uvedenému rozhodnutí, stěžovatel v obecné rovině
uvedl, že správní orgán nesprávně posoudil skutkový stav věci a vydal rozhodnutí,
které považuje s ohledem na příslušná ustanovení azylového zákona dle výroku napadaného
rozhodnutí za nesprávné. Dále uvedl, že „odůvodnění žaloby učiní dodatečným podáním
k soudu“. Požadoval, aby napadané rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu
řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem navazujícím usnesením žalobu z důvodu nesplnění
podmínek řízení podle §46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odmítl. Dospěl k závěru, že označená žaloba
neobsahovala žalobní body, z nichž by bylo patrno z jakých skutkových a právních důvodů
považuje stěžovatel napadané výroky rozhodnutí za nezákonné (§71 odst. 1 s. ř. s.); rozsah
a důvody napadení rozhodnutí je přitom nutno vymezit toliko ve lhůtě pro podání žaloby
(§71 odst. 2 s. ř. s.).
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel kasační stížnost, kterou opíral o ustanovení
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Konkrétně pak zejména uvedl, že došlo k porušení §46 odst. 1
písm. a), resp. §71 s. ř. s. Tyto závěry předně opřel o tvrzení, že žaloba byla podána dne
9. 2. 2004, a doplnění žaloby bylo podáno dne 5. 3. 2004, přičemž krajský soud tuto lhůtu
akceptoval, neb nesdělil, že doplnění je nepřípustné, resp. že bylo podáno opožděně.
Ke skutečnosti, že žaloba neobsahovala označení výroků, které jsou napadány, pak stěžovatel
zejména uvedl, že žaloba napadala rozhodnutí v celém rozsahu, z čehož dovozuje,
že napadala všechny výroky rozhodnutí; doplněním nedošlo k rozšíření žaloby na dosud
nenapadané výroky rozhodnutí. Ke skutečnosti, že stěžovatel neuvedl z jakých skutkových
a právních důvodů považuje napadané výroky rozhodnutí za nezákonné, pak doplnil,
že stěžovatel v žalobě uvedl, že „žalovaný nesprávně posoudil skutkový stav věci“,
což považuje za žalobní bod; odkázal na své neprávní vzdělání. K tomuto dále doplnil,
že stěžovatel tímto tvrzením namítal porušení zásady objektivní pravdy uvedené v §3 odst. 4,
resp. §32 odst. 1 správního řádu. Závěrem pak uvedl, že lhůta 15 dnů pro doplnění žaloby
ve věcech azylu není dostačující; odkázal na znění §72 s. ř. s, podle kterého lze žalobu
doplnit ve lhůtě 2 měsíců a dovodil, že postup stěžovatele byl v souladu se zákonem. Konečně
pak stěžovatel uvedl, že doplněním žaloby toliko specifikoval žalobní bod a netvrdil nové
skutečnosti. Na základě výše uvedených skutečností pak požadoval zrušení napadaného
usnesení a vrácení věci k dalšímu řízení.
Žalovaný podal ke kasační stížnosti vyjádření, ve kterém toliko uvedl, že ke kasační
stížnosti se vzhledem k jejímu obsahu nebude vyjadřovat; odkázal na správní spis. Navrhl
zamítnutí žádosti o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Napadené soudní rozhodnutí Nejvyšší správní soud přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvodem, který stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Po přezkoumání kasační stížnosti Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná. Stěžovatel je zastoupen advokátem.
Před samotným posouzením věci považuje Nejvyšší správní soud za nutné předeslat,
že v řízení o kasační stížnosti není jeho úkolem znovu posuzovat, zda měl být stěžovateli azyl
udělen, nýbrž je jeho úkolem pouze posoudit, zda předchozí řízení naplňuje důvod či důvody
vymezené v §103 odst. 1 s. ř. s. Z důvodu, že žaloba byla odmítnuta, přichází v úvahu toliko
důvod vymezený v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy nezákonnost usnesení o odmítnutí
návrhu.
Takovou nezákonnost však Nejvyšší správní soud v napadaném rozhodnutí neshledal,
přičemž své rozhodnutí opírá o tyto závěry.
Jak vyplynulo ze soudního spisu, v žalobě (která byla podána dne 9. 2. 2004)
proti napadanému rozhodnutí žalovaného (které bylo stěžovateli doručeno rovněž dne
9. 2. 2004) stěžovatel v obecné rovině namítal toliko nesprávné posouzení skutkového stavu
ze strany správního orgánu, resp. vydání rozhodnutí, které s ohledem na příslušná ustanovení
zákona o azylu považuje za nesprávné.
Podle §71 odst. 1 s. ř. s. však musí žaloba mimo jiné obsahovat žalobní body,
z nichž bude patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce (stěžovatel)
napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné, resp. jaké důkazy k prokázání svých
tvrzení žalobce navrhuje provést. Tyto žalobní body je přitom stěžovatel povinen uvést
ve lhůtě pro podání žaloby, která podle §32 odst. 1 zákona o azylu činí 15 dnů ode dne
doručení rozhodnutí správního orgánu, což však s odkazem na výše uvedené stěžovatel
nesplnil (rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno dne 9. 2. 2004, přičemž doplnění žaloby,
ve kterém stěžovatel tvrdil žalobně relevantní skutečnosti, bylo krajskému soudu zasláno
až 5. 3. 2004, tedy po zákonem stanovené lhůtě); obecné tvrzení o nezjištění skutkového stavu
bez jeho bližší specifikace nelze za žalobní bod ani podle Nejvyššího správního soudu
považovat.
Krajský soud v Ústí nad Labem tak postupoval správně pokud žalobu za označené
situace odmítl. Nejvyšší správní soud se s jeho závěry ztotožňuje a uvádí, že usnesení
o odmítnutí žaloby je zákonné. K tomu se vážícím námitkám stěžovatele - namítal, že došlo
k porušení §46 odst. 1 písm. a), resp. §71 s. ř. s.; namítal porušení zásady objektivní pravdy
uvedené v §3 odst. 4, resp. §32 odst. 1 správního řádu; žaloba napadala všechny výroky
rozhodnutí; doplněním žaloby nedošlo k rozšíření žaloby na dosud nenapadané výroky
rozhodnutí, a stěžovatel v doplnění netvrdil nové skutečnosti – tak nemohl Nejvyšší správní
soud přisvědčit.
Stejně tak námitky týkající se lhůty k doplnění žaloby neobstojí, neb krajský soud
postupoval v souladu se zákonem, který v tomto nedává soudu prostor pro jiný postup.
Nejvyšší správní soud pro úplnost odkazuje na svou konstantní judikaturu v této věci,
kdy např. v rozsudku ze dne 27. 2. 2004, č. j. 4 Azs 3/2004, bylo uvedeno, že „v řízení
o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu musí žaloba obsahovat nejen obecné náležitosti
podání stanovené v §37 odst. 2 a 3 s. ř. s., ale zejména základní náležitosti žaloby vymezené
v §71 odst. 1 písm. a) až f) s. ř. s. Neobsahuje-li žaloba žádný žalobní bod, lze jej doplnit
jedině ve lhůtě pro podání žaloby (§71 odst. 2 s. ř. s.). Soud není povinen žalobce vyzývat
k odstranění takové vady žaloby podle §37 odst. 5 s. ř. s., neboť takto široce pojímaná
povinnost soudu by zjevně odporovala zásadě dispoziční a rovněž zásadě koncentrace řízení,
v souladu s nimiž je tento typ řízení koncipován“.
Na základě výše uvedených skutečností se Nejvyšší správní soud vyjadřuje i k dalším
námitkám stěžovatele a uvádí, že ani v těchto stěžovateli nepřisvědčil. Neprávní vzdělání
stěžovatele, skutečnost, že krajský soud před odmítnutím žaloby nesdělil, že doplnění žaloby
bylo nepřípustné, resp. že bylo podáno opožděně, nemohly za výše uvedeného stavu,
tedy stavu, kdy stěžovatel netvrdil v žalobě žádný žalobní bod, přičemž tuto skutečnost
nenapravil ve lhůtě zákonem stanovené, a stavu, kdy krajský soud ani žalovaný správní orgán
neporušily žádná ustanovení zákona, způsobit nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu.
Nejvyšší správní soud závěrem uvádí, že přezkoumal i všechny další námitky a tvrzení
stěžovatele obsažené v kasační stížnosti, avšak neshledal naplnění ani jednoho z označených
stížnostních důvodů.
Nejvyšší správní soud tak neshledal naplnění dovozeného stížnostního důvodu,
tedy §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Z procesní opatrnosti se Nejvyšší správní soud zabýval
i případným naplněním jiného stížnostního důvodu upraveného v §103 odst. 1 s. ř. s.,
kdy porovnával námitky, tvrzení stěžovatele i s dopady zbývajících ustanovení,
avšak ani naplnění jiného stížnostního důvodu neshledal.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji jako takovou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Vzhledem ke skutečnosti, že Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl
tzv. přednostně, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s. Protože žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud
ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a stěžovatel neměl ve věci úspěch, rozhodl
tak, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. srpna 2005
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu